I.ÚS 2826/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Huga Salm-Reifferscheidta, 2) Elisabeth Schmidburg, 3) Cristiane Seuhs-Schoeller, 4) Eleonore Schoeller, 5) Rosy Marii Blin, 6) Gabriele Wanderer a 7) Alexandry Guild, zastoupených JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem, sídlem Bělehradská 132, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2025 č. j. 28 Cdo 760/2025-477, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2024 č. j. 37 Co 18/2024-414 a rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 9. 11. 2023 č. j. 6 C 274/2020-358, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku jako účastníků řízení, a i) Mag. Georg Salm-Reifferscheidt-Raitze a ii) Leopolda Salm-Reifferscheidt-Raitze, iii) státního podniku Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, iv) Mendelovy univerzity v Brně, sídlem Zemědělská 1665/1, Brno, v) Správy a údržby silnic Jihomoravského kraje, příspěvkové organizace, sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, vi) města Blanska a vii) České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění

1. Okresní soud v Blansku v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se stěžovatelé a vedlejší účastníci i) a ii) domáhali určení, že jsou spoluvlastníky pozemků v k. ú. Kuničky, Kulířov a Klepačov. Okresní soud se ztotožnil se závěry pozemkového úřadu, který ve věci rozhodoval před ním, a to v restitučním řízení na základě zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Oprávněnou osobou pro uplatnění restitučního nároku (§ 4 zákona č. 229/1991 Sb.) jsou totiž pouze státní občané, přičemž právnímu předchůdci žalobců (původnímu vlastníkovi) Hugu Mikuláši Salm-Reiferscheidtovi československé občanství nebylo zachováno.

2. Proti rozsudku okresního soudu podali stěžovatelé a vedlejší účastníci i) a ii) odvolání. Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Následně podané dovolání Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají porušení práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Argumentují, že rozhodnutí Ministerstva vnitra o státním občanství Hugo Mikuláše Salm-Reiferscheidta, z nějž soudy vycházely, je nicotné a rozporné s judikaturou Ústavního soudu, jmenovitě s nálezy sp. zn. I. ÚS 98/04 ze dne 29. 6. 2005 a sp. zn. IV. ÚS 114/96 ze dne 25. 9. 1997. Dále namítají, že Hugu Mikuláši Salm-Reiferscheidtovi svědčilo funkcionální občanství, a to na základě osvědčení typu B podle § 2 odst. 2 dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., přičemž jeho odnětí se příčí čl. 12 odst. 2 Ústavy. Soudy proto měly vycházet z toho, že podmínka státního občanství vyžadovaná pro přiznání nároku na vydání protiprávně zabraných pozemků je naplněna, a rozhodnutí Ministerstva vnitra považovat za nicotné.

4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

5. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelů. Jinými vadami se nezabývá.

6. Ústavní soud se pod sp. zn. II. ÚS 2825/25 zabýval ústavní stížností podanou vedlejšími účastníky i) a ii) a směřující proti týmž rozhodnutím. Stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, přičemž v nynějším řízení nemá důvod se od tohoto závěru odchylovat.

7. Ústavní soud připomíná, že podle rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. VS-953/51/2-1998 ze dne 10. 4. 2006 nebylo vyhověno žádosti Hugo Mikuláše Salm-Reiferscheidta o zachování československého státního občanství podle § 2 dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. Rozklad proti tomuto rozhodnutí byl zamítnut. Následně podanou žalobu Městský soud v Praze zamítl rozsudkem č. j. 8 Ca 342/2006-180 ze dne 19. 6. 2008; kasační stížnost Nejvyšší správní soud odmítl usnesením č. j. 6 As 7/2009-262 ze dne 9. 4. 2009. Věcí se zabýval i Ústavní soud, a to v usnesení ze dne 23. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3346/20; v něm pro zjevnou neopodstatněnost odmítl ústavní stížnost právní předchůdkyně stěžovatelů směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 287/2019-166 ze dne 24. 9. 2020, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 9 A 69/2016-139 ze dne 23. 5. 2019 (vydaného v řízení o obnově) a krom jiného i proti rozporovanému rozhodnutí Ministerstva vnitra.
8. Jak Ústavní soud uvedl v řízení pod sp. zn. II. ÚS 2825/25, obecné soudy vyšly z výše uvedených správních a soudních rozhodnutí, neboť samy nemohou činit závěr o existenci státního občanství, je-li tato otázka řešena rozhodnutím příslušného správního orgánu (§ 135 odst. 1 občanského soudního řádu). Civilním soudům přitom nepřísluší řešit otázku případného vzniku tzv. "funkcionálního (faktického) občanství" právního předchůdce stěžovatelů; význam zatímního osvědčení ze dne 20. 3. 1946 byl již posouzen v rozporovaném rozhodnutí Ministerstva vnitra. Ústavní soud se již v usnesení sp. zn. IV. ÚS 3346/20 zabýval tvrzenou nicotností uvedeného rozhodnutí a uzavřel, že vznesené námitky by mohly zakládat nejvýše jeho nezákonnost, nikoli však nicotnost. V podrobnostech se odkazuje na toto usnesení, jakož i na citované usnesení sp. zn. II. ÚS 2825/25.

9. V souladu s citovanými rozhodnutími lze uzavřít, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelů. Ústavní soud proto návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2025

Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu