Stížnost M proti České republice se týká vyšetřování a trestního řízení ve věci opakovaného pohlavního styku mezi nezletilou a dospělým mužem poté, co se seznámili na sociální síti. Trestní oznámení podala v červenci 2019 matka nezletilé. Nezletilá uvedla, že s pohlavním stykem souhlasila. Trestní řízení vyústilo v dohodu o vině a trestu, na jejímž základě byl muž uznán vinným ze zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku. Po podání obžaloby okresní soud shledal, že mezi nezletilou a její matkou existuje střet zájmů, a proto jí ustanovil kolizního opatrovníka. Při hlavním líčení nepřiznal matce postavení poškozené, ani jí neumožnil, aby se hlavního líčení účastnila v pozici veřejnosti. Stížnost podaly matka s nezletilou dcerou (která posléze nabyla zletilosti). ESLP neshledal porušení Evropské úmluvy o lidských právech a stížnost prohlásil za nepřijatelnou. Ohledně matky uvedl, že nemůže být považována za oběť porušení Úmluvy, jelikož byla do vyšetřování zapojena a její návrhy i opravné prostředky byly řádně projednány. Ohledně nepřiznání postavení poškozené, vyloučení z hlavního líčení a ustanovení kolizní opatrovnice dceři ESLP konstatoval, že vnitrostátní orgány postupovaly na základě zákona a sledovaly legitimní cíl ochrany zájmů nezletilé. Nezletilá vyjádřila nedůvěru vůči matce a advokátce, kterou jí matka zvolila, a možnost střetu zájmů byla reálná. Ve vztahu k nezletilé ESLP učinil závěr, že nevyčerpala vnitrostátní opravné prostředky, jelikož proti rozhodnutí schvalujícímu dohodu o vině a trestu nepodala ústavní stížnost.
Rozhodnutí ESLP v originálním francouzském znění naleznete zde.
Ve věci Karičková proti České republice se Soud zabýval útokem na stěžovatelku romského původu během konfliktu mezi skupinou fotbalových ultras a místní romskou komunitou v Sokolově v červenci 2021, při němž byla zasažena cihlou hozenou jedním z útočníků. Soud dospěl k závěru, že vyšetřování útoku nebylo dostatečně důkladné ani účinné, jelikož orgány neprovedly některé dostupné vyšetřovací úkony směřující ke zjištění totožnosti pachatele a stěžovatelce nezajistily odpovídající procesní postavení oběti. Shledal proto porušení procesní složky článku 3 Úmluvy. Dále konstatoval porušení článku 14 ve spojení s článkem 3 Úmluvy, neboť orgány navzdory existenci konkrétních indicií řádně neprošetřily možné rasistické pohnutky útoku. Kritizoval přitom argumentaci vnitrostátních orgánů, podle níž násilí vůči více Romům nebylo rasově motivováno, protože konflikt byl situační a zřejmě vyprovokovaný jedním z příslušníků romské komunity. Podle Soudu takové odůvodnění může vést k tomu, že jednání jednotlivce je považováno za dostatečné vysvětlení útoků vůči celé skupině osob sdílejících jeho etnický původ, a vyvolávat dojem, že nepřátelství vůči této skupině je jednáním jediného jejího člena ospravedlněno či alespoň relativizováno. Tím se stírá rozdíl mezi individuální odpovědností konkrétní osoby a násilím namířeným proti osobám z důvodu jejich příslušnosti k určité etnické skupině. Uvedl rovněž, že vyšetřování nebylo prosté stereotypního uvažování o Romech. Česká republika tak podle Soudu nesplnila svou povinnost účinně vyšetřit možné rasově motivované násilí.
Rozhodnutí ESLP v originálním anglickém znění naleznete zde.
Věc S.T. proti České republice se týkala úmrtí bratra stěžovatelky v souvislosti se zákrokem policie v červnu 2021, při němž jej policisté po dobu několika minut přidržovali zakleknutím v horní části těla a nohou, a následného vyšetřování této události. Vyšetřování okolností úmrtí bratra stěžovatelky nebylo podle ESLP účinné, neboť důležité počáteční vyšetřovací úkony prováděla kriminální policie, která nebyla podle ESLP dostatečně nezávislá, a GIBS se o její úvodní zjištění následně v rámci svého vyšetřování opřela, aniž by se vypořádala s protichůdnými důkazy. ESLP v tomto směru zohlednil i skutečnost, že stěžovatelce nebyla zajištěna účinná účast na řízení před GIBS. Tím došlo k porušení článků 2 a 3 Úmluvy v jejich procesní složce. Soud dále shledal porušení hmotněprávní složky práva na život (článek 2 Úmluvy), jelikož vnitrostátní právní úprava v rozhodné době neobsahovala odpovídající pravidla ohledně použití pronační polohy, ani nezajišťovala odpovídající výcvik policistů v tomto směru, a zasahující policisté podle Soudu dostatečně nesledovali stav bratra stěžovatelky, který se nacházel pod jejich kontrolou a ve zranitelném postavení. Samotné použití síly – přiložení pout, pronační poloha a zakleknutí v oblasti horní části zad, šíje a krku po dobu více než čtyř minut, a to i poté, co se bratr stěžovatelky viditelně zklidnil – vůči zraněné intoxikované osobě bylo podle Soudu nepřiměřené, což založilo porušení článku 3 Úmluvy. ESLP závěrem shledal i porušení zákazu diskriminace podle článku 14 Úmluvy ve spojení s články 2 a 3, jelikož podle něj vnitrostátní orgány dostatečně neprošetřily možnou rasovou motivaci zákroku.
Rozhodnutí ESLP v originálním anglickém znění naleznete zde.
Rozsudky nejsou v právní moci. Vláda i stěžovatelky mají možnost podat žádost o postoupení věci velkému senátu ESLP. Ministerstvo spravedlnosti tuto možnost ve věcech S.T. a Karičková proti České republice zváží po konzultaci s dotčenými orgány.
Anotace a překlad rozhodnutí budou rovněž k dispozici v české databázi judikatury mezinárodních lidskoprávních orgánů.
Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP
16. 7. 2026