AUTO HÉGR, A.S. proti České republice

Rozhodnutí ze dne 12. ledna 2023 ve věci č. 20745/15 – AUTO HÉGR, a. s. proti České republice

Výbor páté sekce Soudu jednomyslně prohlásil stížnost stěžovatelské společnosti za zjevně neopodstatněnou, když shledal, že odmítnutím její ústavní stížnosti bez poskytnutí výslovného vyjádření k doplňujícímu podání nedošlo k porušení jejího práva na přístup k soudu a práva na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu článku 6 Úmluvy, jelikož ústavní stížnost směřovala proti dovolání, které bylo odmítnuto pro formální vady.

I. Skutkové okolnosti

Stěžovatelská společnost Auto Hégr, a. s. se před civilními soudy neúspěšně bránila proti zaplacení částky 933 500 Kč. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítnul pro nesplnění formálních náležitostí, jelikož směřovalo jen proti skutkovým zjištěním nižších soudů. Ústavní soud následně odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost, aniž by se výslovně vyjádřil k jejím námitkám uvedeným v doplňujícím podání, které stěžovatelka podala v zákonné lhůtě.

II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu

K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy

Stěžovatelská společnost namítala porušení svého práva na přístup k soudu a práva na odůvodnění soudního rozhodnutí dle článku 6 Úmluvy z důvodu, že Ústavní soud nevzal ve svém rozhodnutí v úvahu argumenty a návrhy, které uvedla ve svém doplnění ústavní stížnosti.

Soud připomněl, že právo na soud, jehož součástí je právo na přístup k soudu, není absolutní. Účelem procesních pravidel a lhůt pro veškerá podání směřovaná soudu je zajistit řádný chod spravedlnosti a zejména zachování právní jistoty, která je jedním ze základních prvků právního státu (Bulena proti České republice, č. 57567/00, rozsudek ze dne 20. dubna 2004, § 28‒29). Účastníci řízení musí očekávat, že nedodržení těchto pravidel bude mít za následek nepřijatelnost opravného prostředku (Époux proti Francii, č. 19583/02, rozhodnutí ze dne 1 ledna 2007).

Soud dále podotkl, že zatímco odůvodnění rozhodnutí prvostupňového a odvolacího soudu podléhá určitým požadavkům, při hodnocení odůvodnění odmítnutí opravného prostředku nejvyšším soudem je značně benevolentnější. Pokud tento soud odmítne dovolání pro nesplnění podmínek jeho přijatelnosti, požadavky spravedlivého procesu jsou naplněny i tehdy, pokud je odůvodnění velmi omezené (Wnuk proti Polsku, č. 38308/05, rozhodnutí ze dne 1. září 2009).

Případ stěžovatelky byl přezkoumán dvěma soudy nadanými plnou jurisdikcí posoudit skutkové i právní otázky. Ústavní soud zasahoval toliko jako soudní orgán posuzující otázky na ústavní úrovni. V záhlaví svého rozhodnutí uvedl, že rozhodl o ústavní stížnosti podané proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, aniž by zmínil krajský soud, na který se odvolávalo doplňující podání stěžovatelky. Soud však dal zapravdu vládě, že Ústavní soud nebyl příslušný zabývat se námitkami stěžovatelky na postup soudů nižších stupňů, neboť její dovolání bylo odmítnuto, aniž by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dodal, že Nejvyšší soud stručně, ale jasně uvedl důvody pro odmítnutí dovolání. Ke skutečnosti, že neposkytl poučení ohledně vad dovolání, Soud zdůraznil, že v řízení o dovolání je povinné právní zastoupení; advokát stěžovatelky jí proto měl poskytnout odpovídající právní poradenství, aby dovolání splňovalo všechny příslušné procesní podmínky.

Soud dospěl k závěru, že v postupu vnitrostátních soudů nebyly žádné prvky svévole, a prohlásil tudíž stížnost za zjevně neopodstatněnou.