Štrasburský soud ve věci Machalický proti České republice shledal, že v rámci řízení o náhradu škody za trestní stíhání došlo k porušení práva stěžovatele na presumpci neviny. Formulace zvolené civilními soudy přisuzovaly stěžovateli odpovědnost za spáchání trestné činnosti, přestože jeho trestní stíhání muselo být zastaveno z důvodu promlčení trestnosti činu.
Proti stěžovateli bylo v souvislosti s kauzou H-SYSTEM v roce 2003 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu v 90. letech, kdy působil v pozici ředitele banky. V průběhu řízení byl však skutek, pro který byl stěžovatel stíhán, překvalifikován na méně závažný trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku, u kterého platí kratší promlčecí lhůta. Ta v daném případě již uplynula a trestní stíhání stěžovatele tak musel být zastaveno. Stěžovatel se následně domáhal odškodnění za nezákonné stíhání, avšak neúspěšně. Jeho žádost byla Ministerstvem spravedlnosti zamítnuta. Také vnitrostátní soudy potvrdily, že zákon o odpovědnosti státu za škodu přiznává nárok na odškodnění jen osobě, proti které vedené trestní stíhání bylo zastaveno se závěrem, že se trestného činu nedopustila, což ale nebyl případ stěžovatele. Nejvyšší soud konkrétně uvedl, že v případě stěžovatele bylo trestní stíhání zastaveno s opačným závěrem; stěžovatel se jednání naplňujícího znaky trestného činu dopustil, jeho trestnost však byla promlčena.
S odkazem na odůvodnění rozhodnutí civilních soudů stěžovatel před ESLP namítal, že v řízení o náhradě školy došlo k porušení jeho práva na presumpci neviny.
Štrasburský soud potvrdil, že Evropská úmluva o lidských právech nepřiznává osobě obviněné z trestného činu právo na odškodnění v případě zastavení trestního stíhání. Samotné zamítnutí žádosti o náhradu škody odůvodněné tím, že nelze ze zastavení trestního řízení automaticky dovozovat, že stíhání bylo od počátku nezákonné, by tedy porušení čl. 6 odst. 2 Úmluvy nepředstavovalo. Problematické z hlediska presumpce neviny byly nicméně formulace obsažené v odůvodnění civilních soudů. Ta dle názoru ESLP odrážela jednoznačný názor, že se stěžovatel trestného činu dopustil, ačkoliv v předchozím trestním řízení nebyl pravomocně uznán vinným. Shledal proto porušení čl. 6 odst. 2 Úmluvy.
Rozsudek naleznete v originálním anglickém znění zde.
Anotace a překlad rozsudku budou v dohledné době k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva a dalších mezinárodních lidskoprávních orgánů zde.
Kancelář vládního zmocněnce
10. října 2024