Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Vojtěcha Andrýska, zastoupeného Mgr. Matyášem Ritterem, advokátem, sídlem Riegrova 376/12 , Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2025 č. j. 33 Cdo 2974/2025-145, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. května 2025 č. j. 16 Co 43/2025-122 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. prosince 2024 č. j. 14 C 126/2024-81, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále, jako účastníků řízení, a Kateřiny Putnerové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Okresní soud v Bruntále (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele, kterou se po vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky 12 527 Kč. Ta měla spočívat ve sjednané ceně za znalecký posudek na ocenění vozidla vedlejší účastnice. Po doručení znaleckého posudku vedlejší účastnice reklamovala jeho vady, ale stěžovatel vady neuznal a neodstranil. Vedlejší účastnice proto od smlouvy platně odstoupila. Nebylo možné uvažovat ani o vzniku bezdůvodného obohacení.
3. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Zdůraznil, že závěry znaleckých zjištění mají být zdůvodněny takovým způsobem, který umožňuje jejich přezkoumatelnost a podrobení odborné kritické kontrole. Absence těchto náležitostí zpravidla vede k vadám znaleckého posudku a může znamenat nepoužitelnost znaleckého posudku k jeho hlavnímu účelu - dokazování. V právě posuzované věci znalecký posudek postrádal podklady využité při stanovení tržní hodnoty, nezohlednil prvky výbavy Abarth, v některých částech byl vnitřně rozporný a odborný postup znalce nebyl popsán způsobem, který by umožňoval jeho přezkoumání. Reklamace proto byla důvodná a došlo k platnému odstoupení od smlouvy.
4. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl. Postup, kdy soud sám posoudil vady znaleckého posudku, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Otázky stěžovatele nezaložily přípustnost dovolání.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti zrekapituloval řízení před obecnými soudy. Zdůraznil, že okresní soud zamítl jeho důkazní návrhy, které mohly objektivně vyjasnit spornou situaci. Nejvyšší soud se ústavně konformním způsobem nevypořádal s jádrem jeho námitek a tvrzením o svévolnosti a procesní nekorektnosti závěrů obecných soudů, jež odmítly standardní procesní nástroje k odstranění pochybností. Podle Nejvyššího soudu nehodnotily soudy odbornou správnost ocenění, ale pouze zákonné náležitosti posudku. Tím Nejvyšší soud rezignoval na přezkum toho, zda závěr o nepřezkoumatelnosti nevznikl na základě nesprávných premis. Soudy tento závěr přijaly bez odpovídajícího procesu. Posudek výslovně přílohy uvádí a podstatné podklady a limity zjištění jsou obsaženy přímo v textu posudku. Soudy přenesly břemeno sporu na tzv. výbavu Abarth a dovodily, že nebylo dostatečně vysvětleno, proč nebyla zohledněna. Stěžovatel od počátku řízení uváděl, že vedlejší účastnice neunesla důkazní břemeno ohledně této přestavby a legálnosti provedení a schválení změn. Stěžovatel v průběhu řízení vysvětloval, z jakých podkladů vycházel, jaké podklady po vedlejší účastnici požadoval a jaké měl k dispozici.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. V právě posuzované věci jsou naplněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Proto Ústavní soud přistoupil k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti.
7. Z hlediska ústavněprávního přezkumu je nutné nejprve zdůraznit, že částka, jejíhož zaplacení se stěžovatel před obecnými soudy po vedlejší účastnici domáhal, je svou výší bagatelní (12 527 Kč). Bagatelnost věci zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení takové ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí. Ústavněprávní relevance může být v takových případech dána intenzitou faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele, příp. s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou (srov. např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13, bod 33, nebo nález ze dne 21. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2477/12).
8. Stěžovatel žádné takové okolnosti v ústavní stížnosti netvrdí. Podstatou jeho argumentace je především nesouhlas s jednotlivými závěry obecných soudů, a to jak skutkovými, tak právními. Jde-li o jeho argumentaci ohledně nezbytnosti dalšího dokazování k výbavě Abarth, je třeba upozornit, že sám připustil existenci těchto prvků (srov. bod 5 rozsudku krajského soudu). Za takových okolností není zřejmé, jak by se provedení stěžovatelem navrhovaných důkazů mohlo projevit na závěru obecných soudů, že mj. úplné opomenutí těchto prvků ve znaleckém posudku působí nepřezkoumatelnost v něm obsažených závěrů. Obecné soudy tedy zdůraznily, že stěžovatel ve znaleckém posudku nijak nevysvětluje, zda se tyto prvky mohly na hodnotě vozidla projevit a např. za jakých okolností. Z ústavněprávního hlediska nelze v tomto ohledu napadeným rozhodnutím nic vytknout.
9. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti polemizuje se skutkovými či právními závěry krajského soudu ohledně nepřezkoumatelnosti znaleckého posudku. Tato jeho argumentace zcela postrádá ústavněprávní přesah. Nadto některé důvody, pro které krajský soud považoval znalecký posudek za nepřezkoumatelný (např. jeho částečnou vnitřní rozpornost; srov. bod 15 rozsudku krajského soudu), stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nerozporuje. Lze tak uzavřít, že z napadených rozhodnutí ani ve spojení s ústavní stížností nevyplývají takové okolnosti, které by v kontextu posuzované věci mohly opodstatnit kasační zásah Ústavního soudu. Bylo přitom především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil a případně doložil, proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu.
10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu