II.ÚS 1518/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky HECK DOO, sídlem Ćipranova 1, Novi Sad, Srbská republika, zastoupené JUDr. Jakubem Hlínou, LL.M., advokátem, sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 136/2024-77 ze dne 27. 3. 2025 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 63 Af 5/2023-101 ze dne 24. 4. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Generálního ředitelství cel, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že správní soudy porušily její základní práva zaručená především v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Celní úřad pro Jihočeský kraj ("celní úřad") stěžovatelce v červnu 2022 vyměřil dovozní clo ve výši 203 599 Kč, spotřební daň z tabáku ve výši 2 616 120 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 650 486 Kč, tj. celkem částku 3 470 205 Kč ("celní dluh"). Stěžovatelce celní dluh vznikl u zboží "tabák do vodní dýmky" značky "AL FAKHER TOBACO", které bylo propuštěno do celního režimu tranzit na základě tranzitního celního prohlášení ze
dne 25. 6. 2019 ("tranzitní T1 deklarace"). Zboží mělo v daném celním režimu směřovat ze Srbska přes Maďarsko do Slovinska. Odesílatelem zboží byla společnost BIGPROFIT TRADE DOO a přepravováno bylo společností ORLEGRAN s. r. o., která byla označena za jeho příjemce. Stěžovatelka byla držitelem tranzitu a v rámci tranzitní operace vystupovala jako hlavní povinný. Vývozní celní prohlášení na dané zboží ze dne 25. 6. 2019 ("vývozní C3 deklarace") předložila srbské celní správě společnost WEST SPED ORGANAK VOJKA D.O.O.

3. Celní úřad stěžovatelce celní dluh vyměřil, neboť zboží bylo odňato dohledu a současně byly porušeny podmínky stanovené v tranzitním celním prohlášení; zboží nebylo ve stanovené lhůtě a nezměněném stavu společně s příslušnými doklady předloženo příslušnému celnímu úřadu. Podle celního úřadu byly originály uvedeného zboží v České republice nahrazeny padělky, které tabák neobsahovaly. Generální ředitelství cel ("GŘC") následně rozhodnutím z března 2023 platební výměr celního úřadu potvrdilo (rozhodnutí GŘC ze dne 28. 3. 2023, č. j. 9857-7/2023-900000-314).

4. Proti rozhodnutí GŘC brojila stěžovatelka žalobou, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích ("krajský soud") zamítl. Dospěl k závěru, že stěžovatelka podávala tranzitní deklaraci ve smyslu čl. 3 písm. f) Dodatku I Úmluvy o společném tranzitu a byla tím, kdo byl povinen předložit zboží ve stanovené lhůtě celnímu úřadu státu určení v nezměněném stavu. Podle krajského soudu vývozní C3 deklarace, která byla nedílnou doprovodnou dokumentací tranzitní T1 deklarace, osvědčuje, že zboží bylo konkretizováno jako zboží obsahující tabák, které bylo do tranzitu propuštěno. Přenesla-li stěžovatelka svou odpovědnost za správnost údajů na jiný subjekt (společnost WEST SPED), která celní prohlášení spolu s průvodní dokumentací předkládala, nemůže se nyní dovolávat svých odlišných úmyslů. Stěžovatelka nese objektivní odpovědnost za vzniklý celní dluh, a proto je tvrzené podvodné jednání společnosti WEST SPED irelevantní. Podle krajského soudu bylo na úvaze celních orgánů, kterému ze solidárních dlužníků celní dluh vyměří; celní dluh byl stěžovatelce vyměřen v souladu se zákonem (viz ústavní stížností napadený rozsudek krajského soudu).

5. Nejvyšší správní soud ("NSS") následně kasační stížnost stěžovatelky zamítl (ústavní stížností napadeným rozsudkem).

6. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně:

Správní soudy protiústavně dovodily povinnost stěžovatelky zaplatit celní dluh; učinily tak v extrémním rozporu s obsahem spisu, nehodnotily řádně důkazy a pominuly okolnosti svědčící ve prospěch stěžovatelky. Podle stěžovatelky je podstatné, že společnost WEST SPED původně zaslala jiné znění vývozní C3 deklarace, než které následně předložila srbské celní správě. Zboží v původním znění bylo označeno kódem označujícím zboží netabákového charakteru, které stěžovatelka zamýšlela propustit do tranzitu.

Správní soudy vadně hodnotily proces povolování souborné jistoty a v důsledku nesprávně posoudily charakter zboží propuštěného do tranzitu. Zboží označené jako "duvan za nargilé" může odpovídat dvěma kódům sazebního zařazení, a sice 24031100 (zboží s obsahem tabáku) a 24039990 (zboží bez obsahu tabáku). Správní soudy chybně dovodily, že ve vztahu k celnímu dluhu je rozhodné pouze znění tranzitní T1 deklarace, přestože neobsahovala specifikaci kódu zboží, který je obsažen pouze v přiložené vývozní C3 deklaraci předložené společností WEST SPED. Správní soudy se nevypořádaly s námitkami stěžovatelky, která namítala, že vyžádaná a srbskou správou povolená jistota nekoresponduje s kódem 24031100. Z toho vyplývá jednak vůle stěžovatelky nepropustit tabákové zboží do tranzitu, a dále skutečnost, že takové zboží do tranzitu nebylo a ani nemohlo být platně propuštěno. Proces povolování souborné jistoty, který zahrnuje mj. žádost o povolení jistoty a autoritativní rozhodování o jejím povolení, vymezuje veřejnoprávní mantinely, v nichž se ručení nachází a ve kterých se může pohybovat i propuštění zboží do tranzitu.

Správní soudy protiústavně (formalisticky) hodnotily, jaké zboží bylo skutečně do tranzitu propuštěno. Stěžovatelka odkazuje na žádost a rozhodnutí o povolení souborné jistoty, žádost o zaručení, smlouvu o pojištění a záruční listinu, ze kterých má v jejich souhrnu vyplývat, že stěžovatelka srbskou celní správu žádala o povolení zaručení pouze pro zboží bez vysokého rizika podvodu, tj. bez obsahu tabáku. Takové indicie, které správní soudy bagatelizovaly, svědčí o skutečném propuštění zboží bez obsahu tabáku. Závěr NSS, podle kterého proces povolování jistoty nemá na posouzení vliv, neboť se týká pouze vnitrostátní kategorizace zboží, je chybný: nastavení vnitrostátních pravidel v místě propuštění není možné opomíjet. Stěžovatelka je trestána za to, že proces povolování jistoty absolvovala s respektem k tamním právním předpisům i požadavkům tamních celních orgánů.

Stěžovatelka dále namítá, že správní soudy a správní orgány protiústavně uložily úhradu celního dluhu pouze stěžovatelce s odkazem na její objektivní odpovědnost, což je nepřiměřené, extrémně nespravedlivé a v rozporu se zásadou rovného zacházení. Jelikož společnosti WEST SPED a ORLEGRAN jsou pravými původci závadného stavu - uniknutí zboží celnímu dohledu -, měla celní správa ústavně konformně požadovat úhradu celního dluhu primárně po nich jako po solidárních dlužnících podle čl. 113 Úmluvy o společném tranzitním režimu.

Správní soudy podle stěžovatelky pominuly nesprávný úřední postup srbské celní správy, která propustila do tranzitu zboží s obsahem tabáku, ačkoliv pro ně nebyla vyžádaná ani povolená jistota; důsledky tohoto pochybení nelze klást k tíži stěžovatelce. Stěžovatelka naopak měla legitimní očekávání, že v rámci tranzitu nebude propuštěno tabákové zboží. Správní soudy míru obezřetnosti stěžovatelky nezohlednily.

7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

8. Stěžovatelka se ve svém návrhu dále snaží zvrátit závěr správních soudů a správních orgánů, podle kterých je objektivně odpovědná za vzniklý celní dluh. Neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, nýbrž pouze polemizuje s dílčími závěry správních soudů stran tranzitní deklarace stěžovatelky a její role v celém procesu propuštění tabákového zboží do tranzitu. Ústavní soud je však podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a jeho úkolem není závazně vykládat jednotlivá ustanovení Úmluvy o společném tranzitním režimu, celního kodexu EU či daňového řádu. Orgánem, jemuž přísluší výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů, je Nejvyšší správní soud (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1223/23 ze dne 29. 6. 2023; či usnesení sp. zn. I. ÚS 1172/19 ze dne 26. 6. 2019).

9. NSS se se všemi vznesenými námitkami v napadeném rozsudku ústavně souladně vypořádal a přesvědčivě odůvodnil, proč stěžovatelka za vzniklý celní dluh odpovídá. Správní soudy především uvedly, na základě čeho považovaly za prokázané, že ze Srbska bylo v tranzitním režimu skutečně vyvezeno originální zboží obsahující tabák: odkázaly na provedené vzorky ze dvou dalších tranzitních zásilek majících původ ve společné dovozní zásilce jako sporná tranzitní zásilka v projednávané věci, a dále uvedly, že stěžovatelka ke svému tvrzení o záměně zboží během jeho transportu a uskladnění v Srbsku neposkytuje žádné důkazy, které by svědčily o opaku (viz bod 46 rozsudku NSS a bod 56 rozsudku krajského soudu). Stěžovatelka ani v ústavní stížnosti netvrdí žádnou přesvědčivou argumentaci, jež by záměnu zboží věrohodně vysvětlovala.

10. Správní soudy stěžovatelce rovněž řádně vysvětlily, že klíčovým dokumentem pro posouzení existence celního dluhu bylo celní prohlášení, na jehož základě rozhodla celní správa o propuštění deklarovaného zboží do tranzitního režimu a o stanovení tranzitních podmínek. Jelikož stěžovatelka byla jako držitelka tranzitního režimu odpovědná za to, jaké bude výsledné znění celní deklarace, ze které srbská celní správa vycházela, není relevantní tvrzení, že vývozní C3 deklarace byla předložena srbské celní správě společností WEST SPED (viz bod 52-55 rozsudku NSS a bod 59-60 rozsudku krajského soudu).

11. Namítá-li stěžovatelka, že správní soudy řádně nevzaly v úvahu proces povolování souborné jistoty, pomíjí podstatu napadených rozhodnutí. Správní soudy dospěly k závěru, že údaje týkající se souborné jistoty nemají vliv na posouzení vzniku celního dluhu, protože pro propuštění deklarovaného zboží do tranzitu a stanovení tranzitních podmínek byl určující obsah celních prohlášení. Uvedl-li NSS, že srbská celní správa neměla povinnost zjišťovat, zda stěžovatelka ve skutečnosti nechtěla do tranzitního režimu propustit jiný druh zboží, než vyplývalo z celních prohlášení, nelze takový závěr považovat za ústavně excesivní (viz body 53 a 59 rozsudku NSS). Podstatné je, že v projednávaném případě byla souborná jistota poskytnuta formou záručního dokladu a v obsahu záručního listu není charakter zboží či jeho rizikovost specifikována (bod 63 rozsudku krajského soudu).

12. Zjevně neopodstatněná je námitka stěžovatelky ohledně nepřiměřené, nerovné a nespravedlivé aplikace institutu objektivní odpovědnosti bez ohledu na solidární dlužnictví ostatních aktérů. Ústavní soud neshledal nic neústavního na závěrech správních soudů, že účelem objektivní odpovědnosti hlavního povinného z celního dluhu je donutit subjekt (držitele režimu) ke zvýšené bdělosti nad dodržováním celních povinností a že bylo na úvaze celních orgánů, kterému ze solidárních dlužníků celní dluh vyměří (viz body 56 a 61 napadeného rozsudku NSS). Stěžovatelka svojí argumentací v tomto ohledu popírá smysl institutů objektivní odpovědnosti a solidárního dlužnictví.

13. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatelky, její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2025


Pavel Šámal v. r.
předseda senátu