DARAIBOU proti Chorvatsku

Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

Rozsudek ze dne 17. ledna 2023 ve věci č. 84523/17 – Daraibou proti Chorvatsku

Senát druhé sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že došlo k porušení práva na život v hmotněprávní i procesní složce článku 2 Úmluvy. Věc se týkala požáru na policejní stanici, v jehož důsledku zemřeli tři zadržení migranti a stěžovatel utrpěl vážná zranění. Vnitrostátní orgány podle Soudu dostatečně nechránily jeho život a některé prvky tragické události řádně nevyšetřily.

I. Skutkové okolnosti

Stěžovatele marockého původu spolu se třemi dalšími osobami našla chorvatská celní policie v kamionu při pokusu o tajný přejezd hranic ze Srbska do Chorvatska. Na policejní stanici je policisté prohledali a v písemném záznamu uvedli, že nenalezli žádné předměty, které by mohly být použity k útoku, útěku nebo sebepoškození. Poté je policie zatkla a vydala rozhodnutí o jejich vyhoštění na následující den. Do té doby byli umístěni v zařízení sloužícím k držení nelegálních migrantů na policejní stanici Bajakovo. Konkrétně byli umístěni v suterénní místnosti o velikosti 9 m² bez toalety a tekoucí vody.

V 19:00 vedoucí přidělil dva policisty, aby dohlíželi na zadržené migranty. Policisté dostali příkaz, aby vždy nejméně jeden z nich zůstal před místností, aby se postarali o potřeby zadržených a zabránili případnému pokusu o útěk. Místnost byla také pod dohledem kamer. Podle informací vlády stěžovatel a další zadržení ve 20:26 přehodili přes mříže pokoje prostěradlo, aby znemožnili provoz kamerového systému. Poté začali trhat matrace a házet prostěradla a oblečení na hromadu, kterou zapálili. Způsobili intenzivní požár, který se kolem 20:31 nekontrolovatelně rozšířil po místnosti i části chodby a způsobil výpadek elektřiny v celé budově.

Požární poplach se rozezněl ve 20:32. Osm policistů spěchalo do sklepních prostor ve snaze zachránit zadržené. Současně byli přivoláni hasiči a sanitka. Jeden ze zadržených zemřel přímo na místě, další tři osoby včetně stěžovatele byly převezeny do nemocnice. Dvě z těchto osob později následkům popálenin podlehly; stěžovatel přežil.

Následujícího časného rána místo prohlédla inspekce včetně státního zástupce, kriminalistů a znalců na požáry a výbušniny. Během prohlídky nalezli v místnosti ohořelý nedopalek cigarety. Ministerstvo vnitra následně ustanovilo nezávislý vyšetřovací tým, který měl zjistit okolnosti a příčiny požáru i jeho následky. Ten dospěl k závěru, že dva určení policisté v rozhodné době osobně místnost nehlídali; bylo s nimi zahájeno kárné řízení a byli postaveni mimo službu. Jeden z policistů byl zproštěn obžaloby, druhému byla uložena pokuta ve výši 10 % měsíčního platu na dobu tří měsíců.

II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu

K tvrzenému porušení článku 2 Úmluvy

Stěžovatel namítal, že stát nezabránil požáru, v jehož důsledku utrpěl závažná zranění, a neprovedl v této věci ani účinné vyšetřování.

a) Hmotněprávní složka

První věta článku 2 Úmluvy ukládá státům nejen zdržet se „úmyslného“ odnětí života nebo „použití síly“ nepřiměřeného legitimním cílům uvedeným v písmenech a) až c) druhého odstavce ustanovení, ale také přijmout vhodná opatření k ochraně života osob, které spadají do jejich jurisdikce (L. C. B. proti Spojenému království, č. 23413/94, rozsudek ze dne 9. června 1998, § 36). Osoby ve vazbě jsou ve zvláště zranitelném postavení a orgány odpovídají za zacházení s nimi.

Pozitivní závazek státu vznikne, pokud se prokáže, že orgány věděly nebo měly vědět o existenci skutečného a bezprostředního rizika ohrožení života jednotlivce třetí osobou nebo tímto jednotlivcem samotným, a nepřijaly přitom v rámci svých pravomocí opatření, u nichž se dalo rozumně očekávat, že tomuto riziku zabrání (Keenan proti Spojenému království, č. 27229/95, rozsudek ze dne 3. dubna 2001, § 90). Nicméně i tehdy, kdy se takový stav neprokáže, existují určitá základní opatření, která by policisté a vězeňští pracovníci měli přijmout ve všech případech, aby minimalizovali jakékoli potenciální riziko pro ochranu zdraví a stavu zadržené osoby (Fanziyeva proti Rusku, č. 41675/08, rozsudek ze dne 18. června 2015, § 48).

Při hodnocení důkazů Soud uplatňuje důkazní standard „nade vší rozumnou pochybnost“. Pokud se sporné události odehrály za výlučného vědomí státních orgánů, jako je tomu v případě osob pod jejich kontrolou ve vazbě, důkazní břemeno spočívá na těchto orgánech. Ty musejí poskytnout uspokojivé a přesvědčivé vysvětlení pro takové události, jako je zranění nebo úmrtí (Anguelova proti Bulharsku, č. 38361/97, rozsudek ze dne 13. června 2002, § 109–11).

Soud neměl dostatečné důkazy o tom, že státní orgány v dané věci věděly nebo měly vědět o skutečném a bezprostředně hrozícím riziku. Přestože neměly důvody ke konkrétnímu podezření, měly i tak povinnost chránit život a zdraví zadržených osob před předvídatelným nebezpečím (Eremiášová a Pechová proti České republice, č. 23944/04, rozsudek ze dne 16. února 2012, § 110) nebo před ublížením samy sobě (Mižigárová proti Slovensku, č. 74832/01, rozsudek ze dne 14. prosince 2010, § 89). Policie tedy měla přijmout určitá základní opatření ve vztahu k zadrženým osobám, aby minimalizovala případné riziko závažných nehod, jako byla ta v projednávaném případě.

Ačkoliv policisté měli podle vnitrostátního práva odebrat zadrženým osobám veškeré zápalné předměty (srov. P. H. proti Slovensku, č. 37574/19, rozsudek ze dne 8. září 2022, § 114), ve vyhořelé místnosti byly nalezeny nedopalky cigaret. Prohlídka tak nebyla dostatečně důkladná, což bylo s největší pravděpodobností důsledkem nedbalosti policistů pověřených dohledem nad zadrženými.

Soud shledal závažné nedostatky také ve způsobu monitorování zadržených osob na policejní stanici. Kamerový systém policie důsledně nevyužívala k nepřetržitému sledování osob. Policista, který si všiml, že obrazovka promítající záznam z kamerového systému zhasla, jednoduše předpokládal, že došlo k technickému problému, a nepodnikl další kroky. Místnost se zadrženými měli hlídat dva policisté, z nichž dle jasné instrukce měl jeden z nich vždy zůstat na místě. Oba policisté však své místo opustili. Tyto nedostatky příslušné orgány nesporně zjistily a vedly k uložení kárného trestu jednomu z policistů.

Stěžovatel dále namítal, že policejní budova neměla povolení k užívání ani požární únikový plán. Vláda se k tvrzením nevyjádřila. Nezdá se však, že by vnitrostátní orgány tuto skutečnost někdy prověřily, například znaleckým posudkem ohledně protipožárních opatření zavedených na policejní stanici v rozhodné době. Soud vzhledem k nedostatku informací nemohl ke všem namítaným tvrzením stěžovatele zaujmout konečné stanovisko. Z předložených informací však jasně vyplynulo, že budova i policejní personál byly na vypuknutí požáru spíše nepřipraveny.

Státní orgány tedy neposkytly stěžovateli dostatečnou a odpovídající ochranu jeho života a zdraví, jak požaduje článek 2 Úmluvy. Došlo proto k porušení tohoto ustanovení v jeho hmotněprávní složce.

b) Procesní složka

Článek 2 Úmluvy vyžaduje, aby orgány provedly nezávislé a nestranné vyšetřování, které splňuje určité minimální standardy účinnosti, zemře-li zadržená osoba za podezřelých okolností (Paul a Audrey Edwardsovi proti Spojenému království, č. 46477/99, rozsudek ze dne 14. března 2002, § 69–73). Nejedná se o povinnost výsledku, ale prostředků. Orgány mají podniknout přiměřené kroky, aby zajistily důkazy k události, včetně očitých svědectví a forenzních důkazů. Jakýkoli nedostatek vyšetřování, který snižuje účinnou možnost zjistit okolnosti případu nebo odpovědnou osobu, může být v rozporu s požadovaným standardem účinnosti (Fanziyeva proti Rusku, cit výše, § 50).

V dané věci procesní povinnost vyšetřit okolnosti požáru a zranění stěžovatele vznikla, jelikož byl v době události v moci státních orgánů. Vyšetřování mělo zjistit zaprvé okolnosti vzniku požáru a zadruhé, zda orgány nesou nějakou míru odpovědnosti za to, že nezabránily jeho vzniku. Podle Soudu byla první reakce orgánů pohotová. Ihned po uhašení požáru provedly ohledání místa, vyslechly stěžovatele a asi třicet policistů, provedly pitvu těla zemřelého a zajistily znalecký posudek k příčině požáru. Státní zastupitelství ihned zahájilo trestní vyšetřování. To vyústilo v závěr, že pochybení policistů nepředstavovalo trestný čin. Nakonec byla jednomu z nich uložena mírná sankce v kárném řízení.

Řada otázek však zůstala bez odpovědi, zejména k prohlídce a monitorování zadržených osob, jakož i k přiměřenosti prostor pro zadržené. Neproběhlo žádné úřední vyšetřování za účelem zjistit více k „nedostatečnosti prostor a některým dalším organizačním nedostatkům“, které zmínil kárný soud. Nedošlo tedy k žádnému dalšímu šetření orgánů s cílem odhalit případné nedostatky, které vedly k tragické události, napravit je a předejít podobným pochybením v budoucnu (mutatis mutandis, Lopes de Sousa Fernandes proti Portugalsku, č. 56080/13, rozsudek velkého senátu ze dne 19. prosince 2017, § 218). Vláda nadto neprokázala, že by bylo občanskoprávní řízení vhodnou cestou, jak dokázat institucionální odpovědnost dotčených orgánů. Vyhlídky na úspěch jakýchkoli dalších opravných prostředků založených na výsledku vyšetřování, které bylo podle Soudu nedostatečně důkladné a komplexní, byly omezené (P. H. proti Slovensku, cit. výše, § 108).

Došlo proto k porušení článku 2 také v jeho procesní složce.