I.ÚS 1296/25 #1

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatelky: Zemědělská a.s. Výšina, IČ 60108932, sídlem Horní Staré Buky 192, Staré Buky, zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem, sídlem Resslova 956/13, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. září 2023 č. j. 47 Co 101/2023-374, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.s., sídlem Sokolovská 394/17, Praha 8, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti v návětí napadenému rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její základní právo podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Ústavní stížnost je opožděná.

3. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatelka včasnost ústavní stížnost dovozuje ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu od doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2025 č. j. 27 Cdo 417/2024-411, kterým Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání proti v návětí uvedenému rozsudku. Zástupce stěžovatelky Ústavnímu soudu sdělil, že stěžovatelce bylo uvedené usnesení Nejvyššího soudu doručeno 28. února 2025, což doložil doručenkou. Uvedl, že lhůta tím pádem počala běžet 1. března 2025 a skončila v pátek 2. května 2025, neboť na čtvrtek 1. května připadl státní svátek.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti bylo pondělí 28. dubna 2025. Stěžovatelka totiž, jak tvrdí, dovozuje včasnost podání ústavní stížnosti od doručení usnesení Nejvyššího soudu dne 28. února 2025. Posledním dnem dvouměsíční lhůty ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 63 téhož zákona a § 57 odst. 2 občanského soudního řádu byl proto stejně označený den, tedy 28. duben 2025. Podle posledně jmenovaného ustanovení totiž lhůty určené podle měsíců končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (tedy doručení usnesení Nejvyššího soudu). Ústavní stížnost však byla podána až 2. května 2025. Procesní lhůta stanovená v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je přitom lhůtou kogentní a Ústavní soud, který je podle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán zákonem o Ústavním soudu, ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout (např. usnesení ze dne 30. ledna 2019 sp. zn. I. ÚS 4078/18).

5. Z uvedeného vyplývá, že v projednávané věci zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti jednoznačně nebyla zachována; nebylo proto ani třeba se zabývat tím, zda je ústavní stížnost přípustná s ohledem na důvod odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem. Ústavní soud proto odmítl podání stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2025


Tomáš Langášek v. r.
soudce zpravodaj