P-HOLDING, S.R.O. proti České republice

Rozhodnutí ze dne 29. ledna 2026 ve věci č. 212/24 – P-Holding, s.r.o. proti České republice

Výbor páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že určením, že pozemky, které byly po pravomocném soudním rozhodnutí více než 10 let ve vlastnictví stěžovatelky, jsou ve vlastnictví státu, nedošlo k porušení čl. 1 Protokolu č. 1 ani čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Vnitrostátní soudy v původním řízení totiž nesprávně neaplikovaly tzv. blokační ustanovení, které zamezovalo převodům původně církevního majetku do soukromých rukou.

I.   Skutkové okolnosti

V roce 2010 koupila stěžovatelka pozemek, který byl předmětem sporu, od pana H., který jej získal rozsudkem vnitrostátního soudu jako náhradní pozemek podle tehdejšího zákona o půdě. V roce 2015 vznesl Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou („Řád“) určovací žalobu, jíž se domáhal určení, že pozemek je stále ve vlastnictví státu, neboť v původním řízení nebylo respektováno tzv. blokační ustanovení zákona o půdě, které zamezovalo převodům původně církevního majetku do soukromých rukou do doby přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Vnitrostátní soudy této žalobě vyhověly a původní rozhodnutí označily za od počátku neplatné. Podle odůvodnění stěžovatelka nebyla při nabývání pozemků v dobré víře, neboť si měla být vědoma možného vznesení církevních restitučních nároků v místě, kde všechny okolní pozemky byly ve vlastnictví Řádu, uzavřela kupní smlouvu s H. ještě před skončením řízení, v němž pozemky nabyl on sám, a jeho soudní spory financovala.

II.  Odůvodnění rozhodnutí Soudu

K tvrzenému porušení článku 1 protokolu č. 1

Stěžovatelka namítala, že zásah do jejích vlastnických práv, která nabyla v dobré víře, nebyl ve veřejném zájmu a byl nepřiměřený.

Soud se odkázal na své rozhodnutí v obdobné skutkové věci (Rybářství Třeboň a.s. a Rybářství Třeboň Hld. a.s. proti České republice, č. 18037/19, rozhodnutí ze dne
7. listopadu 2024), když připomněl, že blokační ustanovení sledovalo důležitý společenský zájem obnovení spravedlnosti a zachování právní jistoty. K přiměřenosti zásahu Soud podotkl, že v této situaci se sice jedná o zásah do ochrany vlastnictví, avšak nikoliv formou vyvlastnění, nýbrž zneplatněním původního nabytí majetku z důvodu, že při něm stěžovatelka nebyla v dobré víře. Tento závěr vnitrostátní soudy řádně odůvodnily a vypořádaly se se všemi argumenty stěžovatelky. Zásah tedy byl přiměřený.

K tvrzenému porušení článku 6 odst. 1 úmluvy

Stěžovatelka dále namítala porušení principu právní jistoty, neboť byla zbavena pozemků, o jejichž vlastnictví bylo pravomocně rozhodnuto před více než 10 lety.

Soud připomněl, že překážka věci rozhodnuté (res iudicata) má svá omezení, přičemž jedním z nich jsou limity ad personam (viz např. Kehaya a ostatní proti Bulharsku,  č. 47797/99 a 68698/01, rozsudek ze dne 12. ledna 2006, § 66).

To byl i případ projednávané věci. Církevní Řád nebyl účastníkem původního řízení, a proto nemohl být tímto rozhodnutím vázán. Soud proto konstatoval, že překážka věci rozhodnuté se na tento případ nevztahovala.

Z těchto důvodů Soud označil stížnost jako celek za zjevně neopodstatněnou.