Přehled
Text
Obecný komentář č. 15 (2013)
o právu dítěte na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví (článek 24)*
I. Úvod
1. Tento obecný komentář je založen na skutečnosti, že je důležité přistupovat ke zdraví dětí z pohledu práv dítěte, dle něhož mají všechny děti právo na zachování života, růst a rozvoj v rámci tělesné, citové a sociální pohody a na plné využití svého potenciálu. Pro účely tohoto obecného komentáře se „dítětem“ rozumí v souladu s článkem 1 Úmluvy o právech dítěte („úmluva“) osoba mladší 18 let. Navzdory mimořádným úspěchům při naplňování práva dětí na zdraví v posledních letech od přijetí úmluvy přetrvávají významné problémy. Výbor pro práva dítěte („výbor“) uznává, že většině úmrtnosti, nemocnosti a zdravotního postižení u dětí by bylo možné zabránit, kdyby existovaly politické závazky a byly vynaloženy dostatečné zdroje na zavádění dostupných poznatků a technologií pro prevenci, léčbu a péči do praxe. Tento obecný komentář byl vypracován s cílem poskytnout poradenství a podporu státům, které jsou smluvní stranou úmluvy, a dalším odpovědným činitelům a podpořit je v respektování, ochraně a naplňování práva dětí na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví („právo dítěte na zdraví“).
2. Výbor vykládá právo dětí na zdraví zakotvené v článku 24 jako inkluzivní právo, které zahrnuje nejen včasnou a vhodnou prevenci, podporu zdraví, léčebnou, rehabilitační a paliativní péči, ale také právo růst a rozvíjet naplno svůj potenciál a žít v podmínkách, které jim umožní dosáhnout nejvyšší úrovně zdraví prostřednictvím programů, které se zaměřují na zásadní faktory ovlivňující zdraví. Ucelený přístup ke zdraví zasazuje uplatňování práva dětí na zdraví do širšího rámce mezinárodních závazků v oblasti lidských práv.
3. Výbor se prostřednictvím tohoto obecného komentáře obrací na řadu zúčastněných stran působících v oblasti práv dětí a veřejného zdraví, včetně tvůrců politik, osob provádějících programy a aktivistů, jakož i na rodiče a samotné děti. Komentář je výslovně obecný, aby tak byl použitelný ve vztahu k široké škále zdravotních problémů dětí, systémů zdravotnictví a proměnlivých kontextů v různých zemích a regionech. Soustředí se zejména na čl. 24 odst. 1 a 2 a dále se zabývá ustanovením čl. 24 odst. 4.1 Provádění článku 24 musí zohlednit veškeré zásady lidských práv, zejména základní zásady úmluvy, a musí jej utvářet normy veřejného zdraví založené na důkazech a osvědčené postupy.
4. V Ústavě Světové zdravotnické organizace se státy dohodly, že za zdraví je třeba považovat stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoliv pouze neexistenci nemoci nebo postižení.2 Toto pozitivní chápání zdraví představuje v tomto obecném komentáři základ veřejného zdraví. Článek 24 výslovně uvádí primární zdravotní péči, přístup k níž byl definován v Deklaraci z Alma Aty3 a následně potvrzen Světovým zdravotnickým shromážděním.4 Tento přístup zdůrazňuje potřebu odstranit vyloučení a snížit sociální nerovnost v oblasti zdraví; organizovat zdravotnické služby podle potřeb a očekávání lidí; začlenit otázky zdraví do souvisejících odvětví; usilovat o modely politického dialogu založené na spolupráci a posílit účast zúčastněných subjektů, včetně poptávky po těchto službách a jejich vhodného využití.
5. Zdraví dětí ovlivňuje řada různých faktorů, z nichž mnoho se za posledních dvacet let změnilo, a je pravděpodobné, že se budou vyvíjet i v budoucnu. To zahrnuje pozornost věnovanou novým zdravotním problémům a měnícím se zdravotním prioritám, jakými jsou HIV/AIDS, pandemie chřipky, nepřenosné nemoci, význam péče o duševní zdraví, péče o novorozence a úmrtnost novorozenců a dospívajících; zvýšenému pochopení faktorů vedoucích ke smrti, chorobám a zdravotnímu postižení dětí, včetně strukturálních určujících prvků, například celosvětové hospodářské a finanční situace, chudoby, nezaměstnanosti, migrace a vysídlování populace, válek a občanských nepokojů, diskriminace a marginalizace. Je tady rovněž rostoucí pochopení dopadu změny klimatu a rychlé urbanizace na zdraví dětí; rozvoj nových technologií, jako jsou očkovací látky a léky; silnější důkazní základna pro účinné biomedicínské, behaviorální a strukturální zásahy, jakož i a některé kulturní praktiky související s výchovou dětí, u kterých se prokázal pozitivní dopad na děti.
6. Pokrok v oblasti informačních a komunikačních technologií vytvořil nové příležitosti a výzvy k dosažení práva dětí na zdraví. Navzdory dodatečným zdrojům a technologiím, které se nyní staly ve zdravotnictví dostupnými, mnoho zemí stále neumožňuje přístup všech osob k základní podpoře zdraví dětí, preventivní a léčebné péči. Pokud má být právo dětí na zdraví plně uplatňováno, je třeba zapojit řadu různých odpovědných činitelů a ve vyšší míře uznávat ústřední úlohu rodičů a jiných osob pečujících o dítě. Bude třeba zapojit zúčastněné strany působící na celostátní, regionální, okresní a místní úrovni včetně vládních a nevládních partnerů, soukromého sektoru a financujících organizací. Státy mají povinnost zajistit, aby všichni odpovědní činitelé měli dostatečné povědomí, znalosti a schopnosti, aby mohli plnit své povinnosti a aby schopnosti dětí byly dostatečně rozvíjeny, a umožnily jim tak dovolat se svého práva na zdraví.
II. Zásady a východiska pro uplatňování práva dětí na zdraví
A. Nedělitelnost a vzájemná provázanost práv dětí
7. Úmluva uznává vzájemnou provázanost a rovnocenný význam všech práv (občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních), které umožňují dětem v nejvyšší možné míře rozvíjet jejich duševní a tělesné schopnosti, osobnost a talent. Nejen že je právo dětí na zdraví významné samo o sobě, ale výkon práva na zdraví je nepostradatelný pro výkon všech ostatních práv zakotvených v úmluvě. Zároveň je dosažení práva dětí na zdraví závislé na výkonu mnoha dalších práv stanovených v úmluvě.
B. Zákaz diskriminace
8. Aby mohlo být právo všech dětí na zdraví plně uplatněno, jsou státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, povinny zajistit, aby nebylo zdraví dětí poškozováno v důsledku diskriminace, která je významným faktorem přispívajícím ke zranitelnosti. Řada důvodů, na jejichž základě je diskriminace zakázána, je uvedena v článku 2 úmluvy, a to včetně rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národnostního, etnického nebo sociálního původu, majetku, zdravotního postižení, rodu nebo jiného postavení dítěte, jeho rodičů nebo jiných zákonných zástupců. Tyto důvody zahrnují také sexuální orientaci, genderovou identitu a zdravotní stav, například pokud jde o HIV a duševní zdraví.5 Pozornost by měla být věnována i dalším formám diskriminace, které mohou poškodit zdraví dětí, a řešeny by měly být i dopady vícenásobné diskriminace.
9. Rozšířená je obzvláště diskriminace na základě pohlaví, která způsobuje řadu následků od usmrcování novorozenců a plodů ženského pohlaví po diskriminační praktiky ve výživě novorozenců a malých dětí, vytváření genderových stereotypů a přístupu ke službám. Pozornost je třeba věnovat rozdílným potřebám dívek a chlapců a dopadu genderově podmíněných společenských norem a hodnot na zdraví a rozvoj chlapců a dívek. Pozornost je dále třeba věnovat škodlivým genderově podmíněným praktikám a normám chování, které jsou zakořeněny v tradicích a zvycích a které ohrožují právo dívek a chlapců na zdraví.
10. Veškeré politiky a programy, které se týkají zdraví dětí, by měly být založeny na širokém přístupu k rovnosti pohlaví, který zajistí plnou politickou účast mladých žen; posílení postavení v sociální a ekonomické oblasti; uznání rovných práv týkajících se sexuálního a reprodukčního zdraví; a rovný přístup k informacím, vzdělání, spravedlnosti a bezpečnosti, včetně odstranění všech forem sexuálního a genderově podmíněného násilí.
11. Děti nacházející se ve znevýhodněném postavení a v oblastech s nedostatečnou úrovní služeb by měly být středobodem úsilí o naplnění práva dětí na zdraví. Státy by měly na celostátní úrovni a nižších úrovních identifikovat faktory, které činí děti zranitelnými nebo znevýhodňují určité skupiny dětí. Tyto faktory je třeba zohlednit při přijímání právních předpisů, politik, programů a služeb, které se týkají zdraví dětí, a usilovat o zajištění rovnosti.
C. Nejlepší zájem dítěte
12. Článek 3 odstavec 1 úmluvy stanoví pro veřejná a soukromá zařízení sociální péče, soudy, správní a zákonodárné orgány povinnost zajistit, aby byl nejlepší zájem dítěte posuzován a uplatňován jako přední hledisko při jakékoli činnosti týkající se dětí. Tuto zásadu je třeba dodržovat při veškerém rozhodování o zdravotních otázkách, které se týkají jak jednotlivých dětí, tak dětí jako skupiny. Nejlepší zájem jednotlivých dětí by měl být určován jejich tělesnými, citovými, sociálními a vzdělávacími potřebami, věkem, pohlavím, vztahem s rodiči a osobami, které o ně pečují, jejich rodinou a sociálním původem, a to poté, co byly v souladu s článkem12 úmluvy slyšeny jejich názory.
13. Výbor naléhavě vyzývá státy, aby nejlepší zájem dětí kladly na přední místo všech rozhodnutí, která se týkají jejich zdraví a vývoje, včetně vynakládání prostředků a vývoje a zavádění politik a zásahů, které se týkají zásadních faktorů určujících zdraví. Nejlepší zájem dítěte by tak například měl:
(a) usměrňovat možnosti léčby, a nahradit tak ekonomické úvahy tam, kde je to možné;
(b) napomoci při řešení střetu zájmů mezi rodiči a zdravotníky a
(c) ovlivňovat vývoj politik upravujících činnost, která poškozuje fyzické a sociální prostředí, ve kterém děti žijí, vyrůstají a vyvíjejí se.
14. Výbor zdůrazňuje význam nejlepšího zájmu dítěte jakožto základu pro veškeré rozhodování ohledně poskytnutí, odepření nebo ukončení léčby všech dětí. Státy by měly vypracovat postupy a kritéria pro poskytování poradenství zdravotníkům při posuzování nejlepšího zájmu dítěte v oblasti zdraví kromě jiných formálních závazných postupů, které již pro učení nejlepšího zájmu dítěte existují. Výbor ve svém obecném komentáři č. 36 zdůraznil, že odpovídající opatření k řešení problému HIV/AIDS mohou být přijata pouze tehdy, budou-li plně respektována práva dětí a dospívajících. Nejlepší zájem dítěte by měl proto být pro úvahy o prevenci, léčbě, péči a podpoře ve vztahu k HIV/AIDS na všech úrovních rozhodný.
15. Výbor ve svém obecném komentáři č. 4 zdůraznil nejlepší zájem dítěte na přístup k odpovídajícím informacím o otázkách zdraví.7 Zvláštní pozornost je třeba věnovat některým skupinám dětí, včetně dětí a dospívajících s psychosociálním zdravotním postižením. Pokud je zvažována hospitalizace nebo umístění v jiném zařízení, mělo by být toto rozhodnutí přijato v souladu se zásadou nejlepšího zájmu dítěte s tím, že je v nejlepším zájmu všech dětí se zdravotním postižením, aby o ně bylo pečováno v co největší míře v komunitě v rodinném prostředí a přednostně v jejich vlastní rodině při poskytování nezbytné podpory této rodině a dítěti.
D. Právo na život, zachování života a rozvoj a faktory ovlivňující zdraví dětí
16. Článek 6 zdůrazňuje povinnost států, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistit zachování života, růst a rozvoj dítěte, včetně tělesného, duševního, mravního, duchovního a sociálního rozměru jeho rozvoje. Mnoho rizik a ochranných faktorů, které podmiňují život, přežití, růst a rozvoj dítěte, je třeba systematicky identifikovat, aby bylo možné provést zásahy založené na důkazech, které cílí na širokou škálu určujících faktorů v průběhu života.
17. Výbor uznává, že je třeba zvážit řadu faktorů, které určují výkon práva dětí na zdraví, včetně individuálních faktorů, jakými jsou věk, pohlaví, dosažené vzdělání, socioekonomické postavení a bydliště; faktory působící v nejbližším prostředí rodin, vrstevníků, učitelů a poskytovatelů služeb, a to zejména násilí, které ohrožuje život a zachování života dětí v nejbližším prostředí, jakož i strukturální určující faktory, včetně politik, správních struktur a systémů, společenských a kulturních hodnot a norem.8
18. Mezi klíčové faktory ovlivňující zdraví dětí, jejich výživu a vývoj patří výkon práva matky na zdraví9 a úloha rodičů a osob pečujících o děti. K významnému počtu úmrtí dětí dochází během novorozeneckého období a souvisejí se špatným zdravím matky před otěhotněním, v průběhu těhotenství a v období těsně po porodu, jakož i s nevhodnými praktikami při kojení. Chování rodičů a dalších významných dospělých v oblasti zdraví a souvisejících oblastech má velký dopad na zdraví dětí.
E. Právo dítěte být slyšeno
19. Článek 12 vyzdvihuje význam účasti dětí a poskytuje jim právo vyjádřit své názory a právo, aby byly jejich názory patřičně zohledněny v závislosti na jejich věku a vyspělosti.10 To se týká i jejich názorů na veškeré otázky zdravotní péče, včetně například toho, jaké služby jsou třeba, jak a kde jsou nejlépe poskytovány, překážek přístupu nebo využívání služeb, kvality služeb a postojů pracovníků ve zdravotnictví, jak posílit schopnost dětí převzít stále vyšší míru odpovědnosti za vlastní zdraví a rozvoj a jak je účinněji zapojit do poskytování služeb coby osoby šířící osvětu mezi svými vrstevníky. Státy jsou vyzývány k tomu, aby vedly pravidelné konzultace s dětmi, které budou přizpůsobeny jejich věku a vyspělosti, a prováděly výzkum týkající se dětí, do kterého budou zapojeni zvlášť i jejich rodiče, za účelem identifikace jejich zdravotních problémů, vývojových potřeb a očekávání, což přispěje k tvorbě účinných opatření a zdravotních programů.
F. Vývoj schopností a průběh života dítěte
20. Dětství je obdobím neustálého růstu, a to od narození po batolecí věk a dále od předškolního věku po dospívání. Každá etapa je významná, neboť dochází k významným změnám v tělesném, duševním, citovém a sociálním vývoji a změnám v očekáváních a normách. Vliv jednotlivých stádií vývoje dítěte se sčítá a každé období má dopad na následující fázi a ovlivňuje zdraví dětí, jejich potenciál, rizika a příležitosti. Pochopení průběhu života je zásadní za účelem uznání toho, jak zdravotní problémy v dětství ovlivňují veřejné zdraví obecně.
21. Výbor uznává skutečnost, že vývoj schopností dětí má vliv na jejich nezávislé rozhodování v otázkách zdraví. Také konstatuje, že se často objevují významné nerovnosti týkající se samostatného rozhodování v případě dětí, které jsou obzvláště zranitelné ve vztahu k diskriminaci a které mají často nižší schopnost projevit svou samostatnost. Je proto zásadní, aby existovaly podpůrné politiky a aby se dětem, rodičům a pracovníkům ve zdravotnictví dostalo poradenství v oblasti práv ohledně souhlasu a mlčenlivosti.
22. Aby bylo možné porozumět vyvíjejícím se schopnostem dětí a různým zdravotním prioritám v průběhu života dítěte, a rovněž reagovat na ně, měly by být shromažďované a analyzované údaje a informace rozčleněny podle věku, pohlaví, zdravotního postižení, sociálně-ekonomického postavení a sociálně-kulturních hledisek a zeměpisné polohy v souladu s mezinárodními normami. To umožní plánovat, rozvíjet, provádět a sledovat odpovídající politiky a zásahy tak, aby zohlednily schopnosti a potřeby dětí měnící se v čase a napomohly k poskytování příslušných zdravotních služeb všem dětem.
III. Normativní obsah článku 24
A. Článek 24 odst. 1
„Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na dosažení nejvyšší dosažitelné úrovně zdraví“
23. Pojem „nejvyšší dosažitelná úroveň zdraví“ zohledňuje jak nezbytné biologické, sociální, kulturní a hospodářské předpoklady dítěte, tak dostupné prostředky daného státu, které doplňují jiné zdroje, včetně zdrojů nevládních organizací, mezinárodního společenství a soukromého sektoru.
24. Právo dětí na zdraví s sebou nese řadu svobod a nároků. Svobody, které nabývají na významu v závislosti na rostoucích schopnostech a vyspělosti, zahrnují právo na kontrolu nad vlastním zdravím a tělem, včetně svobody učinit zodpovědné rozhodnutí v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví. Nároky zahrnují přístup k řadě zařízení, zboží a služeb, jakož i podmínky, které zajišťují rovnost příležitostí, aby každé dítě dosáhlo nejvyšší dosažitelné úrovně zdraví.
„a léčebná a rehabilitační zařízení“
25. Děti mají nárok na kvalitní zdravotní služby, včetně služeb poskytujících preventivní, podpůrnou, léčebnou, rehabilitační a paliativní péči. Na primární úrovni musí být tyto služby dostupné v dostatečném množství a kvalitě, funkční, fyzicky i finančně dostupné všem skupinám dětí a přijatelné pro všechny. Zdravotnický systém by neměl pouze poskytovat podporu zdravotní péče, ale také podávat příslušným orgánům zprávy a informace o případech porušení práv a bezpráví. Sekundární a terciární úroveň péče by měla být dostupná v nejvyšší možné míře s funkčními systémy, které propojují komunity a rodiny na všech úrovních zdravotnického systému.
26. Komplexní programy primární zdravotní péče je nutno poskytovat spolu s osvědčenými komunitními službami, a to včetně preventivní péče, léčby specifických chorob a výživových opatření. Opatření na komunitní úrovni by měla zahrnovat poskytování informací, služeb a zboží, jakož i prevenci nemocí a úrazů, například prostřednictvím investic do bezpečného veřejného prostoru, bezpečnosti silničního provozu a vzdělávání v oblasti prevence úrazů, nehod a násilí.
27. Státy by měly zajistit vhodně vyškolené pracovníky v dostatečném počtu, a podpořit tak poskytování zdravotních služeb všem dětem. Je třeba rovněž zavést odpovídající právní úpravu, dohled, odměňování a pracovní podmínky, a to také pro komunitní zdravotnické pracovníky. Činnosti směřující k budování kapacit by měly zajistit, aby poskytovatelé služeb fungovali způsobem, který je vstřícný k dětem, a neodpírali dětem služby, na které mají tyto ze zákona nárok. Měly by být zavedeny mechanismy odpovědnosti, které zajistí dodržování norem kvality.
„Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby žádné dítě nebylo zbaveno svého práva na přístup k těmto zdravotním službám“
28. Článek 24 odst. 1 ukládá státům, které jsou smluvní stranou úmluvy, přísnou povinnost učinit vše pro to, aby zajistily dostupnost a přístupnost všech zdravotních a jiných příslušných služeb pro všechny děti, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost oblastem a obyvatelstvu s nedostatečnou úrovní služeb. Výše uvedené vyžaduje zavedení komplexního systému primární zdravotní péče, odpovídající právní rámec a věnování stálé pozornosti faktorům, které zásadním způsobem určuje zdraví dětí.
29. Měly by být identifikovány a odstraněny překážky přístupu dětí ke zdravotním službám, včetně finančních, institucionálních a kulturních překážek. Základním předpokladem je univerzální bezplatná registrace při narození, přičemž je třeba jako doplňující investice vnímat a zavádět opatření sociální ochrany, včetně sociálního zabezpečení, například přídavků a příspěvků na dítě, převodu hotovostních dávek a placené rodičovské dovolené.
30. Chování usilující o zdraví je ovlivňováno prostředím, ve kterém k němu dochází, včetně dostupnosti služeb, úrovně znalostí týkajících se zdraví, životních dovedností a hodnot. Státy by měly usilovat o zajištění příznivého prostředí, a podpořit tak vhodné chování usilující o zdraví ze strany rodičů a dětí.
31. V závislosti na svých vyvíjejících se schopnostech by děti měly mít přístup k důvěrnému poradenství, aniž by musely žádat o souhlas své rodiče nebo jiné zákonné zástupce, pokud odborníci pracující s dětmi dospějí k závěru, že je to v jejich nejlepším zájmu. Státy by měly objasnit legislativní postupy pro určení vhodných osob pečujících o děti bez rodičů či jiných zákonných zástupců, kteří mohou poskytnout souhlas namísto dítěte nebo dítěti napomoci v rozhodování, zda dát souhlas, a to v závislosti na věku a vyspělosti dítěte. Státy by měly zvážit, zda umožní dětem poskytnout souhlas k určité léčbě a zákrokům, například k provedení testu HIV, k využití služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, včetně vzdělávání a poradenství v oblasti sexuálního zdraví, antikoncepce a bezpečného přerušení těhotenství, i bez souhlasu rodiče, osoby pečující o dítě nebo jiného zákonného zástupce.
B. Článek 24 odst. 2
32. V souladu s čl. 24 odst. 2 by státy měly zavést postup pro identifikaci a řešení dalších otázek týkajících se práva dětí na zdraví. To mimo jiné vyžaduje hloubkovou analýzu stávající situace, pokud jde o priority zdravotních problémů a odpovědi na ně a identifikaci a uplatňování opatření a politik založených na důkazech, které reagují na klíčové určující faktory a zdravotní problémy, a to v rámci konzultace s dětmi, pokud je to přiměřené.
Článek 24 odst. 2 písm. a): „snížit kojeneckou a dětskou úmrtnost“
33. Státy jsou povinny snižovat dětskou úmrtnost. Výbor naléhavě vyzývá k tomu, aby byla zvláštní pozornost věnována novorozenecké úmrtnosti, u které roste její podíl na úmrtnosti dětí mladších 5 let. Kromě toho by se státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, měly také zaměřit na nemocnost a úmrtnost dospívajících, která obvykle není řešena jako přednostní otázka.
34. Opatření by měla zahrnovat zaměření pozornosti na porody mrtvých dětí, komplikace při předčasném porodu, porodní asfyxii, nízkou porodní váhu, přenos HIV a jiných pohlavně přenosných chorob z dítěte na matku, novorozenecké infekce, zápaly plic, průjmová onemocnění, spalničky, podvýživu a špatnou výživu, malárii, nehody, násilí, sebevraždy a nemocnost a úmrtnost dospívajících matek. Doporučuje se zlepšit zdravotní systémy tak, aby se tato opatření vztahovala na všechny děti v rámci pokračující péče o reprodukční zdraví, zdraví matek, novorozenců a dětí, včetně zjišťování vrozených vad, bezpečného porodu a péče o novorozence. Úmrtnost matek a perinatální úmrtnost by měla být pravidelně hodnocena za účelem prevence a odpovědnosti.
35. Státy by měly klást zvláštní důraz na posílení jednoduchých, bezpečných a levných opatření, která se ukázala jako účinná, například komunitní opatření pro léčbu zápalu plic, průjmových onemocnění a malárie, a věnovat zvláštní pozornost zajištění plné ochrany a podpory kojení.
Článek 24 odst. 2 písm. b): „zajistit poskytování nezbytné lékařské pomoci a zdravotní péče všem dětem s důrazem na rozvoj primární zdravotní péče“
36. Státy by měly přednostně řešit všeobecný přístup dětí ke službám základní zdravotní péče, která má být poskytována co nejblíže místu, kde děti a jejich rodiny žijí, zejména v komunitním prostředí. Ačkoliv se přesné nastavení a obsah služeb bude v jednotlivých zemích lišit, bude v každém případě nutné zavést účinné zdravotní systémy vyžadující masivní finance, řádně vyškolené a placené zdravotníky; spolehlivé informace, na kterých jsou založeny rozhodnutí a politiky; řádně udržovaná zařízení a logistické systémy, které poskytují kvalitní léky a technologie a silné vedení a správu. Poskytování zdravotních služeb v rámci škol představuje významnou příležitost pro podporu zdraví, odhalování nemocí a zvýšení míry odpovědnosti poskytovatelů zdravotních služeb vůči školákům.
37. Měly by být využívány balíčky služeb, například Základní opatření, zboží a pokyny pro reprodukční zdraví, zdraví matek, novorozenců a dětí.11 Státy jsou povinny zajistit dostupnost, přístupnost a cenovou dostupnost všech základních léků zařazených na Vzorový seznam základních léčiv Světové zdravotnické organizace, včetně seznamu určeného pro děti (v pediatrických přípravcích tam, kde je to možné).
38.Výbor je znepokojen zhoršováním duševního stavu dospívajících, včetně poruch vývoje a chování; depresí; poruchy příjmu potravy; úzkostí; psychických traumat v důsledku zneužívání, zanedbávání, násilí nebo vykořisťování; užívání alkoholu, tabáku a drog; obsesivního chování, například nadměrného užívání internetu a jiných technologií a závislosti na nich; sebepoškozování a sebevražd. Stále více je uznávána potřeba věnovat zvýšenou pozornost otázkám chování a sociálním otázkám, které narušují duševní zdraví dětí, psychosociální pohodu a citový rozvoj. Výbor varuje před nadměrným užíváním léčiv a nadměrným využíváním ústavní péče a naléhavě vyzývá státy, aby zaujaly postoj k veřejnému zdraví a psychosociální podpoře, který se bude zabývat špatným zdravotním stavem dětí a dospívajících, a investovaly do přístupů k základní péči, které usnadňují včasné odhalování a léčbu psychosociálních, citových a duševních problémů dětí.
39. Státy jsou povinny poskytnout odpovídající léčbu a rehabilitaci dětem s duševními a psychosociálními poruchami, přičemž by se měly zdržet zbytečného podávání léků. Rezoluce Světového zdravotnického shromáždění z roku 2020 o globální zátěži způsobené duševními poruchami a potřebě komplexní koordinované reakce ze strany odvětví zdravotnictví a sociálního sektoru na úrovni států12 konstatuje, že přibývají důkazy o účinnosti a rentabilitě opatření přijatých za účelem podpory duševního zdraví a prevence duševních poruch, zejména u dětí. Výbor důrazně vyzývá státy, aby prostřednictvím zapojení rodin a komunit zintenzivnily tato opatření a začlenily je do řady odvětvových politik a programů včetně politik a programů v oblasti zdraví, vzdělávání a ochrany (trestního práva). Děti, které jsou v důsledku rodinného nebo sociálního prostředí ohrožené, vyžadují zvláštní pozornost, aby byly schopné se s těmito problémy vypořádat a získaly životní dovednosti a aby bylo podpořeno ochranné a podporující prostředí.
40. Je třeba uznat, že v případě dětí zasažených humanitárními katastrofami, včetně těch, které vedou k velkému vysídlení obyvatelstva v důsledku přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem, vznikají další problémy týkající se zdraví dětí. Měla by být přijata veškerá možná opatření, která zajistí nepřetržitý přístup dětí ke zdravotním službám, spojí je (opětovně) s jejich rodinami a budou je nejen fyzicky chránit, například poskytnutím stravy a čisté vody, ale poskytnou jim zvláštní rodičovskou a jinou psychologickou péči, aby se vyrovnaly se strachem a traumaty.
Článek 24 odstavec 2 písmeno c): „bojovat s nemocemi a podvýživou, a to i v rámci primární zdravotní péče, mimo jiné i využíváním snadno dostupných technologií a poskytováním dostatečně výživné stravy a čisté pitné vody, s ohledem na nebezpečí a rizika znečištění životního prostředí“
(a) Využívání snadno dostupných technologií
41. S tím, jak se zvýšila dostupnost nových osvědčených technologií v oblasti zdraví dětí, včetně léků, vybavení a opatření, měly by být státy zaváděny do politik a služeb. Mobilní zařízení a komunitní úsilí mohou značně snížit některá rizika, a měly by být proto obecně dostupné a zahrnovat imunizaci proti běžným dětským nemocem; sledování růstu a rozvoje, zejména v raném dětství; očkování dívek proti lidskému papilomaviru; očkování těhotných žen proti tetanu; přístup k orální rehydratační terapii a doplňování zinku v léčbě průjmových onemocnění; základní antibiotika a antivirové léky; doplňování stopových živin, například vitamínu A a D, jodizované soli a doplňování železa, a kondomy. Zdravotníci by měli poskytovat rodičům rady, jak získat k těmto jednoduchým technologiím přístup a využívat je.
42. Soukromý sektor zahrnující podnikatelské subjekty a neziskové organizace, které se zabývají zdravím, začíná plnit stále významnější úlohu v rozvoji a zdokonalování technologií, léků, vybavení, opatření a postupů, které mohou přispět k významnému pokroku v oblasti zdraví dětí. Státy by měly zajistit, aby byly přínosné pro všechny děti, které je potřebují. Státy také mohou podporovat partnerství veřejného a soukromého sektoru a iniciativy udržitelnosti, které mohou podpořit přístup k technologiím v oblasti zdraví a jejich dostupnost.
(b) Poskytování vhodných výživných potravin
43.V závislosti na specifických okolnostech je třeba přijmout opatření směřující ke splnění závazků států pro zajištění přístupu k výživným, kulturně vhodným a bezpečným potravinám13. Účinné přímé zásahy do výživy těhotných žen zahrnují řešení anémie, nedostatek kyseliny listové a jódu a doplňování vápníku. Prevence a léčba preeklampsie a eklampsie by měly být zajištěny pro všechny ženy v reprodukčním věku, aby zajistila jejich zdraví a zdravý vývoj plodu a dítěte.
44. Mělo by být chráněno a podporováno výlučné kojení u dětí do 6 měsíců věku, přičemž kojení by mělo pokračovat, je-li to možné, spolu s vhodnými příkrmy nejlépe do dvou let věku. Závazky států v této oblasti jsou definovány v rámci „ochrany, propagace a podpory“ přijatém jednomyslně Světovým zdravotnickým shromážděním.14 Státy mají povinnost zavést do svých právních předpisů mezinárodně uznávané standardy týkající se práva dětí na zdraví, včetně Mezinárodního kodexu pro obchodování s náhradami mateřského mléka a příslušných následných rezolucí Světového zdravotnického shromáždění, jakož i Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, tyto standardy provádět a vymáhat jejich dodržování. Je třeba přijmout zvláštní opatření na podporu matek ze strany komunity a na pracovišti, pokud jde o těhotenství a kojení, jakož i vhodné a dostupné služby péče o děti, a to v souladu s Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 183 (2000) o revizi Úmluvy o ochraně mateřství (revidované znění), 1952.
45. Velmi důležité je také sledování výživy a růstu v raném dětství. Pokud je to nezbytné, mělo by být rozšířeno řešení závažné akutní podvýživy pomocí zásahů na úrovni zařízení a komunity, jakož i léčba méně závažné akutní podvýživy, a to i prostřednictvím terapeutických zásahů do výživy.
46. Je žádoucí zavést školní stravování, které všem žákům zajistí každý den přístup ke kompletnímu jídlu, což může zvýšit pozornost dětí při učení a podpořit zápis dětí do škol. Výbor doporučuje, aby bylo školní stravování doplněno o vzdělávání v oblasti výživy a zdraví, včetně zřizování školních zahrad a vzdělávání učitelů za účelem zlepšení výživy dětí a zavedení zdravých stravovacích návyků.
47. Státy by také měly řešit otázku dětské obezity, neboť ta se pojí s vysokým krevním tlakem, předčasným výskytem kardiovaskulárních chorob, inzulinovou rezistencí, dopady na psychické zdraví, vyšší pravděpodobností obezity v dospělosti a předčasným úmrtím. Je třeba omezit orientaci dětí na stravování typu rychlého občerstvení s vysokým obsahem tuku, cukru nebo soli, které je energeticky vydatné a chudé na živiny, a na nápoje obsahující vysoký obsah kofeinu nebo jiné potenciálně škodlivé látky. Reklama na tyto látky – zejména pokud je zaměřena na děti – by měla být regulována a dostupnost těchto látek ve školách a na jiných místech by měla být pod kontrolou.
(c) Zásobování čistou pitnou vodou
48. Bezpečná a čistá pitná voda a její hygienická úprava jsou pro výkon práva na život a dalších lidských práv nezbytné.15 Vlády a místní orgány odpovědné za zásobování vodou a její hygienickou úpravu by měly uznat svůj závazek pomáhat k uplatňování práv dětí na zdraví a při plánování, budování a rozšiřování infrastruktur a udržování dodávek vody a dále při rozhodování o výši minimálních dodávek a odpojení služeb aktivně zohledňovat ukazatele dětské podvýživy, průjmových onemocnění a jiných onemocnění spojených s vodou a také velikost obydlí. Státy nejsou od tohoto závazku osvobozeny ani v případě, že dodávky vody a její úpravu privatizují.
(d) Znečištění životního prostředí
49. Státy by měly přijmout opatření k řešení nebezpečí a rizik, které představuje místní znečištění životního prostředí pro zdraví dětí ve všech prostředích. Vhodné bydlení zahrnující bezpečné kuchyňské zařízení, nekuřácké prostředí, vhodné větrání, účinné nakládání s odpady a jejich odstraňování z obytných čtvrtí a jejich bezprostředního okolí, absence plísní a jiných jedovatých látek a hygiena v rodině jsou hlavními požadavky pro zdravou výchovu a rozvoj. Státy by měly regulovat a sledovat environmentální dopad podnikatelské činnosti, která může ohrožovat právo dětí na zdraví, bezpečnost potravin a přístup k bezpečné pitné vodě a k hygieně.
50. Výbor upozorňuje na význam životního prostředí a dopad jeho znečištění na zdraví dětí. Zásahy do životního prostředí by měly mimo jiné vnímat změnu klimatu jako jednu z největších hrozeb pro zdraví dětí, která zvyšuje nerovnost úrovně zdraví. Státy by proto měly ochranu zdraví dětí klást na přední místo v rámci svých strategií ohledně přizpůsobení se změně klimatu a zmírnění jejích dopadů.
Článek 24 odst. 2 písm. d): „poskytnout odpovídající zdravotní péči matkám před porodem a po porodu“
51. Výbor konstatuje, že úmrtnost a nemocnost matek, kterým lze předcházet, představuje závažné porušení lidských práv žen a dívek a významnou hrozbu pro jejich právo a právo jejich dětí na zdraví. Těhotenství a porod jsou přirozené procesy se známými zdravotními riziky, které dobře reagují jak na prevenci, tak na terapii, pokud jsou nasazeny včas. Během těhotenství, porodu a v období před porodem a po něm mohou nastat rizikové situace, které mohou mít krátkodobý i dlouhodobý dopad na zdraví a dobré životní podmínky matky a dítěte.
52. Výbor vyzývá státy, aby zaujaly přístupy ke zdravotní péči vstřícné vůči dětem v různých obdobích dětství, jako jsou například: (a) iniciativa nemocnice přátelské k dětem16, která chrání, propaguje a podporuje neoddělování dětí od matek v porodnici a kojení; (b) zdravotní politiky vstřícné k dětem zaměřené na vzdělávání zdravotníků, aby poskytovali služby způsobem, který minimalizuje strach, úzkost a utrpení dětí a jejich rodin; a (c) zdravotní služby přátelské k dospívajícím, což vyžaduje, aby zdravotníci a zařízení byli vůči dospívajícím vstřícní a citliví, respektovali důvěrnost a poskytovali služby, které jsou pro dospívající přijatelné.
53. Péče, které se ženám dostává před otěhotněním, během těhotenství a po jeho skončení, má hluboký dopad na zdraví a vývoj jejich dětí. Splnění závazku zajistit přístup ke komplexnímu balíčku zásahů v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví pro všechny by mělo být založeno na pojetí pokračující péče v období před otěhotněním, během těhotenství, porodu a v době po porodu. Včasná a kvalitní péče během těchto období skýtá významnou příležitost k prevenci mezigeneračního přenosu špatného zdravotního stavu a má velký dopad na zdraví dítěte po celou dobu života.
54. Opatření, která by měla být dostupná během těchto období, mimo jiné zahrnují: základní zdravotní prevenci a podporu zdraví a léčebnou péči, včetně prevence novorozeneckého tetanu, malárie v těhotenství a vrozené syfilidy; péči o výživu; přístup ke vzdělání, informacím a službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví; vzdělávání o zdravém chování (např. ve vztahu ke kouření a zneužívání nezákonných látek); přípravu na porod; včasné rozpoznání a léčba komplikací; služby poskytující bezpečné přerušení těhotenství a péči po přerušení těhotenství; základní péči při porodu; zabránění přenosu HIV z matky na dítě a péči o ženy a děti nakažené HIV a jejich léčbu. Péče o matky po porodu a novorozence by s sebou neměla nést zbytečné oddělování matky od dítěte.
55. Výbor doporučuje, aby opatření sociální ochrany zahrnovala zajištění všeobecného krytí zdravotní péče nebo finančního přístupu k péči, placenou rodičovskou dovolenou a další sociální dávky a dále právní předpisy, které mají omezit nevhodné nabízení náhrad mateřského mléka a reklamu na ně.
56. S ohledem na vysoký počet těhotenství mezi dospívajícími po celém světě a s tím spojená rizika nemocnosti a úmrtnosti by měly členské státy zajistit, aby systémy zdravotní péče a služeb byly schopné uspokojit specifické potřeby dospívajících v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, včetně plánování rodiny a služeb poskytujících bezpečné přerušení těhotenství. Státy by měly usilovat o to, aby zajistily, že dívky budou moci učinit samostatné a informované rozhodnutí o svém reprodukčním zdraví. Diskriminace na základě těhotenství v období dospívání, například vyloučení ze školy, by měla být zakázána a měla by existovat možnost neustálého vzdělávání v této oblasti.
57. S ohledem na to, že úloha chlapců a mužů je pro plánování a zajištění zdravého těhotenství a porodu zásadní, měly by státy začlenit možnosti vzdělání, osvěty a dialogu pro chlapce a muže do svých politik a plánů týkajících se služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a zdraví dětí.
Článek 24 odst. 2 písm. e): „zajistit, aby všechny složky společnosti, zejména rodiče a děti, byly informovány o zdraví a výživě dětí, přednostech kojení, hygieny a environmentální sanace a předcházení nehodám a aby měly přístup ke vzdělání v této oblasti a byly podporovány při využívání těchto základních znalostí“
58. Závazek podle tohoto ustanovení zahrnuje poskytování informací o otázkách souvisejících se zdravím a podporu využívání těchto informací. Informace o otázkách souvisejících se zdravím by měly být fyzicky přístupné, srozumitelné a odpovídající věku dětí a jejich úrovni vzdělání.
59. Dětem je třeba poskytnout informace a vzdělání o všech aspektech zdraví, a umožnit jim tak učinit informované rozhodnutí, pokud jde o jejich způsob života a přístup ke zdravotním službám. Informace a nácvik životních dovedností by se měly zaměřit na celou řadu otázek souvisejících se zdravím, včetně zdravého stravování a podpory fyzické aktivity, sportu a rekreace; předcházení nehodám a úrazům; dezinfekce, mytí rukou a dalších otázek osobní hygieny; a dále nebezpečí užívání alkoholu, tabáku a psychoaktivních látek. Informace a vzdělávání by měly zahrnovat odpovídající informování o právu dětí na zdraví, povinnostech vlád a o tom, jak a kde lze získat přístup k informacím a službám v oblasti zdraví, přičemž tyto informace by měly být pevnou součástí školních osnov, a dále informování dětí, které nechodí do školy, prostřednictvím zdravotních a jiných služeb. Materiály obsahující informace o zdraví by měly být vypracovávány ve spolupráci s dětmi a měly by být šířeny v širokém okruhu veřejných zařízení.
60. Vzdělávání v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví by mělo zahrnovat povědomí a znalosti o těle, včetně anatomických, fyziologických a citových aspektů, a mělo by být dostupné všem dětem, dívkám i chlapcům. Jeho obsah by měl zahrnovat sexuální zdraví a pohodu, například informace o tělesných změnách a procesu dospívání, a měl by být vypracován způsobem, který dětem umožní získat znalosti o reprodukčním zdraví a prevenci genderově podmíněného násilí a osvojit si zodpovědné sexuální chování.
61. Informace o zdraví dětí by měly být poskytovány všem rodičům jednotlivě nebo skupinově, rozšířené rodině a dalším osobám pečujícím o dítě prostřednictvím různých způsobů, například prostřednictvím zdravotních zařízení, školení rodičů, letáků pro veřejnost, profesních sdružení, komunitních organizací a sdělovacích prostředků.
Článek 24 odst. 2 písm. f): „rozvíjet preventivní zdravotní péči, poradenství pro rodiče a vzdělávání služby v oblasti plánovaného rodičovství“
(a) Preventivní zdravotní péče
62. Podpora prevence a zdraví by měla řešit hlavní problémy, kterým čelí děti ve svých komunitách i v celé zemi. Tyto problémy zahrnují choroby a jiné problémy související se zdravím, například nehody, násilí, zneužívání nelegálních látek, jakož i psychosociální a duševně-zdravotní problémy. Preventivní zdravotní péče by se měla zabývat přenosnými i nepřenosnými chorobami a používat kombinaci biomedicínských, behaviorálních a strukturálních opatření. Prevence nepřenosných chorob by měla začít již na počátku života propagací a podporou zdravého a nenásilného životního stylu těhotných žen, jejich manželů či partnerů a malých dětí.
63. Snížení rizika úrazů u dětí vyžaduje přijetí strategií a opatření, které snižují riziko utonutí, popálenin a dalších nehod. Tyto strategie a opatření by měly zahrnovat přijetí právních předpisů a jejich vymáhání, změny výrobků a životního prostředí, podpůrné návštěvy v domácnostech, podporu bezpečnostních prvků, vzdělávání, rozvíjení dovedností, změnu chování, komunitní projekty, ambulantní a akutní péči a rehabilitaci. Úsilí o snížení počtu dopravních nehod by mělo zahrnovat přijetí právních přepisů stanovujících užívání bezpečnostních pásů a dalších bezpečnostních zařízení, zajištění přístupu dětí k bezpečné dopravě a řádné zohlednění těchto požadavků při plánování dopravní infrastruktury a kontrole silničního provozu. V tomto ohledu je zásadní podpora souvisejících průmyslových odvětví a sdělovacích prostředků.
64. Výbor považuje násilí za významnou příčinu úmrtnosti a nemocnosti, zejména u dospívajících, a proto zdůrazňuje potřebu vytvářet prostředí, které děti chrání před násilím, a podporuje jejich účast na změně postojů a chování doma, ve škole i na veřejnosti, potřebu podporovat rodiče a osoby pečující o děti ve zdravé výchově, jakož i potřebu odmítnout postoje, které udržují toleranci k násilí ve všech formách a schvalují jej, a to včetně regulace zobrazování násilí sdělovacími prostředky.
65. Státy by měly děti chránit před rozpouštědly, alkoholem, tabákem a nelegálními látkami, posílit shromažďování příslušných důkazů a přijmout odpovídající opatření ke snížení užívání těchto látek dětmi. Doporučuje se regulovat reklamu na látky škodlivé pro zdraví dětí a jejich prodej a propagaci na místech, kde se shromažďují děti, jakož i ve sdělovacích prostředcích a publikacích, ke kterým mají děti přístup.
66. Výbor vyzývá státy, které jsou smluvní stranou úmluvy a které tak dosud neučinily, aby ratifikovaly mezinárodní úmluvy v oblasti drog17 a Rámcovou úmluvu Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku. Výbor zdůrazňuje význam zaujetí postoje k těmto látkám založeného na dodržování práv a doporučuje, aby tam, kde je to vhodné, byly použity strategie, které snižují škodlivost a minimalizují negativní dopad zneužívání těchto látek na zdraví.
(b) Poradenství pro rodiče
67. Rodiče jsou nejdůležitějším zdrojem včasného odhalení a základní zdravotní péče u malých dětí a nejvýznamnějším ochranným faktorem proti vysoce rizikovému chování dospívajících, například zneužívání nelegálních látek a nechráněnému sexu. Rodiče plní také klíčovou úlohu v podpoře zdravého vývoje dítěte, ochraně dítěte před újmou v důsledku nehody, zranění a násilí a zmírňování negativních dopadů rizikového chování. Proces socializace dětí, který je pro porozumění a přizpůsobení se světu, v němž vyrůstají, zásadní, je silně ovlivněn rodiči dětí, širší rodinou a dalšími osobami, které o dítě pečují. Státy by měly přijmout opatření založená na důkazech, aby podpořily správné rodičovství, a to mimo jiné školením v oblasti rodičovských dovedností, podporou skupinového a rodinného poradenství, zejména v rodinách s dětmi se zdravotními a jinými sociálními problémy.
68. S ohledem na dopad tělesných trestů, které mohou způsobit smrtelné a jiné zranění, na zdraví dětí a jejich psychologické a citové následky výbor připomíná státům jejich závazek přijmout veškerá odpovídající legislativní, správní, sociální a vzdělávací opatření k odstranění tělesných trestů a dalších krutých nebo ponižujících forem trestu ve všech prostředích včetně domova.18
(c) Plánované rodičovství
69. Služby plánovaného rodičovství by měly být začleněny do rámce komplexních služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a měly by zahrnovat vzdělávání o sexualitě, včetně poradenství. Tyto služby mohou být považovány za služby navazující na služby popsané v čl. 24 odst. 2 písm. d) a měly by být uzpůsobeny tak, aby umožnily všem párům a jednotlivcům přijímat rozhodnutí v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví svobodně a zodpovědně, včetně rozhodnutí o počtu dětí, rozestupech mezi nimi a načasování jejich početí, a poskytly jim informace a prostředky pro tato rozhodnutí. Pozornost je třeba věnovat zajištění důvěrného a všeobecného přístupu ke zboží a službám pro sezdané i nesezdané dospívající obou pohlaví. Státy by měly zajistit, aby dospívajícím nebyly odpírány informace o sexuálním a reprodukčním zdraví a přístup ke službám v této oblasti s odkazem na námitku svědomí na straně poskytovatele.
70. Krátkodobé antikoncepční prostředky, včetně kondomů, hormonálních metod a nouzové antikoncepce by měly být pro dospívající žijící sexuálním životem snadno a rychle dostupné. Též by měly být k dispozici dlouhodobé a trvalé antikoncepční prostředky. Výbor doporučuje, aby státy zajistily přístup k bezpečnému přerušení těhotenství a péči po přerušení těhotenství, a to bez ohledu na to, zda je samotné přerušení těhotenství legální.
IV. Závazky a odpovědnost
A. Závazky států, které jsou smluvní stranou úmluvy, respektovat, chránit a naplňovat práva
71. Státy mají tři druhy závazků týkajících se lidských práv, včetně práva dětí na zdraví: uznávat svobody a práva, chránit svobody a práva před ostatními a před sociálními a environmentálními hrozbami a naplňovat tato práva tím, že usnadní jejich výkon nebo je přímo zajistí. Podle článku 4 úmluvy státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, naplní práva obsažená v právu dětí na zdraví v nejvyšší možné míře v závislosti na dostupných zdrojích a v případě potřeby i v rámci mezinárodní spolupráce.
72. Všechny státy bez ohledu na jejich úroveň rozvoje jsou povinny okamžitě přijmout opatření, aby tyto závazky splnily bez jakékoliv diskriminace jako přednostní záležitost. Pokud se ukáže, že jsou dostupné zdroje zjevně nedostatečné, jsou státy přesto povinny přijmout potřebná opatření směrem k co nejrychlejšímu a neúčinnějšímu naplnění práva dětí na zdraví. Bez ohledu na rozsah zdrojů jsou státy povinny nečinit žádné kroky zpět, které by mohly ohrozit naplňování práva dětí na zdraví.
73. Základní povinnosti pro naplnění práva dětí na zdraví zahrnují povinnost:
(a) přezkoumat politické a legislativní prostředí na celostátní úrovni a nižších úrovních a popřípadě změnit právní předpisy a politiky;
(b) zajistit všeobecné krytí kvalitních služeb primární zdravotní péče, včetně prevence, podpory zdraví, služeb poskytujících péči a léčbu a základních léků;
(c) vhodně reagovat na zásadní faktory určující zdraví dětí a
(d) rozvíjet, uskutečňovat, sledovat a hodnotit politiky a rozpočtové plánování činností, které jsou založeny na přístupu založeném na lidských právech za účelem naplnění práva dětí na zdraví.
74. Státy by měly prokázat svoje odhodlání postupně splnit veškeré závazky stanovené v článku 24 a upřednostnit je i v případě politické nebo hospodářské krize nebo za mimořádných situací. To vyžaduje, aby politika v oblasti zdraví dětí a politiky, programy a služby s ní související byly plánovány, utvářeny, financovány a prováděny udržitelným způsobem.
B. Odpovědnost nestátních činitelů
75. Stát je odpovědný za uplatňování práv dětí na zdraví bez ohledu na to, zda pověří poskytováním služeb nestátní činitele či nikoliv. Kromě státu má v tomto ohledu specifické povinnosti a vliv i široký okruh nestátních činitelů, kteří poskytují informace a služby týkající se zdraví dětí a jeho určujících faktorů.
76. Povinnosti států zahrnují povinnost podporovat povědomí o odpovědnosti nestátních činitelů, jakož i povinnost zajistit, aby všichni nestátní činitelé uznávali, respektovali a plnili své povinnosti vůči dítěti, a pokud je to nezbytné, jednali s řádnou péčí.
77. Výbor vyzývá všechny nestátní činitele zapojené v oblasti podpory zdraví a zdravotních služeb, zejména soukromý sektor zahrnující farmaceutický průmysl a průmysl zdravotnických technologií, jakož i sdělovací prostředky a poskytovatele zdravotních služeb, aby jednali v souladu s ustanoveními úmluvy a zajistili, aby v souladu s ustanoveními úmluvy též jednali jejich partneři, kteří poskytují služby jejich jménem. Těmito partnery mohou být mezinárodní organizace, banky, regionální finanční instituce, globální partnerství, soukromý sektor (soukromé nadace a fondy), dárci a další subjekty, které poskytují služby nebo finanční podporu v oblasti zdraví dětí, zejména v případě humanitárních katastrof nebo politicky nestabilních situací.
1. Odpovědnost rodičů a jiných osob pečujících o dítě
78. Odpovědnost rodičů a jiných osob pečujících o dítě je výslovně uvedena v několika ustanoveních úmluvy. Rodiče by měli plnit svou odpovědnost vždy v nejlepším zájmu dítěte, a to v případě nutnosti i s podporou státu. Rodiče a jiné osoby pečující o dítě by měli vychovávat, chránit a podporovat děti v růstu a vývoji zdravým způsobem při zohlednění vývoje jejich schopností. Ačkoliv nejsou jiné osoby pečující o dítě v čl. 24 odst. 2 písm. f) výslovně zmíněny, výbor chápe jakoukoliv zmínku o rodičích tak, že se vztahuje i na tyto osoby.
2. Poskytovatelé nestátních služeb a další nestátní činitelé
(a) Poskytovatelé nestátních služeb
79. Všichni poskytovatelé služeb, včetně nestátních činitelů, musí do svých programů a služeb začlenit provádění a hodnocení všech příslušných ustanovení Úmluvy a kritéria dostupnosti, přístupnosti, přijatelnosti a kvality popsaná v kapitole VI. oddílu E tohoto obecného komentáře.
(b) Soukromý sektor
80. Všechny podnikatelské subjekty mají povinnost řádné péče, pokud jde o lidská práva, včetně všech práv zakotvených v úmluvě. Státy by měly od podnikatelských subjektů vyžadovat, aby věnovaly právům dětí veškerou péči. To povede k tomu, že podnikatelské subjekty identifikují, a to i v rámci svých obchodních vztahů a činnosti po celém světě, negativní dopad jejich činnosti na právo dětí na zdraví, tomuto dopadu předejdou nebo jej zmírní. Velké podnikatelské subjekty by měly být vyzývány a v případě potřeby by se po nich mělo i vyžadovat, aby zveřejňovaly své aktivity týkající se dopadu své činnosti na práva dětí.
81. Kromě dalších povinností by se soukromé společnosti měly vždy zdržet zaměstnávání dětí při nebezpečné činnosti, měly by zajistit dodržování minimální věkové hranice pro zaměstnávání dětí, dodržovat Mezinárodní kodex pro obchodování s náhradami mateřského mléka a příslušné navazující rezoluce Světového zdravotnického shromáždění, omezit reklamu na potraviny, které jsou energeticky vydatné a chudé na živiny, a na nápoje obsahující vysoký obsah kofeinu nebo na jiné látky, které jsou pro děti potenciálně škodlivé, a dále by se měly zdržet reklamy, marketingu a prodeje tabáku, alkoholu a jiných jedovatých látek dětem a používání obrázků dětí.
82. Výbor uznává významný dopad farmaceutického odvětví na zdraví dětí a vyzývá farmaceutické firmy, aby podnikly opatření ke zlepšení přístupu dětí k lékům a věnovaly zvláštní pozornost Pokynům v oblasti lidských práv pro farmaceutické firmy, pokud jde o přístup k lékům.19 Zároveň by státy měly zajistit, aby farmaceutické firmy sledovaly užívání léků a zdržely se podpory nadměrného předepisování léků dětem a jejich spotřeby. Práva duševního vlastnictví by neměla být uplatňována způsobem, který vede k nedostupnosti nezbytných léků nebo zboží pro chudé.
83. Soukromé zdravotní pojišťovny by se měly zavázat k tomu, že nebudou diskriminovat těhotné ženy, děti a matky na základě zakázaných důvodů a že budou prostřednictvím partnerství se systémy státního zdravotního pojištění založenými na zásadě solidarity podporovat rovnost a zajišťovat, že platební neschopnost neomezí přístup k těmto službám.
(c) Sdělovací prostředky a sociální média
84. Článek 17 úmluvy vymezuje odpovědnost sdělovacích prostředků. V souvislosti se zdravím může být tato odpovědnost rozšířena i na podporu zdraví a zdravého životního stylu mezi dětmi, bezplatné poskytnutí reklamního prostoru pro podporu zdraví, zajištění soukromí a důvěrnosti dětí a dospívajících, podporu přístupu k informacím, zákaz výroby programů a materiálů škodlivých pro děti a zdraví obecně a nepodporování stigmat souvisejících se zdravím.
(d) Výzkum
85. Výbor zdůrazňuje odpovědnost subjektů, včetně akademických pracovníků, soukromých společností a dalších subjektů provádějících výzkum zahrnující děti, za dodržování zásad a ustanovení úmluvy a Mezinárodních etických pokynů pro biomedicínský výzkum na lidech.20 Výbor výzkumným pracovníkům připomíná, že nejlepší zájem dítěte musí vždy převážit nad zájmy společnosti obecně i nad vědeckým pokrokem.
V. Mezinárodní spolupráce
86. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, mají povinnost nejen v rámci své svrchované moci uplatňovat právo dětí na zdraví, ale také přispívat k celosvětovému uplatňování tohoto práva prostřednictvím mezinárodní spolupráce. Ustanovení čl. 24 odst. 4 požaduje, aby státy a mezistátní subjekty věnovaly zvláštní pozornost prioritě zdraví dětí mezi nejchudším obyvatelstvem a v rozvojových zemích.
87. Úmluvou by se měly řídit veškeré mezinárodní činnosti a programy dárcovských a přijímajících států, které se přímo či nepřímo týkají zdraví dětí. To vyžaduje, aby partnerské státy identifikovaly hlavní zdravotní problémy, které se týkají dětí, těhotných žen a matek v přijímajících zemích, a řešily je v souladu s prioritami a zásadami stanovenými v článku 24. Mezinárodní spolupráce by měla podporovat státem vedené systémy zdravotnictví a národní zdravotní plány.
88. Státy nesou individuální i sdílenou odpovědnost za spolupráci při poskytování pomoci při katastrofách a humanitární pomoci, a to včetně pomoci poskytované prostřednictvím mechanismů Organizace spojených národů. V těchto případech by měly státy zvážit upřednostnění úsilí o naplnění práva dětí na zdraví, a to včetně vhodné mezinárodní lékařské pomoci, rozdělování a správy zdrojů, například bezpečné pitné vody, potravin a dodávek léků, a finanční pomoci nejzranitelnějším dětem nebo dětem na okraji společnosti.
89. Výbor státům připomíná, že mají splnit cíl stanovený Organizací spojených národů vynakládat 0,7 % hrubého národního produktu na mezinárodní rozvojovou pomoc, neboť finanční zdroje mají ve státech s omezenými zdroji významný dopad na výkon práva dětí na zdraví. Aby byl dopad co největší, jsou státy a mezistátní agentury vyzývány, aby se řídily Pařížskými zásadami účinnosti pomoci a zásadami akčního programu z Akkry.
VI. Rámec pro provádění a odpovědnost
90. Odpovědnost tvoří jádro výkonu práva dětí na zdraví. Výbor připomíná státům, které jsou smluvní stranou úmluvy, jejich závazek zajistit, aby příslušné správní orgány a poskytovatelé služeb nesly odpovědnost za zachování nejvyšších možných standardů zdraví dětí a zdravotní péče do doby, než dosáhnou věku 18 let.
91. Státy by měly vytvořit prostředí, které usnadňuje plnění povinností odpovědných činitelů tak, aby bylo respektováno právo dětí na zdraví a zákonodárný rámec, v jehož rámci mohou působit a být sledovány všechny subjekty, a to mimo jiné mobilizací politické a finanční podpory záležitostí týkajících se zdraví dětí a budováním kapacit odpovědných činitelů, aby mohli plnit své povinnosti a děti mohly uplatňovat své právo na zdraví.
92. Národní mechanismy odpovědnosti musí být účinné a transparentní a s aktivním zapojením vlády, parlamentu, komunit, občanské společnosti a dětí usilovat o to, aby všichni činitelé nesli odpovědnost za své činy. Měly by mimo jiné věnovat pozornost strukturálním faktorům ovlivňujícím zdraví dětí, včetně právních předpisů, politik a výdajů z rozpočtu. Kontrola vynakládání finančních zdrojů a jejich dopadu na zdraví dětí je pro mechanismus odpovědnosti státu zásadní.
A. Podpora znalostí o právu dětí na zdraví (článek 42)
93. Výbor vyzývá státy, aby přijaly a zavedly komplexní strategii pro vzdělávání dětí, osob, které o ně pečují, tvůrců politik, politiků a odborníků pracujících s dětmi ve vztahu k právu dětí na zdraví a k tomu, jak mohou přispět k výkonu tohoto práva.
B. Legislativní opatření
94. Úmluva požaduje, aby státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijaly vhodná legislativní, správní a další opatření pro uplatňování práva dětí na zdraví bez jakékoliv diskriminace. Vnitrostátní právní předpisy by měly stanovit zákonnou povinnost státu vytvářet služby, programy, lidské zdroje a infrastrukturu pro výkon práva dětí na zdraví a stanovit zákonný nárok na základní a k dětem citlivé kvalitní zdravotní a související služby pro těhotné ženy a děti bez ohledu na jejich schopnost tyto služby uhradit. Je třeba přezkoumat právní předpisy a vyhodnotit možné diskriminující účinky nebo překážky pro výkon práva dětí na zdraví, a pokud to bude nutné, tyto právní předpisy zrušit. Pokud je to nezbytné, měly by mezinárodní agentury a dárci poskytnout rozvojovou pomoc a technickou pomoc těmto reformám právních předpisů.
95. Právní předpisy by měly při uplatňování práva dětí na zdraví plnit řadu dalších funkcí tím, že vymezí rozsah práva a uznají děti jako subjekty práva, vyjasní úlohu a odpovědnost všech odpovědných činitelů, stanoví, jakých služeb se mohou děti, těhotné ženy a matky domáhat, a upraví poskytování služeb a léků tak, aby byly kvalitní a neškodily. Státy musí stanovit odpovídající legislativní a jiné záruky tak, aby chránily a podporovaly práci obránců lidských práv v oblasti práva dětí na zdraví.
C. Správa a koordinace
96. Státy jsou vyzývány, aby ratifikovaly a provedly mezinárodní a regionální lidskoprávní instrumenty týkající se zdraví dětí a v souladu s nimi podávaly zprávy o všech aspektech zdraví dětí.
97. Udržitelnost politiky a praxe v oblasti zdraví dětí vyžaduje dlouhodobý národní plán, který je podporován a zakotven jako národní priorita. Výbor doporučuje, aby státy zavedly a používaly komplexní a soudržný rámec národní koordinace zdraví dětí založený na zásadách úmluvy, a usnadnit tak spolupráci mezi ministerstvy a různými úrovněmi státní správy a mezi zúčastněnými subjekty občanské společnosti, včetně dětí. Vzhledem k velkému počtu vládních agentur, legislativních oddělení a ministerstev zabývajících se politikami a službami v oblasti zdraví dětí na různých úrovních výbor doporučuje, aby byla v právním a regulačním rámci jasně vymezena úloha a odpovědnost jednotlivých subjektů.
98. Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, aby byly identifikovány skupiny dětí na okraji společnosti a znevýhodněných dětí a dále dětí, u kterých hrozí riziko vystavení jakékoliv formě násilí a diskriminace, a těmito skupinami se zabývat přednostně. Všechny činnosti by měly být plně hrazeny a financovány ze státního rozpočtu a měly by být v rozpočtu viditelné.
99. Měla by být používána strategie „zdraví dětí do všech politik“, která by zdůraznila vazbu zdraví dětí na jeho určující faktory. Je třeba vyvinout veškeré úsilí k odstranění překážek, které brání transparentnosti, koordinaci, partnerství a odpovědnosti při poskytovaní služeb, které se týkají zdraví dětí.
100. Ačkoliv je decentralizace pro plnění určitých potřeb místní správy a odvětví žádoucí, tato skutečnost nesnižuje přímou odpovědnost ústřední veřejné správy plnit své povinnosti vůči všem dětem, které se nacházejí pod jejich svrchovanou mocí. Rozhodnutí o vynakládání prostředků na určité služby a zeměpisné oblasti by mělo odrážet základní prvky přístupu k základní zdravotní péči.
101. Státy by měly zapojit všechna odvětví společnosti včetně dětí do naplňování práva dětí na zdraví. Výbor doporučuje, aby toto zapojení zahrnovalo: vytváření podmínek pro neustálý růst, rozvoj a udržitelnost organizací občanské společnosti, včetně skupin na nejnižší úrovni a na komunitní úrovni; aktivní usnadnění zapojení dětí do rozvoje, provádění a hodnocení politiky zdraví dětí a souvisejících služeb a dále poskytování odpovídající finanční podpory nebo pomoci při získávání finanční podpory.
1. Úloha parlamentů v rámci odpovědnosti na národní úrovni
102. V otázkách týkajících se zdraví dětí mají parlamenty odpovědnost za přijímání zákonů, zajištění transparentnosti a inkluze, podporu pokračující veřejné diskuse a kulturu odpovědnosti. Měly by vytvořit veřejnou platformu pro předkládání zpráv, diskusi o výsledcích a podporu účasti veřejnosti na nezávislých mechanismech přezkumu. Výkonná moc by vůči nim měla být rovněž odpovědná za provádění doporučení vyplývajících z nezávislých přezkumů a měla by zajistit, aby se výsledky přezkumu odrazily v následných národních plánech, právních předpisech, politikách, rozpočtech a dalších opatřeních směrem k odpovědnosti.
2. Úloha národních lidskoprávních institucí v rámci odpovědnosti na národní úrovni
103. Národní lidskoprávní instituce hrají významnou úlohu při zkoumání a podpoře odpovědnosti tím, že napravují porušování práva dětí na zdraví a hájí systémové změny pro výkon tohoto práva. Výbor ve svém obecném komentáři č. 2 státům připomíná, že pravomoc komisaře pro děti nebo veřejného ochránce práv pro práva by měla zahrnovat i hájení práva na zdraví, tyto orgány by měly mít dostatek prostředků a měly by být nezávislé na vládě.21
D. Investice do zdraví dětí
104. Při rozhodování o výdajích z rozpočtu by měly státy usilovat o zajištění dostupnosti, přístupnosti, přijatelnosti a kvality základních zdravotních služeb pro všechny děti bez jakékoliv diskriminace.
105. Státy by měly nepřetržitě hodnotit dopad makroekonomických politických rozhodnutí na právo dětí na zdraví, zejména dětí ve zranitelných situacích, nepřijímat rozhodnutí, které by mohly poškodit práva dětí, a při rozhodování uplatňovat zásadu „nejlepšího zájmu“. Státy by měly také zohlednit závazky podle článku 24 v rámci všech aspektů jejich jednání s mezinárodními finančními institucemi a jinými dárci, aby zajistily, že právo dětí na zdraví bude v rámci mezinárodní spolupráce odpovídajícím způsobem zohledňováno.
106. Výbor doporučuje, aby státy, které jsou smluvní stranou úmluvy:
(a) přijaly právní předpisy stanovící, že určité procento veřejných výdajů musí být vynaloženo na zdraví dětí, a vytvořily doprovodné mechanismy, které umožní systematické nezávislé hodnocení těchto výdajů;
(b) splnily úroveň výdajů na zdravotnictví na hlavu a jako prioritu při vynakládání peněz z rozpočtu řešily zdraví dětí podle doporučení Světové zdravotnické organizace;
(c) zviditelnily investice do dětí ve státním rozpočtu prostřednictvím podrobného uvedení zdrojů vynaložených na děti a
(d) zavedly sledování a analýzu rozpočtu založené na právech, jakož i posuzování dopadu na děti a toho, jak investice, zejména v oblasti zdravotnictví mohou sloužit nejlepšímu zájmu dítěte.
107. Výbor zdůrazňuje význam nástrojů posuzování při používání zdrojů a uznává potřebu vyvíjet měřitelné ukazatele, které mají pomoci státům, které jsou smluvní stranou úmluvy, při sledování a hodnocení pokroku při uplatňování práva dětí na zdraví.
E. Cyklus činností
108. Plnění závazků států, které jsou smluvní stranou úmluvy, stanovených v článku 24 vyžaduje zapojení cyklického postupu plánování, uskutečňování, sledování a hodnocení pro účely následného dalšího plánování, změn v uskutečňování a nového sledování a hodnocení. Státy by měly zajistit smysluplnou účast dětí a zavést mechanismy pro zjišťování zpětné vazby za účelem usnadnění nezbytných úprav v celém cyklu.
109. Základem rozvoje, uskutečňování a sledování politik, programů a služeb, jejichž cílem je právo dětí na zdraví, je dostupnost relevantních a spolehlivých údajů. Mělo by se jednat o: vhodně rozčleněné údaje o celé době života dítěte se zvláštní pozorností věnovanou zranitelným skupinám; údaje o prioritních zdravotních problémech, včetně nových a zanedbávaných příčin úmrtí a nemocí; a údaje o klíčových faktorech ovlivňujících zdraví dětí. Strategické informování vyžaduje, aby byly údaje shromažďovány z běžných zdravotních systémů, prostřednictvím zvláštních průzkumů a výzkumů, přičemž by se mělo jednat o kvantitativní i kvalitativní údaje. Tyto údaje by měly být shromažďovány, analyzovány, šířeny a využívány pro informování o politikách a programech na celostátní úrovni a nižších úrovních.
1. Plánování
110. Výbor konstatuje, že za účelem informování o provádění, sledování a hodnocení činností ke splnění závazků stanovených v článku 24 by státy měly provést analýzu situace stávajících problémů, otázek a infrastruktury pro poskytování služeb. Tato analýza by měla vyhodnotit institucionální kapacitu a dostupnost lidských, finančních a technických zdrojů. V závislosti na výsledku analýzy by měla být vypracována strategie zahrnující všechny zúčastněné subjekty, a to jak státní, tak nestátní činitele a děti.
111. Analýza situace poskytne jasný obraz o prioritách na celostátní úrovni a na nižších úrovních a strategiích pro jejich dosažení. Je třeba zavést měřítka a cíle, akční plány a operační strategie financované z rozpočtu spolu s rámcem pro politiku a programy sledování a hodnocení, které podporují odpovědnost za zdraví dětí. To osvětlí, jak vybudovat a posílit stávající struktury a systémy tak, aby byly v souladu s úmluvou.
2. Kritéria výkonu a provádění
112. Státy by měly zajistit, aby veškeré zdravotní služby a programy týkající se dětí splňovaly kritérium dostupnosti, přístupnosti, přijatelnosti a kvality.
(a) Dostupnost
113. Státy by měly v dostatečném množství zajistit pro děti funkční zdravotnická zařízení, zboží, služby a programy. Státy musí zajistit dostatek nemocnic, klinik, zdravotníků, mobilních týmů a zařízení, komunitních zdravotníků, vybavení a základních léků, aby mohly poskytnout zdravotní péči všem dětem, těhotným ženám a matkám v daném státě. Dostatek je třeba posuzovat v závislosti na konkrétních potřebách, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat obyvatelstvu v oblastech s nedostatečnou úrovní služeb a v oblastech těžko přístupných.
(b) Přístupnost
114. Prvek přístupnosti má čtyři rozměry:
(a) Zákaz diskriminace: Zdravotní a související služby a dále vybavení a dodávky musí být přístupné bez jakékoliv diskriminace všem dětem, těhotným ženám a matkám, a to podle zákona i v praxi;
(b) Fyzická přístupnost: Zdravotnická zařízení musí být z hlediska vzdálenosti snadno dosažitelná pro všechny děti, těhotné ženy a matky. Požadavek fyzické přístupnosti může vyžadovat, aby se potřebám dětí a žen se zdravotním postižením věnovala další pozornost. Výbor vyzývá státy, aby jako způsob řešení situace obzvláště zranitelných skupin dětí přednostně řešily zřizování zařízení a služeb v oblastech s nedostatečnými službami a investovaly do mobilních zařízení, inovativních technologií a řádně vyškolených a podporovaných komunitních zdravotníků.
(c) Ekonomická přístupnost/cenová dostupnost: Neschopnost uhradit služby, dodávky nebo léky by neměla znamenat odmítnutí přístupu. Výbor vyzývá státy, aby zrušily poplatky za péči a zavedly systémy financování zdravotnictví, které nediskriminují ženy a děti, jež nejsou schopny tyto služby zaplatit. Je třeba zavést systém sdílení rizik založený na výběru daní a pojištění na základě příspěvků, které jsou spravedlivé a jejichž výše odráží výši příjmů.
(d) Informační přístupnost: Informace o podpoře zdraví, zdravotním stavu a možnostech léčby by měly být poskytovány dětem a osobám, které o ně pečují, v jazyce a podobě, které jsou pro ně přístupné a snadno srozumitelné.
(c) Přijatelnost
115. V rámci práva dětí na zdraví definuje výbor přijatelnost jako povinnost navrhovat a realizovat všechna zdravotní a obdobná zařízení, zboží a služby způsobem, který plně uznává a zohledňuje lékařskou etiku, jakož i potřeby, očekávání, kulturu, názory a jazyk dětí a který věnuje zvláštní pozornost určitým skupinám, pokud je to nutné.
(d) Kvalita
116. Zdravotnická a obdobná zařízení, zboží a služby by měly být vhodné a kvalitní z vědeckého i lékařského hlediska. Zajištění kvality mimo jiné vyžaduje, aby (a) léčba, zákroky a léky byly v souladu s nejlepšími dostupnými poznatky; (b) zdravotní pracovníci disponovali potřebnými zručnostmi a dostalo se jim řádného školení o zdraví matek a dětí a zásadách a ustanoveních úmluvy; (c) vybavení nemocnic bylo vědecky schváleno a vhodné pro děti; (d) léky byly vědecky schváleny, neměly prošlou dobu trvanlivosti, byly určeny speciálně dětem (je-li to nezbytné), a byly monitorovány jejich nežádoucí účinky; a (e) aby bylo prováděno pravidelné hodnocení kvality péče poskytované zdravotnickými zařízeními.
3. Sledování a hodnocení
117. Pro účely sledování a hodnocení je třeba zajistit náležitě strukturované a vhodně členěné údaje o ukazatelích, aby bylo možné splnit požadavky podle kritérií uvedených výše. Údaje by měly sloužit k přepracování a zlepšení politik, programů a služeb, a podpořit tak naplňování práva dětí na zdraví. Systémy poskytování informací o zdraví by měly zajistit, aby údaje byly spolehlivé, transparentní a konzistentní, přičemž by mělo být chráněno právo na soukromí jednotlivce. Státy by měly svůj systém poskytování informací, včetně evidence základních údajů a sledování chorob, pravidelně přezkoumávat s cílem dosáhnout jeho zlepšení.
118. Vnitrostátní mechanismy odpovědnosti by měly monitorovat a přezkoumávat poznatky a jednat podle nich. Monitorování znamená poskytování údajů o zdravotním stavu dětí, pravidelné zkoumání kvality zdravotních služeb poskytovaných dětem, jakož i sledování toho, v jaké výši, kde, na co a komu byly vynaloženy výdaje. Toto sledování by mělo zahrnovat běžné monitorování i pravidelnou hloubkovou analýzu. Přezkoumávání znamená analýzu údajů a konzultování dětí, rodin, dalších osob pečujících o děti a občanské společnosti za účelem určení, zda se úroveň zdraví dětí zlepšila a zda vlády a ostatní činitelé dostáli svým závazkům. Jednání znamená využívat poznatky získané v těchto postupech tak, aby to, co funguje, pokračovalo a bylo rozšiřováno a to, co nefunguje, bylo napraveno.
F. Prostředky nápravy v případě porušení práva dětí na zdraví
119. Výbor státy důrazně vyzývá, aby zavedly funkční a dostupné komunitní mechanismy pro podávání stížností dětmi, které umožní dětem požadovat nápravu dosáhnout jí, pokud bylo porušeno nebo ohroženo jejich právo na zdraví. Státy by také měly posílit možnosti širokého uplatnění práv, včetně hromadných žalob.
120. Státy by měly zajistit a usnadnit jednotlivým dětem a osobám, které o ně pečují, přístup k soudům a podniknout kroky k odstranění veškerých překážek k využití prostředků nápravy v případě porušení práva dětí na zdraví. Významnou úlohu mohou v tomto ohledu hrát národní lidskoprávní organizace, ochránci práv dětí, profesní sdružení v oblasti zdravotní péče a spotřebitelské organizace.
VII. Šíření
121. Výbor doporučuje, aby státy tento obecný komentář šířily v rámci parlamentu a státní správy, včetně ministerstev a jiných ústředních orgánů, jakož i v orgánech na obecné a místní úrovni, které pracují s dětmi.
Upozornění:
Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.
* Přijatý na 62. zasedání výboru (14. ledna – 1. února 2013).
1 O čl. 24 odst. 3 tento obecný komentář nepojednává, neboť v současnosti probíhají práce na obecném komentáři ke škodlivým postupům.
2 Preambule Ústavy Světové zdravotnické organizace (WHO) přijatá Mezinárodní konferencí o zdraví, New York, 22. července 1946.
3 Deklarace z Alma Aty, mezinárodní konference o primární zdravotní péči, Alma Ata, 6. až 12. září 1978.
4 Světové zdravotnické shromáždění, primární zdravotní péče včetně posílení zdravotních systémů, dokument A62/8.
5 Obecný komentář č. 4 (2003) o zdraví dospívajících a jejich vývoji v rámci Úmluvy o právech dítěte, Úřední sbírka Valného shromáždění, 55. zasedání, dodatek č. 41 (A/59/41), příloha X, odstavec 6.
6 Obecný komentář č. 3 (2003) o HIV/AIDS a právech dítěte, Úřední sbírka Valného shromáždění, 59. zasedání, dodatek č. 41 (A/59/41), příloha IX.
7 Obecný komentář č. 4 (2003) o zdraví a vývoji dospívajících v souvislosti s Úmluvou o právech dítěte, Úřední sbírka Valného shromáždění, 59. zasedání, dodatek č. 41 (A/59/41), příloha X, odstavec 10.
8 Viz obecný komentář č. 13 (2011) o právu dítěte na ochranu před všemi formami násilí, Úřední sbírka Valného shromáždění, 67. zasedání, dodatek č. 41 (A/67/41), příloha V.
9 Viz Výbor pro odstranění diskriminace žen, obecné doporučení č. 24 (1999) o ženách a zdraví, Úřední sbírka Valného shromáždění, 54. zasedání, dodatek č. 38 (A/54/38/Rev.1), kapitola I, oddíl A.
10 Viz obecný komentář č. 12 (2009) o právu dítěte být slyšeno, Úřední sbírka Valného shromáždění, 65. zasedání, dodatek č. 41 (A/65/41), příloha IV.
11 Partnerství pro zdraví matek, novorozenců a dětí, Globální revize klíčových opatření týkajících se reprodukčního zdraví, zdraví matek, novorozenců a dětí (Ženeva, 2011).
12 Rezoluce WHA65.4 přijatá na 65. zasedání Světového zdravotnického shromáždění dne 25. května 2012.
13 Viz Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, článek 11, a Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 12 (1999) o právu na přiměřenou výživu, Úřední sbírka Hospodářské a sociální rady, 2011, dodatek č. 2 (E/2000/22), příloha V.
14 Viz WHO a Dětský fond OSN (UNICEF), Globální strategie pro výživu kojenců a malých dětí (Ženeva, 2003).
15 Rezoluce Valného shromáždění 64/292 o lidském právu na vodu a její hygienickou úpravu.
16 UNICEF/WHO, Iniciativa nemocnice přátelská k dětem (1991).
17 Jednotná úmluva o omamných látkách, 1961; Úmluva o psychotropních látkách, 1971; Úmluva Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, 1988.
18 Obecný komentář č. 8 (2006) o právu dítěte na ochranu před tělesnými tresty a dalšími krutými nebo ponižujícími formami trestu, Úřední sbírka Valného shromáždění, 63. zasedání, dodatek č. 41 (A/63/41), příloha II.
19 Viz také rezoluce Rady pro lidská práva 15/22 o právu každé osoby dítěte na dosažení na nejvyšší dosažitelné úrovně tělesného i duševního zdravotního stavu.
20 Rada pro mezinárodní organizaci lékařských věd/WHO, Ženeva, 1993.
21 Viz obecný komentář č. 2 (2002) o úloze nezávislých národních lidskoprávních institucí v podpoře a ochraně práv dítěte, Úřední sbírka Valného shromáždění, 59. zasedání, dodatek č. 41 (A/59/41), příloha VIII.