Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky I. V. zastoupené Mgr. Ivetou Čaňkovou, advokátkou, sídlem Dolní náměstí 679/5, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 17. ledna 2025 č. j. 36 Co 114/2024-191, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a K. V. a nezletilých T. V. a M. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") z důvodu jeho tvrzeného rozporu s čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejich příloh se podává, že stěžovatelka a první vedlejší účastník řízení (dále jen "otec") jsou rodiči druhého a třetího vedlejšího účastníka řízení (dále jen "nezletilí") a žijí ve společné domácnosti. Ústavní soud z přiložených rozhodnutí zjistil, že krátce poté, co otec prodělal cévní mozkovou příhodu, bylo společné jmění manželů stěžovatelkou a otcem zúženo smlouvou o manželském majetkovém režimu, na základě níž se stěžovatelka stala výlučným vlastníkem nemovitostí, které byly ve společném jmění manželů. Ve smlouvě se stěžovatelka zavázala na každého z nezletilých darem převést spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech ve výši ideální jedné čtvrtiny. Otci bylo zřízeno věcné břemeno bytu a požívání nemovitostí. Dále se oba rodiče zavázali, že budou splácet zbytek společného dluhu - hypotéčního úvěru.
3. Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 20. 2. 2024 č. j. 30 P 122/2016-60 schválil právní jednání (uzavření darovací smlouvy) učiněné za nezletilé opatrovníkem statutárním městem Jablonec nad Nisou.
4. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal otec a navrhl, aby jej krajský soud změnil a právní jednání za nezletilé neschválil, neboť rozhodnutí spočívá na neúplném a nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci a řízení tak trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci.
5. Rozhodnutím, které stěžovatelka napadla ústavní stížností, krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Ačkoliv se otec v důsledku zdravotních potíží nemohl nikoliv jen po přechodnou dobu plnohodnotně účastnit řízení a řádně vykonávat svá procesní práva a povinnosti, opatrovník podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.") mu byl ustanoven pouze pro řízení u krajského soudu. Podle krajského soudu však byly dány důvody pro postup ustanovit otci opatrovníka rovněž v řízení před okresním soudem, přičemž toto opominutí okresního soudu představuje zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tato skutečnost představuje vadu řízení ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř., která nemohla být napravena v odvolacím řízení.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud porušil její ústavně zaručená práva podle čl. 36 a čl. 38 Listiny. Podle názoru stěžovatelky otec odvolání nepodepsal a domnívá se, že ho podal jeho dospělý syn z předešlého manželství. Proto měl odvolání krajský soud odmítnout jako odvolání podané osobou neoprávněnou. Otec před okresním soudem v rámci souběžně vedeného řízení o úpravě poměrů k nezletilým uvedl, že předmětné odvolání nepsal ani nepodepsal. Následně mělo být v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, otcem zásadním způsobem doplňováno jeho tvrzení, aniž by bylo stěžovatelce, resp. její právní zástupkyni, cokoliv doručováno. Stěžovatelce tak bylo upřeno právo se s argumentací otce seznámit a vyjádřit se k ní.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat naplnění procesních předpokladů řízení, jež stanovuje zákon o Ústavním soudu.
8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
9. Napadeným usnesením krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu. Řízení tak dosud neskončilo a ústavní stížnost je proto ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, neboť stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
10. Mezi základní zásady ovládající řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), jestliže nejsou dány zvláštní důvody pro přijetí ústavní stížnosti. V souladu se souvisejícím principem minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci je ústavní stížnost krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když již není možná náprava případného zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod odpovídajícími procesními prostředky v rámci samotného řízení. Protože však v projednávaném případě dosud nebylo ve věci pravomocně rozhodnuto, je ústavní stížnost předčasná.
11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2025
Milan Hulmák v. r.
soudce zpravodaj