II.ÚS 810/26 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace Jihoměstská sociální a.s., sídlem Ocelíkova 972/1, Praha 11 - Háje, zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 - Nové Město, proti "jinému zásahu" spočívajícímu ve vyrozumění státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze č. j. KZT 1222/2025-9 ze dne 23. ledna 2026 a ve vyrozumění státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 č. j. 2 ZT 251/2025-25 ze dne 6. listopadu 2025, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví označenými vyrozuměními došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Dále žádá, aby Ústavní soud orgánům činným v trestním řízení přikázal, aby v daném jednání nepokračovaly.

2. Stěžovatelka byla společně se spoluobžalovaným A. M. P. jako spolupachatelem (lékař) rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 4 T 2/2022-4059 ze dne 19. ledna 2023 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 51/2023 ze dne 22. února 2024 uznána vinnou ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku (ve znění účinném do 31. prosince 2025), za což jí byl uložen peněžitý trest v celkové výměře 300 000 Kč (300 denních sazeb po 1 000 Kč). Byla jí (a spoluobžalovanému) rovněž uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 5 464 079,15 Kč; Česká průmyslová zdravotní pojišťovna byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Dovolání obou, stěžovatelky i lékaře, Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 6 To 618/2024 ze dne 30. října 2024 odmítl. Ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními sp. zn. I. ÚS 216/25 ze dne 21. května 2025 (lékař) a sp. zn. II. ÚS 353/25 ze dne 5. března 2025 (stěžovatelka).

3. Skutek, za nějž byla stěžovatelka odsouzena, spočíval - stručně vyjádřeno - v tom, že lékař se záměrem neoprávněně ve prospěch stěžovatelky získat finanční prostředky z veřejného zdravotního pojištění za součinnosti zaměstnankyň stěžovatelky působících na pozici zdravotních sester (jež jsou stíhány v rámci trestního řízení, kterého se týká stěžovatelčina aktuálně projednávaná stížnost) pro účely vylákání úhrad ze zdravotního pojištění vytvořil plán péče o desítky pacientů. Zdravotní sestry podle lékařových instrukcí vedly ošetřovatelskou dokumentaci tak, aby byl zajištěn její soulad s tiskopisy "ORP" (ošetřovatelskou a rehabilitační péčí poskytovanou v pobytových zařízeních sociálních služeb), a následně vědomě nepravdivě vyplňovaly do tiskopisů ORP údaje pro účely vykazování úkonů zdravotní péče. Dané úkony zdravotní péče byly nepravdivě vykazovány bez předchozí indikace ošetřujícího lékaře. Tiskopisy a údaje v nich uvedené byly stěžovatelkou předkládány zdravotním pojišťovnám, které tuto vykázanou, avšak nediagnostikovanou a ošetřujícím lékařem neindikovanou, nadto z určité části ani reálně neuskutečněnou péči stěžovatelce hradily.

4. O vině bývalých zaměstnankyň (zdravotní sestry), jejichž jednání bylo stěžovatelce přičteno, nebylo rozhodnutími, která se týkala stěžovatelky a lékaře, rozhodnuto. Jsou ale trestně stíhány - stěžovatelka na ně podala trestní oznámení. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 5. oddělení vůči těmto třem osobám zahájila trestní stíhání a stěžovatelku přípisem č. j. KRPA-60266-34/TČ-2025-000095-VES ze dne 2. října 2025 vyrozuměla o tom, že bude v daném trestním řízení vedena pouze jako oznamovatelka, nikoli jako poškozená.

5. Napadeným vyrozuměním státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 byl právní zástupce stěžovatelky informován o vyřízení žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu podle § 157a trestního řádu, přičemž státní zástupce v tomto vyrozumění konstatoval, že v postupu policejního orgánu neshledal nedůvodné průtahy ani jiné podstatné závady, a tedy ani důvody k dalším dozorovým opatřením.

6. Napadeným vyrozuměním státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze byl právní zástupce stěžovatelky informován o tom, že jeho podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, byl odložen jako nedůvodný.

7. Stěžovatelka se vymezuje vůči argumentaci obsažené v napadeném vyrozumění státního zástupce obvodního státního zastupitelství a tvrdí, že z výše citovaných rozsudků městského soudu u vrchního soudu, jimiž byla odsouzena, vyplývá, že škoda vznikla, resp. mohla vzniknout i jí, nikoli jen zdravotním pojišťovnám. Státní zástupce podle ní "bez racionálního důvodu odmítá přihlížet ke škodě sekundárními pohledávkami zejména sankčního charakteru, úrokem z prodlení atd., která by bez jednání nynějších nově obviněných nevznikla a vzniknout nemohla". Tvrdí, že za škodu způsobenou jednáním obviněných je třeba považovat i náhrady vyplacené zdravotními pojišťovnami za péči, která zjevně poskytnuta byla, neboť podstata podvodného jednání obviněných spočívala v tom, že tato péče nebyla řádně indikována lékařem.

8. Ústavní stížnost je přípustná a splněny jsou i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem.

9. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy orgánů činných v trestním řízení a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud jejich právní závěry jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody. O takový případ se však v nyní posuzované věci nejedná.

10. Z napadených vyrozumění vyplývá, že stěžovatelka již v rámci trestního oznámení uplatnila vůči nyní stíhaným obviněným zdravotním sestrám nárok na náhradu škody v celkové výši přes 14 miliónů Kč. Tato škoda jí měla být způsobena jednak tím, že jí byl uložen peněžitý trest ve výši 300 000 Kč, a dále mělo jít o škodu, kterou zdravotní pojišťovny přihlásily do trestního řízení vedeného proti stěžovatelce, jež skončilo jejím pravomocným odsouzením, a která spočívala v platbách poskytnutých stěžovatelce na základě podvodně vykázaných úkonů zdravotní péče. Současně za škodu považovala platby související s povinnostmi zaplatit trest a nahradit škodu pojišťovnám.

11. Státní zástupce obvodního státního zastupitelství konstatoval, že majetková škoda, která měla být stíhaným jednáním způsobena, nastala výhradně ve sféře zdravotních pojišťoven, které proplácely neoprávněně (podvodně) vykazovanou zdravotní péči; stěžovatelka byla příjemcem podvodně vylákaných plateb, tedy z nich profitovala. Státní zástupce dále konstatoval, že v příčinné souvislosti se stíhaným jednáním obviněných nemohou být stěžovatelčiny náklady sankčního charakteru vzniklé v důsledku jejího odsouzení (srov. s. 1 a 2 napadeného vyrozumění státního zástupce obvodního státního zastupitelství).

12 Ústavní soud v této argumentaci státního zástupce a jeho závěru neshledává ústavněprávně relevantní deficit.

13 Je sice nepopiratelnou skutečností, že jednání obviněných zdravotních sester bylo stěžovatelce přičítáno coby základ jejího odsouzení. Bez jejich jednání by se trestného činu, pro který byla odsouzena, stěžovatelka nedopustila a nebyla by potrestána. Striktně vzato tak nelze říct, že újma na majetku, která vznikla stěžovatelce v souvislosti s odsouzením, nesouvisí s jednáním obviněných zdravotních sester (a že není v příčinné souvislosti s ní). To však neznamená, že jde o újmu, se kterou by se pojilo postavení stěžovatelky jako poškozené ve smyslu § 43 trestního řádu.

14 Pokud jde o platby pojišťovnám, jak výstižně uvedl již státní zástupce, tím, kdo profitoval z podvodného jednání (obohatil se jím), byla stěžovatelka, nikoli zdravotní sestry. Získala-li stěžovatelka podvodně úhrady za úkony, které z části nebyly realizovány vůbec a z části realizované sice byly, avšak bez diagnostiky a indikace ošetřujícím lékaře, je na ní, aby je pojišťovně vrátila (a hradila i související/odvozené platby). Vrací-li je, vrací jen to, co neměla získat. Jinak řečeno, nevzniká jí tím škoda. To nutně neznamená, že obviněné sestry jí nemohou odpovídat za škodu vzniklou jí tím, že byly realizovány úkony bez potřebné diagnostiky a indikace ošetřujícím lékařem, pokud tím porušily nějaké své pracovně právní povinnosti, nejde však o škodu způsobenou trestným činem (podváděním).

15 Pokud jde o otázku peněžitého trestu a jeho možného posouzení jako škody způsobené stěžovatelce obviněnými zdravotními sestrami, naráží takový závěr na samu koncepci trestání právnických osob.

16 Je vhodné k tomu připomenout znění § 8 odst. 1 a 2 a § 9 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

§ 8 odst. 1 a 2 zní:
(1) Trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak
a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,
b) osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a),
c) ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo
d) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen "zaměstnanec") při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c),
jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2.
(2) Právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu uvedeného v § 7, jestliže byl spáchán
a) jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), nebo
b) zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. d) na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.

§ 9 zní:
(1) Pachatelem trestného činu je právnická osoba, které lze přičítat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem způsobem uvedeným v tomto zákoně.
(2) Pachatelem je i právnická osoba, která k provedení činu užila jiné právnické nebo fyzické osoby.
(3) Trestní odpovědností právnické osoby není dotčena trestní odpovědnost fyzických osob uvedených v 8 odst. 1 a trestní odpovědností těchto fyzických osob není dotčena trestní odpovědnost právnické osoby. Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním více osob, z nichž alespoň jedna je osoba právnická, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama.

17 Z uvedeného je zřejmě, že dopustily-li se zdravotní sestry trestného činu, pro který jsou stíhány a pro který stěžovatelka již byla odsouzena, každá z nich nese trestní odpovědnost samostatně (§ 9 odst. 3 věta první zákona o trestní odpovědnosti právnických osob; srov. i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1199/2015 ze dne 4 listopadu 2015). Proto je vyloučeno, aby trest uložené jedné z nich představoval škodu, kterou by měla nahradit druhá z nich, neboť by tím de facto druhá z nich byla postižena dvojím trestem za jeden skutek. Jinak řečeno, škodu vzniklou potrestáním stěžovatelky nelze považovat za škodu jí způsobenou zdravotními sestrami jako osobami, jejichž jednání se přičítá stěžovatelce.

18 Úbytek majetku v důsledku peněžitého trestu uloženého právnické osobě je tak třeba vnímat jako důsledek vlastní, oddělené trestněprávní odpovědnosti právnické osoby, která nemůže být přenesena z titulu náhrady škody na fyzické osoby, jejichž jednání bylo právnické osobě přičteno, a za které nesou vlastní trestněprávní odpovědnost. Považovat peněžitý trest uložený právnické osobě za újmu, za kterou jí odpovídá fyzická osoba, jejíž jednání bylo právnické osobě přičítáno, by právnickou osobu v podstatě automaticky stavělo do dvojjediné role, kdy by byla ve vztahu k témuž skutku zároveň pachatelkou a zároveň poškozenou.

19Ústavní soud tak shrnuje, že závěr státních zastupitelství, že peněžitý trest (a s ním související výdaje) uložený stěžovatelce za trestný čin není škodou na straně stěžovatelky, se kterou by mohla v trestním řízení vedeném pro stejný trestný čin (skutek) proti obviněným zdravotním sestrám spojovat postavení poškozené, v ústavní rovině obstojí.

20 Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 29. dubna 2026


Pavel Šámal v. r.
předseda senátu