O.H. A G.H. proti Německu

Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

Rozsudek ze dne 4. dubna 2023 ve věcech č. 53568/18 a 54741/18 – O. H. a G. H. proti Německu

Senát čtvrté sekce Soudu rozhodl jednomyslně o neporušení článku 8 Úmluvy v důsledku odmítnutí vnitrostátních orgánů právně uznat osobu, která po úřední změně pohlaví na mužské porodila dítě, jako otce tohoto dítěte.

I. Skutkové okolnosti

Stížnost podala osoba, které bylo při narození v roce 1982 přiřazeno ženské pohlaví a která v roce 2011 podstoupila úřední změnu pohlaví na mužské, aniž by se přitom podrobila chirurgickým zásahům, resp. sterilizaci (první stěžovatel) a dítě, které tato osoba porodila v roce 2013 (druhý stěžovatel). Dítě bylo počato s využitím spermatu dárce, který souhlasil s tím, že nebude mít právní postavení otce. Po narození dítěte první stěžovatel od matriky požadoval, aby byl zapsán jako otec a aby kolonka pro matku byla ponechána prázdná. Matrika se obrátila na soud, který nařídil, aby byl první stěžovatel zapsán jako matka druhého stěžovatele. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno i soudy vyšší instance, a to s odkazem na ustanovení občanského zákoníku, dle něhož je matkou osoba, která dítě porodila.

II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu

K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy

Stěžovatelé namítali porušení svého práva na respektování soukromého a rodinného života podle článku 8 Úmluvy tím, že vnitrostátní orgány odmítly zapsat prvního stěžovatele jako otce druhého stěžovatele, a to navzdory tomu, že první stěžovatel ještě před početím dítěte podstoupil úřední změnu pohlaví na mužské. Zároveň tyto orgány nařídily zapsání prvního stěžovatele jako matky, s uvedením křestních jmen, které první stěžovatel používal před úřední změnou pohlaví. Stěžovatelé poukázali na to, že uvedený postup je vystavuje riziku, že budou muset svou situaci jiným subjektům vysvětlovat, a tím i odhalit, že první stěžovatel je trans osobou. Tento postup navíc nerespektuje realitu jejich rodinných vazeb, tj. jejich vztah jakožto otce a syna, když rodný list dítěte zmiňuje osobu ženského pohlaví, která neexistuje. V důsledku toho se již první stěžovatel setkal v praxi s problémem, jak prokázat, že je skutečně rodičem druhého stěžovatele.

a) K přijatelnosti

Pokud jde o námitky prvního stěžovatele, Soud připomněl, že právo na respektování soukromého života podle článku 8 Úmluvy zahrnuje i právo na sebeurčení, včetně svobody zvolit si svou příslušnost k pohlaví (A. P., Garçon a Nicot proti Francii, č. 79885/12 a další, rozsudek ze dne 6. dubna 2017, § 93–94), z čehož plyne i ochrana trans osoby před nedobrovolným odhalením skutečnosti, že podstoupila změnu pohlaví (Y proti Polsku, č. 74131/14, rozsudek ze dne 17. února 2022, § 78). Co se týče druhého stěžovatele, Soud zopakoval, že součástí práva na respektování soukromého života je i svoboda odhalit či neodhalit určité aspekty svého soukromí (X a ostatní proti Rusku, č. 78042/16 a další, rozsudek ze dne 14. ledna 2020, § 62).

Pakliže stěžovatelé namítají i porušení práva na respektování rodinného života, Soud poukázal na to, že společně žijí jakožto rodič a dítě a že vnitrostátní orgány nezpochybňují rodičovský vztah mezi nimi. Pokud jde o tvrzené potíže prvního stěžovatele ohledně prokázání svého rodičovství v některých situacích, Soud tento rozměr zohlední v rámci přezkumu otázky, zda došlo k zásahu do práva prvního stěžovatele na respektování jeho soukromého života.

Ve světle uvedeného Soud shledal, že článek 8 se na projednávanou věc vztahuje v aspektu „soukromého života“.

b) K odůvodněnosti

1. K otázce, zda se jedná a pozitivní či negativní závazek státu

Ve své dosavadní judikatuře se Soud zabýval námitkami souvisejícími s odepřením úřední změny pohlaví z hlediska pozitivních závazků státu zaručit respektování genderové identity jednotlivce (např. A. P., Garçon a Nicot proti Francii, cit. výše, § 99). V projednávané věci je dle Soudu klíčovou otázkou, zda právní úprava a rozhodnutí přijatá vůči stěžovatelům umožňují konstatovat, že stát naplnil svůj pozitivní závazek k respektování jejich soukromého života.

2. K prostoru pro uvážení

Soud uvedl, že námitky prvního stěžovatele nesměřují proti údajům obsaženým v úředních dokumentech, které se týkají jeho samotného, ale proti informacím nacházejícím se v rodném listu jeho dítěte. Pokud jde o druhého stěžovatele, jeho právo na sebeurčení není ve hře z důvodu možného odhalení skutečností týkajících se jeho vlastní genderové identity, ale identity jeho rodiče. Pakliže se jedná o právo druhého stěžovatele na poznání svého původu, z povahy tohoto práva plyne, že představuje omezení práva namítaného prvním stěžovatelem.

Dále Soud poukázal na to, že mezi evropskými státy neexistuje shoda ohledně toho, jak do matrik zapisovat rodiče, kteří podstoupili změnu pohlaví. V současnosti pouze pět členských států Rady Evropy zapisuje takového rodiče pod jeho novým úředním pohlavím, zatímco většina zemí i nadále označuje osobu, která dítě porodila, jako jeho matku. Tato absence konsenzu plyne z toho, že úřední změna pohlaví u osoby, která je zároveň rodičem, vyvolává citlivé etické otázky.

Z uvedených důvodů dospěl Soud k závěru, že německé orgány disponovaly v projednávané věci širokým prostorem pro uvážení. Úkolem Soudu je zkoumat, zda tyto orgány nastolily spravedlivou rovnováhu mezi veřejnými zájmy a zájmy dotčených osob, přičemž hlavním kritériem je zde nejlepší zájem dítěte (Mennesson proti Francii, č. 65192/11, rozsudek ze dne 26. června 2014, § 81).

3. K právu stěžovatelů na respektování jejich soukromého života

Soud předně zdůraznil, že na rozdíl od předchozích případů týkajících se trans osob první stěžovatel v projednávané věci nenamítá nemožnost úředního uznání změny pohlaví, ale dle jeho názoru nedostatečný dopad tohoto uznání na jeho genderovou identitu, když v rodném listu jeho syna je uvedeno jeho předchozí pohlaví i jména.

Dále Soud uvedl, že vzniklá situace je důsledkem rozhodnutí německého federálního ústavního soudu z roku 2011, kterým tento označil za protiústavní podmínku chirurgického zásahu, resp. sterilizace pro účely úřední změny pohlaví. Uvedený požadavek plyne i z pozdější judikatury Soudu, a to zejména z výše citovaného rozsudku ve věci A. P., Garçon a Nicot proti Francii.

V projednávané věci vnitrostátní soudy vyvažovaly právo prvního stěžovatele na sebeurčení jednak s veřejnými zájmy, kam patří hlavně soudržnost právního řádu, jakož i úplnost a přesnost matričních záznamů, a jednak s právy a zájmy dítěte, a to zejména s právem poznat svůj původ, právem být vychováváno oběma rodiči a zájmem na tom, aby dítě bylo od narození ve stabilním právním vztahu k matce a otci. V této souvislosti vnitrostátní soudy uvedly, že mateřství a otcovství jakožto právní kategorie nejsou zaměnitelné a odlišují se jak podmínkami vzniku, tak právními důsledky.

Co se týče výše zmíněných veřejných zájmů, Soud již v minulosti uznal, že soudržnost právního řádu, hodnověrnost matričních údajů, a obecněji požadavek právní jistoty, spadají pod veřejný zájem (např. A. P., Garçon a Nicot proti Francii, cit. výše, § 132). V německém právním systému navíc výpisy z matriky plní funkci zvláštního důkazu.

Pokud jde o zájmy dítěte, Soud uvedl, že v projednávané věci vnitrostátní soudy neměly vzít v potaz pouze ty zájmy druhého stěžovatele, na které poukázal první stěžovatel, ale jejich povinností bylo naopak přezkoumat tyto zájmy v celé jejich šíři, a zejména zohlednit konflikt zájmů mezi dvěma stěžovateli. Dle Soudu obecně platí, že vnitrostátní orgány musí za takových okolností při hledání nejlepšího zájmu dítěte vzít v úvahu rovněž jeho potenciální budoucí zájmy, jakož i zájmy dětí, které se nacházejí ve srovnatelné situaci (mutatis mutandis X, Y a Z proti Spojenému království, č. 21830/93, rozsudek velkého senátu ze dne 22. dubna 1997, § 51).

V projednávané věci Soud konstatoval, že rozdíl mezi zájmy prvního a druhého stěžovatele vyvstal již záhy po narození dítěte, když bylo potřeba určit, jaké informace budou zaneseny do matriky. V tomto momentu ještě zájmy druhého stěžovatele z důvodu jeho nízkého věku nebylo možné přezkoumat individualizovaným způsobem. Pokud zde vnitrostátní soudy vzaly v potaz právo dítěte poznat svůj původ, toto právo je chráněno Úmluvou (např. Godelli proti Itálii, č. 33783/09, rozsudek ze dne 25. září 2012, § 45–46). Co se týče práva dítěte být vychováváno oběma rodiči, vnitrostátní soudy toto právo vymezily zejména jako zájem dítěte na tom, aby mohlo dosáhnout právní uznání paternity svého biologického otce. Pokud by byl první stěžovatel zapsán do rodného listu jako otec druhého stěžovatele, biologický otec dítěte by mohl být právně uznán jako otec pouze v případě, že by druhý stěžovatel nejprve inicioval řízení o popření paternity prvního stěžovatele, což vnitrostátní soudy vyhodnotily jako možnost, která pro dítě není přijatelná.

Závěrem vnitrostátní soudy podtrhly, že zásada, dle níž právní rodičovství vždy následuje prokreační funkci dané osoby, dítěti umožní, aby bylo v stabilním právním vztahu k matce a otci, který se nemění, ani pokud se trans rodič rozhodne pro anulaci úřední změny pohlaví. Dle německé vlády je navíc účelem této zásady rovněž zabránit surogátnímu mateřství, které je v Německu zakázáno, přičemž takový zákaz dle judikatury Soudu sleduje legitimní veřejný zájem (např. Paradiso a Campanelli proti Itálii, č. 25358/12, rozsudek velkého senátu ze dne 24. ledna 2017, § 203–204).

Co se týče uvedení bývalých jmen prvního stěžovatele v matrice, dle vnitrostátních soudů to bylo důsledkem jediného postupu, který za daných okolností připouštěl zákon, tj. zapsání prvního stěžovatele jako matky druhého stěžovatele, přičemž tento postup dítěti umožňoval, aby nemuselo odhalit, že jeho rodič je trans osobou. Pakliže první stěžovatel namítá, že on je při předkládání rodného listu dítěte vystavován riziku odhalení své trans identity, vnitrostátní soudy k tomu uvedly, že lze získat rodný list, v němž není žádná zmínka o rodičích. Navíc právo požadovat úplnou verzi rodného listu dítěte má jen omezený počet osob, jako sám rodič, jeho partner, jeho rodiče a potomci, přičemž u těchto osob lze obecně předpokládat, že o trans identitě daného jednotlivce již vědí. Všechny ostatní osoby musí pro získání úplné verze rodného listu prokázat legitimní zájem (mutatis mutandis Y proti Polsku, č. 74131/14, rozsudek ze dne 17. února 2022, § § 79). A nakonec, jak uvedla vláda, první stěžovatel může předkládat i jiné dokumenty než úplnou verzi rodného listu dítěte, např. pro potřeby zaměstnavatele, čímž neriskuje odhalení informace o tom, že podstoupil změnu pohlaví.

Uvedené faktory dle Soudu omezují rozsah problematických situací, kterým může být zejména první stěžovatel jakožto rodič vystaven. Soud nadto vyslovil souhlas s názorem vnitrostátních soudů, dle něhož pokud by byl stěžovatel uveden v rodném listu jako otec, chyběl by tam údaj o matce, což by také mohlo vyvolat otázky ohledně postavení prvního stěžovatele. Obdobně lze souhlasit i s argumentem vlády, že ani pokud by se – jak navrhoval stěžovatel – v rodném listu kolonky „matka“ a otec“ přejmenovaly na „rodič 1“ a „rodič 2“, neznamenalo by to nutně ochranu stěžovatelů před odhalením, jelikož termín „rodič 1“ bývá spojován s osobou, která dítě porodila.

Ve světle toho, že rodičovský vztah mezi stěžovateli jako takový není zpochybněn, přičemž existuje pouze omezený počet situací, kde předložení rodného listu druhého stěžovatele může vést k odhalení trans identity prvního stěžovatele, a s přihlédnutím k širokému prostoru státu pro uvážení v dané oblasti, Soud shledal, že německé orgány nastolily spravedlivou rovnováhu mezi právy prvního stěžovatele, právy druhého stěžovatele, úvahami týkajícími se zájmů dítěte a veřejnými zájmy. K porušení článku 8 Úmluvy tudíž nedošlo.