IV.ÚS 753/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky České spořitelny, a. s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4 - Krč, zastoupené Mgr. Romanem Vojtou, LL.M. advokátem, sídlem Křižovnické náměstí 193/2, Praha 1 - Staré Město, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 9. ledna 2024 č. j. 1 VZN 1802/2023-12, usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. září 2023 č. j. 1 KZN 118/2023-21 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení Odboru hospodářské kriminality ze dne 14. srpna 2023 č. j. KRPA-50854-22/TČ-2023-000092-BO, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení Odboru hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a R. J. a V. Č., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na účinné vyšetřování ve spojení s právem na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol k Úmluvě") a právem na ochranu dobré pověsti a jména stěžovatelky podle čl. 10 odst. 1 Listiny.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka podala trestní oznámení na jednání vedlejších účastníků, kteří měli jako zástupci spolku X (dále jen "spolek X") v souvislosti s původními pro ně neúspěšnými obchodněprávními spory vedenými mezi společností ZPS, a. s., a stěžovatelkou a spory vedenými mezi spolkem X a stěžovatelkou, poskytovat a šířit nepravdivé informace. Tyto informace se týkaly způsobení škody stěžovatelkou v řádech miliard korun; informování o probíhajícím řízení se stěžovatelkou o odebrání bankovní licence; a o dopadu obchodněprávních sporů na rating a finanční stabilitu stěžovatelky. Informace byly adresovány zejména ratingovým agenturám, České národní bance, Rakouské národní bance, Evropské národní bance a akcionářům a veřejnosti, která sledovala průběh valné hromady Erste bank v roce 2020, auditorovi stěžovatelky, rozhodčímu soudu i obecným soudům. Vedlejší účastníci tímto svým jednáním mohli naplnit skutkovou podstatu trestného činu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, trestného činu vydírání podle § 175 trestního zákoníku, případně trestného činu manipulace s kurzem investičních nástrojů podle § 250 odst. 1 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku.

3. Uvedené trestní oznámení šetřil policejní orgán postupem podle § 158 odst. 1 trestního řádu pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu manipulace s kurzem investičních nástrojů podle § 250 odst. 1 písm. a) odst. 3 trestního zákoníku. Policejní orgán nezahájil úkony v trestním řízení, ale po provedeném šetření stěžovatelku vyrozuměl napadeným usnesením o tom, že ve věci neshledává podezření z trestného činu, neboť z jednání vedlejších účastníků lze dovodit pouze úmysl zajistit konkrétní tvrzené nároky vzniklé z obchodního sporu se stěžovatelkou, nikoliv úmysl ovlivnit cenu nebo kurz investičních nástrojů.

4. V návaznosti na to stěžovatelka zaslala Městskému státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") stížnost na postup orgánů činných v trestním řízení. V napadeném vyrozumění státní zástupce městského státního zastupitelství stěžovatelce sdělil, že po přezkoumání předloženého spisového materiálu neshledal v postupu policejního orgánu pochybení, neboť ve věci nebyly zjištěny skutečnosti, jež by umožňovaly učinit závěr, že jednáním vedlejších účastníků byly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu. Státní zástupce dospěl k závěru, že informace poskytnuté vedlejšími účastníky by teoreticky mohly být označeny jako kurzotvorné informace, současně však na základě konkrétních okolností případu je nelze označit za schopné (způsobilé) vyvolat zásadní změnu kurzu investičních nástrojů. Státní zástupce také podal argumentaci o (ne)naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu poškození cizích práv podle § 181 trestního zákoníku a trestného činu vydírání podle § 175 trestního zákoníku.

5. O podnětu stěžovatelky k výkonu dohledu rozhodla státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze tak, že postup městského státního zastupitelství shledala zákonným, věcně správným a podnět odložila.


II.
Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka má za to, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení jejího práva na účinné vyšetřování, neboť orgány činné v trestním řízení věc řádně, dostatečně a důkladně neprošetřily. Tento postup nebyl napraven ani v rámci dozoru, resp. dohledu státního zastupitelství na základě opravných prostředků podaných stěžovatelkou. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem, že nepravdivé informace šířené vedlejšími účastníky nemohly být způsobilé významně ovlivnit cenu akcií, neboť byly vůči adresátům šířeny pouze v souvislosti s původním obchodněprávním sporem. Orgány činné v trestním řízení dostatečně neprověřovaly a nezabývaly se objektivní ani subjektivní stránkou trestného činu podle § 250 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Stěžovatelka dále tvrdí, že policejní orgán a následně ani státní zastupitelství se vůbec nevypořádaly s důkazy nasvědčujícími spáchání trestného činu poškození cizích práv podle § 181 trestního zákoníku a vydírání podle § 175 trestního zákoníku, přičemž tento postup je v rozporu se zásadou oficiality.

7. Stěžovatelka tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují také její práva podle čl. 10 odst. 1 Listiny, a to na ústavněprávně zaručenou ochranu dobré pověsti a jména stěžovatelky. Všechny instituce, kterým byly směřovány nepravdivé informace, byly vedlejšími účastníky uváděny v omyl a tím bylo ve velkém rozsahu, intenzitě a nenávratně zasaženo do dobré pověsti a jména stěžovatelky.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).


IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud zdůrazňuje, že není jedním z orgánů činných v trestním řízení a do jejich činnosti smí zasahovat jen v mezích svých pravomocí k ochraně základních práv a svobod. Jak Ústavní soud konstantně judikuje, právo poškozených na účinné vyšetřování, které je vhodné, důkladné, nestranné a nezávislé, bez zbytečných průtahů a pod veřejnou kontrolou, je důležitým odrazem povinností státu poskytovat ochranu základním právům a svobodám [viz nálezy ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691) a ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. III. ÚS 2012/18 (N 153/96 SbNU 14)]. Právo na účinné vyšetřování lze z ústavněprávního hlediska vyžadovat především v případech újmy ohrožující či poškozující zpravidla nenahraditelné individuální zájmy. Uplatní se zejména u zásahů do práv chráněných v čl. 6, čl. 7 odst. 1 a čl. 9 Listiny, jakož i v čl. 2, čl. 3 a čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - tedy práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací, a výjimečně také v čl. 10 odst. 2 Listiny, jakož i v čl. 8 Úmluvy, chránícího právo na soukromý a rodinný život [srov. nálezy ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691), ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. I. ÚS 860/15 (N 191/79 SbNU 161), ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 3626/13 (N 216/79 SbNU 475), ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. II. ÚS 3436/14 (N 8/80 SbNU 91), ze dne 24. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1042/15 (N 91/81 SbNU 485)].

10. V nyní posuzované věci nejde o trestný čin zasahující výše zmíněná základní práva, nýbrž primárně o trestný čin manipulace s kurzem investičních nástrojů, který je řazen mezi hospodářské trestné činy. V případě zásahu do majetkových práv ve smyslu čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě se lze práva na účinné vyšetřování domáhat pouze výjimečně. Ústavní soud se problematice práva na vyšetřování majetkové trestné činnosti podrobně věnoval v nedávném nálezu ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. I. ÚS 1958/23. V něm mimo jiné zopakoval, že je namístě přihlížet k tomu, zda poškozený má možnost podání občanskoprávní žaloby vůči domnělým pachatelům, která by měla reálnou šanci na úspěch vedoucí k ochránění jeho práv. Pokud tomu tak je, bude zásah Ústavního soudu možný jen ve zcela mimořádných situacích i u závažnějších trestných činů, byť je zároveň třeba doplnit, že to neplatí u některých trestných činů nejzávažnějších (v rovině obecného práva zpravidla odpovídajících kategorii zvlášť závažných zločinů), u kterých by byla jejich závažnost natolik vysoká, že by se jejich řešení toliko prostředky civilního práva jevilo hrubě nedostatečné [viz také nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 (N 152/74 SbNU 301), bod 19].

11. Se stěžovatelkou lze souhlasit, že Listina chrání i dobrou pověst právnické osoby [viz nález ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 3819/14, (N 27/88 SbNU 397), body 24 násl.], přičemž nejde pouze o nezasahování státu do tohoto práva, ale i pozitivní povinnost státu jej chránit, ať už na legislativní úrovni, či na procesní úrovni. Z toho však nelze dovozovat povinnost zahájit trestní stíhání, jestliže příslušné orgány neshledaly zákonné důvody pro takový postup. Je nutné respektovat zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 trestního zákoníku, neboť právní řád poskytuje stěžovatelce další prostředky k zajištění ochrany jejich práv, zejména v rámci občanskoprávního řízení (např. podle § 135 nebo § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

12. Státní zastupitelství obou stupňů se stížností stěžovatelky, resp. jejím podnětem k výkonu dohledu, řádně zabývala a shodně s policejním orgánem dospěla k závěru, že jednání, jehož trestního postihu se stěžovatelka domáhá, nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu (manipulace s kurzem investičního nástroje podle § 250 trestního zákoníku, vydírání podle § 175 trestního zákoníku, ani poškození cizích práv podle § 181 trestního zákoníku). Orgány činné v trestním řízení, v kontextu předcházejících civilněprávních sporů mezi vedlejšími účastníky a stěžovatelkou, se shodně přiklonily k závěru, že informace poskytované vedlejšími účastníky jsou toliko jejich subjektivním stanoviskem zastávaným v obchodněprávních sporech nezpůsobilým významněji ovlivnit kurz investičního nástroje. Musel by zde navíc být úmysl ovlivnit kurz investičního nástroje, který nebyl při vyšetřování zjištěn. Nadto adresáty informací byly instituce, jejichž předmětem činnosti je vyhodnocení informací tohoto charakteru, proto si mohli informace přezkoumat a ověřit jejich pravdivost. Z výše uvedených důvodů nelze vedlejšími účastníky poskytnuté informace označit za způsobilé vyvolat zásadní změnu kurzu investičních nástrojů; uvést někoho v omyl; případně někoho vydírat.

13. V napadených rozhodnutích jsou zcela jasně vysvětleny úvahy, které orgány činné v trestním stíhání vedly k závěru, že stěžovatelkou namítané jednání není trestněprávně postižitelné. Ústavní soud má za to, že závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou logicky a dostatečně odůvodněny a nelze v nich spatřovat prvky svévole ani jiného neústavního postupu.

14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2024


Josef Fiala v. r.
předseda senátu