I.ÚS 1997/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky X, právně zastoupené Mgr. Radkem Salajkou, LL.M., advokátem se sídlem Hlubočepská 1156/38b, Praha 5, proti příkazům k provedení domovní prohlídky vydaným Okresním soudem v Hodoníně dne 1. dubna 2025 sp. zn. 19 Nt 600/25, 19 Nt 601/2025, 19 Nt 602/2025, 19 Nt 603/2025, 19 Nt 604/2025, 19 Nt 605/2025 a 19 Nt 606/2025, zásahu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, za účasti Okresního soudu v Hodoníně a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Expozitura Hradec Králové, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatelky

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených příkazů k provedení domovní prohlídky, resp. příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, s tvrzením, že jimi a následným zásahem policejních orgánů spočívajícím v provedení nařízených prohlídek došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 12 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; dále byl porušen zákaz svévole při výkonu veřejné moci (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny).

2. Jak soud z podání stěžovatelky a přiložených listin zjistil, proti stěžovatelce je od. 10. 11. 2021 vedeno Policií České republiky, Národní centrálou proti organizovanému zločinu SKPV, Expozitura Hradec Králové pod č. j. NCOZ-6179/TČ-2020-417503-H trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Trestní stíhání stěžovatelky má spojitost s trestním stíháním jejího původního jednatele Z. Z., který byl pravomocně odsouzen pro jednání související s jeho podnikatelskými aktivitami (výroba elektřiny ve fotovoltaické elektrárně v Chomutově). V rámci nyní probíhajícího trestního řízení byly dne 13. 5. 2025 provedeny domovní prohlídky a prohlídka jiných prostor a pozemků na základě v záhlaví citovaných příkazů Okresního soudu v Hodoníně (dále jen "okresní soud").

3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že považuje trestní řízení proti ní vedené za nezákonné a v rozporu s jejím právem na soudní ochranu a spravedlivý proces. Má za to, že její jednání popsané ve výroku usnesení o zahájení jejího trestního stíhání, nemá znaky žalovaného trestného činu. Orgány činné v trestním řízení nepředložily důkazy o možné přičitatelnosti jednání konkrétních osob ve vztahu ke stěžovatelce, a proto domovní prohlídky u těchto osob byly provedeny nezákonně. Stěžovatelka dále namítá nepřezkoumatelnost napadených příkazů, z nichž není zřejmý právní a skutkově významný důvod pro nařízení domovních prohlídek (a prohlídky jiných prostor), resp. pro potřeby dalšího vyšetřování. Napadené příkazy jsou navíc kopiemi návrhů státního zástupce a neodpovídají "standardům", které pro výkon domovních prohlídek ve své judikatuře dlouhodobě prosazuje Ústavní soud (nálezy sp. zn. III. ÚS 287/96, I. ÚS 201/01, IV. ÚS 2227/12, I. ÚS 2024/15 a I. ÚS 3369/10).

II.
Procesní předpoklady řízení a vlastní posouzení věci

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, resp. byly ve vztahu k její osobě provedeny Policií ČR úkony v podobě výše popsaných domovních prohlídek a prohlídky jiných prostor; Ústavní soud je tak k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

5. Problematikou domovních prohlídek, prohlídek jiných prostor a pozemků i osobních prohlídek se Ústavní soud opakovaně zabýval. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny v této souvislosti přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost podezření ze spáchání trestného činu, přiměřenost provedení prohlídky a její nezbytnost [srov. nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 (N 205/71 SbNU 417)]. Ústavní požadavek na odůvodnění písemného příkazu k prohlídce přitom není splněn pouhým uvedením odkazu na použitelná zákonná ustanovení či jejich citaci [srov. nález ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263)].

6. Ve vztahu k úkonům trestního řízení v jeho přípravné fázi se Ústavní soud cítí být povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. To znamená, že jeho zásah do probíhajícího (nikoli pravomocně skončeného) trestního řízení má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, pokud se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci, a pokud takto vzniklé případné vady či jejich důsledky nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit. Zdrženlivost Ústavního soudu ve vztahu k přezkumu úkonů přípravného řízení trestního je logickou konsekvencí a průmětem zásady subsidiarity ústavní stížnosti, která je v těchto případech ultima ratio.

7. Ústavní soud si je vědom své vlastní judikatury týkající se domovních prohlídek či prohlídek jiných prostor a pozemků, jak na ni poukazovala stěžovatelka ve své ústavní stížnosti, a z ní vyplývající přípustnosti takového zásahu do práv jednotlivců vyplývajících nejen z čl. 12 Listiny, kterou je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek" (srov. např. usnesení ze dne 15. 11. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2794/23). Je tak zřejmé, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky (domovní či jiných prostor a pozemků) splněny všechny zákonné podmínky, ale musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své důvody pro rozhodnutí. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu přitom nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových či jiných okolností takový příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, a v čem jsou shledávány zákonné podmínky pro jeho vydání (srov. nález ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 536/06).

8. S přihlédnutím ke shora citovaným obecným východiskům Ústavní soud shledal v nyní projednávané věci, že v záhlaví označené příkazy k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků byly vydány v souladu se zákonem; byly též řádně odůvodněny, a proto z ústavněprávního hlediska obstojí. Okresní soud s odkazem na stav věci předestřený státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Brně a po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru o důvodnosti návrhu na provedení domovních prohlídek, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků, což řádně odůvodnil. V odůvodnění napadených příkazů se okresní soud vypořádal s nutností provedení domovní prohlídky ve fázi probíhajícího přípravného řízení trestního s odkazem na možné odstranění či zlikvidování důkazního materiálu, jakož i k rozsahu těchto úkonů k jednotlivým dotčeným subjektům. Ač se napadené příkazy částečně shodují ve svém odůvodnění, nelze v tomto spatřovat pochybení okresního soudu, když je zřejmé, že všechny příkazy se týkají stejného trestního řízení vedenému vůči totožnému subjektu (stěžovatelce) a vztah mezi stěžovatelkou a osobami těmito příkazy okresního soudu dotčenými byl taktéž náležitě popsán.

9. Z protokolů o konkrétních domovních prohlídkách a prohlídce jiných prostor, které byly provedeny na základě v záhlaví citovaných příkazů okresního soudu, je dále zřejmé, že všechny dotčené osoby byly vyslechnuty v souladu s § 84 trestního řádu, resp. v případě domovní prohlídky v rodinném domě ve vlastnictví J. Z. byl vyslechnut Z. Z., generální ředitel společnosti, která uvedenou nemovitost užívá jako své sídlo. Pokud jde o další námitky stěžovatelky stran neodůvodněnosti či nezákonnosti jejího trestního stíhání, Ústavní soud se takovou námitkou nezabýval z důvodu vymezeného předmětu řízení v nyní projednávané věci.

10. Závěrem tedy Ústavní soud uvádí, že v postupu okresního soudu při vydání výše označených příkazů k domovní prohlídce či prohlídce jiných prostor a pozemků ani v postupu policejního orgánu při provádění těchto prohlídek neshledal pochybení dosahující ústavněprávní roviny. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2026


Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu