IV.ÚS 2069/25 #2

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavních stížnostech stěžovatelky J. K., zastoupené JUDr. Petrem Papežem, Ph.D., advokátem, sídlem Vojtěšská 245, Mýto, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2025 sp. zn. 61 To 300/2025, usnesení Generálního ředitelství cel ze dne 19. března 2025 č. j. GŘC-1899-380/TČ-2023-835021, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2025 sp. zn. 61 To 299/2025 a usnesení Generálního ředitelství cel ze dne 18. března 2025 č. j. GŘC-1899-358/TČ-2023-835021, za účasti Městského soudu v Praze a Generálního ředitelství cel, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Ústavní soud usnesením ze dne 6. 8. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2069/25 a IV. ÚS 2070/25 rozhodl o jejich spojení ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 2069/25.

2. Stěžovatelka ústavní stížností napadá usnesení Generálního ředitelství cel, Oddělení odhalování daňové trestné činnosti Hradec Králové (dále jen "policejní orgán") ze dne 18. 3. 2025 a na něj navazující usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 6. 5. 2025 sp. zn. 61 To 299/2025. Naposledy uvedeným usnesením policejní orgán přistoupil k zajištění rodinného domu a pozemků, jako náhradní hodnoty ve smyslu § 79g trestního řádu. Následnou stížnost stěžovatelky proti tomuto usnesení policejního orgánu městský soud uvedeným usnesením zamítl jako nedůvodnou. Městský soud v tomto usnesení zdůraznil, že pro použití zajištění postačí toliko původ a určení zajištěných věcí. Podstatné také je, aby hodnota náhradní zajištěné věci alespoň částečně odpovídala věci jiné, která měla být původně zajištěna. Stejně tak je důležité, aby osoba, již má zajištění postihnout, v minulosti alespoň disponovala výnosy z trestné činnosti. Všechny tyto podmínky jsou v případě stěžovatelky splněny, stěžovatelka je životní partnerkou podezřelého, vede s ním společnou domácnost a utráceli spolu nabyté finanční prostředky. Městský soud se v tomto kontextu také zabýval převodem luxusního vozidla, které původně patřilo obchodní společnosti ovládané partnerem stěžovatelky. Městský soud neuvěřil tomu, že převodem tohoto vozidla měla být uhrazena pohledávka stěžovatelky za převádějící obchodní společností. Zajištění specifikovaného domu a pozemků není podle soudu vůči stěžovatelce nepřiměřené, neboť je tím sice omezena v dispozici s tímto majetkem, ale není omezena v jeho držbě a užívání.

3. Napadeným usnesením policejního orgánu ze dne 19. 3. 2025 byly v trestním řízení vedeném mimo jiné i proti životnímu partnerovi stěžovatelky zajištěny finanční prostředky na účtu stěžovatelky ve výši 10 000 000 Kč. Stalo se tak v souvislosti s podezřením ze spáchání rozsáhlých daňových úniků kvalifikovaných jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, přičemž zajištěné finanční prostředky představují náhradní hodnotu podle § 79g zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

4. Proti tomuto usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka stížnost ve smyslu § 141 a násl. trestního řádu, kterou napadeným usnesením ze dne 6. 5. 2025 sp. zn. 61 To 300/2025 městský soud jako nedůvodnou zamítl. Podle městského soudu totiž doposud zjištěné poznatky nasvědčují tomu, že všichni ve věci podezřelí - včetně partnera stěžovatelky - se podíleli na shora specifikované trestné činnosti, což policejní orgán v odůvodnění usnesení podrobně popisuje, včetně účelově vytvořeného řetězce společností zapojených do tzv. karuselového podvodu. Zmíněnou trestnou činností byla podle městského soudu České republice zkrácením daně způsobena škoda ve výši 35 788 605 Kč. Městský soud dále popsal rodinné soužití stěžovatelky a jejího životního partnera, který v souvislosti s šetřením prováděným správcem daně na ni převedl veškerý svůj majetek, včetně luxusního vozidla. Rovněž v této souvislosti neuvěřil tvrzení stěžovatelky, že převodem vozidla měla být splacena údajná zápůjčka ve výši 4 000 000 Kč ve prospěch obchodní společnosti ovládané partnerem stěžovatelky. Stěžovatelka tedy disponovala na svém účtu finančními prostředky, které sice nejsou zajištěny za účelem dokazování trestné činnosti, ale musí být zajištěny jako tzv. náhradní majetková hodnota za výnos z trestné činnosti. Policejní orgán aplikoval § 79g odst. 1 trestního řádu správně, neboť zajištěné finanční prostředky mohou i podle městského soudu představovat náhradu za výnos z trestné činnosti. Policejní orgán se v této souvislosti vypořádal i s otázkou, zda je zajištění uvedené částky vzhledem k poměrům stěžovatelky přiměřené.

II.
Argumentace stěžovatelky

5. K zajištění finančních prostředků na svém účtu stěžovatelka namítá, že se městský soud nedostatečně vypořádal s její argumentací ve stížnosti podle § 141 a násl. trestního řádu proti rozhodnutí policejního orgánu. Podle stěžovatelky nebyly splněny podmínky pro zajištění finančních prostředků, protože je nezískala od svého životního partnera, ale od svého bratra, který ji dlouhodobě podporuje mimo jiné i tím, že stěžovatelka mohla být v jím ovládané obchodní společnosti zaměstnána a společnost za ni platila zdravotní pojištění a sociální pojištění. Neexistuje žádná pochybnost, že zajištěné finanční prostředky nabyla legálně a tyto nemají ani teoretickou spojitost s eventuální trestnou činností. Pokud policejní orgán ve svém usnesení činí opačné závěry, jsou nepřezkoumatelné. Usnesení policejního orgánu není řádně odůvodněno. Stěžovatelka v ústavní stížnosti odkazuje na judikaturu obecných soudů, podle níž lze o náhradní hodnotě ve smyslu jejího zajištění uvažovat teprve tehdy, existovaly-li výnosy z trestné činnosti, které již nelze zajistit. Dále uvádí, že od svého bratra získala darem částku 4 000 000 Kč, kterou poskytla obchodní společnosti ovládané jejím životním partnerem. Částka jí nebyla dle dohody vrácena, a proto získala jako zajištění luxusní vozidlo patřící této společnosti. Odkazuje na svoji stížnost podle § 141 a násl. trestního řádu s tím, že v ní mimo jiné namítala, že § 79g trestního řádu neopravňuje policejní orgán k tomu, aby zajišťoval majetek patřící blízkým osobám podezřelých, pokud takové blízké osoby nabyly majetek o několik let dříve, než mělo k trestné činnosti vůbec dojít. S touto argumentací se městský soud nevypořádal.

6. V ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí o zajištění rodinného domu a pozemků stěžovatelka rovněž uvádí, že se městský soud nedostatečně vypořádal s její argumentací proti rozhodnutí policejního orgánu. Stěžovatelka uvedený majetek nabyla do svého vlastnictví již někdy v roce 2012 nebo 2013, aby nebylo ohroženo bydlení rodiny, pokud by se s jejím životním partnerem něco stalo. Zdůrazňuje, že nikdy nedisponovala výnosy z trestné činnosti, což je podmínka, aby bylo možno o jejím majetku vůbec uvažovat jako o náhradní majetkové hodnotě. Uvedený majetek přitom získala několik let před tím, než mělo k trestné činnosti dojít. Proto je vyloučeno, aby prostředky získané trestnou činností byly do tohoto majetku vloženy. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí se závěrem městského soudu, že zajištění majetku není pro ni likvidační, neboť je omezena toliko v dispozici s ním. Taková úvaha je ovšem mylná, nezohledňuje možný výsledek trestního řízení. I v této ústavní stížnosti stěžovatelka vysvětluje původ luxusního automobilu, který nabyla od společnosti ovládané jejím životním partnerem. Podle stěžovatelky není přiměřené, aby jí byly zajištěny finanční prostředky na účtu a ještě dům a pozemky, neboť tyto majetkové hodnoty představují asi 18 000 000 Kč.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavními stížnostmi. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnosti jsou přípustné, neboť stěžovatelka před jejich podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Ze zásady subsidiarity přezkumu Ústavního soudu plyne, že jsou to v prvé řadě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je posouzení oprávněnosti použití zajišťovacích nástrojů v trestním řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do takto vymezené pravomoci orgánů činných v trestním řízení, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení trestního je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem.

9. Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil tzv. omezený test ústavnosti pro posouzení ústavní konformity zásahu do vlastnických práv jednotlivce použitím dočasných majetkových zajišťovacích institutů: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Rozhodování o zajištění majetku podléhá vždy soudní kontrole. Úkolem soudu je dbát na to, aby se rozhodnutí policejního orgánu či státního zástupce vypořádalo s otázkou nezbytnosti zajištění majetku. V případě pochybení musí soud vadu napravit. Jinak řečeno, aby soudní kontrola byla skutečná a účinná, je nutno se vypořádat s relevantní argumentací subjektu, jemuž byla konkrétní věc zajištěna, a na tomto základě posoudit, zda je zajištění majetku stále nezbytné, resp. potřebné, ať již co do jeho samotné existence, tak též co do jeho rozsahu (srov. nález ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 584/22).

10. Ústavní soud shledal, že všechna kritéria, jimiž je třeba poměřovat rozhodnutí o zajištění věci z hlediska ústavnosti, byla v posuzovaném případě naplněna. Rozhodnutí o zajištění majetku ve vlastnictví stěžovatelky vydal policejní orgán. Rozhodnutí bylo vydáno z důvodů předpokládaných v § 79g ve spojení s § 79a trestního řádu a není výsledkem svévolného postupu orgánů činných v trestním řízení.

11. Ke konkrétním námitkám stěžovatelky Ústavní soud uvádí, že v napadených rozhodnutích policejního orgánu je dostatečně popsáno, jakým způsobem byla prováděna trestná činnost, páchaná mimo jiné životním partnerem stěžovatelky. Policejní orgán při svém posouzení nepřehlédl, že jak stěžovatelka, tak její životní partner, byli minimálně po určitou dobu formálně zaměstnáni za minimální mzdu. Tím Ústavní soud samozřejmě nevylučuje, že stěžovatelku mohl podporovat i její bratr. Orgány činné v trestním řízení také vysvětlily, proč neuvěřily tvrzení stěžovatelky, že získala luxusní automobil jako zajištění za finanční prostředky, které původně měla získat opět od svého bratra a které následně poskytla obchodní společnosti ovládané jejím partnerem.

12. Neobstojí argument stěžovatelky, že uvedený majetek, ať už to jsou peníze na účtu nebo jiné věci velké hodnoty, byly získány dlouho před tvrzenou trestnou činností a nemohou souviset s eventuální trestnou činností jejího životního partnera, a proto nemohou sloužit ani jako náhradní majetková hodnota. Taková (časová) souvztažnost, kterou stěžovatelka naznačuje, totiž pro realizaci zajištění náhradní majetkové hodnoty není vůbec podstatná. Jako náhradní majetkovou hodnotu ve smyslu § 79g trestního řádu je totiž možné zajistit jakýkoliv majetek pachatele, který je způsobilý k zajištění, přičemž tento majetek nemusí s trestnou činností souviset. V daném kontextu Ústavní soud odkazuje např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016 sp. zn. III. ÚS 2761/16.

13. Nemůže obstát tvrzení stěžovatelky, že rozhodnutí policejního orgánu jsou nedostatečně odůvodněna. Naopak podle Ústavního soudu reagují na všechny podstatné aspekty, které se zajištění věcí stěžovatelky týkají. Rozsah stěžovatelce patřícího majetku, který byl zajištěn, zdaleka nedosahuje rozsahu škody v řádech desítek milionů korun. Orgány činné v trestním řízení zvažovaly adekvátnost uvedeného omezení na životní poměry stěžovatelky a dovodily, že zajištění vzhledem ke své dočasnosti stěžovatelku nepřiměřeně neomezuje. Stěžovatelka v tomto kontextu namítá, že může vlastnictví k uvedenému majetku úplně pozbýt s ohledem na eventuální výsledek trestního řízení. To je jistě možné, ale s přiměřeností tohoto dočasného zajišťovacího institutu jako instrumentu předpokládaného trestním řádem to nemá nic společného. V obou rozhodnutích městského soudu je rovněž vysvětleno, že stěžovatelka těžila z výnosů z trestné činnosti přinejmenším tak, že se podílela na životním standardu svého partnera.

14. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrhy zjevně neopodstatněné podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. října 2025


Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu