Obecný komentář č. 21 (1992) Článek 10 Humánní zacházení s osobami zbavenými osobní svobody (Výbor OSN pro lidská práva)

Obecný komentář č. 21
Článek 10 (humánní zacházení s osobami zbavenými osobní svobody)

1. Tento obecný komentář nahrazuje obecný komentář č. 9 (šestnácté zasedání, 1982), re-flektuje jej a dále rozvíjí.
   
   
2. Ustanovení čl. 10 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech se vztahuje na kohokoli zbaveného osobní svobody na základě zákonů a pravomoci státu, kdo je držen ve věznicích, nemocnicích – zejména psychiatrických nemocnicích –, zadržovacích táborech či nápravných institucích anebo jinde. Státy, smluvní strany pak-tu, by měly zajistit, že zásada stanovená v uvedeném ustanovení bude dodržována ve všech institucích a zařízeních v jejich jurisdikci, kde jsou drženy osoby.
   
   
3. Ustanovení čl. 10 odst. 1 ukládá státům, smluvním stranám paktu, pozitivní povinnost vůči osobám, jež jsou zvláště zranitelné kvůli svému postavení osob zbavených osobní svobody, a doplňuje pro ně zákaz mučení nebo jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu obsažený v článku 7 paktu. Nejenže tedy osoby zbavené osobní svobody nesmějí být podrobovány zacházení odporujícímu článku 7, včetně lékařských nebo vědeckých pokusů, ale ani nesmějí být podrobeny žádnému strádání nebo omeze-ním jiným, než jaké plynou ze zbavení osobní svobody; úcta k důstojnosti těchto osob musí být zaručena za stejných podmínek jako u osob na svobodě. Osoby zbavené osobní svobody užívají všech práv stanovených v tomto paktu, podléhajících omezením, jež jsou nevyhnutelná v uzavřeném prostředí.
   
   
4. Zacházení s osobami zbavenými osobní svobody s lidskostí a respektem k jejich důstoj-nosti je zásadní a univerzálně platné pravidlo. Z toho plyne, že uplatňování tohoto pravi-dla přinejmenším nemůže být závislé na materiálních zdrojích dostupných v daném státě, smluvní straně paktu. Uvedené pravidlo musí být uplatňováno bez rozlišování z jakéhoko-li důvodu, jako je rasa, barva pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýš-lení, národnostní nebo sociální původ, majetek, rod nebo jiné postavení.
   
   
5. Státy, smluvní strany paktu, se vyzývají, aby ve svých zprávách uváděly, do jaké míry uplatňují příslušné normy Organizace spojených národů použitelné pro zacházení s vězni: Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni (1957), Zásady ochrany všech osob před omezováním osobní svobody a vězněním (1988), Kodex chování pro příslušníky donucovacích orgánů (1978) a Zásady OSN pro lékařskou etiku v souvislosti s rolí zdra-votnického personálu, zejména lékařů, při ochraně vězňů a zadržených osob před muče-ním a jiným krutým, nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním (1982).
   
   
6. Výbor připomíná, že zprávy by měly obsahovat podrobné informace o vnitrostátních le-gislativních a správních předpisech, které mají vliv na právo upravené v čl. 10 odst. 1. Výbor také považuje za nezbytné, aby zprávy přesně uváděly, jaká konkrétní opatření s cílem sledovat účinné uplatňování pravidel týkajících se zacházení s osobami zbavenými osobní svobody byla příslušnými orgány přijata. Státy, smluvní strany paktu, by do svých zpráv měly zahrnout informace ohledně systému dohledu nad vězeňskými zařízeními, zvláštních opatření k předcházení mučení a krutému, nelidskému nebo ponižujícímu za-cházení a o tom, jak je zajištěn nestranný dohled.
   
   
7. Dále výbor připomíná, že zprávy by měly uvádět, zda tyto různorodé použitelné předpisy tvoří nedílnou součást pokynů a vzdělávání personálu, který má pravomoc nad osobami zbavenými osobní svobody, a zda je tento personál při výkonu svých povinností striktně dodržuje. Rovněž by bylo vhodné upřesnit, zda zatčené či zadržované osoby mají k těmto informacím přístup a zda mají účinné právní prostředky, které jim umožňují zajistit dodr-žování těchto pravidel, stěžovat si, pokud jsou opomíjena, a v případě porušení dosáhnout odpovídající náhrady.
   
   
8. Výbor připomíná, že zásada stanovená v čl. 10 odst. 1 tvoří základ pro konkrétnější po-vinnosti států, smluvních stran paktu, týkající se spravedlnosti v trestní oblasti, které jsou uvedeny v čl. 10 odst. 2 a 3.
   
   
9. Ustanovení čl. 10 odst. 2 písm. a) upravuje oddělení obviněných osob od osob odsouze-ných s výjimkou mimořádných okolností. Toto oddělení se vyžaduje proto, aby bylo zdů-razněno jejich postavení jako osob neodsouzených, které současně užívají práva být po-važovány za nevinné, jak je řečeno v čl. 14 odst. 2. Zprávy států, smluvních stran paktu, by měly uvádět, jak je oddělení obviněných osob od osob odsouzených prováděno, a vy-světlit, jak se zacházení s obviněnými osobami liší od zacházení s osobami odsouzenými.
   
   
10. Pokud jde o čl. 10 odst. 3, který se týká odsouzených osob, výbor si přeje mít podrobné informace o fungování vězeňského systému daného státu, smluvní strany paktu. Žádný vězeňský systém by neměl být pouze retribuční; měl by zásadně usilovat o převýchovu a nápravu vězně. Státy, smluvní strany, se vyzývají, aby upřesnily, zda mají systém zamě-řený na poskytnutí pomoci po propuštění, a aby předložily informace o jeho úspěšnosti.
    
    
11. Informace předkládané státy, smluvními stranami paktu, v řadě případů neobsahují žádné konkrétní zmínky o legislativních či správních předpisech nebo praktických opatřeních majících za účel zajištění reedukace odsouzených osob. Výbor požaduje konkrétní infor-mace týkající se opatření učiněných s cílem poskytnout výuku, vzdělání a reedukaci, pro-fesní poradenství a odborné vzdělávání a také ohledně pracovních programů pro vězně uvnitř vězeňských zařízení, jakož i mimo ně.
    
    
12. Za účelem zjištění, zda je zásada stanovená v čl. 10 odst. 3 plně dodržována, výbor rov-něž požaduje informace o konkrétních opatřeních uplatňovaných během zadržování, např. jak se s odsouzenými osobami zachází z individuálního hlediska a jak jsou kategori-zovány, o disciplinárním systému, samovazbě a zadržování pod zvýšenou ostrahou a dále o podmínkách, za kterých jsou zajištěny kontakty s vnějším světem (rodinou, právníkem, sociálními a zdravotnickými službami, nevládními organizacemi).
    
    
13. Nadto výbor podotýká, že ve zprávách některých států, smluvních stran paktu, nebyly poskytnuty žádné informace ohledně zacházení, kterého se dostává obviněným mladist-vým osobám a mladistvým zločincům. Ustanovení čl. 10 odst. 2 písm. b) stanoví, že ob-viněné mladistvé osoby jsou odděleny od dospělých. Informace předložené ve zprávách ukazují, že některé státy, smluvní strany paktu, nevěnují náležitou pozornost skutečnosti, že se jedná o závazné ustanovení paktu. Daný text také uvádí, že případy mladistvých musí být projednávány co možná nejrychleji. Zprávy by měly konkretizovat opatření uči-něná státy, smluvními stranami paktu, s cílem provádět toto ustanovení.  Konečně, dle čl. 10 odst. 3 musí být mladiství zločinci odděleni od dospělých a dostane se jim zacháze-ní přiměřeného jejich věku a právnímu postavení, pokud jde o podmínky zadržování, jako je kratší pracovní doba a dále kontakt s příbuznými, s cílem podpořit jejich převýchovu a nápravu. Článek 10 neuvádí žádnou hranici pro mladistvý věk. Ačkoliv tuto hranici si s ohledem na příslušné společenské, kulturní a další podmínky určuje každý ze států, smluvních stran paktu, výbor je toho názoru, že čl. 6 odst. 5 naznačuje, že se všemi osobami mladšími osmnácti let by mělo být zacházeno jako s mladistvými, přinejmenším v záležitostech týkajících se spravedlnosti v trestní oblasti. Státy by měly předložit přísluš-né informace o věkových skupinách osob, s nimiž se zachází jako s mladistvými. V tomto ohledu se státy, smluvní strany paktu, vyzývají, aby uváděly, zda uplatňují Standardní mi-nimální pravidla OSN pro výkon spravedlnosti u mladistvých, známá jako Pekingská pra-vidla (1987).

Upozornění:

Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.