87. Společné obecné doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen č. 31/obecný komentář Výboru pro práva dítěte č. 18 (2019) Škodlivé praktiky (Výbor OSN pro práva dítěte)

Společné obecné doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen č. 31/obecný komentář Výboru pro práva dítěte č. 18 (2019) týkající se škodlivých praktik*
 

I.     Úvod

1. Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen a Úmluva o právech dítěte obsahují právně závazné povinnosti, které se obecně i konkrétně týkají odstraňování škodlivých praktik. Při plnění svých mandátů v oblasti monitorování Výbor pro odstranění diskriminace žen a Výbor pro práva dítěte soustavně upozorňují na praktiky postihující ženy a děti, zejména dívky. Na základě tohoto překrývajícího se mandátu a společného závazku předcházet škodlivým praktikám, reagovat na ně a odstraňovat je, a to kdekoli a v jakékoli formě, v níž k nim dochází, výbory rozhodly, že vypracují společné obecné doporučení/obecný komentář.

II.    Cíl a oblast působnosti společného obecného doporučení/obecného komentáře

2. Toto společné obecné doporučení/obecný komentář má za cíl vyjasnit povinnosti států, které jsou stranami úmluv, poskytnutím závazných pokynů týkajících se legislativních, politických a dalších odpovídajících opatření, která musí být přijata za účelem zajištění plného souladu s jejich povinnostmi vyplývajícími z úmluv, pokud jde o odstranění škodlivých praktik.

3. Výbory uznávají, že škodlivé praktiky se týkají dospělých žen, a to buď přímo, a/nebo v důsledku dlouhodobého dopadu praktik, kterým byly jako dívky vystaveny. Toto společné obecné doporučení/obecný komentář proto dále rozpracovává povinnosti států, které jsou stranami Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, pokud jde o příslušná ustanovení týkající se odstranění škodlivých praktik, jimiž jsou dotčena práva žen.

4. Výbory dále uznávají, že obětmi násilí, škodlivých praktik a předpojatosti jsou také chlapci a že jejich práva musí být řešena, aby byli chráněni a aby se předcházelo násilí založenému na pohlaví a přetrvávající předpojatosti a nerovnosti pohlaví v jejich životech. Proto se zde odkazuje na povinnosti států, které jsou stranami Úmluvy o právech dítěte, týkající se škodlivých praktik plynoucích z diskriminace, jimiž je dotčeno požívání práv ze strany chlapců.

5. Toto společné obecné doporučení/obecný komentář je nutné číst společně s příslušnými obecnými doporučeními a obecnými komentáři vydanými výbory, zejména obecným doporučením č. 19 (1992) Výboru pro odstranění diskriminace žen o násilí na ženách a obecným komentářem č. 8 (2006) o právu dítěte na ochranu před tělesnými tresty a dalšími krutými nebo ponižujícími formami trestu a obecným komentářem č. 13 (2011) Výboru pro práva dítěte o právu dítěte na ochranu před všemi druhy násilí. Obsah obecného doporučení č. 14 (1990) Výboru pro odstranění diskriminace žen o ženské obřízce je aktualizován tímto společným obecným doporučením/obecným komentářem.

III.  Odůvodnění společného obecného doporučení/obecného komentáře

6. Výbor pro odstranění diskriminace žen a Výbor pro práva dítěte soustavně konstatuje, že škodlivé praktiky jsou hluboce zakořeněny v sociálních postojích, podle nichž jsou ženy a dívky na základě stereotypních rolí považovány za podřadnější než muži a chlapci. Zdůrazňují rovněž genderový rozměr násilí a uvádějí, že postoje a stereotypy založené na pohlaví a genderu, nerovnováha sil, nerovnosti a diskriminace podporují široké rozšíření praktik, které často zahrnují násilí nebo donucování. Rovněž je důležité připomenout, že výbory jsou znepokojeny tím, že tyto praktiky se používají také pro ospravedlnění násilí na základě pohlaví jako forma „ochrany“ nebo ovládání žen¹ a dětí doma nebo ve společnosti, ve škole nebo v jiných vzdělávacích zařízeních a institucích a v širším společenství. Výbory navíc upozorňují státy, které jsou smluvními stranami úmluv, na skutečnost, že diskriminace na základě pohlaví a genderu se prolíná s dalšími faktory, které se dotýkají žen² a dívek, zejména těch, které patří ke znevýhodněným skupinám nebo které jsou jako takové vnímány, a jsou tedy vystaveny většímu riziku, že se stanou oběťmi škodlivých praktik.

7. Škodlivé praktiky se tedy zakládají na diskriminaci mimo jiné na základě pohlaví, genderu a věku a jsou kromě mylných představ týkajících se některých znevýhodněných skupin žen a dětí často odůvodňovány odvoláváním na sociokulturní a náboženské zvyklosti a hodnoty. Celkově jsou škodlivé praktiky často spojeny se závažnými formami násilí nebo jsou samy o sobě formou násilí proti ženám a dětem. I když se povaha a výskyt těchto praktik v různých regionech a kulturách liší, nejčastějšími a velmi dobře zdokumentovanými jsou ženská obřízka, dětské a/nebo nucené sňatky, polygamie, trestné činnosti páchané ve jménu tzv. cti a násilí související s výplatou věna. Vzhledem k tomu, že tyto praktiky jsou často projednávány před oběma výbory a v některých případech byly prokazatelně omezeny prostřednictvím legislativního a programového přístupu, jsou zde často používány jako hlavní názorné příklady.

8. Škodlivé postupy jsou v mnoha různých komunitách v řadě zemí vzácné. K některým z nich dochází také v regionech nebo zemích, v nichž dosud nebyly zdokumentovány, a to zejména v důsledku migrace, přičemž v jiných zemích, v nichž tyto praktiky vymizely, se nyní znovu objevují v důsledku takových faktorů jako konfliktní situace.

9. Mnohé další praktiky, které byly označeny za škodlivé, jsou silně spojeny se sociálně konstruovanými genderovými rolemi a systémy patriarchálních mocenských vztahů, posilují je a někdy odrážejí negativní vnímání nebo přesvědčení vedoucí k diskriminaci, které se týká některých znevýhodněných skupin žen a dětí, včetně jednotlivců s postižením nebo albinismem. Tyto praktiky mimo jiné zahrnují zanedbávání dívek (spojené s přednostní péčí o chlapce a zacházením s nimi), extrémní stravovací omezení, a to i během těhotenství (nucení do jídla, zákaz potravin), zkoušky panenství a související praktiky, zavazování, zastrašování, značkování/pořizování kmenových značek, fyzické tresty, kamenování, násilné iniciační obřady, praktiky spojené s ovdověním, obvinění z čarodějnictví a incest.³ Zahrnují rovněž úpravy těla, které jsou prováděny za účelem zkrášlení nebo provdatelnosti dívek a žen (například vykrmování, izolace, používání destiček do rtů a prodlužování krku pomocí krčních kruhů)⁴ nebo snahy chránit dívky před předčasným těhotenstvím či před tím, aby se staly objekty sexuálního obtěžování a násilí (například tzv. žehlení prsou). Mnoho žen a dívek navíc stále častěji podstupuje lékařské ošetření a/nebo zákroky plastické chirurgie, aby vyhovovaly společenským normám týkajícím se těla, z jiných než lékařských či zdravotních důvodů a mnohé z nich jsou rovněž tlačeny k tomu, aby byly módně štíhlé, což vede k záchvatovému přejídání a zdravotním potížím.

IV.  Normativní obsah Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen a Úmluvy o právech dítěte

10.  Ačkoli problematika škodlivých praktik byla v době přípravy úmluv méně známá, obě tyto úmluvy obsahují ustanovení, která zahrnují škodlivé praktiky jako porušování lidských práv a ukládají státům, které jsou stranami úmluv, provést opatření pro zajištění, aby se těmto praktikám předcházelo a zamezovalo. Výbory navíc stále častěji řeší tuto problematiku při přezkumu zpráv států, které jsou stranami úmluv, v následném dialogu s těmito státy a ve svých závěrečných doporučeních. Této problematice se výbory blíže věnují ve svých obecných doporučeních a obecných komentářích.⁵

11. Státy, které jsou smluvními stranami úmluv, mají povinnost plnit své povinnosti, jimiž je respektovat, chránit a uskutečňovat práva žen a dětí. Mají rovněž povinnost provádět hloubkovou kontrolu⁶, aby se zabránilo činům, které narušují uznávání, požívání nebo uplatňování práv žen a dětí, a zajistilo, že se soukromí aktéři nedopouští diskriminace žen a dětí, včetně násilí na genderovém základě, v souvislosti s Úmluvou o odstranění všech forem diskriminace žen, nebo jakékoli formy násilí vůči dětem, v souvislosti s Úmluvou o právech dítěte.

12. Úmluvy uvádějí povinnosti států, které jsou jejich stranami, zavést dobře definovaný právní rámec, aby se zajistila ochrana a prosazování lidských práv. Důležitým prvním krokem v tomto směru je začlenění nástrojů do vnitrostátních právních rámců. Oba výbory zdůrazňují, že právní předpisy zaměřené na odstranění škodlivých praktik musí zahrnovat odpovídající opatření v oblasti sestavování rozpočtů, provádění, monitorování a účinného vymáhání.⁷

13. Povinnost chránit vyžaduje, aby státy, které jsou stranami úmluv, ustanovily právní struktury pro zajištění, že jsou škodlivé praktiky okamžitě, nestranně a nezávisle prošetřeny, že existuje účinné vymáhání práva a že jsou poskytovány účinné prostředky nápravy těm, kteří byli těmito praktikami poškozeni. Výbory vyzývají státy, které jsou stranami úmluv, aby zákonem výslovně zakázaly a odpovídajícím způsobem postihovaly nebo kriminalizovaly škodlivé praktiky, a to podle závažnosti protiprávního jednání a způsobené škody, poskytovaly prostředky prevence, ochrany, obnovy, opětovného začlenění a náprav pro oběti a bojovaly proti beztrestnosti za škodlivé praktiky.

14. Vzhledem k tomu, že požadavek účinně řešit škodlivé praktiky patří mezi hlavní povinnosti států, které jsou stranami úmluv, plynoucí z těchto dvou úmluv, jsou výhrady vůči příslušným článkům,⁸ které mají za následek široké omezení nebo úpravu povinností států, které jsou stranami úmluv, respektovat, chránit a splňovat práva žen a dětí na život bez škodlivých praktik, neslučitelné s předmětem a účelem těchto dvou úmluv a nepřípustné podle čl. 28 odst. 2 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen a čl. 51 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.

V.    Kritéria pro stanovení škodlivých praktik

15. Škodlivé praktiky jsou přetrvávající praktiky a formy chování, které jsou založeny na diskriminaci mimo jiné na základě pohlaví, genderu a věku, a dále četné a/nebo prolínající se formy diskriminace, které často zahrnují násilí a vedou k fyzické a/nebo psychické újmě či utrpení. Újma, kterou tyto praktiky způsobují obětem, převyšuje bezprostřední důsledky pro fyzické a duševní zdraví a jejím účelem nebo důsledkem často bývá zhoršení v oblasti uznávání, požívání a výkonu lidských práv a základních svobod žen a dětí. Má rovněž negativní dopad na jejich důstojnost, fyzickou, psychosociální a morální integritu a rozvoj, účast, zdraví, vzdělávání a ekonomické a společenské postavení. Tyto praktiky jsou proto zohledněny v práci obou výborů.

16. Pro účely tohoto společného obecného doporučení/obecného komentáře by měly praktiky k tomu, aby byly považovány za škodlivé, splňovat tato kritéria:

(a) Představují popírání důstojnosti a/nebo integrity jednotlivce a porušování lidských práv a základních svobod zakotvených v těchto dvou úmluvách;

(b) Představují diskriminaci žen nebo dětí a jsou škodlivé, pokud pro ně jako jednotlivce nebo skupiny mají negativní důsledky, včetně fyzické, psychologické, ekonomické a společenské újmy a/nebo násilí a omezení jejich schopnosti se plně zapojovat do společnosti nebo se rozvíjet a plně využívat svůj potenciál;

(c) Jedná se o tradiční, opětovně se vyskytující nebo nově vznikající praktiky, které jsou předepsané a/nebo zachovávané společenskými normami, jež zachovávají dominantní postavení mužů a nerovné postavení žen a dětí, a to na základě pohlaví, genderu, věku a dalších prolínajících se faktorů;

(d) Ženy a děti jsou jim vystavovány ze strany rodinných příslušníků, členů komunity nebo společnosti jako celku, bez ohledu na to, zda oběť poskytuje či je schopna poskytnout svobodný, plný a informovaný souhlas, či nikoliv.

VI.  Příčiny, formy a projevy škodlivých praktik

17. Příčiny škodlivých praktik mají mnoho rozměrů a zahrnují stereotypní role založené na pohlaví a genderu, předpokládané nadřazené či podřadné postavení některého z pohlaví, snahy převzít kontrolu nad tělem a sexualitou žen a dívek, sociální nerovnosti a výskyt mocenských struktur ovládaných muži. Snahy o změnu těchto praktik musí řešit podkladové systémové a strukturální příčiny tradičních, opětovně se vyskytujících nebo nově vznikajících škodlivých praktik, posilovat postavení dívek a žen a chlapců a mužů, aby přispívali k transformaci tradičních kulturních postojů, jimiž omlouvají škodlivé praktiky, působili jako zprostředkovatelé této změny a posilovali schopnost komunit tyto procesy podporovat.

18. Navzdory snahám o potírání škodlivých praktik celkový počet dotčených žen a dívek zůstává i nadále mimořádně vysoký a může dále růst, mimo jiné včetně případů, kdy se jedná o konfliktní situace a jako důsledek technologického vývoje, jako je široce rozšířené používání sociálních médií. Posouzením zpráv států, které jsou stranami úmluv, výbor zjistil, že škodlivé praktiky často i nadále dodržují členové praktikujících komunit, kteří se prostřednictvím migrace nebo získání azylu přemístili do zemí určení. Společenské normy a kulturní přesvědčení podporující tyto škodlivé praktiky přetrvávají a jsou někdy zdůrazňovány komunitou ve snaze chránit svou kulturní identitu v novém prostředí, zejména v zemích určení, kde genderové role poskytují ženám a dívkám větší osobní svobodu.

A.    Mrzačení ženských pohlavních orgánů

19. Mrzačení ženských pohlavních orgánů, ženská obřízka nebo zákroky na ženských genitáliích jsou praktikou spočívající v částečném nebo úplném odstranění vnějších ženských genitálií nebo v jiném poškození ženských pohlavních orgánů z jiných než lékařských či zdravotních důvodů. V souvislosti s tímto společným obecným doporučením/obecným komentářem se tyto praktiky označují jako mrzačení ženských pohlavních orgánů. Mrzačení ženských pohlavních orgánů se provádí v každém regionu a v některých kulturách je podmínkou pro uzavření sňatku a věří se, že je účinnou metodou kontrolování sexuality žen a dívek. Může mít okamžité a/nebo dlouhodobé zdravotní následky, včetně velké bolesti, šoku, infekcí a komplikací při porodu (které se dotýkají matky i dítěte), dlouhodobých gynekologických problémů jako například píštěl a psychologických následků a úmrtí. Světová zdravotnická organizace a Dětský fond OSN odhadují, že celosvětově je některému typu mrzačení ženských pohlavních orgánů vystaveno 100–140 milionů dívek a žen.

B.    Dětský a/nebo nucený sňatek

20. Dětský sňatek, označovaný také jako předčasné manželství, je jakýkoli sňatek, kdy je některé ze stran méně než 18 let. Drtivá většina dětských sňatků, a to formálních i neformálních, se týká dívek, i když se někdy stává, že i jejich manželé jsou mladší 18 let. Dětský sňatek se považuje za formu nuceného sňatku, vzhledem k tomu, že jedna ze stran, případně obě strany nevyslovily úplný, svobodný a informovaný souhlas.

21. Někdy jsou děti zasnoubeny nebo provdány ve velmi nízkém věku a v mnoha případech jsou dívky nuceny, aby se provdaly za muže, který je třeba i o několik desetiletí starší. V roce 2012 Dětský fond OSN sdělil, že téměř 400 milionů žen ve věku 20 až 49 let po celém světě bylo provdáno nebo vstoupilo do svazku předtím, než jim bylo 18 let.⁹ Výbory proto věnují zvláštní pozornost případům, kdy jsou dívky provdány bez jejich úplného, svobodného a informovaného souhlasu, jako je tomu v případech, kdy byly provdány příliš mladé na to, aby byly po psychické a psychologické stránce připraveny na dospělý život nebo na to, aby učinily vědomé a informované rozhodnutí, a tedy nebyly připraveny souhlasit se sňatkem. Další příklady zahrnují případy, kdy opatrovníci mají podle zvykového nebo obecného práva zákonnou pravomoc souhlasit se sňatkem dívek a kdy jsou tedy dívky provdány v rozporu se svým právem svobodně uzavřít manželství.

22. Dětský sňatek je často doprovázen časným a častým těhotenstvím a porodem, což vede k vyšší než průměrné úmrtnosti matek a mortalitě. Úmrtí související s těhotenstvím jsou nejčastější příčinou úmrtnosti dívek ve věku 15 až 19 let, bez ohledu na to, zda jsou provdány či nikoli, a to po celém světě. Kojenecká úmrtnost u dětí velmi mladých matek je vyšší (často až více než dvojnásobná) než u dětí matek starších. V případech dětských a/nebo nucených sňatků, zejména tehdy, když je manžel výrazně starší než manželka a dívky mají omezené vzdělání, mají dívky obecně omezenou rozhodovací pravomoc, pokud jde o jejich vlastní život. Dětské sňatky rovněž přispívají k vyšším mírám předčasného ukončení školní docházky, zejména u dívek, nuceného vyloučení ze školy a ke zvýšenému riziku domácího násilí, a navíc k omezení požívání práva na svobodu pohybu.

23. Nucené sňatky jsou sňatky, v nichž jedna strana či obě strany osobně nevyjádřily svůj úplný a svobodný souhlas se svazkem. Mohou existovat v různých formách, včetně dětského sňatku, který je popsán výše, výměnných nebo kompromisních manželství (např. baad a baadal), otrockých a levirátních manželství (nutících vdovu, aby se provdala za příbuzného jejího zesnulého manžela). Někdy může k nucenému sňatku dojít poté, co je pachateli znásilnění umožněno uniknout trestním postihům tím, že s obětí uzavře manželství, obvykle se souhlasem její rodiny. K nuceným sňatkům může docházet v souvislosti s migrací, aby se zajistilo, že se dívka provdá v rámci komunity, z níž rodina pochází, nebo aby poskytla širším členům rodiny nebo jiným osobám doklady umožňující jim migraci a/nebo život v konkrétní zemi určení. Nucené sňatky rovněž rostoucí měrou využívají ozbrojené skupiny během konfliktu, nebo mohou být prostředkem umožňujícím dívce uniknout z chudoby po skončení konfliktu.¹⁰ Nucený sňatek lze také definovat jako sňatek, v němž jedné ze stran není dovoleno manželství ukončit nebo z něj odejít. Nucené sňatky často vedou k tomu, že dívky nemají osobní a ekonomickou samostatnost a pokouší se uprchnout nebo se upálit či spáchat sebevraždu, nebo se manželství vyhnout.

24. Výplata věna a ceny za nevěstu, které se v praktikujících komunitách liší, mohou zvyšovat náchylnost žen a dívek vůči násilí a jiným škodlivým praktikám. Manžel nebo členové její rodiny se mohou dopouštět aktů fyzického či psychologického násilí, včetně vraždy, popálení a útoků kyselinou, nedojde-li ke splnění očekávání ohledně výplaty věna nebo jeho části. V některých případech rodiny souhlasí s dočasným „sňatkem“ své dcery výměnou za finanční prospěch, označovaným také jako kontraktuální sňatek, který je formou obchodování s lidmi. Státy, které jsou stranami opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte týkajícího se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie, mají výslovné povinnosti s ohledem na dětské a/nebo nucené sňatky, které zahrnují výplaty věna nebo ceny za nevěstu, neboť by mohly představovat prodej dětí definovaný v čl. 2 odst. a) protokolu.¹¹ Výbor pro odstranění diskriminace žen opakovaně zdůraznil, že umožnění sjednávat sňatek na základě takové platby nebo přednostního zacházení porušuje právo svobodně si vybrat partnera, a ve svém obecném doporučení č. 29 (2013) uvedl, že tyto praktiky by neměly být vyžadovány k tomu, aby bylo manželství platné, a že tyto smlouvy by stát, který je stranou úmluvy, neměl uznávat jako vymahatelné.

C.    Polygamie

25. Polygamie je v rozporu s důstojností žen a dívek a porušuje jejich lidská práva a svobody, včetně rovnosti a ochrany v rámci rodiny. Polygamie se v rámci a uvnitř různých právních a sociálních prostředí liší a její dopady zahrnují újmu na zdraví manželek, jímž je míněno psychické, duševní a sociální blaho, majetkovou újmu a deprivaci, kterou musí ženy strpět, a emocionální a majetkovou újmu dětí, často s vážnými důsledky pro jejich životní podmínky.

26. Přestože se mnoho států rozhodlo polygamii zakázat, je i nadále v některých zemích praktikována, ať již zákonně, nebo protizákonně. Ačkoli v minulosti polygamní rodinné systémy po staletí fungovaly v některých zemědělských společnostech jako způsob zajištění větší pracovní síly pro jednotlivé rodiny, studie ukázaly, že polygamie ve skutečnosti často vede k rostoucí chudobě v rodině, zejména v zemědělských oblastech.

27. V polygamních svazcích se ocitají ženy i dívky, přičemž důkazy dokládají, že dívky v takových případech s mnohem větší pravděpodobností uzavírají sňatky nebo se zasnubují s mnohem staršími muži a roste riziko násilí a porušování jejich práv. Koexistence obecných zákonů s náboženským, osobním statusem a tradičního zvykového práva a praktik často přispívá k tomu, že tyto praktiky přetrvávají. V některých státech, které jsou stranami úmluv, je však polygamie povolena občanským právem. Pro odůvodnění právních předpisů a praktik, které umožňují polygamní svazky, se někdy také využívají ústavní a jiná ustanovení, která chrání právo na kulturu a náboženství.

28. Státy, které jsou stranami Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, mají výslovné povinnosti odrazovat od polygamie a zakazovat ji, neboť je v rozporu s úmluvou ¹² Výbor pro odstranění diskriminace žen rovněž tvrdí, že polygamie má vážný dopad na ekonomický blahobyt žen a jejich dětí.¹³

D.    Zločiny spáchané ve jménu tzv. cti

29. Zločiny spáchané ve jménu tzv. cti jsou projevy násilí, které je nadměrně, i když ne výlučně, pácháno na ženách a dětech, neboť se členové rodiny domnívají, že určité údajné, domnělé nebo skutečné chování poškodí čest rodiny nebo komunity. Tyto formy chování zahrnují navazování sexuálních vztahů před manželstvím, odmítnutí souhlasu s dohodnutým sňatkem, uzavření sňatku bez souhlasu rodičů, dopouštění se cizoložství, usilování o rozvod, oblékání se způsobem, který je v komunitě považován za nepřijatelný, práce mimo domov nebo obecně nedodržování stereotypních genderových rolí. Zločiny ve jménu tzv. cti mohou být rovněž páchány proti dívkám a ženám kvůli tomu, že se staly obětmi sexuálního násilí.

30. Tyto zločiny zahrnují vraždu a jsou často páchány manželem, příbuzným nebo příbuznou nebo členem komunity oběti. Zločiny páchané ve jménu tzv. cti jsou často schvalovány komunitou jako prostředky ochrany a/nebo znovunastolení integrity jejích kulturních, tradičních, zvykových nebo náboženských norem po údajných přestupcích, než aby se na ně nahlíželo jako na trestné činy proti ženám. V některých případech vnitrostátní právní předpisy nebo jejich praktické uplatňování či jejich absence umožňují ochranu cti prezentovat jako osvobozující nebo polehčující okolnosti pro pachatele těchto zločinů, které vedou k nižším postihům nebo beztrestnosti. Stíhání případů dále může bránit neochota jednotlivců, kteří jsou obeznámeni s případem, poskytnout usvědčující důkazy.

VII. Holistický rámec řešení škodlivých praktik

31. Obě úmluvy obsahují konkrétní odkazy na odstraňování škodlivých praktik. Státy, které jsou smluvními stranami Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, mají povinnost naplánovat a přijmout příslušné právní předpisy, politiky a opatření a zajistit, aby jejich provádění účinně reagovalo na konkrétní překážky, bariéry a odpor proti odstraňování diskriminace, které vedou ke vzniku škodlivých praktik a násilí na ženách (články 2 a 3). Státy, které jsou smluvními stranami úmluvy, nicméně musí být schopny prokázat přímý význam a vhodnost opatření, která mají být provedena a která zajišťují v první řadě, aby lidská práva žen nebyla porušována, a prokázat, zda budou mít tato opatření žádoucí účinek a výsledek. Povinnost států, které jsou smluvními stranami úmluvy, provádět tyto cílené politiky má navíc okamžitou účinnost a státy, které jsou stranami úmluvy, nemohou zdůvodnit případné prodlení žádnými důvody, včetně důvodů kulturních a náboženských. Státy, které jsou smluvními stranami úmluvy, mají rovněž povinnost provést všechna vhodná opatření, včetně dočasných zvláštních opatření (čl. 4 odst. 1)¹⁴, aby došlo ke změně sociálních a kulturních vzorců chování mužů a žen za účelem dosažení odstranění předsudků a zvyklostí a všech dalších praktik, které jsou založeny na myšlence nadřazenosti nebo podřazenosti kteréhokoli pohlaví nebo stereotypních rolích mužů a žen (čl. 5 odst. a)), a zajistit, aby zasnoubení a sňatky dětí neměly žádný právní účinek (čl. 16 odst. 2).

32. Na druhé straně Úmluva o právech dítěte zavazuje státy, které jsou smluvními stranami úmluvy, aby přijaly všechna účinná a vhodná opatření za účelem odstranění tradičních praktik ohrožujících zdraví dětí (čl. 24 odst. 3). Dále stanoví právo dítěte být chráněno před všemi formami násilí, včetně fyzického, sexuálního nebo psychologického násilí (článek 19), a vyžaduje, aby státy, které jsou smluvními stranami úmluvy, zajistily, že žádné dítě není podrobováno mučení nebo jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání (čl. 37 odst. a)). Uplatňuje čtyři základní zásady úmluvy, pokud jde o otázku škodlivých praktik, konkrétně ochrana před diskriminací (článek 2), zajištění nejlepšího zájmu dítěte (čl. 3 odst. 1),¹⁵ zachování práva na život, zachování života a rozvoj (článek 6) a právo dítěte být vyslyšeno (článek 12).

33. V obou případech účinná prevence a odstranění škodlivých praktik vyžaduje zavedení dobře definované holistické strategie založené na právech a přizpůsobené dané lokalitě, kdy tato strategie zahrnuje podpůrná právní a politická opatření, včetně sociálních opatření, která jsou kombinována s přiměřeným politickým závazkem a odpovědností na všech úrovních. Povinnosti stanovené v úmluvě poskytují základ pro vypracování holistické strategie pro odstranění škodlivých praktik, jejíž prvky jsou zde uvedeny.

34. Tato holistická strategie musí být zohledňována a koordinována vertikálně i horizontálně a začleňována do úsilí jednotlivých států v oblasti prevence a řešení všech forem škodlivých praktik. Horizontální koordinace vyžaduje organizaci napříč odvětvími, včetně vzdělávání, zdraví, spravedlnosti, sociální péče, vymáhání práva, imigrace a azylu a komunikace a médií. Podobně vertikální koordinace vyžaduje organizaci mezi aktéry na místních, regionálních a vnitrostátních úrovních a s tradičními a náboženskými autoritami. S cílem usnadnit tento proces by měla být pozornost věnována přenesení odpovědnosti za práci na existující nebo speciálně zřízený subjekt nejvyšší úrovně, a to ve spolupráci se všemi příslušnými zúčastněnými stranami.

35. Provádění jakékoli holistické strategie nutně vyžaduje poskytnutí odpovídajících organizačních, lidských, technických a finančních zdrojů, které jsou doplněny vhodnými opatřeními a nástroji, jako jsou nařízení, politiky, plány a rozpočty. Státy, které jsou stranami úmluvy, mají dále povinnost zajistit, aby byl zaveden nezávislý monitorovací mechanismus pro sledování pokroku v ochraně žen a dětí před škodlivými praktikami a v uplatňování jejich práv.

36. Strategie zaměřené na odstranění škodlivých praktik dále musí zahrnovat celou škálu dalších zúčastněných stran, včetně nezávislých organizací působících v oblasti lidských práv, odborníků v oblasti zdraví, vzdělávání a vymáhání práva, členů občanské společnosti a těch, kteří se podílejí na praktikách.

A.    Shromažďování údajů a monitorování

37. Pravidelné a ucelené shromažďování, analýza, šíření a používání kvantitativních a kvalitativních údajů je zásadní pro zajišťování účinných politik, rozvoj vhodných strategií a formulování opatření, ale i pro posuzování dopadů, sledování pokroku dosaženého ve směru k odstranění škodlivých praktik a identifikování opětovně se vyskytujících a nově vznikajících škodlivých praktik. Dostupnost údajů umožňuje zkoumání trendů a navázání příslušných spojení mezi politikami a účinným prováděním programů aktéry daného státu a mimo tento stát a souvisejících změn v postojích, formách chování, praktikách a mírách výskytu. Data rozčleněná podle pohlaví, věku, geografické lokality, socioekonomického statusu, úrovně vzdělání a ostatních hlavních faktorů jsou klíčová pro identifikování vysoce rizikových a znevýhodněných skupin žen a dětí, kterým se bude řídit formulování politik a opatření k řešení škodlivých praktik.

38. Navzdory tomuto uznání zůstávají rozčleněné údaje o škodlivých praktikách i nadále omezené a jsou jen zřídka srovnatelné mezi jednotlivými zeměmi a v průběhu času, což vede k omezenému chápání rozsahu a vývoje problému a určení vhodně uzpůsobených a cílených opatření.

39. Výbory doporučují, aby státy, které jsou stranami úmluv:

(a) přiznaly prioritu pravidelnému shromažďování, analýze, šíření a používání kvantitativních a kvalitativních údajů o škodlivých praktikách, které jsou rozčleněny podle pohlaví, věku, geografické lokality, socioekonomického statusu, úrovně vzdělání a dalších hlavních faktorů, a zajistily, že jsou na tyto činnosti odpovídající zdroje. Systémy pravidelného shromažďování údajů by měly být zřízeny a/nebo používány v odvětví zdravotní péče a sociálních služeb, vzdělávání a soudnictví a vymáhání práva, pokud jde o záležitosti související s ochranou;

(b) Údaje by měly být shromažďovány za použití vnitrostátních demografických průzkumů a šetření a průzkumů a šetření v oblasti ukazatelů, které lze doplnit údaji z průzkumů národních reprezentativních domácností. Kvalitativní výzkum by měl být prováděn prostřednictvím diskusí s cílovými skupinami, podrobných rozhovorů s hlavními informátory s širokým spektrem zúčastněných stran, strukturovaných pozorování, sociálního mapování a dalších vhodných metodik.

B.    Právní předpisy a jejich prosazování

40. Nejdůležitějším prvkem každé holistické strategie je vypracování, schválení, zavedení a sledování příslušných právních předpisů. Každý stát, který je stranou úmluv, má povinnost¹⁶ vysílat jasný signál, pokud jde o odsouzení škodlivých praktik, poskytovat právní ochranu obětem, umožnit aktérům z daných států a mimo tento stát chránit ženy a děti v ohrožení, poskytovat odpovídající odezvu a péči, zajistit dostupnost nápravy a ukončení beztrestnosti.

41. Schválení právních předpisů samo o sobě však nepostačuje k účinnému potírání škodlivých praktik. V souladu s požadavky na řádnou péči musí být proto právní předpisy doplněny uceleným souborem opatření pro usnadnění jejich provádění, vymáhání a sledování plnění a pro monitorování a hodnocení dosažených výsledků.

42. V rozporu s jejich povinnostmi plynoucími z obou úmluv celá řada států, které jsou stranami úmluv, ponechává v platnosti právní předpisy, které ospravedlňují škodlivé praktiky, umožňují je nebo k nim vedou, jako jsou právní předpisy, které umožňují dětské sňatky, umožňuje, aby ochrana tzv. cti byla osvobozujícím nebo polehčujícím faktorem pro zločiny spáchané na dívkách a ženách, nebo umožňuje, aby se pachatel znásilnění a/nebo jiných sexuálních trestných činů vyhnul postihům sňatkem s obětí.

43. Ve státech, které jsou smluvními stranami úmluv, s pluralitními právními systémy, a to i tam, kde zákony výslovně zakazují škodlivé praktiky, zákaz nelze účinně vymáhat, neboť existence zvykových, tradičních nebo náboženských právních předpisů může tyto praktiky ve skutečnosti podporovat.

44. Předsudky a nedostatečná kapacita soudců zvykových a náboženských soudů nebo tradičních mechanismů řešení sporů, pokud jde o řešení práv žen a dětí, a přesvědčení, že záležitosti spadající do kompetence těchto zvykových systémů by neměly být předmětem přezkumu nebo kontroly ze strany státu či jiných soudních orgánů, znemožňují nebo omezují obětem škodlivých praktik přístup ke spravedlnosti.

45. Plná a inkluzivní účast příslušných zúčastněných stran na návrhu právních předpisů proti škodlivým praktikám může zajistit, že jsou primární obavy týkající se praktik správně identifikovány a řešeny. Pro tento proces má zcela zásadní význam zapojení a vyžadování informací od praktikujících komunit, ostatních příslušných zúčastněných stran a členů občanské společnosti. Péče by však měla být věnována zajištění, že převládající postoje a společenské normy, které podporují škodlivé praktiky, neoslabují snahy o schvalování a vymáhání právních předpisů.

46. Mnohé státy, které jsou smluvními stranami úmluv, přijaly opatření pro decentralizaci vládní moci prostřednictvím přenesení a delegování pravomocí, to by ale nemělo zmírňovat nebo rušit závazek schválit právní předpisy, které zakazují škodlivé praktiky a které jsou platné v jejich jurisdikcích. Musí být zavedena ochranná opatření, která zajišťují, že decentralizace nebo přenesení pravomocí nevede k diskriminaci, pokud jde o ochranu žen a dětí před škodlivými praktikami v různých regionech a kulturních zónách. Orgány samosprávy musí být vybaveny lidskými, finančními, technickými a jinými zdroji, které jsou zapotřebí pro účinné vymáhání právních předpisů, jejichž cílem je odstranit škodlivé praktiky.

47. Kulturní skupiny podílející se na škodlivých praktikách mohou přispívat k šíření těchto praktik přes vnitrostátní hranice. Pokud k tomu dochází, jsou zapotřebí vhodná opatření, aby se šíření zamezilo.

48. Vnitrostátní instituce působící v oblasti lidských práv hrají klíčovou roli v prosazování a ochraně lidských práv, zejména práva jednotlivců nebýt vystavováni škodlivým praktikám, a ve zvýšení informovanosti veřejnosti o těchto právech.

49. Osoby poskytující služby ženám a dětem, zejména zdravotnický personál a učitelé, mají jedinečné předpoklady pro identifikování skutečných nebo potenciálních obětí škodlivých praktik. Jsou však často vázány pravidly mlčenlivosti, které mohou být v rozporu s jejich povinností oznámit, že dochází ke škodlivým praktikám nebo že existuje potenciál, aby k nim došlo. To je třeba překonat zvláštními předpisy, které jim ukládají povinnost tyto případy oznámit.

50. V případě, že se zdravotníci nebo státní zaměstnanci či úředníci zapojují do škodlivých praktik nebo se jich spoluúčastní, jejich postavení a odpovědnost, včetně oznamovací povinnosti, by měly být považovány za přitěžující okolnosti při stanovení trestních nebo správních sankcí, jako je například ztráta profesní licence nebo ukončení smlouvy, jimž by mělo předcházet vydání varování. Za účinné preventivní opatření v tomto ohledu se považuje systematické školení pro příslušné odborníky.

51. I když musí být trestněprávní postihy důsledně uplatňovány způsoby, které přispívají k prevenci a odstranění škodlivých praktik, státy, které jsou stranami úmluv, musí rovněž přihlížet k potenciálním hrozbám a negativnímu dopadu na oběti, včetně odvetných činů.

52. Finanční náhrada škody možná nebude v oblastech s vysokým výskytem proveditelná. Ve všech případech by však ženy a děti dotčené škodlivými praktikami měly mít přístup k prostředkům právní ochrany, pomoci obětem a službám rehabilitace a společenským a ekonomickým příležitostem.

53. Nejlepší zájem dítěte a ochrana práv dětí a žen by měly být vždy zohledňovány a měly by být zavedeny potřebné podmínky, aby tyto osoby mohly vyjádřit své stanovisko a aby se zajistilo, že je jejich názorům přikládán patřičný význam. Pečlivě zvážen by měl být také možný krátkodobý a dlouhodobý dopad, jaký má zrušení dětských a/nebo nucených manželství a vrácení věna a ceny za nevěstu na děti nebo ženy.

54. Státy, které jsou smluvními stranami úmluv, a zejména imigrační a azyloví úředníci, by si měli uvědomovat, že ženy a děti mohou prchat ze své země původu, aby se vyhnuly škodlivým praktikám. Tito úředníci by měli absolvovat odpovídající školení v oblasti kultury, práva a genderu, pokud jde o to, jaké kroky je zapotřebí podniknout na ochranu těchto žen a dívek.

55. Výbory doporučují, aby státy, které jsou smluvními stranami úmluv, přijaly nebo změnily právní předpisy za účelem účinného řešení a odstranění škodlivých praktik. Při tom by měly zajišťovat:

(a) aby byl proces navrhování právních předpisů plně inkluzivní a participativní. Za tímto účelem by měly provádět cílené prosazování a osvětu a využívat opatření v oblasti sociální mobilizace, aby bylo dosaženo povědomí široké veřejnosti a podpory návrhu, přijímání, šíření a provádění právních předpisů;

(b) aby právní předpisy byly v plném souladu s příslušnými povinnosti uvedenými v Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen a v Úmluvě o právech dítěte a jiných mezinárodních normách v oblasti lidských práv, které zakazují škodlivé praktiky a které mají přednost před zvykovými, tradičními a náboženskými zákony, jež umožňují, promíjejí nebo předepisují jakékoli škodlivé praktiky, zejména v zemích s pluralitními právními systémy;

(c) aby neprodleně zrušily veškeré právní předpisy, které promíjejí nebo umožňují škodlivé praktiky nebo k nim vedou, včetně tradičních, zvykových či náboženských zákonů a jakýchkoli právních předpisů, které uznávají ochranu cti jako osvobozující nebo polehčující faktor při páchání zločinů ve jménu tzv. cti;

(d) aby právní předpisy byly jednotné a ucelené a poskytovaly podrobné pokyny k prevenci, ochraně, podpoře a sledování služeb a pomoci obětem, včetně těch směřujících k jejich tělesnému a psychologickému zotavení a opětovnému začlenění do společnosti, a byly doplněny odpovídajícími občanskoprávními nebo správními ustanoveními;

(e) aby právní předpisy odpovídajícím způsobem řešily, také prostřednictvím poskytování podkladu pro přijetí dočasných zvláštních opatření, hlavní příčiny škodlivých praktik, včetně diskriminace na základě pohlaví, genderu, věku a jiných prolínajících se faktorů, zaměřovaly se na lidská práva a potřeby obětí a plně zohledňovaly nejlepší zájem dětí a žen;

(f) aby minimální zákonný věk pro uzavření sňatku u dívek a chlapců, ať již se souhlasem rodičů, nebo bez něj, byl stanoven na 18 let;

(g) aby byla zavedena zákonná povinnost registrace sňatků a aby byla tato povinnost účinně prováděna prostřednictvím osvěty, vzdělávání a existence odpovídající infrastruktury za účelem zpřístupnění registrace všem osobám v jejich jurisdikci;

(h) aby byl zřízen vnitrostátní systém povinné, přístupné a bezplatné registrace narozených dětí s cílem účinně předcházet škodlivým praktikám, včetně dětských sňatků;

(i) aby vnitrostátní instituce působící v oblasti lidských práv měly mandát posuzovat jednotlivé stížnosti a petice a provádět šetření, včetně stížností a petic předkládaných jménem žen a dětí a přímo samotnými ženami a dětmi, a to důvěrným, genderově citlivým způsobem, který je přátelský k dětem;

(j) aby měli odborníci a instituce pracující pro děti a ženy a s dětmi a ženami zákonnou povinnost oznamovat skutečné případy nebo riziko takových případů, mají-li přiměřené důvody se domnívat, že došlo nebo může dojít ke škodlivým praktikám. Povinnosti v oblasti povinného oznamování by měly zajišťovat ochranu soukromí a mlčenlivost těch, kteří podávají oznámení;

(k) aby všechny iniciativy v oblasti návrhu a změn trestněprávních předpisů musely být spojeny s ochrannými opatřeními a službami pro oběti a osoby, u nichž hrozí riziko, že budou vystaveny škodlivým praktikám;

(l) aby právní předpisy stanovovaly příslušnost ohledně trestných činů týkajících se škodlivých praktik, jež se vztahuje na občany státu, který je stranou úmluv, a na osoby, které v něm mají obvyklé bydliště, i když jsou spáchány ve státě, v němž nejsou trestně postihovány;

(m) aby právní předpisy a politiky týkající se imigrace a azylu uznávaly riziko vystavení škodlivým praktikám nebo pronásledování v důsledku těchto praktik jako důvod pro udělení azylu. Je rovněž nutné individuálně zvážit poskytnutí ochrany příbuznému, který může dívku či ženu doprovázet;

(n) aby právní předpisy obsahovaly ustanovení o pravidelném hodnocení a monitorování, také v souvislosti s prováděním, vymáháním a následnými opatřeními;

(o) aby ženy a děti vystavené škodlivým praktikám měly rovný přístup ke spravedlnosti, včetně řešení právních a praktických překážek zahájení právního řízení, jako například promlčecí lhůta, a aby pachatelé a ti, kteří těmto praktikám napomáhají nebo je přehlížejí, byli činěni odpovědnými;

(p) aby právní předpisy obsahovaly povinné soudní zákazy nebo ochranné příkazy pro ochranu osob ohrožených škodlivými praktikami a aby zajišťovaly jejich bezpečnost a opatření na ochranu obětí před odplatou;

(q)  aby oběti násilí měli v praxi rovný přístup k opravným prostředkům a přiměřeným náhradám.

C.    Předcházení škodlivým praktikám

56. Jedním z prvních kroků při potírání škodlivých praktik je prevence. Oba výbory zdůraznily, že prevence lze nejlépe dosáhnout za pomoci právy podloženého přístupu k měnícím se sociálním a kulturním normám, emancipace žen a dívek, budování kapacit všech příslušných odborných pracovníků, kteří jsou v pravidelném kontaktu s oběťmi, potenciálními oběťmi a pachateli škodlivých praktik na všech úrovních, a zvyšování informovanosti o příčinách a důsledcích škodlivých praktik, také pomocí dialogu s příslušnými zúčastněnými stranami.

1.       Stanovování sociálních a kulturních norem podložených právy

57. Sociální norma je důležitým prvkem a rozhodujícím sociálním faktorem určitých praktik v komunitě, které mohou být pozitivní a posilovat její identitu a soudržnost, nebo negativní a potenciálně ji poškozovat. Jedná se rovněž o sociální pravidlo chování, jehož dodržování se od členů komunity očekává.

To vytváří a udržuje kolektivní smysl pro sociální povinnost a očekávání, které určuje chování jednotlivých členů komunity, a to i tehdy, když s praktikami osobně nesouhlasí. Pokud například je ženská obřízka sociální normou, rodiče jsou motivováni k tomu, aby souhlasili s jejím provedením u svých dcer, neboť vidí, že ostatní rodiče tak činí také, a věří, že od nich ostatní očekávají stejné chování. Norma nebo praktika je často udržována ostatními ženami v komunitních sítích, které již zákrok podstoupily, a vyvíjejí dodatečný tlak na mladší ženy, aby se podvolily praktice, přičemž v opačném případě riskují vyvržení, vyhnání a stigmatizaci. Takováto marginalizace může zahrnovat ztrátu ekonomické a sociální podpory a sociální mobility. Pokud naopak jednotlivci sociální normu dodržují, očekávají, že budou odměněni, například prostřednictvím začlenění a uznání. Pro změnu sociálních norem, které podkládají a odůvodňují škodlivé praktiky, je nutné, aby tato očekávání byla zpochybněna a změněna.

58. Sociální normy jsou vzájemně propojené, což znamená, že škodlivé praktiky nelze řešit izolovaně, ale je nutné tak činit v širších souvislostech a na základě plného pochopení způsobu, jakým jsou praktiky propojeny s ostatními kulturními a sociálními normami a jinými praktikami. To ukazuje na nutnost přijetí právy podloženého přístupu, který je založen na uznání toho, že jsou práva neoddělitelná a vzájemně provázaná.

59. Základním úkolem, který je třeba vyřešit, je skutečnost, že škodlivé praktiky mohou být vnímány jako přínosné pro oběti a členy jejich rodin a komunity. V důsledku toho existují významná omezení, pokud jde o jakýkoli přístup, který se zaměřuje pouze na změnu chování. Namísto toho je zapotřebí všeobecný a holistický přístup, který je kolektivní nebo komunitně založený. Kulturně ohleduplné zásahy, které posilují lidská práva a umožňují praktikujícím komunitám kolektivně zkoumat a zavádět alternativní způsoby k naplňování jejich hodnot a cti nebo oslavovat tradice, aniž by docházelo k poškozování a porušování práv žen a dětí, mohou vést k udržitelnému a významnému odstranění škodlivých praktik a kolektivnímu přijetí nových sociálních pravidel. Veřejné projevy kolektivního závazku k alternativním praktikám mohou pomoci posílit dlouhodobou udržitelnost. V tomto ohledu je rozhodující aktivní zapojení vedoucích představitelů komunit.

60. Výbory doporučují, aby státy, které jsou smluvními stranami úmluv, zajistily, že veškeré snahy vynakládané za účelem potírání škodlivých praktik a ke změně podkladových sociálních norem byly holistické, komunitně založené a aby vycházely z právy podloženého přístupu, který zahrnuje aktivní zapojení všech příslušných zúčastněných stran, zejména žen a dívek.

2.       Emancipace žen a dívek

61. Státy, které jsou smluvními stranami úmluv, mají povinnost zpochybňovat a měnit patriarchální ideologie a struktury, které brání ženám a dívkám v plném výkonu jejich lidských práv a svobod. Aby dívky a ženy mohly překonat sociální vyloučení a chudobu, jimž mnohé z nich čelí, což zvyšuje jejich zranitelnost, pokud jde o vykořisťování, škodlivé praktiky a jiné formy genderově založeného násilí, musí být vybaveny dovednostmi a kompetencemi potřebnými k uplatňování jejich práv, včetně činění nezávislých a informovaných rozhodnutí a voleb ohledně jejich vlastních životů. V této souvislosti je vzdělávání významným nástrojem emancipace žen a dívek, pokud jde o uplatňování jejich práv.

62. Existuje zřejmá souvztažnost mezi nízkou úrovní dosaženého vzdělání dívek a žen a výskytem škodlivých praktik. Státy, které jsou stranami úmluvy, mají povinnost zajišťovat všeobecné právo na vysoce kvalitní vzdělávání a vytvářet příznivé prostředí, které umožňuje dívkám a ženám, aby se staly hybatelkami změny (Úmluva o právech dítěte, články 28 a 29; Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, článek 10). To zahrnuje poskytování všeobecného, bezplatného a povinného zápisu do základní školy a zajišťování pravidelné docházky, odrazování od předčasného odchodu, odstranění stávajících nerovností pohlaví a podporování přístupu pro marginalizované dívky, včetně těch, které žijí ve vzdálených a venkovských komunitách. Při plnění povinností je třeba věnovat pozornost tomu, aby byly školy a jejich okolí bezpečné a přátelské k dívkám a příznivé pro jejich optimální výkonnost.

63. Dokončení základního a středoškolského vzdělání přináší dívkám krátkodobé a dlouhodobé výhody tím, že přispívá k prevenci dětských sňatků a těhotenství v dospívání a k nižším mírám úmrtností a nemocnosti dětí a matek, připravuje ženy a dívky na to, aby byly schopny lépe uplatňovat své právo nebýt vystavovány násilí, a zvyšuje jejich možnosti na účinnou účast ve všech sférách života. Výbory důsledně povzbuzují státy, které jsou stranami úmluv, k přijetí opatření na podporu zápisu ke středoškolskému vzdělávání a udržení ve škole, včetně zajištění, aby žáci dokončili základní školu, zrušení školních poplatků za základní a středoškolské vzdělávání, podporování rovného přístupu ke středoškolskému vzdělání, včetně příležitostí k technicko-praktickému vzdělávání a zvážení možnosti, aby se středoškolské vzdělání stalo povinným. Právo dospívajících dívek pokračovat ve studiu během těhotenství a po něm je možné zaručit prostřednictvím nediskriminačních politik zaměřených na návrat do školy.

64. Pro dívky, které nechodí do školy, je neformální vzdělávání často jedinou šancí, jak se učit, a mělo by poskytovat základní vzdělání a výuku životních dovedností. Jedná se o alternativu formálního vzdělání pro ty, kteří nedokončí základní nebo středoškolské vzdělání, a může být dostupné prostřednictvím rozhlasových programů a jiných médií, včetně digitálních.

65. Ženám a dívkám je umožněno budovat jejich ekonomická aktiva pomocí školení v oblasti zajištění obživy a podnikatelských dovedností a těžit z programů, které nabízejí ekonomickou pobídku odložit manželství na dobu, kdy je jim 18 let, jako například stipendia, programy mikroúvěrů nebo programy úspor (Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, články 11 a 13; Úmluva o právech dítěte, článek 28). Doplňkové osvětové programy jsou zásadní pro informování o právu žen pracovat mimo domov a odstranění tabu ohledně žen a práce.

66. Dalšími prostředky podpory emancipace žen a dívek je budování jejich sociálních aktiv. Toho lze dosáhnout vytvářením bezpečných prostor, kde se mohou ženy a dívky setkávat s vrstevníky, mentory, učiteli a vedoucími představiteli komunit a vyjadřovat se, mluvit, formulovat své přání a obavy a zapojovat se do rozhodnutí týkajících se jejich životů. To jim může pomoci v rozvoji sebeúcty a sebeurčení, komunikačních vyjednávacích dovedností a dovedností v oblasti řešení problémů a informovanosti o jejich právech a může být to být zvlášť důležité pro dívky-migrantky. Vzhledem k tomu, že muži tradičně zaujímají mocenské pozice a vliv na všech úrovních, jejich zapojení je zásadní pro zajištění, aby byla dětem a ženám poskytována podpora a odhodlaný závazek ze strany jejich rodin, komunit, občanské společnosti a tvůrců politik.

67. Dětství a nejpozději rané dospívání jsou vstupními body, pokud jde o poskytování pomoci dívkám i chlapcům a podpory, pokud jde o změnu genderově založených postojů a přijetí pozitivnějších rolí a forem chování doma, ve škole a v širší společnosti. To znamená usnadňovat diskuse, vedené s nimi o sociálních normách, postojích a očekáváních, která jsou spojována s tradičním ženstvím a mužstvím a stereotypními rolemi spojenými s pohlavím a genderem, a spolupracovat s nimi s cílem podpořit osobní a sociální změny zaměřené na odstranění genderové nerovnosti a prosazování významu oceňování vzdělání, zejména vzdělání dívek, ve snaze odstranit škodlivé praktiky, které se týkají obzvláště dívek v předpubertálním a pubertálním věku.

68 Ženy a dívky, které jsou nebo kterým hrozí, že budou vystaveny škodlivým praktikám, čelí vysokému riziku, pokud jde o jejich sexuální a reprodukční zdraví, zejména v situaci, kdy se již setkaly s překážkami v rozhodování o těchto záležitostech plynoucími z neexistence dostatečných informací a služeb, včetně služeb přátelských k dospívajícím dívkám. Zvláštní pozornost je tedy nutné věnovat zajištění, aby ženy a dívky měly přístup k přesným informacím o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech a dopadech škodlivých praktik, ale i přístup k odpovídajícím a důvěrným službám. Vzdělávání odpovídající věku, které zahrnuje vědecky podložené informace o sexuálním a reprodukčním zdraví, přispívá k emancipaci dívek a žen, pokud jde o činění informovaných rozhodnutí a uplatňování jejich práv. Z toho důvodu hrají poskytovatelé zdravotní péče a učitelé s odpovídajícími znalostmi, pochopením a dovednostmi zásadní úlohu při předávání informací, předcházení škodlivým praktikám a identifikování dívek a žen, které jsou oběťmi těchto praktik nebo u nichž hrozí, že jim budou vystaveny, a poskytování pomoci těmto osobám.

69. Výbory doporučují, aby státy, které jsou smluvními stranami úmluv:

(a) poskytovaly všeobecné, bezplatné a povinné základní vzdělávání, které je přátelské k dívkám, také ve vzdálených a venkovských oblastech, s uvážením možnosti, aby bylo středoškolské vzdělávání povinné, a aby byly zároveň poskytovány ekonomické pobídky pro těhotné dívky a dospívající matky k dokončení středoškolského vzdělání a zavedení nediskriminačních politik návratu do školy;

(b) poskytovaly dívkám a ženám vzdělávací a ekonomické příležitosti v bezpečném a příznivém prostředí, v němž mohou rozvíjet svou sebeúctu, informovanost o svých právech a dovednosti v oblasti komunikace, vyjednávání a řešení problémů;

(c) zahrnovaly do vzdělávacích programů informace o lidských právech, včetně práv žen a dívek, o genderové rovnosti a sebeuvědomění a přispívaly k odstraňování genderových stereotypů a k podpoře prostředí nediskriminování;

(d) zajišťovaly, že školy poskytují věkově přiměřené informace o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech, také v souvislosti se vztahy mezi pohlavími a odpovědným sexuálním chováním, prevencí HIV, výživou a ochranou před násilím a škodlivými praktikami;

(e) zajišťovaly přístup k neformálním vzdělávacím programům pro dívky, které zanechaly školní docházky nebo které k ní nebyly nikdy zapsány a jsou negramotné, a sledovaly kvalitu těchto programů;

(f) zapojovaly muže a chlapce do vytváření příznivého prostředí, které podporuje emancipaci žen a dívek.

3.       Rozvoj kapacit na všech úrovních

70. Jeden z hlavních problémů při odstraňování škodlivých praktik se týká nedostatku informovanosti nebo kapacity příslušných odborných pracovníků, včetně odborníků v přední linii, pokud jde o náležité porozumění, identifikování a reagování na případy nebo rizika škodlivých praktik. Ucelený, holistický a účinný přístup k budování kapacit by se měl zaměřovat na zapojení vlivných vůdčích osobností, jako jsou tradiční a náboženští vůdci, a co nejvíce příslušných profesních skupin, včetně zdravotních, vzdělávacích a sociálních pracovníků, azylových a imigračních orgánů, policie, státních zástupců, soudců a politiků na všech úrovních. Musí jim být poskytovány přesné informace o praktikách a příslušných lidských právech a normách s cílem prosazovat změnu postojů a forem chování jejich skupin a širší komunity.

71. Jsou-li zavedeny alternativní mechanismy řešení sporů nebo tradiční soudní systémy, mělo by být osobám odpovědným za jejich řízení poskytnuto školení o lidských právech a škodlivých praktikách. Policejní úředníci, státní zástupci, soudci a další příslušníci donucovacích orgánů navíc musí být vyškoleni v oblasti provádění nových nebo stávajících předpisů kriminalizujících škodlivé praktiky, aby se zajistilo, že jsou seznámeni s právy žen a dětí a jsou vnímaví ke zranitelnému statusu obětí.

72. Ve státech, které jsou smluvními stranami úmluv, v nichž se výskyt škodlivých praktik omezuje zejména na komunity imigrantů, musí být poskytovatelé zdravotní péče, učitelé a osoby vykonávající profesionální péči o děti, sociální pracovníci, policejní úředníci, migrační úředníci a sektor soudnictví vnímaví a poučení o tom, jak identifikovat dívky a ženy, které byly nebo u nichž hrozí riziko, že budou vystaveny škodlivým praktikám, a jaké kroky je možné provést nebo by měly být provedeny na jejich ochranu.

73. Výbory doporučují, aby státy, které jsou smluvními stranami úmluv:

(a) poskytovaly všem odborným pracovníkům v přední linii informace o škodlivých praktikách a příslušných normách a standardech v oblasti lidských práv a zajistily, aby tito pracovníci absolvovali odpovídající školení, zaměřené na prevenci, identifikování a reagování na případy škodlivých praktik, včetně zmírňování škodlivých dopadů na oběti a poskytování pomoci jim získat přístup k nápravným opatřením a příslušným službám;

(b) poskytovaly školení jednotlivcům zapojeným do alternativního řešení sporů a tradičních soudních systémů, aby mohli náležitě uplatňovat hlavní zásady v oblasti lidských práv, zejména nejlepší zájem dítěte a účast dětí ve správních a soudních řízeních;

(c)  poskytovaly školení všem pracovníkům donucovacích orgánů, včetně soudních, ohledně nových a stávajících předpisů zakazujících škodlivé praktiky, a zajistily, aby tito pracovníci byli informováni o právech žen a dětí a o své úloze při stíhání pachatelů a ochraně obětí škodlivých praktik;

(d) prováděly speciální osvětové a školicí programy pro poskytovatele zdravotní péče pracující s přistěhovaleckými komunitami za účelem řešení specifických zdravotních potřeb dětí a žen, které podstoupily obřízku nebo jiné škodlivé praktiky, a poskytovaly specializované školení také odborným pracovníkům v rámci služeb sociální péče o děti a služeb zaměřených na práva žen a vzdělávání a z odvětví policie a soudnictví, politikům a pracovníkům médií pracujícím s dívkami a ženami z řad migrantů.

4.       Zvyšování informovanosti, veřejný dialog a projevování závazku

74. Aby došlo ke změně sociokulturních norem a postojů, na nichž se zakládají škodlivé postupy, včetně mocenských struktur ovládaných muži, diskriminace na základě pohlaví a genderu a věkové hierarchie, oba výbory pravidelně doporučují, aby státy, které jsou stranami úmluv, prováděly komplexní kampaně zaměřené na veřejné informace a zvyšování informovanosti, které jsou součástí dlouhodobých strategií pro odstraňování škodlivých praktik.

75. Opatření ke zvyšování informovanosti by měla obsahovat přesné informace z důvěryhodných zdrojů ohledně újmy způsobované praktikami a přesvědčivé argumenty, pokud jde o to, proč by měly být odstraněny. V tomto ohledu mohou hromadné sdělovací prostředky plnit významnou funkci při zajišťování „nového myšlení“, zejména prostřednictvím přístupu žen a dětí k informacím a materiálům zaměřeným na podporu jejich sociálního a morálního blaha a fyzického a psychického zdraví, v souladu s povinnostmi plynoucími z obou úmluv, které je pomáhají chránit před škodlivými praktikami.

76. Zahájení kampaní na zvyšování informovanosti může být příležitostí ke spuštění veřejných diskusí o škodlivých praktikách s cílem kolektivně zkoumat alternativy, které nezpůsobují újmu nebo neporušují lidská práva žen a dětí, a dosáhnout dohody, podle níž mohou a měly by být změněny sociální normy, na nichž se zakládají a udržují škodlivé praktiky. Kolektivní hrdost komunity při identifikování a přijímání nových způsobů, jak naplňovat její hlavní hodnoty, bude zajišťovat závazek a udržitelnost nových sociálních norem, které nevedou ke způsobení újmy ani k porušování lidských práv.

77. Nejúčinnější snahy jsou inkluzivní a zapojují všechny zúčastněné strany na všech úrovních, zejména dívky a ženy z dotčených komunit a chlapce a muže. Tyto snahy kromě toho vyžadují aktivní účast a podporu místních předních představitelů, také prostřednictvím přidělení odpovídajících zdrojů. Navázání nebo posilování stávajících partnerství s příslušnými zúčastněnými stranami, institucemi, organizacemi a sociálními sítěmi (náboženští a tradiční vůdci, lékaři a občanská společnost) může pomáhat budovat mosty jednotlivými subjekty.

78. Pozornost by měla být věnována šíření informací o pozitivních zkušenostech, které následovaly po odstranění škodlivých praktik v rámci místní komunity nebo diaspory nebo v rámci jiných praktikujících komunit ze stejného geografického regionu z podobného prostředí, ale i výměně osvědčených postupů, také z jiných regionů. Může k tomu docházet formou místních, národních nebo regionálních konferencí či událostí, návštěv vedoucích představitelů komunit nebo použití audiovizuálních nástrojů. Činnosti zaměřené na zvyšování informovanosti je navíc nutné pečlivě navrhnout tak, aby přesně odrážely místní kontext, nevyvolávaly odpor ani nepodporovaly stigmatizaci a/nebo diskriminaci obětí a/nebo praktikujících komunit.

79. Významnými partnery v souvislosti s osvětovou a informační činností týkající se odstraňování škodlivých praktik mohou být komunitní a hlavní média, také prostřednictvím společných iniciativ s vládami zaměřených na moderování diskusí nebo talkshow, přípravu a vysílání dokumentů a vývoj vzdělávacích programů pro rozhlas a televizi. Cennými nástroji pro poskytování informací a příležitostí k debatě mohou být také internet a sociální média, neboť mobilní telefony se stále častěji používají k předávání zpráv a ke komunikaci lidí všech věkových skupin. Komunitní média mohou sloužit jako užitečné fórum pro informace a dialog a mohou zahrnovat rozhlas, pouliční divadlo, hudbu, umění, poezii a loutkové divadlo.

80. Ve státech, které jsou smluvními stranami úmluv, jež mají účinné a vynucované právní předpisy proti škodlivým praktikám, existuje riziko, že praktikující komunity se začnou ukrývat, nebo odejdou do zahraničí, aby mohly praktiky vykonávat. Státy, které jsou smluvními stranami úmluv, jež poskytují útočiště praktikujícím komunitám, by měly podporovat kampaně na zvýšení informovanosti týkající se škodlivého dopadu na oběti nebo osoby, které jsou jimi ohroženy, ale i právních dopadů porušení, a současně by měly předcházet diskriminaci a stigmatizaci těchto komunit. Z toho důvodu by měla být provedena opatření, aby se usnadnila sociální integrace těchto komunit.

81. Výbory doporučují, aby státy, které jsou smluvními stranami úmluv:

(a) Vypracovávaly a přijímaly komplexní programy na zvyšování informovanosti s cílem zpochybňovat a měnit kulturní a sociální postoje, tradice a zvyky, jež jsou podkladem pro chování, které vede k zachovávání škodlivých praktik;

(b) Zajišťovaly, že programy na zvyšování informovanosti přinášejí přesné informace a jasná a jednotná poselství z důvěryhodných zdrojů ohledně negativního dopadu škodlivých praktik na ženy, děti, zejména dívky, jejich rodiny a společnost jako celek. Tyto programy by měly zahrnovat sociální média, internet a nástroje pro komunikaci a šíření v rámci komunity;

(c) Prováděly veškerá potřebná opatření pro zajištění, že není zachovávána stigmatizace a diskriminace obětí a/nebo praktikujících přistěhovaleckých či minoritních komunit;

(d) Zajišťovaly, že programy na zvyšování informovanosti zaměřené na struktury daného státu zahrnují subjekty s rozhodující pravomocí a veškeré příslušné programové pracovníky a přední odborníky pracující ve vládě a vládních agenturách na místní a vnitrostátní úrovni;

(e) Zajišťovaly, že jsou pracovníci vnitrostátních institucí v oblasti lidských práv plně informováni a jsou vnímaví vůči dopadům škodlivých praktik na lidská práva v daném státě, který je stranou úmluv, a že je jim poskytována podpora za účelem prosazování odstranění těchto praktik;

(f)  Zahajovaly veřejné diskuze za účelem předcházení a prosazování odstranění škodlivých praktik zapojováním všech příslušných zúčastněných stran do přípravy a provádění opatření, včetně místních předních představitelů, lékařů, svépomocných organizací a náboženských komunit. Tyto činnosti by měly potvrzovat pozitivní kulturní zásady komunity, které jsou v souladu s lidskými právy, a měly by zahrnovat informace o zkušenostech s úspěšným odstraněním ze strany předešle praktikujících komunit z podobného prostředí;

(g) Budovaly nebo posilovaly účinná partnerství s hlavními médii za účelem podpory provádění programů na zvyšování informovanosti a podporovaly veřejnou diskusi a vytváření a dodržování samoregulačních mechanismů, které respektují soukromí jednotlivců.

D.    Ochranná opatření a služby reakce

82. Ženy a děti, které jsou oběťmi škodlivých praktik, potřebují okamžité služby podpory, včetně lékařských, psychologických a právních služeb. Nejnaléhavější a nejvíce zřejmou službou v této souvislosti je pohotovostní lékařská péče, a to vzhledem k tomu, že některé škodlivé praktiky, které jsou zde uvedeny, zahrnují projevy extrémního fyzického násilí a lékařský zásah může být nutný k tomu, aby bylo poskytnuto ošetření v případě vážného poškození nebo aby se předešlo úmrtí. Oběti ženské obřízky nebo jiných škodlivých praktik mohou rovněž vyžadovat lékařské ošetření nebo chirurgický zákrok, aby se řešily krátkodobé či dlouhodobé fyzické následky. Řízení těhotenství a porodu u žen či dětí, které podstoupily ženskou obřízku, musí být zahrnuto do přípravného a odborného vzdělávání zdravotních sester, lékařů a dalších kvalifikovaných porodních asistentů.

83. Vnitrostátní systémy ochrany nebo v případě jejich neexistence tradiční struktury by měly být přátelské k dětem a genderově citlivé a měly by mít odpovídající zdroje na poskytování všech potřebných služeb ochrany ženám a dívkám, které čelí riziku vystavení násilí, včetně dívek, které jsou na útěku, aby se vyhnuly ženské obřízce, nucenému sňatku nebo trestným činům spáchaným ve jménu tzv. cti. Pozornost by měla být věnována zřízení snadno zapamatovatelné, bezplatné a nepřetržitě fungující linky důvěry, která je dostupná a známá na celém území státu. Musí být k dispozici vhodná ochranná a bezpečná opatření pro oběti, včetně speciálně navržených dočasných přístřeší nebo specializovaných služeb s úkrytem pro oběti násilí. Vzhledem k tomu, že pachateli škodlivých praktik jsou často manželé oběti, rodinní členové nebo členové komunity oběti, služby ochrany by měly usilovat o přemístění obětí mimo jejich bezprostřední komunitu, je-li důvod se domnívat, že nemusí být v bezpečí. Je nutné se vyhnout návštěvám bez dozoru, zejména tehdy, když lze případ považovat za záležitost tzv. cti. Musí být rovněž k dispozici psychosociální podpora, aby bylo možné řešit bezprostřední a dlouhodobé trauma obětí, které může zahrnovat posttraumatickou stresovou poruchu, úzkost a deprese.

84. Pokud žena nebo dívka, která byla vystavena praktikám nebo která odmítla praktiky podstoupit, opouští svou rodinu nebo komunitu, aby našla útočiště, její rozhodnutí se vrátit musí být podpořeno odpovídajícími vnitrostátními mechanismy ochrany. Při poskytování pomoci této ženě či dívce učinit svobodné a informované rozhodnutí jsou zapotřebí mechanismy, aby se zajistil její bezpečný návrat a opětovná integrace na základě zásady jejího nejlepšího zájmu, včetně zabránění tomu, aby se stala znovu obětí. Tyto situace vyžadují úzké sledování a monitorování, aby se zajistilo, že jsou oběti chráněny a požívají svá práva v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.

85. Oběti usilující o spravedlnost v případě porušení jejich práv v důsledku škodlivých praktik se často střetávají se stigmatizací, rizikem, že se znovu stanou obětmi, obtěžováním a možnou odplatou. Je proto zapotřebí provést opatření, aby se zajistilo, že jsou práva dívek a žen chráněna právní cestou, a to v souladu s čl. 2 písm. c) a čl. 15 odst. 2 a 3 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, a že je dětem umožněno se účastnit soudního řízení jako součást jejich práv být vyslyšeny podle článku 12 Úmluvy o právech dítěte.

86. Mnoho migrantů má nejistý ekonomický a právní status, což zvyšuje jejich náchylnost ke všem formám násilí, včetně škodlivých praktik. Ženy a děti z řad migrantů často nemají stejný přístup k odpovídajícím službám jako občané.

87. Výbory doporučují, aby státy, které jsou smluvními stranami úmluv:

(a) Zajišťovaly, že jsou služby ochrany povinné a jsou na ně vynakládány odpovídající zdroje, aby mohly být poskytovány veškeré potřebné služby prevence a ochrany dětem a ženám, které jsou oběťmi škodlivých praktik nebo u nichž existuje riziko, že se jimi stanou;

(b) Zřídily bezplatnou, nepřetržitou linku důvěry, jež je personálně zajišťována vyškolenými poradci, aby měly oběti možnost oznámit případy, kdy pravděpodobně dojde nebo již došlo ke škodlivým praktikám, a poskytovaly odkazy na potřebné služby a přesné informace o škodlivých praktikách;

(c) Vyvíjely a prováděly programy pro soudní úředníky, včetně soudců, právníků, státních zástupců a všech zúčastněných stran, které jsou zaměřené na budování kapacit v souvislosti s jejich úlohou při ochraně, právními předpisy zakazujícími diskriminaci a uplatňováním zákonů způsobem, který je citlivý ke genderu a věku, a to v souladu s úmluvami;

(d) Zajišťovaly, že děti účastnící se soudních řízení mají přístup k odpovídajícím službám citlivým k dětem, aby byla chráněna jejich práva a bezpečnost a omezeny možné negativní dopady řízení. Ochranná opatření mohou zahrnovat omezení, pokud jde o to, kolikrát je oběť povinna vypovídat, a aby nebylo vyžadováno, že se osoba musí setkat s pachatelem či pachateli. Dalšími opatřeními může být ustanovení kolizního opatrovníka (zejména tehdy, když je pachatelem rodič nebo zákonný zástupce) a zajištění, aby dětské oběti měly přístup k odpovídajícím informacím o procesu, které jsou citlivé k dětem, a aby plně rozuměly tomu, co se od nich očekává;

(e) Zajišťovaly, že ženy a děti z řad migrantů mají rovnocenný přístup ke službám, bez ohledu na jejich právní status.

VIII.   Šíření a používání společného obecného doporučení/obecného komentáře a podávání zpráv

88. Státy, které jsou smluvními stranami úmluv, by měly toto společné obecné doporučení obecný komentář co nejvíce šířit parlamentům, vládám a soudnímu sektoru, a to na národní a místní úrovni. Měly by o něm být informovány všechny děti a ženy a všichni příslušní odborníci a zúčastněné strany včetně těch pracujících pro děti a s dětmi (tj. soudci, právníci, policie a další donucovací úředníci, učitelé, opatrovníci, sociální pracovníci, zaměstnanci veřejných či soukromých sociálních institucí a ústavů a poskytovatelé zdravotní péče) a občanská společnost obecně. Měl být přeložen do příslušných jazyků a měly by být k dispozici verze vhodné pro děti a přátelské vůči dětem, jakož o formáty přístupné pro osoby s postižením. Za účelem sdílení osvědčeného postupu ohledně nejlepšího způsobu provádění by se měly konat konference, semináře, workshopy a další akce. Měl by být rovněž začleněn do formálního školení před nástupem do zaměstnání i při zaměstnání pro všechny dotčené profesionály a technický personál a měl by být zpřístupněn všem vnitrostátním institucím v oblasti lidských práv, ženským organizacím a ostatním nevládním organizacím pro lidská práva.

89. Státy, které jsou smluvními stranami úmluv, by měly do svých zpráv podle úmluv zahrnout informace o povaze a rozsahu postojů, zvyků a sociálních norem, na jejichž základě přetrvávají škodlivé praktiky, a o opatřeních řídících se tímto společným obecným doporučením / obecným komentářem, která provedly, a o jejich účincích.

IX.  Ratifikace úmluvy nebo přistoupení k úmluvě a výhrady

90. Státům, které jsou smluvními stranami úmluv, se doporučuje, aby ratifikovaly následující dokumenty:

(a) Opční protokol k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen;

(b) Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkajícímu se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie;

(c) Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů;

(d) Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte zavádějícímu postup předkládání oznámení.

(e) Státy, které jsou smluvními stranami úmluv, by měly přezkoumat a upravit nebo zrušit případné výhrady k článkům 2, 5 a 16 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen nebo jejich pododstavcům a k článkům 19 a 24 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte. Výbor pro odstranění diskriminace žen zváží výhrady k těmto článkům, které jsou v zásadě neslučitelné s předmětem a účelem úmluv, a tedy nepřípustné podle čl. 28 odst. 2 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen.

91. Státy, které jsou smluvními stranami úmluv, by měly přezkoumat a upravit nebo zrušit případné výhrady k článkům 2, 5 a 16 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen nebo jejich pododstavcům a k článkům 19 a 24 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte. Výbor pro odstranění diskriminace žen zváží výhrady k těmto článkům, které jsou v zásadě neslučitelné s předmětem a účelem úmluv, a tedy nepřípustné podle čl. 28 odst. 2 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen.

Upozornění:

Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.

^*       K přijetí společného obecného doporučení/obecného komentáře týkajícího se škodlivých praktik došlo původně v roce 2014. Výbor pro odstranění diskriminace žen na svém 72. zasedání provedl jeho následnou revizi a Výbor pro práva dítěte tuto revizi provedl na svém 18. zasedání.
¹     Výbor pro odstranění diskriminace žen, obecný komentář č. 19 (1992), odstavec 11; Výbor pro práva dítěte, obecný komentář č. 9 (2006) o právech dětí se zdravotním postižením, odstavce 8, 10 a 79; a Výbor pro práva dítěte, obecný komentář č. 15 (2013) o právu dítěte na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví, odstavce 8 a 9.
²     Výbor pro odstranění diskriminace žen, obecné doporučení č. 28 (2010) k hlavním povinnostem států, které jsou smluvními stranami úmluvy, plynoucím z článku 2 úmluvy, odstavec 18.
³     Viz Výbor pro odstranění diskriminace žen, obecný komentář č. 19 (1992), odstavec 11 a Výbor pro práva dítěte, obecný komentář č. 13 (2011), odstavec 29.
⁴     Viz A/61/299, odstavec 46.
⁵     Do dnešního dne Výbor pro odstranění diskriminace žen odkazoval na škodlivé praktiky v devíti svých obecných doporučeních: č. 3 (1987) o vzdělávacích a veřejných informačních kampaních, č. 14 (1990), č. 19 (1992), č. 21 (1994) o rovnosti v manželských a rodinných vztazích, č. 24 (1999) o ženách a zdraví, č. 25 (2004) o dočasných zvláštních opatřeních, č. 28 (2010) o hlavních povinnostech států, které jsou smluvními stranami úmluvy, podle článku 2 úmluvy, č. 29 (2013) o hospodářských důsledcích manželství, rodinných vztahů a jejich zániku a č. 30 (2013) o ženách při předcházení konfliktům, v době konfliktu a po konfliktu. Výbor pro práva dítěte poskytuje neúplný přehled škodlivých praktik ve svém obecném komentáři č. 8 (2006) a č. 13 (2011).
⁶     Za náležitou péči by měla být považována povinnost států, které jsou smluvními stranami úmluv, předcházet násilí nebo porušením lidských práv, chránit oběti a svědky před násilím, vyšetřit a potrestat ty, kteří jsou odpovědní, včetně soukromých aktérů, a poskytnout přístup k nápravě porušení lidských práv. Viz Výbor pro odstranění diskriminace žen, obecné doporučení č. 19 (1992), odstavec 9; č. 28 (2010), odstavec 13; č. 30 (2013), odstavec 15; názory a rozhodnutí výborů ohledně individuálních sdělení a dotazů; a Výbor pro práva dítěte, obecný komentář č. 13 (2011), odstavec 5.
⁷     Výbor pro odstranění diskriminace žen, obecné doporučení č. 28 (2010), odst. 38 písm. a), jeho závěrečná doporučení a Výbor pro práva dítěte, obecný komentář č. 13 (2011), odstavec 40.
⁸     Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, články 2, 5 a 16 a Úmluva o právech dítěte, článek 19 a čl. 24 odst. 3.
⁹     Viz www.apromiserenewed.org.
¹⁰   Výbor pro odstranění diskriminace žen, obecné doporučení č. 30 (2013), odstavec 62.
¹¹   Také viz čl. 3 odst. 1 písm. a) bod i).
¹²   Výbor pro odstranění diskriminace žen, obecná doporučení č. 21 (1994), č. 28 (2010) a č. 29 (2013).
¹³   Výbor pro odstranění diskriminace žen, obecné doporučení č. 29 (2013), odstavec 27.
¹⁴   Výbor pro odstranění diskriminace žen, obecné doporučení č. 25 (2004), odstavec 38.
¹⁵   Výbor pro práva dítěte, obecný komentář č. 14 (2013) k právu dítěte na uplatňování jeho nejlepšího zájmu jako předního hlediska.
¹⁶   Viz Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, čl. 2 písm. a) až c), čl. 2 písm. f) a článek 5, a Výbor pro práva dítěte, obecný komentář č. 13 (2011).