II.ÚS 87/26 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, soudce Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., zastoupeného Mgr. Bc. Jakubem Bošinou, advokátem, sídlem nám. Republiky 946, Mladá Boleslav, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2025 č. j. 21 As 241/2025-23 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2025 č. j. 21 As 241/2025-12, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů. Podle jeho názoru jejich vydáním soudy porušily jeho ústavně zaručená práva uvedená v čl. 36 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů vyplývá, že stěžovatel se žalobou výslovně podanou podle § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s.") domáhal ochrany proti nečinnosti Okresního státního zastupitelství v Liberci, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem pobočky v Liberci, Policie ČR, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Nejvyššího státního zastupitelství. Současně s žalobou podal stěžovatel návrh na vydání předběžného opatření dle § 38 s. ř. s. Nečinnost žalovaných měla podle tvrzení stěžovatele spočívat v tom, že systematicky zanedbávali své povinnosti, které nevykonávali v přiměřené lhůtě, porušovali práva poškozeného (stěžovatele) a ohrožovali bezpečnost osob a národní bezpečnostní zájmy. Tvrzená nečinnost údajně bránila vyšetření závažné trestné činnosti. Trestní oznámení stěžovatele bylo ignorováno, nebyla provedena forenzní analýza, trestní věc řešilo nekvalifikované obvodní oddělení policie, které záležitost bagatelizovalo. Nápravu údajně nezjednaly ani složky státního zastupitelství.

3. Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, usnesením ze dne 13. 10. 2025 č. j. 59 A 58/2025-123 žalobu odmítlo podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, neboť nebyla dána pravomoc správního soudu.

4. Proti usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, v níž požádal o ustanovení zástupce pro řízení o ní ve smyslu § 35 odst. 10 s. ř. s. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 18. 11. 2023 č. j. 21 As 241/2025-12 návrh stěžovatele zamítl, neboť kasační stížnost shledal zjevně neúspěšnou. Dále ho vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a vyzval ho, aby ve lhůtě 15 dnů předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadované pro výkon advokacie. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nepředložil ve stanovené lhůtě plnou moc ani neprokázal své vysokoškolské právnické vzdělání, neodstranil nedostatek podmínek řízení spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem. Nejvyšší správní soud proto jeho kasční stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.


II.
Argumentace stěžovatele

5. Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost stěžovatele výlučně z důvodu nesplnění podmínky povinného zastoupení advokátem. Stěžovatel namítá, že zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce a následné odmítnutí kasační stížnosti pro absenci advokáta představuje nepřiměřený formalismus a svými důsledky znamená zasáh do jeho práva na přístup k soudu. Nejvyšší správní soud zaujal předběžný negativní názor na věc, aniž by stěžovateli umožnil podat kvalifikovanou právní argumentaci prostřednictvím advokáta.

III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Řízení o kasační stížnosti (obdobně jako řízení dovolací či řízení před Ústavním soudem) je řízením, pro které procesní předpis vyžaduje kvalifikované zastoupení stěžovatele advokátem (podle § 105 odst. 2 s. ř. s. s výjimkou osob vyjmenovaných ve větě za středníkem). Navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může být zástupce ustanoven (§ 35 odst. 10 s. ř. s.). Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. je předpokladem pro osvobození od soudních poplatků (a tedy i pro ustanovení zástupce) skutečnost, že účastník doloží, že nemá dostatečné prostředky, a současně jeho návrh není zjevně neúspěšný.

7. Ve své judikatuře, vztahující se k rozhodnutím o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovování zástupců z řad advokátů [viz např. nález ze dne 5. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 2603/17 (N 226/87 SbNU 587), bod 29], se Ústavní soud opakovaně vyjádřil, že samotné spory o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce nedosahují intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod, přestože se jejich výsledek může dotknout některého z účastníků řízení. Rozhodnutí o splnění zákonem stanovených podmínek pro osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů. Proto zpravidla nemohou být předmětem ústavní ochrany (viz usnesení ze dne 16. 4. 2025 sp. zn. IV. ÚS 3126/24).

8. Případy, které se týkaly osvobozování od soudních poplatků a ustanovení zástupců, a ve kterých Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek [např. osvobození od soudního poplatku právnických osob - srov. nálezy ze dne 11. 5. 1999 sp. zn. I. ÚS 13/98 (N 71/14 SbNU 107), ze dne 27. 10. 1998 sp. zn. II. ÚS 13/98 (N 131/12 SbNU 245), ze dne 3. 9. 1998 sp. zn. IV. ÚS 13/98 (N 98/12 SbNU 45), či ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3543/12 (N 33/68 SbNU 351)], nebo v nich šlo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti" [viz nález ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. IV. ÚS 289/03 (N 125/34 SbNU 281).

9. V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud dovodil, že stěžovatelem podaná kasační stížnost byla návrhem zjevně neúspěšným. Své závěry vysvětlil v odůvodnění usnesení ze dne 18. 11. 2025 č. j. 21 As 241/2025-12 (body 5 až 9). Podle něj z jeho konstantní a bezrozporné judikatury, kterou aproboval i Ústavní soud, vyplývá, že pravomoc správních soudů se nevztahuje na trestní řízení. Správní soudy nemohou poskytovat soudní ochranu proti úkonům orgánů činných v trestním řízení a přezkoumávat jejich postup v trestním řízení. Do působnosti správních soudů totiž nespadá ani otázka, zda mělo být proti konkrétní osobě zahájeno trestní stíhání.

10. Zjevná neúspěšnost návrhu ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s. tak byla podle Nejvyššího správního soudu zjistitelná okamžitě, nesporně a bez jakýchkoliv pochyb, aniž by bylo nutno provádět dokazování nebo komplikovanější výklad právních předpisů. Jelikož kasační soud přijal závěr o zjevné bezúspěšnosti návrhu, konstatoval, že nebyly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a tedy ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů, a řádně vyzval stěžovatele k doložení podmínky zastoupení advokátem nebo vysokoškolského právnického vzdělání, což stěžovatel neučinil.

11. Na postupu Nejvyššího správního soudu neshledává Ústavní soud nic excesivního ani svévolného, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah. Nejvyšší správní soud neodepřel stěžovateli právo na přístup k soudu ani právo na právní zastoupení, pokud mu nepřiznal zastoupení advokátem z důvodu, že kasační stížnost zjevně nemůže být úspěšná. Podmínka nezbytnosti zastoupení je v souladu s účelem mimořádného institutu přiznání právního zástupce, jehož výdaje a odměnu hradí stát. Tato možnost skutečně nemá náležet každému, ale jen tomu, kdo právní zastoupení opravdu nezbytně potřebuje k hájení svých práv. Protože stěžovatel nebyl zastoupen, nesplnil podmínky řízení a odmítnutí jeho kasační stížnosti pro vady návrhu nelze považovat za porušení práva na soudní ochranu.

12. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2026


Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu