Štrasburský soud shledal v rozhodnutí jako zjevně neopodstatněnou stížnost matky na tvrzené porušení práva na respektování rodinného života z důvodu svěření její nezletilé dcery do péče otce na Slovensko. Stížnost nezletilé Soud vyškrtl ze seznamu stížností.
Stížnost, kterou podaly matka s dcerou, se vztahovala k rozsudku vnitrostátního soudu, který rozhodl o dočasném umístění dítěte do krizového centra a následném svěření dítěte do péče otce na Slovensko. Dítě bylo po rozvodu rodičů původně v péči matky v České republice. Rozhodnutí o změně úpravy péče bylo přijato po různých pokusech o obnovení pravidelného styku otce s dítětem, kterému matka dlouhodobě bránila. Znalec doporučil, aby před odjezdem k otci bylo dítě umístěno mimo domov v zájmu stabilizace jeho psychického stavu poznamenaného konfliktem rodičů. Vnitrostátní soud poukázal na to, že matka nespolupracovala a nadále styku otce s dítětem bránila. Před soudy se chovala lehkovážně, opakovaně žádala o odročení jednání, případ medializovala, a dítě tak vystavila dalšímu utrpení. Bylo prokázáno, že otec byl schopen se o dítě postarat a nijak ho neohrožoval, zatímco matka ve své rodičovské roli selhala, když umožnila odcizení dítěte otci. Všechny předchozí zásahy soudů, opatrovníka, znalců a lékařů nepřinesly zlepšení situace.
Soud dospěl k závěru, že není důvodné pokračovat v řízení ohledně stížnosti nezletilé, která neměla o vedení řízení zájem, což potvrdila její advokátka i její otec.
Pokud jde o stížnost matky, Soud vyzdvihl, že vnitrostátní soudy poukazovaly na její dlouhodobě nevhodné chování, pokusy o negativní ovlivňování nezletilé a nedodržování nařízených předběžných opatření. Rozhodnutí o umístění dítěte do krizového centra a následně do péče otce bylo přijato v důsledku intenzivní snahy matky zabránit otci ve styku s dítětem a až poté, co byla opakovaně a neúspěšně vyzvána opatrovníkem dítěte a soudy, aby změnila své obstrukční chování. Vnitrostátní soudy svá rozhodnutí založily na doporučeních znalce a opatrovníka z důvodu obav o psychický vývoj dítěte a snížení negativního vlivu matky. Účelem bylo, aby dítě mohlo znovu navázat vztah s otcem. Rozhodnutí nebránilo matce v udržování kontaktu s dcerou, nezbavilo ji práva na styk ani rodičovských práv.
K porušení článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech, který zaručuje právo na respektování rodinného života, tudíž nedošlo a stížnost matky byla shledána za nepřijatelnou.
Rozhodnutí, které je konečné, naleznete v originálním anglickém znění zde.
Anotace a překlad rozhodnutí budou k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva.
Kancelář vládního zmocněnce
26. září 2024