NUOTA proti České republice

Rozhodnutí ze dne 15. prosince 2022 ve věci č. 40764/14 – Nuota proti České republice

Výbor páté sekce Soudu odmítl stížnost týkající se délky stěžovatelovy vazby dle čl. 5 odst. 3 Úmluvy jako zjevně neopodstatněnou.

I. Skutkové okolnosti

Stěžovatel byl v únoru 2011 obviněn z padělání, pozměnění veřejné listiny, podvodu a úvěrového podvodu. Zároveň soud rozhodl o jeho umístění do vazby. V listopadu 2013 byl stěžovatel odsouzen k sedmi a půl letům odnětí svobody. V době vyšetřování opakovaně podával stížnosti a sliby k propuštění z vazby. Vnitrostátní soudy je vždy z různých důvodů odmítly. Stěžovatel například nehradil výživné na syna, neměl stálé zaměstnání, majetek ani úspory, žil pouze z dovozu vozidel do České republiky, musel splácet dluhy. Nadto mohl při propuštění ovlivňovat svědky nebo vzhledem k rozsáhlým kontaktům uprchnout do zahraničí. Soudy přihlédly také k povaze trestné činnosti, která spočívala v uvádění jiných v omyl s cílem získat prospěch a předstírání okolností, které nejsou pravdivé. Ústavní soud jeho ústavní stížnost odmítl s tím, že orgány uvedly pro trvání vazby dostatečně přesvědčivé důvody vzhledem k okolnostem případu.

II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu

Stěžovatel namítal, že jeho vazba trvala nepřiměřeně dlouho. Soud stížnost posuzoval na poli čl. 5 odst. 3 Úmluvy.

Obecné zásady vztahující se k čl. 5 odst. 3 Úmluvy byly shrnuty ve věcech Smatana proti České republice (č. 18642/04, rozsudek ze dne 27. září 2007, § 101–103, a Buzadji proti Moldavsku, č. 23755/07, rozsudek velkého senátu ze dne 5. července 2016, § 84–91). Stěžovatelova vazba započala v únoru 2011 a skončila v listopadu 2013, kdy byl odsouzen soudem prvního stupně. Celková délka vazby tak dosáhla téměř dvou let a deseti měsíců.

Soud shledal, že obvinění vůči stěžovateli se týkala rozsáhlé podvodné činnosti v Česku i zahraničí. Uznal, že důvodné podezření bylo založeno na přesvědčivých důkazech a přetrvávalo po celou dobu soudního řízení, které nakonec vedlo k jeho odsouzení. Stěžovatelova vazba dále podléhala pravidelnému častému přezkumu dle zákona včetně přezkumu jeho třinácti žádostí o propuštění.

Vnitrostátní soudy vazbu shledaly za odůvodněnou na základě relevantních okolností jako posouzení osobní a finanční situace, životního stylu, vazeb a kontaktů v zahraničí. Orgány nadto v průběhu času zúžily důvody vazby pouze na útěkovou, jakmile pominulo riziko, že by stěžovatel ovlivňoval svědky.

Podle Soudu mají vnitrostátní orgány při rozhodování o propuštění nebo zadržení osoby zvážit alternativní opatření k zajištění její účasti před soudy (Idalov proti Rusku, č. 5826/03, rozsudek velkého senátu ze dne 22. května 2012, § 140). V dané věci vnitrostátní soudy alternativní opatření nepovažovaly za vhodné z důvodů závažnosti, povahy a délky projednávané trestné činnosti, a dále osobního zázemí a životního stylu stěžovatele. Soud proto uzavřel, že vnitrostátní soudy dostatečně odůvodnily vzetí stěžovatele do vazby a dostatečně zvážily alternativní opatření k zajištění jeho účasti na soudním řízení.

K požadavku zvláštní péče při vedení trestního řízení Soud poznamenal, že v průběhu téměř rok trvajícího přípravného řízení orgány provedly řadu vyšetřovacích úkonů, včetně žádostí o právní pomoc ze zahraničí. S ohledem na značnou složitost případu s mezinárodním prvkem Soud shledal postup vnitrostátních orgánů za spadající do standardu zvláštní péče.

Soud připomněl, že dle čl. 5 odst. 3 Úmluvy mají soudy zajistit, aby vazba obviněného v přípravném řízení nepřekročila přiměřenou dobu a aby bylo řízení vedeno dostatečně rychle. V dané věci však Soud přijal tvrzení vlády, že délka řízení nepřekročila rámec toho, co lze považovat za přiměřené vzhledem ke složitosti obvinění, které se týkalo přeshraničního organizovaného zločinu a vyžadovalo mnoho důkazů. Soudní jednání byla plánována v přiměřené lhůtě nepřesahující dva měsíce a každé odročení orgány řádně odůvodnily, zejména potřebou provést rozsáhlé dokazování. Podle Soudu právo stěžovatele na rychlé projednání nesmí bránit úsilí vnitrostátních orgánů plnit své vyšetřovací úkoly se zvláštní péčí (srov. Sadegül Özdemir proti Turecku, č. 61441/00, rozsudek ze dne 2. srpna 2005, § 44).

Vzhledem k dostatečným a relevantním důvodům vnitrostátních orgánů pro ospravedlnění vazby stěžovatele a splnění požadavku na zvláštní péči trestního řízení Soud stížnost odmítnul jako zjevně neopodstatněnou dle čl. 35 odst. 3 písm. a) a 4 Úmluvy.