Evropský soud pro lidská práva dnes v rozsudku Tožičková proti České republice konstatoval, že několikahodinovým zajištěním novinářky v průběhu protestní environmentální akce došlo k porušení její svobody projevu, protože toto opatření nebylo provázeno individualizovaným posouzením okolností případu.
Stěžovatelka jako novinářka v září 2020 zaznamenávala průběh klimatického protestu proti těžbě uhlí v blízkosti povrchového lomu Vršany. Poté, co část protestujících neoprávněně vnikla do prostoru lomu, dorazili na místo příslušníci Policie ČR a vyzvali je k odchodu. Když výzvu nerespektovali, policisté je začali postupně zajišťovat. Stěžovatelka dokumentovala postup policie. Jejich výzvu k opuštění lomu odmítla s tím, že zůstane na místě jako veřejná kontrola. Následně policisté stěžovatelku přenesli mimo území lomu, kde ji zhruba na 2,5 hodiny zajistili; během této doby jí rovněž zakázali pořizovat videozáznamy. Stěžovatelka proti výzvě, zajištění a zákazu pořizovat záznamy podala zásahovou žalobu. Správní soudy označily jako nezákonný první a třetí zásah, nikoliv však druhý spočívající v zajištění. Třebaže soudy výzvu k opuštění lomu retrospektivně shledaly nezákonnou, uvedly, že to nic nemění na tom, že stěžovatelka se dopustila přestupku neuposlechnutí výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci, což představovalo zákonný důvod pro její omezení na svobodě.
Před štrasburským soudem stěžovatelka namítala porušení práva na svobodu projevu. Soud vyzdvihl následující aspekty případu. Zaprvé, záměrem stěžovatelky bylo shromáždit a následně veřejnosti sdělit informace o tom, jak během události postupovaly policejní složky, což je nepochybně otázka veřejného zájmu, kde navíc média zastávají klíčovou roli „hlídacího psa“. Zadruhé, stěžovatelka byla na místě protestu viditelně označena jako novinářka a vystupovala tam jen jako pasivní pozorovatelka, tj. držela se stranou od protestujících a nijak nebránila práci policie. Zatřetí, pro policisty mělo být zřejmé, že stěžovatelka by opustila lom současně se zajišťovanými protestujícími, jelikož jejím jediným záměrem bylo zpravodajsky pokrýt průběh akce a postup policie. Začtvrté, zajištění stěžovatelce znemožnilo být přímou svědkyní událostí, které poté v lomu následovaly, což představovalo nezbytný podklad pro výkon její novinářské práce. A zapáté, z české právní úpravy plyne, že zajištění osoby je diskrečním oprávněním policistů, které musí vždy respektovat obecný požadavek přiměřenosti. Neuposlechnutí výzvy policisty tedy nemá za automatický důsledek zajištění dotčené osoby. Zajištění stěžovatelky proto mělo předcházet individualizované posouzení okolností případu, a to zejména jejího chování, postavení novinářky a dopadu zajištění na výkon její svobody projevu. Takové posouzení ale policie neprovedla. Ani správní soudy poté ve svých rozhodnutích náležitě nevyvážily na jedné straně zájem na zachování veřejného pořádku a na druhé straně roli stěžovatelky jako novinářky a právo veřejnosti přijímat informace o věcech veřejného zájmu. Soud proto shrnul, že vnitrostátní orgány neuvedly dostatečné důvody pro zajištění stěžovatelky, čímž došlo k porušení článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech.
Rozsudek ESLP v originálním francouzském znění naleznete zde.
Anotace a překlad rozhodnutí budou rovněž k dispozici v české databázi judikatury mezinárodních lidskoprávních orgánů.