Štrasburský soud ve spojených věcech Rybářství Třeboň Hld. a Rybářství Třeboň a.s. proti České repulice neshledal porušení majetkových práv, třebaže uvedeným společnostem byly po více než 20 letech bez náhrady odňaty rybníky a přilehlé pozemky. Jejich privatizace v 90. letech byla totiž neplatná pro rozpor s tzv. blokačním ustanovením. Jeho smyslem bylo do přijetí zákona o církevních restitucích zamezit převodu původně církevního majetku do soukromých rukou.
Stěžovatelky pozemky nabyly v roce 1992 v rámci privatizace státního podniku. V roce 2012 nabyl účinnosti zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. Římskokatolické farnosti se následně u soudů domáhaly určení, že privatizace odporovala zákonu, který zakazoval převést na třetí osoby majetek, který na stát přešel po únoru 1948 z vlastnictví církví. Soudy prohlásily privatizaci pozemků za protiprávní a od počátku neplatnou. Pozemky pak stát vydal farnostem.
Evropský soud pro lidská práva vyzdvihl, že, pokud jde o restituce majetku zabaveného komunistickým režimem, státy mají široký prostor pro uvážení. Český zákonodárce deklaroval záměr vrátit původní majetky církvím už v 90. letech. Aby nedošlo k jeho zmaření, stanovil zákaz převádět tyto majetky do vlastnictví soukromých osob pod sankcí neplatnosti. Zásah do majetku stěžovatelek tak byl v souladu se zákonem a sledoval legitimní cíl odčinění historických křivd. ESLP dále přihlédl k tomu, že stěžovatelka nejednala v dobré víře: že jde o původně církevní majetek, bylo s vynaložením obvyklé péče zjistitelné. Privatizace vyvolávala pochybnosti i proto, že zápis o předání a převzetí privatizovaného majetku podepsala jedna osoba za všechny tři zainteresované subjekty. I NKÚ dospěl později k závěru, že privatizační projekt neměl být schválen. Stěžovatelky si tak musely být vědomy, že pozemky nabyly protiprávně a mohou jim být odňaty. V neposlední řadě ESLP zohlednil, že stěžovatelky získaly pozemky bezúplatně a po dlouhou dobu mohly požívat jejich plody a užitky, které od nich nebyly zpětně požadovány. K porušení práv stěžovatelek na ochranu majetku tedy nedošlo.
Rozsudek naleznete v originálním anglickém znění zde.
Anotace a překlad rozsudku budou v dohledné době k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva a dalších mezinárodních lidskoprávních orgánů zde.