STANDARD VERLAGSGESELLSCHAFT MBH (č. 3) proti Rakousku

Typ rozhodnutí: rozsudek senátu (4. sekce)

Číslo stížnosti: 39378/15

Datum: 7. 12. 2021

Složení senátu: Y. Grozev (předseda senátu) (Bulharsko), T. Eicke (Spojené království), F. Vehabović (Bosna a Hercegovina), I. A. Motoc (Rumunsko), A. Harutyunyan (Arménie), G. Kucsko-Stadlmayer (Rakousko), P. Pastor Vilanova (Andora).

[§ 1.–4. Průběh řízení před ESLP.]

I. Okolnosti případu

5. Stěžovatelka je společnost s ručením omezeným se sídlem ve Vídni. Vlastní a vydává deník publikovaný v tištěném formátu (Der Standard), v digitální formě (jako e-paper) a v online verzi (derStandard.at). Stěžovatelka popisuje svou práci jako práci multimediální povahy a redakce (Redaktion) nerozlišuje mezi tištěnou a digitální formou. Online portál novin provozovaný stěžovatelkou jako derStandard.at (dále jen „portál”) uveřejňuje články zadávané redakcí a diskusní fóra, která s články souvisí. Na konci každého článku zve stěžovatelka registrované uživatele k přidávání komentářů bannerem uvádějícím „Váš názor se počítá“ a políčkem nazvaným „Váš komentář…“, který jim umožňuje vložit text.

1. V průběhu registrace (při níž musí noví uživatelé přijmout všeobecné obchodní podmínky stěžovatelky, viz § 7 níže) je každý uživatel povinen stěžovatelce sdělit své jméno, příjmení a e-mailovou adresu; navíc může nepovinně uvést svou doručovací adresu. Uživatelé jsou informováni, že jejich údaje nebudou veřejně přístupné.

2. Všeobecné obchodní podmínky stěžovatelky uvádějí, že pravidla fór… musí být dodržována. Pod nadpisem „Společenské zásady“ připomíná stěžovatelka uživatelům, že jejich komentáře jsou nezbytná a cenná část portálu. (…) Popisuje portál tak, že poskytuje platformu pro živelný, zajímavý a lákavý dialog. V podtitulku nazvaném „znaky kvality [Qualitätsmerkmale] příspěvků“ poskytuje stěžovatelka pokyny, jak psát komentář. V podtitulku „pravidla fór“ uživatelům připomíná, že jsou za své vlastní komentáře odpovědní a mohou být žalovatelní, navíc je uvedeno, že stěžovatelka poskytne data uživatelů, pokud to vyžaduje zákon. Inter alia, osobní útoky ve formě urážek, výhružek nebo obtěžování, stejně jako pomlouvačná prohlášení nebo výroky škodící obchodním společnostem jsou neakceptovatelné. Stěžovatelka si vyhrazuje právo smazat příspěvky, které nedodržují společenské zásady. (…)

V podtitulku „proces moderace“ stěžovatelka informuje své uživatele, že instalovala automatický systém vyhledávání klíčových slov. Všechny komentáře uživatelů tento systém skenuje kvůli problematickému obsahu před tím, než jsou na portálu uveřejněny. V případě, že systém označí problematický komentář, publikace tohoto komentáře je předmětem manuálního ex ante posouzení.

9. (…) Navíc, všechny komentáře k věci týkající se zejména citlivých otázek mohou podléhat povinnosti manuální kontroly před publikací. (…)

10. Po publikaci podrobuje stěžovatelka komentáře uživatelů pravidelně redakčnímu přezkumu.

[11. Blíže k systému hlášení komentářů pro manuální redakční přezkum]

12. (…) Uživatelská data jsou na základě žádosti a v souladu s právem sdělena třetím stranám, pokud je dostatečně jasné, že příslušný komentář mohl porušit práva jednotlivce.

II. Komentáře publikované na portálu

A. Komentáře týkající se K. S. a FPK

13. Dne 19. 3. 2012 byl na portálu publikován článek s titulkem „Bratři [S.] podnikají kroky proti uživatelům fóra“ (Gebrüder [S.] gehen gegen Foren-User vor). Článek souvisel, inter alia, s K. S, který byl v té době lídrem Svobodných v Korutanech (FPK), pravého křídla regionální politické strany, která v té době byla zastoupena v korutanském zemském sněmu a zemské vládě ... Článek citoval poznámku K. S. popisující lidi, kteří jej napadali na fórech, jako „ušmudlané týpky, kteří tam hlasitě nadávají“ (Schmuddeltypen, die sich hier ausrotzen). Článek přitáhl více než 1 600 uživatelských komentářů.

14. Dne 22. 3. 2012 postoval čtenář s uživatelským jménem „Tango Korrupti2013“ následující komentář vztahující se k onomu článku:

„Zkorumpovaní političtí sráči zapomínají, [ale] my ne DEN VOLEB JE DEN ZÚČTOVÁNÍ!!!!!“ (Korrupte Polit-Arschlöcher vergessen, wir nicht WAHLTAG IST ZAHLTAG!!!!!)

15. Dne 23. 3. 2012 čtenář s uživatelským jménem „rrrn“ vložil následující komentář:

„Dalo se očekávat, že odpůrci FPO/K se nechají unést. [To by] se nestalo, kdyby byli zakázaní pro své pokračující nacistické obrození.“ (War zu erwarten, dass FPOe/K, ... -Gegner ueber die Straenge schlagen. Waere nicht passiert, wenn diese Parteien verboten worden waeren wegen ihrer dauernden Nazi-wiederbelebung.)

16. Dne 16. 4. 2012 požádali K. S. a FPK stěžovatelku, aby uveřejnila jména, adresu a e-mailovou adresu (dále jen „uživatelská data“ viz § 6 výše) autorů komentářů, aby proti nim mohli zahájit civilní a trestní řízení.

17. Dne 18. 4. 2012 stěžovatelka odpověděla, že komentáře smazali, ale odmítla odtajnit předmětná uživatelská data. (…)

B. Komentáře týkající se H. K.

18. Dne 5. 5. 2013 byl na portálu publikován rozhovor s H. K. s titulkem „To, čemu říkáte revolta, to já nazývám efektivní reklama“ (Was Sie Aufruhr nennen, nenne ich Werbewirksamkeit). H. K. uvedl, inter alia, že plakáty a slogany musí vzbuzovat emoce, protože bez emocí by nemohl být v politice úspěch. V té době byl poslancem rakouské Národní rady (Nationalrat) a generální tajemník pravého křídla Svobodné strany Rakouska (Freiheitliche Partei Österreichs, FPÖ).

19. Následně po uveřejnění tohoto rozhovoru vložil ve stejný den čtenář s uživatelským jménem „try_error“ tento komentář:

„[Pokud] bychom soustavně nechápali špatně [smysl] svobody projevu a pokud by podrývání naší ústavy a destabilizování naší formy vlády byly zároveň trestné – nebo minimálně kdyby [protimafiánské zákony] byly pro jednou použity na extrémně pravicovou scénu v Rakousku – potom by [H.K.] byl jedním z největších zločinců za druhé republiky…“ (würden wir nicht ewig meinungsfreiheit falsch verstehen und wäre das sägen an der verfassung und das destabilisieren unserer staatsform konsequent unter strafe gestellt, oder wäre wenigstens der mafiaparagraf einmal angewendet worden auf die rechtsextreme szene in österreich, dann wäre [H.K.] einer der größten verbrecher der 2ten republik ...)

20. Dne 20. 6. 2013 H. K. požádal stěžovatelku, aby komentář smazala a odtajnila uživatelská data (srov. § 6 a 16 výše) autora, aby bylo možné proti němu zahájit civilní a trestní řízení.

21. Dne 26. 6. 2013 stěžovatelka odpověděla, že komentář smazala, ale odmítla poskytnout předmětná uživatelská data. (…)

III. Řízení proti stěžovatelce

A. Řízení zahájené na návrh K. S. a FPK

22. Dne 11. 6. 2012 podali K. S. a FPK občanskoprávní žalobu proti stěžovatelce dle § 18 odst. 4 zákona o E-commerce (srov. § 37 níže). K. S. požadoval uživatelská data vztahující se ke čtenáři s uživatelským jménem „Tango Korrupti2013“ (srov. § 14 výše). FPK požadovala uživatelská data vztahující se ke čtenáři s uživatelským jménem „rrrn“ (srov. § 15 výše). K. S a FPK uvedli, že dotčené příspěvky představovaly pomluvu (Ehrenbeleidigungen; üble Nachrede) ve smyslu čl. 1330 občanského zákoníku (srov. § 34 níže) a ve smyslu čl. 111 trestního zákoníku, stejně tak urážku (Beleidigung) ve smyslu čl. 115 trestního zákoníku a že potřebovali požadovaná uživatelská data, aby mohli vznášet proti těmto uživatelům nároky.

23. Stěžovatelka zastávala názor, že nebyla povinna sdělit uživatelská data, protože dotčené komentáře nebyly pomlouvačné, ale spíše představovaly povolené hodnotové soudy. Odkázala na postavení K. S. jako politika, styl, který zvolil, když poskytoval veřejná prohlášení, a formu projevu užívanou ostatními členy FPK. Nad to argumentovala, že byla oprávněna odepřít své zdroje – podle § 31 odst. 1 mediálního zákona (srov. § 35 níže), který reguluje ochranu redakčního tajemství (Redaktionsgeheimnis).

24. Dne 10. 9. 2013 Zemský civilní soud ve Vídni (Landesgericht für Zivilrechtssachen Wien) návrh zamítl. Shledal, že nebylo možné prokázat, zda předmětné komentáře uživatelů prošly manuálním přezkumem předtím, než byly publikovány. Měl za to, že stěžovatelka jednala jako hostující poskytovatel a že se použije tudíž § 18 odst. 4 zákona o E-commerce (srov. § 37 níže). (…) Pokračoval přezkumem obsahu a kontextu komentářů a uvedl, že byly učiněny několik dní po publikaci dotčeného článku jako dva z více než 1 600 uživatelských komentářů (srov. § 13 výše). Soud shledal, že komentář vložený čtenářem s uživatelským jménem „Tango Korrupti2013“ (srov. § 14 výše) se netýkal přímo K. S., ale byl obecným prohlášením týkajícím se veřejné debaty o korupci. Uvedl, že druhý komentář vložený čtenářem s uživatelským jménem „rrrn“ (srov. § 15 výše) přímo zmiňoval FPK, ale byl založen na dostatečném faktickém základě vzhledem k tomu, že členové FPK dříve užívali termíny, které pramenily z dikce Národních socialistů... Soud dospěl k závěru, že požadavky na zveřejnění podle čl. 18 odst. 4 zákona o E-commerce nebyly splněny, protože navrhovatelé neprokázali, že došlo k protiprávnímu jednání. (…) Navrhovatelé se odvolali.

25. Dne 26. 5. 2014 Vrchní soud ve Vídni (Oberlandesgericht Wien) vyhověl odvolání navrhovatelů a nařídil, aby stěžovatelka zveřejnila požadovaná uživatelská data ... Judikoval, že oba předmětné komentáře by mohly být obecně podřazeny pod „pomlouvačné“ ve smyslu čl. 1330 občanského zákoníku... Navrhovatelé byli tudíž oprávněni podle § 18 odst. 4 zákona o E-commerce požadovat odtajnění uživatelských dat. Odkazuje na zavedenou judikaturu Nejvyššího soudu (srov. § 39 níže), odvolací soud poznamenal, že o jakékolim rozlišení mezi faktickými prohlášeními, hodnotovými soudy a potenciálně „nepřiměřenými“ hodnotovými soudy (Tatsachenbehauptung, Werturteil und Wertungsexzess) musí být rozhodnuto v řízeních proti skutečnému autorovi předmětných komentářů a ne v řízeních proti konkrétnímu poskytovateli služby. Ve vztahu k projednávanému případu shledal, že stěžovatelka se nemůže opírat o ochranu práva na redakční tajemství, protože nebylo možné určit, zda předmětné komentáře uživatelů byly podrobeny manuálnímu přezkumu před jejich uveřejněním. Tudíž neexistovala vazba mezi novinářskými aktivitami stěžovatelky a komentáři uživatelů. (…) Stěžovatelka podala opravný prostředek.

26. Dne 19. 2. 2015 Nejvyšší soud (Oberster Gerichtshof) potvrdil rozsudek odvolacího soudu (srov. § 25 výše). Konstatoval, že informace obdržené osobami, na které se vztahuje § 31 odst. 1 mediálního zákona, jsou chráněny redakčním tajemstvím podle tohoto ustanovení pouze v případě, že byly těmto osobám sděleny v rámci výkonu jejich novinářské činnosti. Shledal, že pouhé vyhledávání klíčových slov s pomocí softwaru nebylo dostatečné, aby to vytvořilo spojitost s novinářskou činností... Co se týče povinnosti odtajnit uživatelská data podle § 18 odst. 4 zákona o E-commerce, Nejvyšší soud konstatoval, že podle zavedené judikatury (srov. § 39 níže) bylo dostatečné, že laik (juristischer Laie) byl schopen vnímat, že není možné vyloučit odpovědnost podle čl. 1330 občanského zákoníku (srov. § 34 níže). Kdyby to byl ten případ, dotčená osoba by měla mít prvořadý zájem na odhalení uživatelských dat. Nejvyšší soud … shledal, že by [komentáře] mohly být obecně považovány za pomlouvačné ve smyslu čl. 1330 občanského zákoníku (srov. § 34 níže). Pokračoval shrnutím, že prvořadý právní zájem se tedy prokázal, aniž upřesnil úvahy, na nichž tento závěr založil.

27. Podle Nejvyššího soudu v případě, že chybí spojitost s novinářskou činností, nedošlo k nezákonnému zásahu do práva stěžovatelky na požívání svobody tisku podle čl. 10 Úmluvy nebo § 31 mediálního zákona.

[§ 28. Doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatelce.]

B. Řízení zahájení na návrh H. K.

29. Dne 26. 7. 2013 podal H. K. proti stěžovatelce občanskoprávní žalobu a požadoval získání uživatelských dat týkajících se čtenáře s uživatelským jménem „try_error“ (srov. § 19 výše), a opřel se v zásadě o stejné argumenty, které prosazovaly K. S. a FPK (srov. § 22 výše). Stěžovatelka trvala na v podstatě stejných argumentech jako v prvním řízení (srov. § 23 výše).

30. Dne 25. 11. 2013 Okresní soud ve Vídni-vnitřním městě (Bezirksgericht Innere Stadt Wien) návrh zamítl. Uvedl, že § 31 mediálního zákona se nepoužije. Podle § 18 odst. 4 zákona o E-commerce přezkoumal jak znění, tak kontext komentářů v rámci politické diskuze a shledal, že limity přijatelné kritiky jsou v případě politiků širší než u soukromých osob. V té souvislosti vzal soud v potaz vlastní provokativní jednání H. K. jako politika, na které bylo lze nahlížet jako na polarizující a občas agresivní a buřičské. Dospěl k závěru, že požadavky pro odtajnění dle § 18 odst. 4 zákona o E-commerce nebyly splněny, protože navrhovatel neprokázal protiprávní jednání. Navrhovatel se odvolal.

31. Dne 29. 4. 2014 Krajský civilní soud ve Vídni odvolání vyhověl a nařídil stěžovatelce odtajnit předmětná uživatelská data... Opřel se v zásadě o stejné důvody jako Odvolací soud ve Vídni v rozsudku ze dne 26. 5. 2014… (srov. § 25 výše). Stěžovatelka podala opravný prostředek.

32. Dne 15. 12. 2014 Nejvyšší soud potvrdil rozsudek ze zásadně stejných důvodů jako ve svém rozsudku ze dne 19. 2. 2015 (srov. § 26–27 výše).

[§ 33. Doručení rozhodnutí stěžovatelce.]

II. Relevantní právní předpisy

[§ 34. – 38. Relevantní vnitrostátní právo.

§ 39. Vnitrostátní praxe.

§ 40. – 45. Relevantní mezinárodní právo.]

I. K tvrzenému porušení čl. 10 Úmluvy

[§ 49. Citace čl. 10.]

A. K přijatelnosti

[§ 50. – 52. K přijatelnosti stížnosti.]

B. K meritu věci

[§ 53. – 57. Stanovisko stěžovatelky.

§ 58. – 61. Stanovisko vlády.

§ 62. Stanovisko třetí strany.]

3. Posouzení Soudem

a) Existence zásahu

[§ 63. Rozsah přezkumu.]

i. Obecné principy

64. Obecné principy týkající se svobody projevu a ochrany novinářských zdrojů jsou v judikatuře Soudu dobře zakotveny (Sanoma Uitgevers B.V. proti Nizozemsku, § 50 a 51; a Goodwin proti Spojenému království, § 39).

65. Co se týče novinářských zdrojů, podle toho, jak koncept novinářského „zdroje“ chápe Soud, je zdrojem „jakákoliv osoba, která poskytuje novináři informace“; pod pojmem „informace identifikující zdroj“, v takovém rozsahu, v němž mohou vést k identifikaci zdroje, rozumí jak „faktické okolnosti získání informace od zdroje novinářem“, tak „nepublikovaný obsah informace poskytnuté zdrojem novináři“ (viz Telegraaf Media Nederland Landelijke Media B.V. a další proti Nizozemsku, § 86 a případy zde citované).

66. V případu Schweizerische Radio- und Fernsehgesellschaft a další proti Švýcarsku (§71) poskytl Soud přehled své judikatury týkající se situací, které představují zásah do práva na svobodu projevu podle čl. 10 Úmluvy. (…) V rozsudku Nordisk Film & TV A/S proti Dánsku Soud shledal, že rozhodnutí dánského Nejvyššího soudu, které přinutilo stěžovatelku odevzdat needitovaný záznam, který nelze považovat za zdroj novinářské informace, představovalo nicméně zásah ve smyslu čl. 10 odst. 1 Úmluvy. Shledal však, že stupeň ochrany podle čl. 10, který má být použit v takové situaci, nemůže dosáhnout stejné úrovně jako stupeň ochrany poskytované novinářům, pokud dojde na jejich právo zachovat důvěrnost svých zdrojů.

67. Soud judikoval již dříve v případech týkající se odpovědnosti poskytovatelů online debatních fór, na něž uživatelé vkládají komentáře. V žádném z těchto případů nebyla vznesena otázka zásahu do práv poskytovatele podle čl. 10 (viz Delfi AS proti Estonsku, § 118 a Magyar Tartalomszolgáltatók Egyesülete a Index.hu Zrt proti Maďarsku, §45). V posledně jmenovaném rozsudku (§ 61) Soud výslovně uvedl, že druhý stěžovatel v tomto případě, jako velký zpravodajský portál, poskytoval fórum pro výkon svobody projevu, čímž umožňoval veřejnosti předávat informace a myšlenky. V souladu s tím Soud dospěl k závěru, že jednání druhého stěžovatele bylo nutné posoudit ve světle principů použitelných na tisk.

ii. Použití výše uvedených principů na projednávaný případ

3. Soud zkraje poznamenává, že projednávaný případ se netýká odpovědnosti stěžovatelky jako takové, ale její povinnosti jako hostitelského poskytovatele zveřejnit uživatelská data za určitých okolností podle § 18 zákona o E-commerce (srov. § 37 výše) i přes svou roli editora novinářské práce. V této roli provozuje zpravodajský portál, který přináší diskusní fóra a umožňuje uživatelům odesílat komentáře vztahující se k článkům publikovaným stěžovatelkou (srov. § 5 výše). Používá tudíž tato fóra k účasti na šíření myšlenek ve vztahu k tématům veřejného zájmu (srov. § 73 a 78 níže). (…)

69. V té souvislosti se stěžovatelka během vnitrostátních řízení opírala o argument, že autoři předmětných komentářů představovali novinářské zdroje a že jejich identity jsou tudíž chráněny. Vnitrostátní soudy na druhou stranu dospěly k závěru, že díky skutečnosti, že se nejednalo o žádný druh novinářské činnosti, nemůže stěžovatelka uplatnit redakční tajemství ve vztahu k uživatelským komentářům. (…)

70. To, jak Soud chápe novinářský „zdroj“ (srov. § 65 výše), je v souladu s Doporučením o právu novinářů neodhalit jejich zdroje informací (přijaté Výborem ministrů Rady Evropy) a definicí uvedené v jeho Dodatku (cit. v Sanoma Uitgevers B.V. proti Nizozemsku, § 44). Podle těchto definic uvedených v Dodatku znamená termín „informace“ jakékoli prohlášení skutečnosti, názoru nebo myšlenky ve formě textu, zvuku a/nebo obrazu (ibid.).

71. V projednávaném případě Soud shledává, že komentáře odeslané na fórum čtenáři zpravodajského portálu, zatímco představovaly názory, a tudíž informace ve smyslu Doporučení, byly zjevně adresovány veřejnosti než nějakému novináři. To Soudu postačuje, aby shledal, že komentující autory nebylo možné považovat za novinářský zdroj. (…) Avšak zásah do čl. 10 může nastat jiným způsobem, než nařízením odhalení novinářského zdroje (srov. § 66 výše).

4. V případech Delfi AS proti Estonsku a Magyar Tartalomszolgáltatók Egyesülete a Index.hu Zrt proti Maďarsku nebylo pochyb, že odpovědnost poskytovatelů online debatních fór zasahovala do jejich práv podle čl. 10 (srov. § 67). (…) Soud nepřehlíží skutečnost, že v případu Delfi AS proti Estonsku připustil, že vnitrostátní soudy klasifikovaly stěžovatele jako nakladatele (ibid. § 128), zatímco v projednávaném případě vnitrostátní soudy považovaly ve vztahu k dotčeným komentářům stěžovatelku za hostitelského poskytovatele (srov. § 24 a 30). Avšak otázka, zda existuje zásah do čl. 10, nemůže záviset na právní kategorizaci poskytovatele vnitrostátními soudy. Namísto toho Soud má za to, že je nutné vzít v potaz okolnosti případu jako celku.

73. Zatímco Soud přijímá, že co se týče publikace předmětných komentářů, jednala stěžovatelka jako hostitelský poskytovatel, byla to jen jedna z jejích rolí jako mediální společnosti. (…) Neposkytuje jenom fórum pro uživatele, ale hraje aktivní roli v jejich vedení k psaní komentářů, popisujíc tyto komentáře jako zásadní a cennou část zpravodajského portálu (srov. § 7 výše). Obsah vytvářený uživateli na portálu stěžovatelky je alespoň částečně moderován (srov. § 8–12). Soud shledává, že tyto aktivity jsou úzce spjaty. To podporuje i skutečnost, že pro portál … neexistuje oddělená redakční kancelář. Je tudíž zjevné, že celková funkce stěžovatelky je otevírat dále diskusi a šířit myšlenky ohledně témat veřejného zájmu, jak jsou chráněny svobodou tisku (srov. § 68 výše).

74. Ve světle Deklarace o svobodě komunikace na internetu přijaté Výborem ministrů Rady Evropy (srov. Delfi AS proti Estonsku, cit. výše, § 44), která zdůrazňuje princip anonymity uživatelů internetu, aby zvýšila volné vyjadřování názorů, informací a myšlenek (viz rovněž zpráva zvláštního zpravodaje OSN, cit. výše v § 46), nemá Soud pochybnosti, že povinnost zveřejnit data autorů online komentářů může tyto autory odradit od přispívání do debaty ... To ovlivňuje nepřímo rovněž právo stěžovatelky jako mediální společnosti na svobodu tisku. Vyzývá uživatele, aby komentovali její články za účelem podpoření diskuse o její novinářské práci (srov. § 5 a 65 výše). (…)

75. Soud neztrácí ze zřetele snadnost, rozsah a rychlost šíření informací na internetu a přetrvávání takových informací, jakmile jsou zveřejněny, což může značně zhoršit účinky nezákonného projevu ve srovnání s tradičními médii (srov. Delfi AS proti Estonsku, cit. výše, § 147). (…)

76. Zároveň si je Soud vědom zájmu uživatelů internetu na nezveřejňování jejich identity. Anonymita byla dlouho prostředkem, jak se vyhnout odvetě nebo nechtěné pozornosti. Jako taková může významným způsobem podporovat volný oběh názorů, nápadů a informací, zejména na internetu (viz Delfi AS proti Estonsku, cit. výše, § 147). Může to tudíž nepřímo sloužit zájmům mediální společnosti (srov. § 74 výše).

77. (…) Uživatel internetu může být anonymní pro širokou veřejnost, zatímco může být identifikovatelný poskytovateli služby skrze účet nebo kontaktní údaje, které mohou být buď neověřené, nebo být podrobeny určitému způsobu ověření. Poskytovatel služby může uživatelům rovněž umožnit značnou míru anonymity, v takovém případě se po uživatelích vůbec nevyžaduje, aby se identifikovali, a mohou být dohledatelní pouze tedy … skrze informace uchovávané poskytovateli přístupu k internetu. Zveřejnění takových informací by obvykle vyžadovalo soudní příkaz vyšetřujících nebo soudních orgánů a podléhalo by omezujícím podmínkám. V některých případech to může nicméně být podmínkou pro to, aby se identifikovali a potrestali pachatelé (viz Delfi AS proti Estonsku, cit. výše, § 148).

78. V projednávaném případě stěžovatelka jako mediální společnost poskytla svým uživatelům určitou míru anonymity nikoli pouze za účelem ochrany její svobody tisku, ale rovněž aby chránila sféru soukromí uživatelů a svobodu projevu – práva chráněná čl. 8 a 10 Úmluvy (srov. § 68 a 73 výše). Soud pozoruje, že tato anonymita by nebyla účinná, pokud by se stěžovatelka nemohla bránit svými vlastními prostředky. Pro uživatele samotné by bylo náročné bránit svou anonymitu, kdyby jejich identita byla odtajněna civilním soudům.

79. … zásah spočívá ve zrušení anonymity a jeho dopadech, nehledě na výsledek následného řízení. Takový zásah do práv mediální společnosti bude mít menší váhu než zásah v případě, že by byla mediální společnost shledána odpovědnou za obsah konkrétního komentáře a byla pokutována nebo jí byla stanovena povinnost jej smazat. (…)

80. Soud tudíž shledává, že rozsudky vnitrostátních soudů ve dvou řízeních o zveřejnění požadovaných uživatelských dat představovaly zásah do práva stěžovatelky požívat svobodu tisku podle čl. 10 odst. 1 Úmluvy. (…)

b) Zákonnost a legitimní cíl

[§ 81. Shoda stran ke stanovení zásahu zákonem a legitimnímu zájmu.]

c) Nezbytné v demokratické společnosti

[§ 5. K nezbytnosti v demokratické společnosti]

i. Obecné principy

6. Svoboda projevu představuje jeden ze zásadních pilířů demokratické společnosti a jednu ze základních podmínek jejího pokroku a seberealizaci každého jednotlivce. (…) Jak zakotvuje čl. 10, svoboda projevu podléhá výjimkám, které však musí být interpretovány striktně, a potřebu restrikcí je nutné stanovit přesvědčivě (viz například Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii, § 88, a případy tam citované).

7. Relevantní principy, které se týkají vyvážení zájmů při přezkumu zásahu do svobody projevu, byly shrnuty následovně (viz Delfi AS proti Estonsku, cit. výše § 138 a 139):

„138. Při přezkumu, zda je potřeba zásahu do svobody projevu v demokratické společnosti v zájmu ‚ochrany pověsti nebo práv jiných‘, může být Soud požádán, aby posoudil, zda vnitrostátní orgány spravedlivě vyvážily ochranu dvou hodnot garantovaných Úmluvou, které se mohou v některých případech navzájem dostat do konfliktu, zejména na jedné straně svoboda projevu chráněná čl. 10 a na druhé straně právo na respektování soukromého života zakotvené v čl. 8 ( viz Hachette Filipacchi Associés proti Francii, § 43; MGN Limited proti Spojenému království, § 142; a Axel Springer proti Německu, § 84).

139. Soud dospěl k závěru, že si v zásadě práva garantovaná podle čl. 8 a 10 zaslouží stejný respekt a výsledek stížnosti by se neměl lišit podle toho, zda byla Soudu podána podle čl. 10 vydavatelem urážejícího článku nebo podle čl. 8 Úmluvy osobou, o níž článek byl. Proto by měla být míra posuzovací volnosti principielně stejná v obou případech [viz Axel Springer AG proti Německu, cit. výše, § 87, a Von Hannover proti Německu (č. 2), § 106, s dalšími odkazy Hachette Filipacchi Associés (ICI PARIS), § 41; Timciuc proti Rumunsku, § 144, a Mosley proti Spojenému království, § 111). Když vnitrostátní orgány provedly vyvážení mezi těmito dvěma právy v souladu s kritérii stanovenými v judikatuře Soudu, požadoval by Soud pádné důvody, aby nahradil stanovisko vnitrostátních soudů tím svým (viz Axel Springer AG proti Německu, cit. výše, § 88, a Von Hannover proti Německu č. 2, cit. výše, § 107, s dalšími odkazy na MGN Limited proti Spojenému království, cit. výše, § 150 a 155, a Palomo Sánchez a další proti Španělsku, § 57). Jinými slovy Soud poskytuje širokou míru posuzovací volnosti, pokud má stát najít rovnováhu mezi dvěma soupeřícími zájmy nebo právy Úmluvy (srov. Evans proti Spojenému království, § 77; Chassagnou a další proti Francii, § 113, a Ashby Donald a další proti Francii, § 40).”

8. Soud identifikoval řadu relevantních kritérií, kterými se musí řídit jeho posouzení, když vyvažuje čl. 8 a čl. 10, z nichž jsou obzvláště relevantní pro projednávaný případ: zda se jedná o příspěvek do debaty o veřejném zájmu, předmět zprávy, předchozí jednání dotčené osoby a jak známá tato osoba je, obsah, forma a důsledky předmětné publikace a závažnost trestu uložená novinářům nebo vydavatelům (srov. Von Hannover proti Německu č. 2, § 109 až 113, a Axel Springer AG proti Německu, § 90 až 95).

9. V tomto ohledu Soud opakuje, že podle čl. 10 odst. 2 Úmluvy existuje malý prostor pro omezení politického projevu nebo v debatě o záležitostech veřejného zájmu (viz např. Ceylan proti Turecku, § 34; Wingrove proti Spojenému království, § 58, a z poslední doby Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii, cit. výše, § 96).

10. Co se týče limitů akceptovatelné kritiky, Soud opakovaně judikoval, že svoboda tisku poskytuje veřejnosti jeden z nejlepších způsobů zjišťování a formování názorů na myšlenky a postoje politických lídrů. Limity akceptovatelné kritiky jsou tudíž širší ve vztahu k politikovi než ve vztahu k soukromé osobě. Na rozdíl od posledně jmenované se politik nevyhnutelně a vědomě otevřeně vystavuje důkladnému zkoumání každého jeho slova a činu jak ze strany novinářů, tak široké veřejnosti, a musí tudíž projevovat větší míru tolerance, především pokud sám činí veřejná prohlášení, která jsou náchylná ke kritice (viz např. Oberschlick proti Rakousku č. 1, § 58–59, Lingens proti Rakousku, § 42, a z poslední doby Couderc a Hachette Filipacchi Associés proti Francii, cit. výše, § 121).

11. Navíc Soud jasně konstatoval, že na základě čl. 17 Úmluvy projev, který není v souladu s hodnotami proklamovanými a zaručenými Úmluvou, není čl. 10 chráněn. Příklady takového projevu, který Soud přezkoumával, zahrnovaly prohlášení popírající holocaust, ospravedlňovaly pronacistickou politiku, spojovaly všechny muslimy se závažnými teroristickými činy nebo zobrazovaly Židy jako zdroj zla v Rusku (srov. Delfi AS proti Estonsku, cit. výše, § 136 a případy zde citované).

ii) Použití těchto principů na skutečnosti projednávaného případu

89. Tento případ se týká povinnosti stěžovatelky jako hostitelské poskytovatelky odtajnit osobní data svých uživatelů, nikoli její občanskoprávní (nebo trestní) odpovědnosti za komentáře uživatelů (srov. 68 výše, srov. a uveď do kontrastu s Delfi AS proti Estonsku, cit. výše, § 128). Nad to komentáře učiněné na adresu navrhovatelů (srov. § 14, 15 a 19), ačkoli byly urážlivé a postrádaly respekt, nedosáhly nenávistného projevu nebo podněcování k násilí (viz judikatura cit. v § 88 výše) ani nebyly jinak zjevně protiprávní (srov. a dej do kontrastu s Delfi AS proti Estonsku, cit. výše, § 128).

[§ 90. Zopakování tématu a okolností komentářů.]

§ 91. Příklad upozadění anonymity na internetu.]

92. (…) relevantní dokumenty Rady Evropy a Výboru OSN pro lidská práva uvádějí, že žádosti o zveřejnění uživatelských dat musí být nezbytné a proporcionální sledovanému legitimnímu cíli (srov. § 45–48 výše). …potenciální oběť urážlivého výroku musí mít k dispozici efektivní přístup k soudu, aby mohla uplatnit své nároky před soudem. Podle názoru Soudu to znamená, že vnitrostátní soudy budou muset přezkoumat domnělý nárok a vyvážit – v souladu se svými pozitivními závazky podle čl. 8 a 10 Úmluvy – soupeřící ohrožené zájmy, než rozhodnou, zda data vztahující se k identitě autora mají být odtajněna. V projednávaném případě tyto soupeřící zájmy nejenže sestávají z práva stěžovatelů na ochranu jejich pověsti a práva stěžovatelky na svobodu tisku, ale rovněž z její role v ochraně osobních dat autorů komentářů a svobody vyjádřit své názory veřejně (srov. § 78 výše).

93. Soud souhlasí s odvolacími soudy, že dotčené komentáře lze chápat jako vážně urážlivé. Avšak zatímco soudy prvního stupně v obou řízeních provedly balanční test (srov. § 24 a 30 výše), odvolací soudy a Nejvyšší soud neposkytly žádné odůvodnění, proč zájmy navrhovatelů na zveřejnění dat „převážily“ nad zájmy stěžovatelky na ochraně anonymity jejích autorů. To je obzvlášť znepokojující v případě, jako je tento, kdy mohou mít komentáře charakter politického projevu, který nelze jasně považovat za nezákonný. Odkazujíce na judikaturu Nejvyššího soudu pouze argumentovaly, že vyvážení zájmů není otázkou, kterou je třeba v řízeních proti příslušnému poskytovateli služby přezkoumat, ale namísto toho by mělo být provedeno v řízeních proti autorovi údajně pomlouvačných komentářů. Podle odvolacích soudů a Nejvyššího soudu bylo dostatečné, že „laik byl schopen vnímat, že nelze vyloučit odpovědnost podle čl. 1330 občanského zákoníku“. Pokud by to byl ten případ, dotčená osoba by měla převažující zájem na zveřejnění uživatelských dat (srov. § 25–26, 27, 31–31 a 39 výše). (…)

94. Soud shledává, že judikatura Nejvyššího soudu nebrání vyvažování zájmů. Ve skutečnosti by tato judikatura poskytovala určité vyvážení mezi protikladnými zájmy ve vztahu k základním právům, když je potřeba posoudit, zda lze shledání odpovědnosti podle čl. 1330 občanského zákoníku vyloučit. To platilo o to více na projednávaný případ, jelikož bylo zřejmé, že dotčené komentáře byly součástí politické debaty. Avšak odvolací soudy a Nejvyšší soud nezaložily svá posouzení na jakémkoli vyvážení mezi zájmy autorů konkrétních komentářů a zájmy stěžovatelky na ochraně těchto autorů na jedné straně a zájmy dotčených navrhovatelů na straně druhé.

95. Jak bylo uvedeno výše (srov. § 68 a 69), Soud nepřehlíží, že projednávaný případ se netýká odpovědnosti stěžovatelky za komentáře (na rozdíl od Delfi AS proti Estonsku, cit. výše, § 142 a Magyar Tartalomszolgáltatók Egyesülete a Index.hu Zrt proti Maďarsku, cit. výše, § 71). V tomto ohledu Soud akceptuje, že pro balanční test v řízeních týkajících se zveřejnění uživatelských dat může přezkum na první pohled postačovat (srov. § 66 výše). Ve skutečnosti § 18 odst. 4 zákona o E-commerce (srov. § 37 výše) počítá s určením důkazu prima facie. (…) Navíc soudy požívají určitou míru posuzovací volnosti, i když je úzká, pokud jde o politický projev (srov. § 86 výše). Avšak i prima facie posouzení vyžaduje určité odůvodnění a vyvážení. V projednávaném případě nedostatek vyvážení mezi protikladnými zájmy (srov. § 94 výše) přehlíží funkci anonymity jako prostředku vyhnutí se odvetám nebo nechtěné pozornosti, a tudíž roli anonymity v podpoře volného proudění názorů, myšlenek a informací, zejména pokud jde o politický projev, který není nenávistným projevem nebo není jinak zjevně protiprávní. (…)

96. Soud shledává, že když chybí vyvážení těchto zájmů, nebyla rozhodnutí odvolacích soudů a Nejvyššího soudu podepřena podstatnými a dostatečnými důvody k ospravedlnění zásahu. Z toho plyne, že zásah ve skutečnosti nebyl „nezbytný v demokratické společnosti“ ve smyslu čl. 10 odst. 2 Úmluvy.

97. Došlo tudíž k porušení čl. 10 Úmluvy.

[§ 98.–107. K aplikaci čl. 41 Úmluvy.]

Výrok rozsudku

Z těchto důvodů Soud většinou rozhodl, že stížnost je přijatelná.

Zároveň jednomyslně rozhodl, že čl. 10 Úmluvy byl porušen.

© Wolters Kluwer ČR, a. s.