LÁZÓK proti České republice

Rozhodnutí výboru ze dne 15. prosince 2022 ve věci č. 43676/15 – Lázók proti České republice

Výbor páté sekce Soudu dospěl k závěru, že trestní řízení proti stěžovateli, ve kterém byly před soudem přečteny výpovědi tří svědků z přípravného řízení, bylo jako celek spravedlivé, jelikož výpovědi dvou nepřítomných svědků nebyly výlučnými ani rozhodujícími důkazy a výpověď třetího svědka odpovídala lékařské zprávě, přičemž stěžovatel měl možnost soudu předložit svojí verzí události. Stížnost na poli čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy tak byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.

I. Skutkové okolnosti

Stěžovatel byl v roce 2014 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8,5 roku za spáchání trestného činu těžkého ublížení na zdraví. Stěžovatel a poškozený byli pod vlivem návykových látek, hádka mezi nimi započala v baru a pokračovala před barem, kde stěžovatel v přítomnosti I. S. uchopil hlavu poškozeného a udeřil s ní o betonovou dlažbu. Odsouzení bylo založeno na svědectví I. S., který byl přítomen násilí před barem, na svědectví D. H. a N. H., kteří byli přítomni hádce v baru, a na lékařské zprávě. D. H. a N. H. vypovídali v přípravném řízení za přítomnosti obhájce stěžovatele, který jim kladl dotazy. K hlavnímu líčení se je nepodařilo předvolat a jejich svědectví neměla dle nalézacího soudu rozhodující váhu. Očitý svědek I. S. vypovídal v přípravném řízení za přítomnosti soudce a následně se vrátil na Ukrajinu, kde byl na žádost českých orgánů činných v trestním řízení vyslechnut. Obhájce stěžovatele byl o výslechu na Ukrajině informován, avšak účast odmítl.

II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu

K tvrzenému porušení článku 6 Úmluvy

Stěžovatel namítal, že trestní řízení nebylo spravedlivé v důsledku nemožnosti vyslechnout svědky, čímž došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy.

Soud úvodem konstatoval, že relevantní zásady týkající se použití usvědčující výpovědi nevyslechnutého svědka jako důkazu v řízení před soudem byly shrnuty ve věcech Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království (č. 26766/05 a 22228/06, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2011) a Schatschaschwili proti Německu (č. 9154/10, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2015). Prvořadým zájmem Soudu je posoudit, zda dané řízení jako celek bylo spravedlivé.

V dané věci Soud konstatoval, že stěžovatel neprokázal, že by celková spravedlivost řízení vedoucího k jeho odsouzení byla nenávratně narušena nedostatkem příležitosti vyslechnout nebo nechat vyslechnout tři svědky obžaloby. Pokud jde o svědky D. H. a N. H., význam jejich svědectví nebyl dostatečně prokázán, protože ani jeden z nich nebyl přítomen násilí a poskytli jen málo informací k okolnostem potyčky před barem. V každém případě jim obhájce stěžovatele měl možnost klást dotazy v přípravném řízení. Soud uzavřel, že jejich výpovědi nebyly jedinými ani rozhodujícími důkazy pro odsouzení stěžovatele. Ohledně svědectví I. S. stěžovatel nevysvětlil, jak jeho obhajobu poškodila nemožnost klást mu dotazy přímo. Ze spisu totiž nevyplývá, že by stěžovatel zpochybňoval, že se dostal s poškozeným do potyčky, netvrdil, že byl poškozeným napaden a nepředestřel jinou verzi událostí. Jeho výpověď byla v souladu s lékařskou zprávou, která potvrdila způsob, jakým byl poškozený zraněn a na kterou se soud odvolával. Povaha zranění vylučovala, že by nebyl zbit stěžovatelem. Soud tak neměl důvod rozporovat odůvodnění vnitrostátních soudů. Stěžovatel měl možnost soudu předestřít svůj případ a zpochybnit předložené důkazy, včetně svědeckých výpovědí. Nalézací soud řádně přezkoumal váhu a soulad svědeckých výpovědí jak mezi sebou, tak s jinými dostupnými důkazy. Soud proto dospěl k závěru, že trestní řízení jako celek bylo spravedlivé a stížnostní námitky jsou zjevně neopodstatněné.