IV.ÚS 1578/23 #2 — Spravedlivé rozhodnutí o výši výživného pro nezletilé dítě při použití § 916 občanského zákoníku

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky M. S., zastoupené Mgr. Lucií Růžičkovou, advokátkou, sídlem Jana Růžičky 1165/2a, Praha-Kunratice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. března 2023 č. j. 126 Co 1/2023-354, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) P. S., zastoupeného Mgr. Lucií Kindlmannovou, advokátkou, sídlem Vodičkova 791/39, Praha 1 - Nové Město, a nezletilých 2) V. S. a 3) B. S., zastoupených opatrovníkem městem X, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 36 odst. 1 Listiny.

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu se podává, že Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 8. 11. 2022 č. j. 27 Nc 12/2021-303 rozhodl o svěření nezletilých dětí pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů do střídavé péče, o výživném k nezletilým dětem pro dobu před a po rozvodu manželství a o nedoplatku na výživném otce a matky. Okresní soud dále rozhodl o povinnosti rodičů nahradit náklady řízení státu. O výživném rozhodl tak, že otci uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 15 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé částkou 10 000 Kč měsíčně. Matce uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 5 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé částkou 3 000 Kč měsíčně. Nedoplatek otce na výživném činil pro nezletilého 270 000 Kč a pro nezletilou 180 000 Kč. Nedoplatek matky na výživném činil pro nezletilého 90 000 Kč a pro nezletilou 54 000 Kč. Z provedeného dokazování před okresním soudem vyplynulo, že otec si ve společnosti, v níž je jediným společníkem, vyplácí mzdu v průměrné výši 9 306,25 Kč. Z druhé společnosti, v níž vlastní 50% podíl, nemá žádné příjmy. Dále má příjem z invalidního důchodu (11 338 Kč) a nájmu dvou bytů (18 117 Kč). Znalkyní byla hodnota obou společností oceněna na celkovou sumu 7 500 000 Kč, otec si z majetku společnosti hradí podstatnou část svých výdajů. Je vlastníkem pozemku, který nevyužívá, dále pozemků, na nichž má dva rodinné domy (v jednom z nich bydlí a druhý je zatížen věcným břemenem doživotního bydlení jeho rodičů), vlastní dva byty, které pronajímá. Jezdí na zahraniční dovolené. Náklady spojené s užíváním rodinného domu by s ním měla sdílet i jeho přítelkyně. Náklady na druhý dům hradí matka otce nezletilých. Otcem přiznané příjmy v daňovém přiznání pro rok 2021 měsíčně v průměru po zdanění činí 26 069 Kč.

3. Otec podal proti výrokům o výživném, dlužném výživném a povinnosti zaplatit státu náhradu nákladů řízení odvolání. Podle něj nebylo z rozhodnutí zřejmé, jakým způsobem soud určil výši výživného a v rozhodnutí nezohlednil, že děti jsou ve střídavé péči obou rodičů. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") dospěl k závěru, že odvolání otce je důvodné. Rozhodnutí okresního soudu změnil ve výroku II. tak, že otec je povinen přispívat počínaje dnem 1. 4. 2021 na výživu nezletilého částkou 7 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé částkou 6 000 Kč měsíčně; počínaje dnem 1. 7. 2022 a počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů na výživu nezletilého částkou 8 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé částkou 6 500 Kč měsíčně. Ve výroku III. změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že matka je povinna přispívat na výživu obou nezletilých počínaje dnem 1. 4. 2021 a počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů s tím, že výživné pro nezletilou činí 4 000 Kč. Ve výroku IV. změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že otec je povinen dlužné výživné za období od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2023 pro nezletilého v částce 176 000 Kč a pro nezletilou v částce 148 000 Kč zaplatit do 31. 12. 2023 a ve výroku V. tak, že matka je povinna dlužné výživné za období od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2023 pro nezletilého v částce 120 000 a pro nezletilou v částce 72 000 Kč zaplatit do 31. 12. 2023. Ve zbývajících částech tyto výroky potvrdil.

4. Krajský soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem, zčásti dokazování zopakoval (k tvrzením otce o zaplaceném výživném) a dokazování doplnil s ohledem na odvolací námitky a časový odstup od vyhlášení napadeného rozsudku o potvrzení zaměstnavatelů otce a matky za rok 2022, oznámení České správy sociálního zabezpečení k aktuální výši invalidního důchodu, účetní deník jedné ze společností a lékařské zprávy o zdravotním stavu otce. Krajský soud neprovedl dokazování matkou navrženými důkazy k odhadu cen nemovitostí ve vlastnictví otce a hodnocením ekonomické situace společností, v nichž je otec společníkem. Tyto důkazy byly podle něj ve vztahu k předmětu řízení bez právního významu.

5. Okresní soud podle krajského soudu postupoval správně, když průměrný měsíční příjem otce určil podle § 916 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."). Hodnota domů je nepodstatná, protože jeden užívá otec k vlastní potřebě a druhý je zatížený věcným břemenem doživotního užívání jeho rodičů. Otec je dále vlastníkem pozemku, který neužívá a dvou bytů, které pronajímá. Z jedné ze společností, v níž je společníkem, nevykazuje otec žádný příjem, společnost podle daňového přiznání hospodaří se ztrátou, podle tvrzení otce společnost hospodaří bez jeho osobní a finanční účasti. Pokud si otec, který je jednatelem a jediným společníkem ve druhé společnosti, určil výši vlastní mzdy, je potvrzení obsahující takto určenou mzdu nezpůsobilé prokázat skutečné příjmy otce. Hodnota podílu otce v obou společnostech svědčí o rozsahu jeho majetku, neprokazuje ale výši příjmů otce. I přes vážný zdravotní stav otce je třeba při rozhodnutí o výživném vycházet z jeho celkové ekonomické situace. Doložené příjmy neodpovídají rozsahu jeho zjištěného majetku. Krajský soud došel k závěru o výši výživného s ohledem na střídavou péči rodičů o nezletilé děti, na základě příjmu matky, fiktivního měsíčního příjmu otce a doporučené tabulky k určování výživného dětí zpracované Ministerstvem spravedlnosti.


II.
Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka uvádí, že v průběhu řízení před obecnými soudy upozorňovala, že aplikace § 916 o. z. je pro otce výhodná, tento postup sám navrhl a nezaručuje spravedlivé rozhodnutí o výši výživného, neboť otec dosahuje mnohem vyšších příjmů. Zejména je třeba zkoumat, zda vykazovaná mzda odpovídá skutečnosti a výdělkovým možnostem povinného. Krajský soud však neprovedl stěžovatelkou navržené důkazy, nereagoval na námitku stěžovatelky, že se otec vzdává příjmu v jedné ze společností a nezabýval se celkovými majetkovými poměry otce. Soud nevyhověl návrhu stěžovatelky na doplnění znaleckého posudku k zjištění příjmů otce a nevyhověl ani dalším návrhům na doplnění dokazování za účelem zjištění a posouzení majetkových poměrů otce. Soud nesprávně konstatoval, že důkazy týkající se majetku otce jsou k předmětu řízení bez právního významu. Při zjišťování majetkových poměrů je nutné přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům rodiče, ale i k celkové sumě jeho movitého a nemovitého majetku a způsobu života (životní úrovni). Stěžovatelka k tomu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 244/03 (N 53/33 SbNU 47). Stěžovatelka namítá, že krajský soud postupoval vadně při objasňování skutkového stavu, ale i při zajištění důkazů a jejich hodnocení. Soud své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, z rozhodnutí nevyplývá, proč při rozhodování o výživném nezjišťoval skutečné příjmy otce a proč nevzal v úvahu rozsáhlý nemovitý majetek otce, jehož existence byla v řízení zjištěna.


III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Je přípustná (stěžovatelka neměla k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a byla podána oprávněnou navrhovatelkou a včas. Stěžovatelka je zastoupena advokátkou (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).


IV.
Vyjádření účastníka a vedlejších účastníků řízení a replika stěžovatelky

8. Soudce zpravodaj si pro účely řízení o ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka řízení, otce nezletilých dětí a opatrovníka nezletilých, města X, kterého jmenoval usnesením ze dne 12. 3. 2024. Jejich vyjádření následně zaslal stěžovatelce na vědomí a poskytl jí příležitost k replice.

9. Krajský soud ve vyjádření uvedl, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou. V rozhodnutí se zabýval všemi odvolacími námitkami, doplnil dokazování, své právní závěry odůvodnil a závěr o výši výživného odlišný od závěru okresního soudu vysvětlil.

10. Otec nesouhlasí s ústavní stížností. Soudy se podle něj vypořádaly se všemi skutečnostmi uváděnými v ústavní stížnosti. Své příjmy doložil daňovým přiznáním, nájemními smlouvami a potvrzeními o výši invalidního důchodu. Protože je podnikatelem, je obtížné jeho příjmy a majetkové poměry objektivizovat, jsou nepravidelné a nejisté. V potaz je třeba vzít i zhoršení jeho zdravotního stavu. Právě kvůli zhoršujícímu se zdraví měl zájem na co nejrychlejším ukončení sporu. Stěžovatelce za tím účelem navrhoval dohodu, případně ať soud postupuje podle § 916 o. z. a upustí od zdlouhavého dokazování a složitého posuzování jeho příjmů. Stěžovatelka také opomíjí skutečnost, že v jedné z nemovitostí, které jsou v jeho vlastnictví, sám bydlí, druhá je zatížená věcným břemenem doživotního bydlení, pozemek je nevyužitelný a příjem z bytů byl zohledněn. Stěžovatelka proti postupu podle § 916 o. z. nic nenamítala, navrhovala rozsudek okresního soudu potvrdit. Námitky proti tomuto postupu uvádí až v ústavní stížnosti. Odvolací soud správně aproboval postup podle § 916 o. z., pouze zhojil zjevnou nesprávnost v určení konkrétní výše výživného okresním soudem mimo doporučující limity zpracované Ministerstvem spravedlnosti, způsobené zřejmě opomenutím, jde o symetrickou střídavou péči. Ke znaleckému posudku uvádí, že jej navrhla sama stěžovatelka a neměla žádné námitky proti jeho zadání, znaleckým otázkám ani jeho závěrům. Výživné je v současné době řádně plněno a dlužné výživné bylo oběma rodiči řádně vyrovnáno. Po stěžovatelce požaduje náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.

11. Opatrovník nezletilých dětí ve vyjádření uvádí, že se ztotožňuje s ústavní stížností matky. Krajský soud podle něj nesprávně a nedostatečně posoudil důkazy v řízení provedené a navrhované. Nelze vycházet pouze z doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti. V řízení před krajským soudem navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

12. Stěžovatelka se v replice nejprve vyslovila k vyjádření účastníka řízení. Není pravda, že se krajský soud vypořádal s námitkami, které učinila ve vyjádření k odvolání a následném jednání před soudem. Soud neprovedl důkazy týkající se stabilizovaného zdravotního stavu otce, a k tomu, že situace ve stavebnictví, v němž otec podniká, je stabilní. Navrhla také doplnění znaleckého posudku. Soud se nijak nevypořádal s tím, že má otec příjem pouze z jedné společnosti a prokazatelně a účelově se vzdává dalšího příjmu. Navrhovala, aby krajský soud v souladu s důvodovou zprávou k § 915 až 918 o. z. zjistil průměrný příjem otce. Krajský soud stanovil příjem otce nesprávně. Soudu vytýká, že neprovedl důkaz majetkem otce, nehodnotil majetkové poměry otce a rozsah otcem vlastněného majetku nijak ve výživném nezohlednil. Při stanovení výše výživného mají soudy v první řadě povinnost zjišťovat, zda povinný má nějaký příjem. Teprve po spolehlivém zjištění, že povinný žádný příjem nemá, je na místě vycházet z tzv. potenciálního příjmu podle § 916 o. z.

13. K vyjádření otce stěžovatelka uvádí, že pouze opakuje svá tvrzení učiněná v řízení před obecnými soudy. Tato tvrzení zpochybňuje. Jako nepravdivé označuje i jeho tvrzení o úhradě dlužného výživného.

V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

14. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv a svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu nebo s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.

15. Obzvláště rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných, včetně rozhodnutí o výživném. Rozhodování soudů v rodinněprávních věcech se do značné míry odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, což je v prvé řadě úkolem obecných soudů. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu se tak zužuje, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení, zda nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na soudní ochranu (srov. např. usnesení ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2468/14, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz). Z těchto principů Ústavní soud vyšel i při přezkumu napadeného rozhodnutí.

V. a)
Obecná východiska

16. Řízení ve věcech výživy nezletilého dítěte je jedním z řízení péče soudu o nezletilé upravených v § 466 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."). Jde o řízení, v němž se při dokazování uplatňuje tzv. vyšetřovací zásada (§ 20 odst. 1 a § 21 z. ř. s.). Byť mají účastníci řízení při zjišťování skutkového stavu povinnost součinnosti, soud sám musí zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí a musí provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrženy.

17. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 o. z.). Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (§ 913 odst. 2 o. z.).

18. Soudy musí pro správné určení výživného pro nezletilé děti zjistit všechny relevantní skutečnosti, včetně celkové majetkové situace povinného. Soud je tedy povinen při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného rodiče vycházet nejen z fakticity jeho příjmů a jeho reálných majetkových poměrů, ale také z potenciality příjmů, tj. příjmů, kterých by mohl dosahovat. Soudy tedy musí zkoumat i to, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika (§ 913 odst. 2 o. z.).

19. Pro náležité posouzení majetkových poměrů musí soudy přihlédnout také k celkové sumě movitého a nemovitého majetku povinného a ke způsobu jeho života, resp. jeho životní úrovni. Ta je dána bydlením, zájmovými aktivitami a koníčky, způsobem trávení dovolené atd. "Pokud má být životní úroveň dítěte shodná s životní úrovní rodičů, měl by ji soud při určování výše výživného pro nezletilé děti, z úřední povinnosti komplexně zjišťovat." [nález ze dne 12. 9. 2016 sp. zn. I. ÚS 1356/16 (N 170/82 SbNU 647)].

20. V extrémních případech pak platí, že pokud není rodič schopen ze svých nízkých příjmů platit stanovené výživné, odpovídající odůvodněným potřebám dětí, musel by část svého majetku zpeněžit a takto získané peníze pro placení výživného použít [srov. např. nálezy ze dne 8. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 244/03 (N 53/33 SbNU 47), ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 511/05 (N 61/40 SbNU 593)].

21. V případě, že rodič neprokáže své příjmy nebo je různým způsobem (v rozporu se skutečností) zamlčuje nebo snižuje, zakotvuje § 916 o. z. nevyvratitelnou právní domněnku o výši příjmů. Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

22. Díky ní je možné odpovídajícím způsobem zajistit výživu dítěte tam, kde soud z jiných okolností má důvodné přesvědčení o existenci majetku povinného [srov. Nová, H. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, komentář k § § 916]. Na druhou stranu však může vést k nežádoucí praxi, že pro některé povinné, zejména podnikatele s velmi vysokými příjmy, bude "výhodnější" neprokázat soudu své majetkové poměry a nechat nastoupit posuzovanou nevyvratitelnou domněnku příjmu povinného [srov. nález ze dne 19. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2906/18 (N 28/92 SbNU 297), bod 23].

23. V takovém případě § 916 o. z. ztrácí svůj sankční charakter, a soud proto musí v každém jednotlivém případě zvážit, zda pro aplikaci tohoto ustanovení shledá v nejlepším zájmu nezletilého dítěte na základě konkrétních skutkových okolností důvody, či nikoli (nález sp. zn. IV. ÚS 2906/18, bod 23).

24. Ústavní soud zároveň ve své judikatuře opakovaně vyzdvihl, že posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je sice věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné, obecný soud je však povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se pohybuje jeho volná úvaha, na základě níž dospěl k závěru o určení výše výživného [srov. např. nálezy ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 299/06 (N 158/42 SbNU 297), ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. II. ÚS 756/16 (N 114/81 SbNU 785), bod 10].

25. Je nepřípustné, aby se odvolací soud nevypořádal se všemi hledisky, která jsou podle zákonné úpravy v posuzované věci relevantní, a uceleně neposoudil okolnosti, které v řízení (včetně řízení před soudem prvého stupně) vyšly najevo [srov. nález ze dne 20. 1. 2005 sp. zn. II. ÚS 363/03 (N 12/36 SbNU 133)]. Obecné soudy jsou při stanovení výživného povinny dostatečně konkrétně odůvodnit, z čeho odvíjejí jeho výši [srov. nález ze dne 16. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 4057/18 (N 63/93 SbNU 291), bod 9]. Z odůvodnění musí vyplývat, proč soud nepřihlédl k některé významné skutečnosti, přestože bylo povinností soudu v souladu s vyšetřovací zásadou provést i další důkazy potřebné k náležitému zjištění majetkových poměrů povinného [nález ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 671/09 (N 131/57 SbNU 603)].


V. b)
Uplatnění obecných východisek na posuzovanou věc

26. Soudy obou stupňů došly k závěru, že otcem doložené příjmy neodpovídají rozsahu jeho zjištěného majetku. Oba soudy se však při zjišťování příjmů spokojily s potvrzením zaměstnavatele o výši jeho příjmů (přičemž pracovní smlouvu má uzavřenou se společností, v níž je společníkem s hodnotou 100% podílu) a s tvrzením, že z druhé společnosti, v níž je společníkem, nemá žádný příjem. Přitom podle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016 sp. zn. Cpjn 204/2012 nemá soud u povinných k plnění vyživovací povinnosti, kteří mají příjem z jiné než závislé činnosti, hodnotit pouze evidenční údaje o hospodaření, ale jejich celkovou životní úroveň, na které děti mají právo se podílet (§ 915 odst. 1 o. z.). U určení výživného u podnikatelů se soud nemůže spokojit s předložením evidence o hospodaření, ale v praxi je nutné komplexně zhodnotit majetkové poměry a životní úroveň povinného podnikatele, tj. je nutné vycházet např. z daňového přiznání povinného, peněžního deníku, předložených faktur a účetních dokladů k posouzení druhu jednotlivých výdajů a toho, zda jde o náklady nutné pro dosažení a udržení příjmu, či k výši odměn vyplácených podnikateli pro osobní potřebu. Soudy se v posuzované věci nezabývaly tím, jaký je skutečný příjem otce nezletilých dětí z výše uvedených společností. Stejně tak nezjišťovaly jeho potencionální příjem z nich.

27. Soud musí při určení výživného brát v potaz také celkovou sumu majetku a způsob života, resp. životní úroveň povinného. Soudy se zde v této souvislosti omezily na konstatování, že otec je vlastníkem nemovitostí (vedle nemovitostí, které užívá buď on nebo jeho rodiče i dalších nemovitostí) a má vysokou životní úroveň, aniž by v odůvodnění uvedly, jak tuto skutečnost promítly do výše výživného nebo se v odůvodnění zabývaly tím, zda je příjem z nájmu dvou nemovitostí adekvátní nebo proč otec nijak nevyužívá pozemek, který má také ve vlastnictví. Stejně tak není z rozhodnutí zřejmé, zda se soud v řízení podrobně zabýval celkovou životní úrovní otce a jak se promítla do posouzení jeho majetkových poměrů (např. zahraniční dovolené, které jsou v rozhodnutí bez dalšího pouze konstatovány).

28. Pro stanovení výše výživného nestačí brát v úvahu pouze příjmy vykázané rodičem, obzvlášť pokud má soud o jejich výši pochybnosti. V zájmu řádného zjištění skutkového stavu je nutné vést dokazování takovým způsobem, aby byl prokázán skutečný příjem povinného, i příjem potencionální, z něhož lze spravedlivě požadovat placení výživného [srov. i nález ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. II. ÚS 3094/16 (N 144/86 SbNU 445)]. Na zjištění skutkového stavu dokazováním nelze rezignovat, má vždy přednost. Teprve v případě, že nebudou rozhodné skutečnosti pro určení výživného ani po provedeném dokazování zjištěny, je namístě použití konstrukce nevyvratitelné právní domněnky upravené § 916 o. z.

29. Stěžovatelce lze tedy dát za pravdu, že soud přistoupil k aplikaci § 916 o. z. bez toho, aniž by se zabýval skutečnými příjmy otce, případně jeho potencionálními příjmy a dostatečně se nezabýval ani jeho celkovými majetkovými poměry.

30. Ústavní soud dále zdůrazňuje, že tabulka pro stanovování výživného dětí, kterou zpracovalo Ministerstvo spravedlnosti a z níž vycházel krajský soud v napadeném rozhodnutí, nepostihuje všechny relevantní faktory, které mohou v individuálních případech ovlivnit výši výživného. Zohledňovány v ní nejsou například majetkové poměry rodiče dítěte. Tyto aspekty je nutné posoudit individuálně a soud by je měl při stanovení výše výživného vzít v úvahu. Tabulka má pouze doporučující a pomocný charakter.

31. Skutečnost, že stěžovatelka navrhovala v řízení před krajským soudem rozsudek okresního soudu potvrdit, nelze klást k tíži stěžovatelky. Ačkoli okresní soud i krajský soud určily výši otcova příjmu podle § 916 o. z., okresní soud mu vyměřil výživné ve vyšší výši. Stěžovatelka navíc již v řízení před okresním soudem a dále před soudem krajským navrhovala celou řadu důkazů, které byly podle ní schopné prokázat příjmy a ostatní majetkové poměry otce, aniž by bylo třeba přistoupit k aplikaci § 916 o. z.


VI.
Závěr

32. Lze tedy uzavřít, že krajský soud porušil svým postupem v řízení zásadu vyšetřovací, podle níž je soud povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí. Soud se v posuzovaném případě omezil pouze na konstatování, že skutečná výše příjmů je vyšší, než tvrdí otec. Z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, proč nepřihlédl k dosud zjištěným skutečnostem a proč neprovedl další důkazy, díky kterým by mohl zjistit nejen faktické příjmy otce, ale i jeho potencionální příjmy z podnikání a další majetkové poměry otce. Použití § 916 o. z. pro stanovení příjmu otce nezaručuje spravedlivé rozhodnutí o výši výživného pro nezletilé děti. I pokud by se soudu po náležitém dokazování nepodařilo zjistit rozhodný skutkový stav věci, nic mu nebrání i při aplikaci § 916 o. z. přihlédnout i k jiným majetkovým poměrům otce, a výživné stanovené doporučující tabulkou zpracovanou Ministerstvem spravedlnosti adekvátně tomu upravit.

33. Krajský soud napadeným rozhodnutím porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu dosahující intenzitu neústavnosti podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto vyhověl ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podle § 82 odst. 3 písm. a) tohoto zákona napadené rozhodnutí zrušil.

34. Ústavní soud nijak nepředjímá výsledek řízení před krajským soudem. Klade však důraz na to, aby byly v navazujícím řízení zohledněny všechny výše uvedené výhrady.

35. S ohledem na § 914 o. z., podle něhož platí, že je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních, Ústavní soud zrušil rozhodnutí krajského soudu v plném rozsahu. Tedy i ve vztahu k vyživovací povinnosti matky. Tak to ostatně stěžovatelka navrhuje i v ústavní stížnosti.

36. Ústavní soud vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu nepřiznal. Zásadou totiž je, že náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí sám účastník nebo vedlejší účastník (§ 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Přiznání náhrady nákladů řízení v řízení před Ústavním soudem je rozhodnutím výjimečným, přicházejícím v úvahu pouze tehdy, odůvodňují-li to zvláštní okolnosti případu (viz např. nález ze dne 14. 2. 1997 sp. zn. II. ÚS 53/97). Takové okolnosti v nyní posuzované věci vedlejší účastník netvrdí a ani Ústavní soud žádné nezjistil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 14. května 2024


Josef Fiala v. r.
předseda senátu