Přehled
Text
Výbor pro práva osob se zdravotním postižením
Jak usnadnit lidem se zdravotním postižením, aby mohli ve společnosti vše využívat a všeho se účastnit
Překlad jednoduché anglické verze:
obecného komentáře č. 2 (2014)
Článek 9: Přístupnost
Poznámka: Upozorňujeme, že se nejedná o oficiální dokument OSN
1. O nás
Jsme Výbor pro práva osob se zdravotním postižením, zkráceně Výbor. Jsme součástí Organizace spojených národů. Organizace spojených národů je organizace sdružující 193 zemí, která usiluje o to, aby byl svět lepší a bezpečnější.
Výbor je skupina odborníků, kteří dohlížejí na to, aby země dodržovaly úmluvu o právech osob se zdravotním postižením (dále jen „úmluva“).
Úmluva je dohoda, kterou uzavřelo mnoho zemí a která upravuje práva osob se zdravotním postižením. Jejím cílem je zajistit, aby se s lidmi se zdravotním postižením všude na světě zacházelo spravedlivě, aby měli v životě stejné příležitosti jako lidé bez zdravotního postižení a aby byli plně zapojeni do společnosti.
Země, které úmluvu podepsaly, musí nyní dodržovat její ustanovení. V tomto dokumentu se tyto země nazývají státy, které jsou smluvní stranou úmluvy.
2. O tomto dokumentu
Tento dokument se týká přístupnosti. Přístupnost spočívá v tom, že lidé se zdravotním postižením mohou vše ve společnosti snadno používat a plně se zapojit do společnosti. Používání zahrnuje budovy, dopravu, informace, komunikační systémy, veřejné služby a sportovní a volnočasové aktivity.
Úmluva uznává, že přístupnost je velmi důležitá. Lidé se zdravotním postižením se mohou zapojit do společnosti a využívat svých práv pouze tehdy, pokud mohou budovy, výrobky a služby, které potřebují, snadno používat.
Úmluva obsahuje část o přístupnosti v článku 9. Výbor vytvořil tento dokument, aby pomohl státům, které jsou smluvní stranou úmluvy, pochopit jejich povinnosti podle článku 9 a dalších částí úmluvy.
3. Proč je přístupnost důležitá?
Lidé se zdravotním postižením jsou často vyřazeni ze společnosti, protože místa, výrobky a služby neodpovídají jejich potřebám.
Mnoho budov například nemá rampy, výtahy nebo zřetelné značení, které by lidem ukazovalo cestu. Informace jsou pro osoby se zdravotním postižením často obtížně srozumitelné nebo jsou v nesprávném formátu. To brání lidem se zdravotním postižením, aby se mohli vyjádřit a rozhodovat sami o sobě.
Pro osoby se zdravotním postižením je často obtížně dostupná doprava. To brání lidem se zdravotním postižením chodit ven, mít práci nebo využívat zdravotní péči, kterou potřebují. Ti, kteří poskytují veřejné služby, nemusí mít správné vzdělání nebo dovednosti pro podporu osob se zdravotním postižením.
Lidé se zdravotním postižením mají právo být nezávislí a účastnit se života ve společnosti stejně jako ostatní. Aby se tak stalo, musí být všechna místa, výrobky a služby pro veřejnost přístupné. Přístupnost může lidem se zdravotním postižením umožnit využívat všechna jejich práva. Například právo chodit do školy a do práce a činit důležitá rozhodnutí o svém životě.
Informační a komunikační technologie jsou důležité, protože mohou zpřístupnit společnost všem. Informační a komunikační technologie zahrnují internet, mobilní telefony, rozhlas, televizi, počítače a počítačové vybavení. Podle úmluvy mají státy, které jsou její smluvní stranou, povinnost zpřístupnit internet a další informační a komunikační technologie osobám se zdravotním postižením.
Výbor spolupracuje se státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, a zkoumá, jak úmluvu dodržují. Výbor zjistil, že všechny státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí přístupnost zlepšit.
4. Další úmluvy a dohody týkající se přístupnosti
Práva týkající se přístupnosti obsahují i různé další mezinárodní úmluvy a dohody. Například:
- Všeobecná deklarace lidských práv (články 13 a 19)
- Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (články 12, 19 a 25)
- Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace
- mezinárodní telekomunikační předpisy (článek 12)
Úmluvy a dohody obsahují práva, aby lidé mohli:
- cestovat a žít ve své zemi, opustit jakoukoliv zemi a vrátit se do své země
- uplatnit vlastní nápady a názory, získávat a sdílet informace a nápady
- používat veřejná místa a služby, včetně dopravy, hotelů, restaurací, divadel a parků
- používat informační a komunikační služby, včetně rozhlasu, televize, mobilních telefonů, počítačů a internetu
Práva uvedená v těchto úmluvách a dohodách úzce souvisejí s právem osob se zdravotním postižením na přístupnost. Například osoby se zdravotním postižením mohou cestovat nebo opustit svou zemi pouze v případě, že jsou doprava a silnice přístupné.
Další důležitou dohodou, na kterou se mohou státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, odvolávat, jsou Standardní pravidla OSN pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením. Pravidla vyžadují, aby státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zpřístupnily místa, budovy, dopravu, informace a komunikaci osobám se zdravotním postižením.
Přístupností, důvody, proč je důležitá, a problémy, s nimiž se lidé se zdravotním postižením potýkají, pokud společnost není přístupná, se zabývá mnoho dalších důležitých dokumentů. Například:
- zprávy Výboru pro práva dítěte a Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva
- Shrnutí světové zprávy o zdravotním postižení (Světová zdravotnická organizace a Světová banka)
- Zpřístupnění televize (Mezinárodní telekomunikační unie a Globální iniciativa pro inkluzivní informační a komunikační technologie)
- Deklarace zásad Světového summitu o informační společnosti
5. Co uvádí článek 9 úmluvy?
Podle úmluvy mají státy, které jsou její smluvní stranou, povinnost zajistit, aby lidé se zdravotním postižením mohli žít ve společnosti s ostatními, sami se rozhodovat a podílet se na všech oblastech života společnosti. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, pokud budou všechna místa, výrobky a služby pro veřejnost přístupné osobám se zdravotním postižením.
Mezi místa, výrobky a služby pro veřejnost patří:
- veřejné budovy a silnice
- doprava
- informace a komunikace; například informace určené veřejnosti, počítače a počítačové vybavení, internet, telefony, rozhlas, televize a tísňové služby
- všechna místa a služby uvnitř i venku, které může využívat veřejnost; například zdravotní střediska, školy, ubytovny, pracoviště, obchody, restaurace, banky, kina, divadla, muzea, věznice, významné historické budovy a náboženská střediska
- aktivity, kterých se účastní veřejnost, jako jsou sportovní, volnočasové a politické aktivity
Povinnost zpřístupnit místa, výrobky a služby se vztahuje na veřejné i soukromé organizace. To platí i pro všechny lokality, včetně měst, obcí a venkova.
Všichni lidé se zdravotním postižením musí mít možnost využívat místa, výrobky a služby pro veřejnost, jinak se jedná o diskriminaci.
Diskriminací je, pokud se s některými lidmi zachází hůře než s jinými lidmi ve stejné situaci kvůli tomu, kým jsou nebo odkud pocházejí. Diskriminací je například to, když pouze lidé bez zdravotního postižení mohou využít bankovní služby nebo vstoupit do restaurace. Nebo pokud si nevidomý člověk nemůže vzít svého vodicího psa do veřejné budovy.
Úmluva stanoví, že státy, které jsou její smluvní stranou, musí zastavit veškerou diskriminaci osob se zdravotním postižením. Právní předpisy musí chránit osoby se zdravotním postižením před diskriminací. A pokud organizace nedodržují právní předpisy upravující přístupnost, měly by lidem se zdravotním postižením pomoci soudy.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí vypracovat normy (pravidla) týkající se přístupnosti a zajistit, aby je organizace dodržovaly.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí rovněž odhalit problémy, s nimiž se osoby se zdravotním postižením setkávají při využívání míst, výrobků a služeb, a vypracovat akční plány za účelem jejich řešení.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy:
- uvedou, kdy vyřeší problém s přístupností
- zajistí, aby byl dostatek finančních prostředků a zaměstnanců na řešení problému přístupnosti
- uvedou, co musí veřejné a soukromé organizace udělat, aby zpřístupnily svá místa, produkty a služby
- učiní příslušná opatření, pokud organizace nedodržují právní předpisy a normy upravující přístupnost. Organizace by například měly zaplatit pokutu, pokud své výrobky nebo služby nezpřístupní.
Úmluva uznává, že ne všechna místa, výrobky a služby mohou být přístupné ihned. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, však musí celou dobu usilovat o zpřístupnění míst, výrobků a služeb, a to bez ohledu na náklady.
6. Místa, výrobky, zařízení a služby, které jsou snadno použitelné pro každého (univerzální design)
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí zajistit, aby všechna nová veřejná místa, výrobky, zařízení a služby byly od počátku snadno použitelné pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením.
Univerzální design je způsob, jak zajistit, aby nové výrobky, místa, služby a vybavení byly vhodné pro každého. Univerzální design spočívá v tom, že lidé, kteří navrhují nové místo, výrobek nebo službu, myslí hned na začátku na to, co každý potřebuje všichni. Například nové vlakové nádraží by mělo obsahovat prvky pro osoby se zdravotním postižením a starší osoby, jako jsou výtahy, rampy nebo nástupiště ve stejné úrovni jako vlak.
Univerzální design může pomoci lidem se zdravotním postižením se bez problémů přesouvat z jednoho místa na druhé. Lidé se zdravotním postižením by se například měli snadno pohybovat po ulici, nastoupit do autobusu nebo vlaku a navštívit veřejnou budovu, i když k tomu potřebují dodatečnou podporu.
Univerzální design je ideální, protože také šetří peníze. Například je obvykle levnější zpřístupnit budovy nebo počítačové systémy hned od začátku než je později měnit. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, však musí zpřístupnit i stávající místa, výrobky nebo služby, pokud je to potřebné, bez ohledu na náklady.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly:
- zahrnout univerzální design do právních předpisů a norem platných v dané zemi
- usilovat o to, aby bylo více výrobků, zařízení a služeb přístupných pro osoby se zdravotním postižením
7. Normy a právní předpisy týkající se přístupnosti
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí vypracovat normy přístupnosti, kterými se budou řídit veřejné i soukromé organizace. Tyto normy budou zahrnovat základní kroky, které musí organizace učinit, aby zpřístupnily svá místa, výrobky a služby.
Normy by měly zohledňovat potřeby všech osob se zdravotním postižením. Měly by existovat normy pro různá místa, produkty a služby. Například samostatné normy pro zpřístupnění veřejných budov, internetu a komunikačních služeb.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí při tvorbě norem spolupracovat s osobami se zdravotním postižením a organizacemi, které je zastupují. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly rovněž spolupracovat s dalšími státy, které jsou smluvními stranami úmluvy, a s organizacemi v různých zemích. To pomůže zpřístupnit místa, výrobky a služby osobám se zdravotním postižením po celém světě.
Normy přístupnosti pomáhají organizacím uspokojovat potřeby osob se zdravotním postižením. Normy však nemusí pokrývat konkrétní potřeby všech osob se zdravotním postižením.
Organizace mohou být přesto nuceny zajistit přiměřené úpravy tam, kde to je možné.
Přiměřená úprava je změna, kterou osoba se zdravotním postižením potřebuje k tomu, aby mohla výrobek, místo nebo službu využívat. Osoba se zdravotním postižením může například potřebovat speciální židli nebo stůl, které jí pomohou při práci. Organizace jsou povinny zajistit přiměřenou úpravu tam, kde je to možné, jinak se jedná o diskriminaci.
Do doby než státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vypracují normy přístupnosti, musí mít odpovídající právní předpisy. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí přezkoumat všechny stávající právní předpisy upravující přístupnost a v případě potřeby je změnit. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly při přezkumu svých právních předpisů spolupracovat s dalšími odborníky, včetně osob se zdravotním postižením a organizacemi, které je zastupují. Právní předpisy by měly umožnit zavedení norem přístupnosti a přijetí opatření v případě, že organizace tyto normy nedodrží.
Školení o normách a právních předpisech týkajících se přístupnosti
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí organizace seznámit s normami a s tím, jak je dodržovat.
Školení o přístupnosti a normách přístupnosti by měli absolvovat příslušní pracovníci, včetně:
- lidí, kteří plánují města nebo rozhodují o výstavbě nových budov
- lidí, kteří navrhují a staví nové budovy, navrhují a vytvářejí technologie nebo zařízení
- organizací, které provozují služby, včetně dopravy a hromadných sdělovacích prostředků
- osob se zdravotním postižením a organizací, které je zastupují
Organizace by měly do navrhování nových míst, výrobků a služeb tak, kde je to možné zapojit osoby se zdravotním postižením. To pomůže organizacím pochopit, co lidé se zdravotním postižením potřebují.
Jak zajistit, aby organizace dodržovaly právní předpisy a normy upravující přístupnost
Organizace musí dodržovat právní předpisy a normy pro přístupnost, aby se všechna veřejná místa, výrobky a služby časem staly přístupnými. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí zavést osvědčené systémy kontroly toho, zda organizace dodržují právní předpisy a normy, a zda pracovníci, kteří kontroly provádějí, jsou řádně vyškoleni.
Budovy a místa přístupná veřejnosti
Pro osoby se zdravotním postižením může být obtížné využívat veřejné budovy a místa bez jasného značení, které by jim ukázalo cestu nebo bez informací o budově nebo službě, kterým by rozuměly, či bez podpory při komunikaci s personálem.
Článek 9 uvádí, že veřejné budovy a místa by měly podporovat osoby se zdravotním postižením, včetně:
- jasného značení v Braillově písmu a snadno čitelných a srozumitelných formátech, které lidem ukazují cestu
- komunikačních a podpůrných služeb, včetně osob, které mohou osoby se zdravotním postižením provést po budově nebo komunikovat ve znakové řeči
Přístupné informace
Lidé se zdravotním postižením potřebují informace, kterým rozumí, aby se mohli sami rozhodovat, zapojit se do společnosti a vyjádřit svůj názor.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí usilovat o zpřístupnění veřejných informací osobám se zdravotním postižením. Osoby se zdravotním postižením mohou například potřebovat:
- podporu při komunikaci a přijímání informací, včetně osob, které mohou komunikovat ve znakovém jazyce
- informace v různých formátech, jakými jsou Braillovo písmo, zvukový záznam, elektronický text nebo snadno čitelný text
- internet a nové informační a komunikační technologie by měly být dostupné a přístupné osobám se zdravotním postižením již v počáteční fázi.
8. Jak článek 9 souvisí s ostatními články úmluvy
Všechny oblasti života musí být přístupné osobám se zdravotním postižením. Proto je přístupnost důležitou součástí celé úmluvy. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se musí zamyslet nad tím, jak článek 9 souvisí s ostatními částmi úmluvy.
Diskriminace (článek 5)
Článek 5 uvádí, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí zakázat veškerou diskriminaci osob se zdravotním postižením. O diskriminaci se jedná, pokud výrobky, místa a služby může využívat ve společnosti každý kromě osob se zdravotním postižením.
Univerzální design (součást článku 4)
Článek 4 uvádí, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí vyvíjet výrobky, zařízení, místa a služby, které jsou snadno použitelné pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením. Tomu se říká univerzální design.
Práce, kterou musí státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vykonat, aby změnily nesprávné představy a přesvědčení o lidech se zdravotním postižením (článek 8)
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou povinny změnit nesprávné představy a přesvědčení o lidech se zdravotním postižením a jejich právech.
Někteří lidé nemusí přístupnosti rozumět. Nebo si mohou myslet, že přístupnost se týká pouze snadného používání budov. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí lidem pomoci pochopit, proč je přístupnost důležitá ve všech oblastech života.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí lidi informovat o tom, že:
- veřejné a soukromé organizace mají povinnost zpřístupnit místa, výrobky a služby
- univerzální design je důležitý a může ušetřit peníze
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly spolupracovat s osobami se zdravotním postižením, organizacemi, které je zastupují, a dalšími odborníky, aby se lidé o přístupnosti dozvěděli. Sdělovací prostředky mohou pomoci zpřístupněním svých služeb a informováním lidí o přístupnosti.
Právo osob se zdravotním postižením v mimořádných situacích, včetně válek, povodní a hladomoru (článek 11)
Osobám se zdravotním postižením musí být přístupné tísňové služby, jinak by mohly být ohroženy jejich životy. A plány, jak se vyrovnat s mimořádnými situacemi a jak se z nich zotavit, musí zahrnovat i potřeby osob se zdravotním postižením.
Právo osob se zdravotním postižením na pomoc ze strany soudního systému. Soudní systém tvoří policie, soudy a věznice (článek 13)
- Lidé se zdravotním postižením mohou od soudního systému získat pomoc pouze tehdy, pokud soudní systém podporuje jejich potřeby. Například:
- policejní stanice, soudy a věznice by měly být pro osoby se zdravotním postižením snadno přístupné a měl by v nich být usnadněn pohyb
- lidem se zdravotním postižením by se mělo dostat podpory, aby porozuměli tomu, co se děje u soudu, nebo aby mohli komunikovat s policejním, soudním nebo vězeňským personálem, pokud to potřebují
- policejní, soudní a vězeňský personál by měl absolvovat školení o tom, jak zpřístupnit služby osobám se zdravotním postižením
Právo osob se zdravotním postižením na ochranu před násilím, zneužíváním a lidmi, kteří je nutí dělat věci, které nechtějí (článek 16)
Lidé se zdravotním postižením mají právo na ochranu, pokud se k nim někdo chová násilně nebo špatně. Podpůrné služby by měly být přístupné všem osobám se zdravotním postižením, včetně žen a dětí se zdravotním postižením. Například podpůrné služby pro ženy a dívky, které zažívají násilí, by měly odpovídat potřebám žen a dívek se zdravotním postižením.
Právo osob se zdravotním postižením žít ve společnosti s ostatními (článek 19)
Lidé se zdravotním postižením mají právo být nezávislí a žít ve společnosti s ostatními. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, pokud je pro osoby se zdravotním postižením snadné využívat všechno ve společnosti, včetně veřejných budov, dopravy, informačních a komunikačních systémů a sportovních a volnočasových aktivit.
Právo osob se zdravotním postižením na vlastní názory a myšlenky, svobodu projevu a potřebné informace (článek 21)
Úmluva uvádí, že osoby se zdravotním postižením mají právo přijímat informace určené veřejnosti jakýmkoliv způsobem, který jim vyhovuje. Může jít o zvukový záznam, Braillovo písmo, znakovou řeč, snadno čitelný text nebo jiný formát.
Soukromé organizace a sdělovací prostředky by měly zvážit, jak zpřístupnit své informace, včetně informací na internetu.
Článek 49 úmluvy vyžaduje, aby byla úmluva dostupná v přístupných formátech.
Právo osob se zdravotním postižením na vzdělávání (článek 24)
Lidé se zdravotním postižením mají právo na to, aby se učili se ve stejných třídách jako lidé bez zdravotního postižení a dostalo se jim stejně kvalitního vzdělání.
To znamená, že celý vzdělávací systém musí být osobám se zdravotním postižením přístupný. Děti se zdravotním postižením mohou například potřebovat:
- přístupnou dopravu do školy
- rampu pro vstup do budovy školy a přístupné toalety
- další podporu při učení, včetně někoho, kdo jim pomůže komunikovat s učiteli a ostatními dětmi
- výuku ve znakovém jazyce, Braillově písmu nebo jiných formátech
Učitelé možná budou muset změnit způsob výuky nebo materiály, které používají, aby pomohli všem dětem se zdravotním postižením učit se a dosahovat dobrých výsledků.
Právo osob se zdravotním postižením na zdraví a rehabilitaci (články 25 a 26)
Všechny zdravotní služby musí být pro osoby se zdravotním postižením přístupné. To se vztahuje i na budovy, v nichž se tyto služby nacházejí, dopravu k nim a informace pro pacienty.
Zdravotní služby by nikdy neměly osoby se zdravotním postižením diskriminovat. Například zdravotní služby určené ženám musí mít k dispozici lůžka a vybavení, které mohou využívat ženy se zdravotním postižením, jinak se jedná o diskriminaci.
Právo osob se zdravotním postižením na práci (článek 27)
Osobám se zdravotním postižením musí být přístupné vše v pracovním životě. Například:
- pracoviště musí být pro osoby se zdravotním postižením snadno přístupná a musí v nich být usnadněn pohyb
- informace o pracovních místech a inzeráty by měly být k dispozici v různých formátech
- pracovní školení musí být pro osoby se zdravotním postižením snadno dostupné
Právo osob se zdravotním postižením na dostatek peněz na živobytí (článek 28)
Lidé se zdravotním postižením často potřebují další peníze a podporu, která jim pomůže pokrýt životní náklady a zajistí dobrou životní úroveň. Služby, které tyto peníze a podporu poskytují, musí být přístupné. Bydlení by mělo být vhodné i pro osoby se zdravotním postižením a jejich potřeby.
Právo osob se zdravotním postižením na účast na politickém a veřejném životě (článek 29)
Úmluva uvádí, že lidé se zdravotním postižením musí mít stejné právo podílet se na dění ve svých komunitách a zemích.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou povinny zajistit, aby:
- bylo pro všechny lidi se zdravotním postižením snadné volit
- informace o volbách a politických stranách byly k dispozici v přístupných formátech
- se lidé se zdravotním postižením mohly účastnit komunitních a politických setkání
Právo osob se zdravotním postižením na účast na kulturním životě, rekreaci, volném čase a sportu (článek 30)
Lidé se zdravotním postižením mají stejné právo jako všichni ostatní účastnit se kulturních, volnočasových a sportovních aktivit. Kultura zahrnuje hudbu, divadlo, televizi, film, muzea, galerie, knihovny a významné památky.
Aby se osoby se zdravotním postižením mohly účastnit kulturních, volnočasových a sportovních aktivit, mohou potřebovat další podporu. Osoby se zdravotním postižením mohou například potřebovat:
- nájezdovou rampu nebo výtah, aby se dostaly do divadla
- zvukový záznam popisující, jak vypadá obraz
- podtitulky vysvětlující, co se děje ve filmu nebo televizním pořadu
Zpřístupnit některé staré budovy a významné památky osobám se zdravotním postižením může být obtížnější, ale státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí učinit vše, co je v jejich silách.
Knihy a tištěné informace
Knihy a tištěné informace by měly být přístupné i osobám se zdravotním postižením a měly by být k dispozici v různých formátech, včetně Braillova písma, zvukových a snadno čitelných formátů.
Právní předpisy upravující tištěné informace mohou bránit tomu, aby byly informace osobám se zdravotním postižením k dispozici. Právní předpisy mohou například bránit tomu, aby byly knihy a informace k dispozici i v dalších formátech nebo v dalších zemích.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by se měly řídit tzv. Marrákešskou smlouvou. Cílem Marrákešské smlouvy je zpřístupnit knihy a tištěné materiály osobám se zdravotním postižením.
Sportovní a volnočasové aktivity
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou povinny zajistit, aby se osoby se zdravotním postižením mohly účastnit sportovních a volnočasových aktivit stejně jako ostatní.
Osoby se zdravotním postižením musí mít možnost:
- účastnit se stejných sportovních aktivit jako lidé bez zdravotního postižení, pokud je to možné
- rozvíjet a účastnit se sportovních a volnočasových aktivit určených pouze pro osoby se zdravotním postižením
- navštěvovat a využívat místa pro sport a volný čas nebo turistická místa
Spolupráce různých států a organizací na zlepšení života osob se zdravotním postižením (článek 32)
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly spolupracovat na zpřístupnění výrobků, míst a služeb osobám se zdravotním postižením na celém světě. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by například mohly spolupracovat na tvorbě norem pro nové počítačové vybavení a technologie založené na univerzálním designu.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly vynakládat peníze a čas pouze na projekty, které zlepšují přístupnost. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly rovněž sdílet informace o tom, jak zpřístupnit výrobky, místa a služby.
Jak státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, úmluvu dodržují (článek 33)
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí zavést systémy pro kontrolu toho, jak probíhají jejich práce na naplňování úmluvy. Patří sem i práce související s přístupností.
Do kontroly pokroku států, které jsou smluvní stranou úmluvy, při naplňování úmluvy se musí zapojit různé organizace. Je třeba rovněž zapojit osoby se zdravotním postižením a komunitní organizace. Lidé se zdravotním postižením a komunitní organizace by měli například pomáhat při:
- vypracovávání právních předpisů a norem týkajících se přístupnosti
- informování lidí o přístupnosti a o tom, proč je důležitá
9. Slovníček
Výbor pro práva osob se zdravotním postižením – skupina odborníků z celého světa, která dohlíží na to, aby země dodržovaly úmluvu o právech osob se zdravotním postižením
Organizace spojených národů – organizace sdružující 193 zemí, která usiluje o to, aby byl svět pro všechny lepší a bezpečnější
Přístupnost a zpřístupňování věcí – zajištění toho, aby osoby se zdravotním postižením mohly snadno využívat místa, výrobky, vybavení a služby určené pro veřejnost a účastnit se aktivit určených pro veřejnost
Informační a komunikační technologie (ICT) – internet, mobilní telefony, rozhlas, televize, počítače a počítačové vybavení a další technologie používané ke komunikaci
Diskriminace – situace, kdy se s některými lidmi zachází hůře než s jinými lidmi ve stejné situaci kvůli tomu, kým jsou a odkud pocházejí
Tribunály – ve své podstatě soudy; lidé se například mohou obrátit na tribunál, pokud se domnívají, že je organizace diskriminuje.
Normy – pravidla, kterými se organizace musí řídit; normy přístupnosti ukazují organizacím, jak zpřístupnit místa, výrobky a služby osobám se zdravotním postižením
Univerzální design – způsob, jak zajistit, aby výrobky, zařízení, místa a služby mohli od počátku používat všichni
Přiměřené úpravy – změny, které musí organizace a společnosti provést, aby se osoby se zdravotním postižením mohly účastnit každodenních činností
Soudní systém – policie, soudy a věznice
Sdělovací prostředky – rozhlas, televize, noviny, časopisy a internet