Řízení před Evropským soudem pro lidská práva

Kdo může podat stížnost k ESLP?

Stížnost k ESLP může podat:

fyzická osoba anebo skupina osob (bez ohledu na občanství),
nevládní organizace, nebo přesněji řečeno právnická osoba, která je dostatečně nezávislá na státu,

pokud se domnívá, že se stala „obětí“ porušení některého z práv a svobod zaručených Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv nebo protokoly k ní („Úmluva“). ESLP se nezabývá stížnostmi namířenými proti ustanovením právních předpisů či opatřením, kterými nebyl stěžovatel přímo dotčen na svých právech.

Z právnických osob se mohou na ESLP obracet obchodní korporace (společnosti), spolky, nadace, většinou i ústavy, případně i politické strany či hnutí anebo církve a náboženské společnosti. Naopak stížnost nemohou podat kraje a obce. Právnické osoby se nemohou dovolávat porušení všech práv (např. práva na život či na ochranu zdraví), ale jen těch, které jim z povahy věci náleží (spravedlivý proces, ochrana majetku či svoboda projevu).

Na koho si lze stěžovat?

Stížnost musí směřovat proti jednomu či více státům, které jsou vázány Úmluvou. Jednání, kterým mělo dojít k porušení práv – ať už jde o konání, nebo jeho opomenutí –, musí být žalovanému státu přičitatelné. Stát nese odpovědnost za jednání všech orgánů veřejné moci, zejména:

Stížnost musí směřovat proti jednomu či více státům, které jsou vázány Úmluvou. Jednání, kterým mělo dojít k porušení práv – ať už jde o konání, nebo opomenutí –, musí být žalovanému státu přičitatelné. Stát nese odpovědnost za jednání všech orgánů veřejné moci, zejména:

ministerstev, různých správních úřadů a institucí,
vlády a prezidenta republiky,
Parlamentu,
státního zastupitelství a soudů,
bezpečnostních sborů a ozbrojených sil (policie, armáda, vězeňská služba atd.),
školských a zdravotnických zařízení,
orgánů místní a regionální samosprávy.

ESLP naopak až na výjimky nemůže projednávat stížnosti na jednání jednotlivců nebo soukromých právnických osob. I ve vztazích mezi soukromými osobami ale mohou státy odpovídat za porušení svých pozitivních závazků plynoucích z Úmluvy, tedy aby aktivně zajistily účinné naplnění práv (např. pokud soudy při řešení soukromoprávního sporu nedostojí svým povinnostem).

Jaké požadavky musí stížnost splňovat?

Stížnost se podává na standardizovaném formuláři. Musí splňovat formální a obsahové požadavky stanovené Úmluvou a Jednacím řádem ESLP. Pokyny pro stěžovatele, včetně formuláře stížnosti, jehož použití je povinné, jsou k dispozici v češtině na internetových stránkách ESLP. Formulář stížnosti je možné vyplnit i v češtině (v kanceláři ESLP pracují také čeští právníci). Mimo jiné musí obsahovat:

krátké shrnutí okolností případu s uvedením, v čem je spatřováno porušení práv stěžovatele,
uvedení práv podle Úmluvy, o kterých se osoba domnívá, že byla porušena,
popis, jaké opravné prostředky stěžovatel vyčerpal (například žaloba, odvolání, námitky apod.),
přílohy dokládající tvrzené okolnosti, včetně kopií vnitrostátních rozhodnutí,
podpis stěžovatele nebo jeho oprávněného zástupce.

Pokud si stěžovatel nepřeje, aby jeho jméno ESLP uveřejnil, musí o to výslovně požádat a uvést důvody. O tom, zda je taková žádost odůvodněná, rozhodne předseda ESLP. Pokud mu vyhoví, stěžovatel v řízení dále vystupuje jen pod svými iniciály.

Stížnost se zasílá poštou na adresu:

The Registrar
European Court of Human Rights
Council of Europe
67075 Strasbourg Cedex
France

V tomto okamžiku stěžovatel ještě nemusí být právně zastoupen advokátem. Podání stížnosti a projednání věci ze strany ESLP jsou bezplatné. Stěžovatelé ale nesou vlastní náklady (např. úhradu služeb advokáta, náklady korespondence).

Jak postupovat v urgentních případech?

Hrozí-li bezprostředně nenapravitelná újma na právech, mohou potenciální stěžovatelé požádat ESLP o vydání předběžného opatření. ESLP v něm může nařídit státu, aby přijal určitá opatření na dobu, než bude o stížnosti rozhodnuto. To obvykle znamená, že státu uloží, aby se zdržel určitého jednání, jako např. vydání osoby do země, ve které by jí hrozilo riziko smrti nebo mučení. Předběžná opatření ESLP přijímá pouze výjimečně. Praktické pokyny a informace pro podání žádosti o předběžné opatření jsou k dispozici v češtině.

Co se děje se stížností po jejím doručení ESLP?

Kancelář ESLP stížnost zaregistruje a přiřadí jí unikátní číslo ve formátu XXXX/YY. Dále stížnost přidělí příslušné rozhodovací formaci k rozhodnutí. To znamená, že podle okolností může o stížnosti rozhodovat:

samosoudce (zjevně nepřijatelné stížnosti); u stížností proti České republice nikdy není samosoudcem český soudce,
tříčlenný výbor (rutinní stížnosti nastolující otázky, které jsou již předmětem ustálené rozhodovací praxe ESLP),
sedmičlenný senát (ostatní stížnosti)
sedmnáctičlenný velký senát (případy vyvolávající závažné otázky ohledně výkladu či provádění Úmluvy nebo mající obecný dopad)

Bez ohledu na rozhodovací formaci musí ESLP nejprve rozhodnout o přijatelnosti stížnosti.

Jaké jsou podmínky přijatelnosti?

ESLP prohlásí stížnost za nepřijatelnou, pokud:

stěžovatel nevyčerpal všechny vnitrostátní prostředky nápravy; stěžovatelé musí nejprve využít právní prostředky obrany podle českého práva za předpokladu, že jsou:
- adekvátní: tzn., že vzhledem k povaze porušeného práva představují vhodnou formu nápravy (např. samotné odškodnění není postačující nápravou úmyslného zbavení života či špatného zacházení);
- účinné: dávají reálné vyhlídky na úspěch (tj. za podobných okolností se jiné osoby domohly nápravy);
- dostupné: zahájení řízení je přímým důsledkem podání osoby a nezáleží na volné úvaze příslušného orgánu (v českém kontextu nejsou stěžovatelé např. povinni podat podnět k veřejnému ochránci práv, stížnost pro porušení zákona či žádat o obnovu řízení).
nebyla podána ve lhůtě čtyř měsíců ode dne, kdy bylo přijato konečné vnitrostátní rozhodnutí (tím je zpravidla rozhodnutí Ústavního soudu),
je anonymní,
je v podstatě stejná jako jiná stížnost už dříve projednávaná ESLP nebo předložená jinému mezinárodnímu orgánu (např. některému z lidskoprávních výborů OSN),
stěžovatel neutrpěl podstatnou újmu (bagatelními věcmi se ESLP nezabývá),
představuje zneužití práva podat stížnost; zneužívající jsou stížnosti:
- vědomě založené na nepravdivých faktech nebo zatajující podstatné informace,
- používající hanlivý a urážlivý jazyk vůči ESLP i vnitrostátním orgánům a jejich zaměstnancům,
- nerespektující důvěrnou povahu řízení o smírném urovnání,
- banální.
je zjevně neopodstatněná (např. tvrzení stěžovatele nejsou dostatečně doložená důkazy).

Užitečnou pomůckou, byť určenou spíše odborné veřejnosti, je Praktický průvodce podmínkami přijatelnosti.

Splnění podmínek přijatelnosti je klíčovým momentem. V praxi je více než 90 % stížností prohlášeno za nepřijatelné. Z tohoto důvodu lze doporučit, aby stížnost sepsal raději advokát. Je-li nesplnění podmínek přijatelnosti po jejím prvotním prostudování zjevné, ESLP stížnost odmítne bez věcného projednání vznesených námitek. Stěžovatel je o tom informován stručným dopisem. ESLP v těchto případech českou vládu ani o vyjádření nežádá. Takové rozhodnutí je konečné.

Průběh řízení po komunikaci stížnosti vládě

Po předběžném projednání přijatelnosti stížnosti uvědomí ESLP o stížnosti žalovanou vládu. Od této chvíle musí být stěžovatel v řízení zastoupen advokátem. Pokud není, ESLP jej vyzve, aby tak učinil. Nadále stěžovatel musí komunikovat s ESLP už jen anglicky nebo francouzsky.

Řízení probíhá v naprosté většině případů písemně. Zpravidla se dělí do dvou na sebe navazujících fází. V první jsou strany vyzvány, aby ve lhůtě 12 týdnů posoudily možnost smírného urovnání sporu. Jeho uzavřením se sice stát vyhne konstatování, že Úmluva byla porušena, předpokládá se ale, že vyplatí stěžovateli určitý peněžitý obnos. Jednání o smíru jsou důvěrná. Porušení pravidla důvěrnosti ze strany stěžovatele může vést k prohlášení stížnosti za nepřijatelnou. Za určitých podmínek může být věc uzavřena také na základě tzv. jednostranného prohlášení vlády o tom, že uznává stěžovatelem namítané porušení a nabízí za ně odpovídající nápravu. Smírná urovnání i jednostranná prohlášení vlády musí schválit ESLP.

Pokud se strany nedohodnou, řízení pokračuje spornou fází, během které si strany vymění svá písemná stanoviska. Vláda má na vyjádření k přijatelnosti a odůvodněnosti stížnosti obvykle dalších 12 týdnů. K jejímu stanovisku se následně může vyjádřit stěžovatel. V této fázi jej ESLP rovněž vyzve, aby upřesnil své nároky z titulu tzv. spravedlivého zadostiučinění. Požadovat může náhradu:

majetkové škody (skutečné škody i ušlého zisku),
nemajetkové újmy,
účelně vynaložených nákladů řízení před ESLP i před vnitrostátními soudy.

Své nároky musí stěžovatel vyčíslit, odůvodnit a řádně doložit. Na toto podání stěžovatele může opět reagovat vláda. Na zpracování doplňujících stanovisek ESLP poskytuje stranám zpravidla čtyři týdny.

Někdy může řízení probíhat i v jedné společné fázi, není-li vhodné jej rozdělit. V takovém případě ESLP rovnou vyzve vládu, aby se během 12 týdnů vyjádřila k možnosti smírného urovnání, přijatelnosti i odůvodněnosti stížnosti.

Veřejná jednání se u ESLP konají zcela výjimečně; nejčastěji v řízeních před velkým senátem.

Vzhledem k počtu případů, které čekají u ESLP na vyřízení, může řízení před ním trvat i několik let. ESLP se řídí politikou priorit. Podle povahy a závažnosti tvrzeného porušení Úmluvy třídí stížnosti do několika kategorií. Některé stížnosti projednává přednostně.

Aktuální stav vyřizování konkrétní stížnosti lze zjistit po zadání jejího čísla pod tímto odkazem.

Čeho lze a nelze v řízení před ESLP dosáhnout?

Pokud ESLP v rozsudku konstatuje, že došlo k porušení některého z práv, může úspěšnému stěžovateli přiznat finanční odškodnění. Neúspěšní stěžovatelé se naopak nemusí obávat uložení povinnosti uhradit náklady státu. Takovou pravomoc ESLP nemá. Stejně tak ale ESLP nemůže ani zrušit či změnit napadené rozhodnutí českých orgánů, zrušit ustanovení českých právních předpisů nebo rozhodnout o propuštění osoby na svobodu.

Naproti tomu se státy musí řídit konečnými rozsudky ESLP ve sporech, ve kterých byly stranami. Po vydání rozsudku, ve kterém ESLP shledal porušení některého z práv, musí stát přijmout vhodná individuální a obecná opatření k nápravě. Státy sice mají relativní volnost co do volby takových opatření, ta ale podléhají dohledu ze strany Výboru ministrů Rady Evropy. Fakticky tak prostřednictvím rozsudku ESLP lze docílit nápravy i ve formách, o kterých ESLP striktně vzato sám nemá pravomoc rozhodnout. Viz podrobněji výkon rozsudku.

Co když nejsem s výsledkem řízení spokojen?

Věc, o které rozhodl rozsudkem sedmičlenný senát ESLP, může být postoupena velkému senátu. Může k tomu dojít buď z rozhodnutí senátu (má-li za to, že by mohlo dojít k odchylce od judikatury ESLP, nebo když jde o závažnou otázku týkající se výkladu nebo provádění Úmluvy), nebo ve tříměsíční lhůtě po vynesení rozsudku na žádost některé ze stran sporu. Rozhodně ale nejde o běžný opravný prostředek. Pětičlenný panel soudců velkého senátu, který tyto žádosti posuzuje, jim vyhovuje výjimečně, zpravidla jen když jde o závažnou otázku výkladu či používání Úmluvy nebo o důležitý problém obecnějšího významu. Ve všech ostatních případech jsou rozsudky a rozhodnutí ESLP konečné.