AGARWAL proti České republice

Rozhodnutí ze dne 13. prosince 2022 ve věci č. 44870/19 – Agarwal proti České republice

Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že svěření dítěte do péče matky nebylo v rozporu s právem otce dítěte na rodinný život ve smyslu článku 8 Úmluvy a že otec neprokázal, že byl v řízení diskriminován z důvodu své státní příslušnosti. Námitky týkající se úpravy styku a délky řízení Soud odmítl, jelikož stěžovatel nevyčerpal vnitrostátní prostředky nápravy.

I. Skutkové okolnosti

Stěžovateli britského občanství a jeho české manželce se v březnu 2015 narodila v České republice dcera. Následně rodina pobývala ve Spojeném království, avšak v listopadu téhož roku matka s dcerou odjely zpět do České republiky. Návrh otce na navrácení dítěte do Spojeného království podaný dle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí byl zamítnut s tím, že obvyklé bydliště dítěte bylo v České republice. Matka podala návrh na svěření dítěte do péče. Stěžovateli byl ustanoven tlumočník a oběma rodičům byla z důvodu konfliktních vztahů nabídnuta mediace. Od prosince 2015 do prosince 2017 se stěžovatel s dcerou vídal ať již v České republice nebo ve Spojeném království, kam matka s dcerou jezdily, případně prostřednictvím Skype. Obvodní soud vydal v lednu 2018 předběžné opatření o právu otce na styk a rozsudek, kterým dítě svěřil do péče matky jednak kvůli jeho nízkému věku a také kvůli nestálým osobním poměrům otce, který cestoval mezi Spojeným královstvím a Českou republikou a nevylučoval přestěhování se do Indie, odkud pocházel, nebo do Spojených států amerických za prací. Soud uvedl, že mezi otcem a dcerou existovala jazyková bariéra, jelikož otec nehovořil česky, dítě z důvodu nízkého věku nehovořilo anglicky a pokusy otce hovořit na dítě jazykem hindi nebyly úspěšné, což připouštěl i sám otec. K upevnění vztahu mezi dítětem a otcem byl třeba čas a matka tomu nebránila. Městský soud v říjnu 2018 rozsudek obvodního soudu vydaný v nelepším zájmu dítěte potvrdil. Předběžným opatřením vydaným v roce 2019 byl styk rozšířen.

II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu

A. K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy

Stěžovatel namítal, že bylo porušeno jeho právo na respektování rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy, jelikož mu dcera nebyla svěřena do výhradní ani střídavé péče a soudy řádně neurčily styk.

Soud se úvodem vyjádřil k námitce vlády o nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy. V ústavní stížnosti podané v lednu 2019 stěžovatel napadl pouze rozsudky z ledna a října 2018 o svěření dítěte do péče matky. Soud konstatoval, že řízení o určení styku v lednu 2021 stále probíhalo a styk byl určen na základě předběžných opatření. Stěžovatel nepodal proti žádnému z předběžných opatření ústavní stížnost, a nevyčerpal tak vnitrostátní prostředky nápravy (Prodělalová proti České republice, č. 40094/08, rozsudek ze dne 20. prosince 2011, § 46). Pokud jde o namítanou délku řízení ve věci samé, stěžovatel rovněž nevyčerpal vnitrostátní prostředky nápravy, které byly shledány účinnými (Drenk proti České republice, č. 1071/12, rozsudek ze dne 4. září 2014, § 69–71).

Ve věcech péče o děti mají vnitrostátní orgány široký prostor pro uvážení (C. proti Finsku, č. 18249/02, rozsudek ze dne 9. května 2006, § 53). V dané věci řízení zahájila matka v době, kdy dítěti bylo pouhých osm měsíců. Stěžovatel následně v době svého pobytu ve Spojeném království žádal o přeshraniční střídavou péči a po svém přestěhování se do České republiky o výlučnou nebo střídavou péči. V době vydání vnitrostátních rozsudků v roce 2018 byly dítěti necelé tři roky a nemohlo být tudíž slyšeno. Soudy vzaly v potaz napětí mezi rodiči, jejich silné citové vazby k dítěti a fakt, že dítě žilo od narození s matkou, zatímco situace stěžovatele nebyla stabilní a mezi ním a dcerou existovala jazyková bariéra. Za uvedené situace by stěžovatel dítěti nevytvořil vhodné prostředí pro výchovu a k upevnění vztahů s dítětem byl třeba čas. V důsledku nízkého věku by změna bydliště a odloučení od matky mohly mít negativní vliv na psychiku dítěte, přičemž rodič nemůže mít nárok na přijetí opatření, která by poškodila zdraví a rozvoj dítěte. Odůvodnění rozhodnutí sledovala nejlepší zájem dítěte a nevybočila ze širokého prostoru státu pro uvážení. Rozhodnutí byla vydaná v kontradiktorním řízení a stěžovatel měl za asistence tlumočníka možnost předložit všechny své argumenty a měl přístup ke všem relevantním informacím. Odmítnutí obvodního soudu nechat zpracovat znalecké posouzení rodičů bylo dostatečně odůvodněno. Soud proto dospěl k závěru, že stížnostní námitka je zjevně neopodstatněná.

B. K tvrzenému porušení článku 14 ve spojení s článkem 8 Úmluvy

Stěžovatel namítal, že byl z důvodů, na kterých bylo založeno odmítnutí svěřit dceru do jeho péče, diskriminován na základě své státní příslušnosti v rozporu s článkem 14 Úmluvy.

Soud dospěl k závěru, že vnitrostátní soudy posoudily všechny okolnosti a rodičovské schopnosti, aby našly nejvhodnější řešení pro dítě. Dítě žilo dlouhou dobu s matkou a situace stěžovatele nebyla ustálená tak, aby zajistil vhodné prostředí pro dítě. Rozhodnutí byla založena na nejlepším zájmu dítěte. Soud stejně jako Ústavní soud uznává, že schopnost rodiče komunikovat se svým dítětem, předškolním zařízením a dalšími orgány je relevantní pro posouzení schopnosti rodiče postarat se o dítě. Soud souhlasil se stěžovatelem, že je třeba se v každé situaci vyhnout stereotypům a předsudkům vůči otcům ze zahraničí, nicméně stěžovatel neprokázal, že by v obdobné situaci bylo s českým otcem zacházeno příznivěji. Z vnitrostátních rozhodnutí neplyne, že by s ním bylo zacházeno rozdílněji z důvodu státní příslušnosti. Stížnostní námitka je tak zjevně neopodstatněná.