PODLIPNÍ proti České republice

Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

Rozhodnutí výboru ze dne 31. března 2022 ve věci č. 9128/13 – Podlipní proti České republice

Výbor páté sekce Soudu dospěl k závěru, že trestní řízení proti stěžovatelům, ve kterých byly před soudem přečteny výpovědi svědků z přípravného řízení, bylo jako celek spravedlivé, jelikož výpovědi nepřítomných svědků nebyly výlučnými ani rozhodujícími důkazy. Nedošlo tak k porušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy.

I. Skutkové okolnosti

Před obviněním stěžovatelů z krácení daně policie vyslechla za přítomnosti soudce v režimu tzv. neodkladného a neopakovatelného úkonu svědka K., ukrajinského státního příslušníka, na kterého bylo vydáno rozhodnutí o vyhoštění. Následně české státní zastupitelství požádalo své ukrajinské protějšky o součinnost za účelem výslechu O., bývalého obchodního partnera prvního stěžovatele, který nebyl ochoten vycestovat do České republiky. Výslech O. proběhl na Ukrajině bez přítomnosti obhájců, jelikož jejich účast byla zamítnuta z důvodu rozporu s ukrajinským právem. Na hlavním líčení krajský soud vyslechl stěžovatele a jejich spoluobviněné, zpracovatele znaleckých posudků a řadu svědků. Výpovědi K. a O. byly přečteny. V roce 2008 byli stěžovatelé uznáni vinnými a byl jim uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let. Krajský soud se opřel o značné množství důkazů, zejména o výpovědi spoluobviněných stěžovatelů, svědecké výpovědi, řadu listinných důkazů a znalecké posudky. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že O. vyvrátil obhajobu stěžovatelů, jelikož doložil, že podpis na příslušných listinách nebyl jeho a že ze společnosti v roce 2000 odešel. K výpovědi K. soud uvedl, že nebyla plně věrohodná. Vrchní soud rozsudek potvrdil s tím, že krajský soud vysvětlil, proč nebylo třeba dále vyslýchat O. a K. Dle Ústavního soudu výpovědi nepřítomných svědků nebyly rozhodujícími důkazy a byly podpořeny řadou dalších důkazů.

II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu

A. K tvrzenému porušení článku 6 Úmluvy

Stěžovatelé namítali, že trestní řízení nebylo spravedlivé v důsledku nemožnosti vyslechnout svědky K. a O., čímž došlo k porušení jejich práv zaručených čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy.

1. Obecné zásady vyplývající z judikatury Soudu

Soud úvodem konstatoval, že relevantní zásady týkající se použití usvědčující výpovědi nevyslechnutého svědka jako důkazu v řízení před soudem byly shrnuty ve věcech Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království (č. 26766/05 a 22228/06, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2011) a Schatschaschwili proti Německu (č. 9154/10, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2015). Soud tak zkoumá, zaprvé, zda existují závažné důvody pro nepřítomnost svědka u hlavního líčení a následné připuštění výpovědi nevyslechnutého svědka jako důkazu, zadruhé, zda se výpověď stala výlučným nebo rozhodujícím základem pro odsouzení obviněného a zda přijetí takového důkazu mohlo omezit jeho právo obhajoby, a zatřetí, zda existovaly dostatečné vyvažující faktory, které kompenzovaly obtíže obhajobě takto způsobené a zajistily, že dané řízení jako celek bylo spravedlivé.

2. Jejich použití na danou věc

a) Zda existoval závažný důvod pro nepřítomnost svědků

Svědci K. a O. byli vyslechnuti v přípravném řízením. K. byl vyslechnut před obviněním stěžovatelů, O. byl vyslechnut ukrajinskými orgány na základě žádosti českých orgánů o právní pomoc, přičemž přítomnost obhájce stěžovatelů u jeho výslechu zapovídalo ukrajinské právo. Judikatura Soudu vyžaduje, aby vnitrostátní orgány aktivně vyhledávaly svědky svědčící proti obviněnému, aby mu umožnily jejich výslech (Lučić proti Chorvatsku, č. 5699/11, rozsudek ze dne 27. února 2014, § 79; Colac proti Rumunsku, č. 26504/06, rozsudek ze dne 10. února 2015, § 47). Krajský soud se však spokojil s přečtením výpovědí svědků z přípravného řízení, aniž uvedl konkrétní důvody jejich nepřítomnosti. Dle Soudu nic nenasvědčuje tomu, že by soud podnikl nějaké kroky, aby se tito svědci dostavili k hlavnímu líčení. Z rozsudku krajského soudu ani z rozhodnutí Ústavního soudu nevyplývá, že by krajský soud zjišťoval, zda se policie někdy pokusila zjistit jejich nové adresy nebo podrobnosti o jejich nepřítomnosti, včetně toho, zda byla dočasná nebo trvalá (srov. Gabrielyan proti Arménii, č. 8088/05, rozsudek ze dne 10. dubna 2012, § 82). Soud učinil závěr, že nebyla prokázána existence pádných důvodů pro nedostavení se svědků K. a O.

b) Zda byly výpovědi nepřítomných svědků výlučným nebo rozhodujícím důkazem pro odsouzení stěžovatelů

Mezi stěžovateli a vládou nebylo sporu, že ani jedna svědecká výpověď nebyla výlučným důkazem. Z rozsudku krajského soudu vyplývá, že svědectví O. pouze vyvrátilo verze skutkového stavu stěžovatelů, ale soud z něj při odsouzení stěžovatelů nijak nevycházel. Navíc bylo potvrzeno kopií cestovního dokladu O. a zprávou Interpolu. Krajský soud uvedl, že výpověď K. nesmí být přeceněna a není zcela důvěryhodná. Nadto fakt, že K. nepodepsal příslušné listiny, byl prokázán rovněž znaleckým posudkem. Uvedené závěry potvrdil i odvolací soud. Soud se proto domnívá, že výpovědi nepřítomných svědků nebyly pro usvědčení stěžovatelů ani rozhodující, ani neměly tak významnou váhu, že by mohly ztížit jejich obhajobu. Jejich odsouzení bylo založeno na velkém množství dalších důkazů, přičemž výpovědi nepřítomných svědků byly pouze dvěma střípky mozaiky, která dala soudu ucelenou představu o skutkovém stavu, tj. o schématu krácení daní stěžovateli. Na rozdíl od stěžovatelů je Soud toho názoru, že svědectví nepřítomných svědků hrálo pouze doplňkovou úlohu a stěžovatelé byli odsouzeni na základě velkého množství důkazů.

c) Zda existovaly dostatečné vyvažující faktory, které kompenzovaly obtíže obhajoby

Podle rozsudku ve věci Schatschaschwili proti Německu (cit. výše, § 125–131) mohou mezi vyvažující faktory, které je třeba vzít v potaz, patřit (i) přístup nalézacího soudu k neprověřeným důkazům, (ii) dostupnost a síla dalších usvědčujících důkazů a (iii) možnost stěžovatelů předložit vlastní verzi událostí, zpochybnit věrohodnost nepřítomných svědků a poukázat na jakoukoli nekonzistentnost v jejich výpovědích. Dle Soudu nebylo v projednávané věci nutné zkoumat existenci vyvažujících faktorů, a to vzhledem ke zjištění Soudu, že výpovědi nepřítomných svědků neměly rozhodující ani významnou váhu (Schatschaschwili proti Německu, cit. výše, § 116; Sitnevskiy a Chaykovskiy proti Ukrajině, č. 48016/06 a 7817/07, rozsudek ze dne 10. listopadu 2016, § 125). Vzhledem k omezenému dopadu neprověřených výpovědí nemohlo jejich připuštění narušit celkovou spravedlivost řízení. Odsouzení stěžovatelů bylo podpořeno řadou dalších usvědčujících důkazů. Stěžovatelé, zastoupení obhájci, měli neomezenou možnost předložit vlastní verzi událostí, které využili, a zpochybnit věrohodnost svědků a přípustnost jejich výpovědí. Existovaly tak dostatečné vyvažující faktory.

d) Závěr

Soud proto dospěl k závěru, že trestní řízení jako celek bylo spravedlivé a stížnostní námitky jsou zjevně neopodstatněné.