IV.ÚS 1295/25 #1

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelky obce Vysoké Studnice, sídlem Vysoké Studnice 122, zastoupené Mgr. Petrem Šmídem, advokátem, sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2025 č. j. 8 As 64/2024-54 a Krajského soudu v Brně ze dne 15. února 2024 č. j. 30 A 136/2021-102, takto:

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka vede spor se svazem obcí, který na Jihlavsku zajišťuje vodovody a kanalizace. Spor rozhodoval, Krajský úřad Kraje Vysočina. Ten vyhověl stěžovatelčiným návrhům na vydání bezdůvodného obohacení a náhradu škody, a to dvěma rozhodnutími. Svaz všechna tato rozhodnutí napadl správní žalobou. Též stěžovatelka tato rozhodnutí napadla, ovšem jen co výroku o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Brně vyhověl jen žalobě svazu, zrušil rozhodnutí krajského úřadu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl.

2. Nyní stěžovatelka přenesla spor před Ústavní soud. Nejprve je ale třeba posoudit, zda se Ústavní soud může nynější ústavní stížností věcně zabývat. Klíčové je, co vše plyne ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti. Tato zásada zahrnuje také požadavek na konečné uzavření věci pro ostatní orgány veřejné moci [nedávno stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), body 23 až 25]. Právě tento požadavek je pro nynější ústavní stížnost rozhodující. Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že ochrany práv se lze domáhat nejen u obecných soudů, nýbrž také u jiných orgánů veřejné moci, stanoví-li tak zákon (čl. 36 odst. 1 Listiny).

3. Shora vylíčené shrnutí procesního vývoje této kauzy napovídá, že věc je stále otevřená. Po kasačním zásahu krajského soudu se spor mezi stěžovatelkou a svazem opět vrátil před krajský úřad. V takovém případě Ústavnímu soudu nepřísluší, aby jakkoli zasahoval do probíhajícího řízení, byť jde o řízení nesoudního typu. Až krajský úřad vydá správní rozhodnutí, stěžovatelka může opět podat správní žalobu, zákonem předvídaný prostředek ochrany práv. Musí-li Ústavní soud vyčkat na výsledek probíhajícího soudní řízení, tím spíše musí vyčkat na výsledek správního řízení. Již proto je ústavní stížnost nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).

4. Stěžovatelka si ostatně tuto skutečnost uvědomuje. Dovolává se proto obou výjimek v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. V takovém případě ale nese argumentační břemeno (Pl. ÚS-st. 58/23, bod 33).

5. Stěžovatelka především nesouhlasí se způsobem hospodaření svazu. Uvádí, že svaz zpřístupňuje vodovody a kanalizace jiné osobě, že nic neinvestuje zpět, že současná situace se netýká pouze jí, ale i jiných obcí na Jihlavsku. Geografický rozměr celé věci však podle Ústavního soudu nepřesahuje její vlastní zájmy. Je sice pravda, že svaz vede více sporů s více obcemi, to ale neznamená, že tu je přesah vlastních zájmů [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud upozorňuje, že tento pojem má svůj vlastní, svébytný význam. Podle Ústavního soudu přesah vlastních zájmů nastává především tehdy, pokud se případ dotýká určité systémové či strukturální otázky ústavního významu, kde Ústavní soud nemůže nečinně přihlížet a mlčet. Stěžovatelčin případ jím však není (blíže usnesení ze dne 27. 3. 2024 sp. zn. Pl. ÚS 3/24, bod 21).

6. Ani druhá varianta výjimky ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti se neuplatní [§ 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud rozumí stěžovatelce, že spor vnímá jako vleklý a příliš dlouhý. To však není důvod, aby Ústavní soud bez dalšího zasáhl. Použití výjimky má zpravidla místo tam, kde konkrétní případ orgány veřejné moci řešily opakovaně, dlouhodobě a konečné rozřešení věci má pro jednotlivce mimořádný, či dokonce existenciální význam (srov. nález ze dne 30. 4. 2025 sp. zn. IV. ÚS 3022/24, body 28 až 31).

7. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2025


Zdeněk Kühn v. r.
soudce zpravodaj