Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Milana Zábrže, advokáta se sídlem Veveří 486/57, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 4 Rodo 12/2023-41 ze dne 7. listopadu 2023 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 97 Rod 40/2023-35 ze dne 12. října 2023, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel byl ustanoven opatrovníkem nezletilé k zastupování v řízení o uložení opatření podle zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Stěžovatel ve věci samé provedl čtyři úkony právní služby, a sice převzetí a příprava zastoupení (dne 22. 6. 2023), nahlížení do spisu a seznámení se s jeho obsahem (dne 27. 6. 2023), první porada s nezletilou (dne 29. 6. 2023) a jednání ve věci samé (dne 31. 7. 2023).
2. Stěžovatel požadoval přiznání odměny za tři úkony právní služby, k nim tři režijní paušály, neboť převzetí věci a první poradu považuje za jediný úkon právní služby, a dále cestovní výdaje a náhradu za ztrátu času na cestu z Brna do Jihlavy a zpět za účelem porady s nezletilou. Celkově požadoval odměnu ve výši 10 801,91 Kč. Napadeným usnesením mu však Městský soud v Brně přiznal toliko částku 7 655,90 Kč, neboť neuznal stěžovatelům nárok na odměnu za nahlížení do spisu a seznámení se s jeho obsahem.
3. Krajský soud v Brně přezkoumal rozhodnutí městského soudu co do výše a účelnosti přiznané náhrady nákladů řízení ustanoveného opatrovníka. Závěry městského soudu ovšem shledal jako správné a v projednávané věci jako přiléhavé. Zdůraznil, že v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu (viz nálezy sp. zn. III. ÚS 2289/21 ze dne 1. 3. 2021 či sp. zn. I. ÚS 3906/17 ze dne 22. 2. 2022) lze sice seznámení se spisem považovat za samostatný úkon právní služby, avšak tyto závěry v posuzované věci neshledal ve věci uplatnitelné a uvedený postup opodstatněný. Vysvětlil, že seznámení se spisem bylo realizováno v těsné časové souvislosti s převzetím zastoupení nezletilé a ještě před uskutečněním porady s nezletilou. Svou povahou se proto podle krajského soudu jednalo o část úkonu převzetí věci. Výklad pojmu příprava zastoupení nebo obhajoby v sobě nepochybně konzumuje i nastudování spisu, pokud obhájce či opatrovník nemá dostatečné informace od svého klienta.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých ústavně zaručených základních práv, a sice práv garantovaných v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 3, 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel předně nesouhlasí, jak obecné soudy vyhodnotily jeho nárok na náhradu nákladů za úkon právních služeb spočívající v nahlížení do spisu, pořizování záznamu spisu a jeho detailním prostudování. Advokát si musí jednak materii potřebnou pro obhajobu zajistit, jednak tuto materii detailně nastudovat, aby byla zajištěna účinná obhajoba. Za tuto činnost mu přitom musí náležet spravedlivá odměna; odkázal přitom i na nálezy sp. zn. I. ÚS 3906/17 a sp. zn. III. ÚS 2289/21.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel jako advokát nemusí být zastoupen jiným advokátem (viz stanovisko pléna ze dne 8. října 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, Ústavní soud může svou pravomoc naplňovat výlučně k přezkumu dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá přezkumu rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ustanoveného opatrovníka, a sice náhrady nákladů úkonu právní služby spočívající v nahlížení do spisu. Ústavní soud se problematikou náhrady nákladů řízení zabýval opakovaně, přičemž dospěl k závěru, že se jedná o oblast, která zpravidla nepožívá ústavněprávní ochrany, jelikož pouze výjimečně dosahuje nákladový spor intenzity způsobilé porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 10/98 ze dne 1. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 133/10 ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS. 3931/18 ze dne 16. 4. 2019 a další). Ústavní soud je proto v případech ústavních stížností týkajících se (výhradně) nákladů řízení zdrženlivý a rozhodnutí obecných soudů ruší pouze výjimečně. To je dáno rovněž okolností, že proti nákladovým výrokům není podle zákonné úpravy přípustné ani dovolání [§ 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu], takže nedává logický smysl, aby sjednocování judikatury v této agendě Nejvyšším soudem bylo nahrazováno judikaturou Ústavního soudu. Ústavní soud tedy ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení přistupuje pouze výjimečně, například zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti, nebo že by bylo zasaženo i jiné základní právo (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 653/03 ze dne 12. 5. 2004 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 2135/12 ze dne 28. 6. 2012). K tomu však v nyní posuzované věci nedošlo.
8. K otázce náhrady nákladů za úkon nahlížení do spisu Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že i úkon nahlížení do spisu může být považován za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu (viz nález sp. zn. I. ÚS 3906/17 ze dne 1. 3. 2021). Jak ovšem dále zdejší soud zdůraznil v nálezu sp. zn. I. ÚS 4012/18 ze dne 8. 3. 2021, je povinností obecných soudů, aby náležitým způsobem posoudily účelnost provedených nahlížení do spisu právě z hlediska přiznání náhrady nákladů řízení. Platí, že při existenci výjimečných okolností není vyloučeno, aby i úkon nahlížení a studium spisu byl posouzen jako samostatný úkon právních služeb.
9. V nyní posuzované věci ovšem stěžovatel tyto výjimečné okolnosti tvrdí jen velmi obecně, pokud v ústavní stížnosti poukazuje pouze na velkou časovou náročnost věci a množství digitálně zachycených stran spisového materiálu. K tomu Ústavní soud konstatuje, že pouhý odkaz na počet stran, které advokát digitálně zachytil ze spisu, sám o sobě není způsobilý opodstatnit zmíněnou výjimečnost okolností pro přiznání náhrady nákladů úkonu nahlížení a studia spisu. Za tohoto stavu věci a zejména s přihlédnutím k podstatě sporu (náklady řízení) a výši požadované odměny (v bagatelní výši) za úkon právní služby, nemá Ústavní soud za to, že by nepřiznáním nákladů došlo v tomto konkrétním případě k porušení základních práv a svobod stěžovatele.
10. Na základě výše uvedeného byla proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání.
V Brně dne 28. května 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu