X proti Polsku

Věc: X proti Polsku

Typ rozhodnutí: rozsudek senátu (1. sekce)

Číslo stížnosti: 20741/10

Datum: 16. 9. 2021

Složení senátu: K. Turković (předsedkyně senátu) (Chorvatsko), K. Wojtyczek (Polsko), G. Felici (San Marino), E. Wennerström (Švédsko), R. Sabato (Itálie), L. Schembri Orland (Malta), I. Ktistakis (Řecko).

[§ 1. – 4. Průběh řízení před ESLP]

I. Okolnosti případu

5. Stěžovatelka si vzala pana Y. v roce 1993. Jejich první dvě děti, A a B, dívky, se narodily v roce 1993 a 1996. Poté se narodili dva chlapci, C v roce 1998 a D dne 24. 12. 2001.

A. Rozvod

6. Spor mezi stěžovatelkou a jejím manželem o péči o jejich děti zjevně začal v roce 2005. V té době navázala stěžovatelka vztah s jinou ženou, Z.

7. V dubnu 2005 požádala stěžovatelka o rozvod.

[8. Návrh mateřských prarodičů na svěření vnuků a vnuček do péče]

9. Dne 6. 6. 2005 Krajský soud S vyhověl návrhu stěžovatelky na rozvod. Soud shledal, že se jednalo o rozvod bez viny a přiznal stěžovatelce plná rodičovská práva a péči o její 4 děti. Omezil rodičovská práva bývalého manžela stěžovatelky. Ani stěžovatelka, ani Y se proti rozsudku neodvolali; nebyla předložena žádná písemná podání. Rozsudek o rozvodu nabyl právní moci dne 28. 6. 2005.

B. První kolo řízení o péči

10. Dne 2. 10. 2006 bývalý manžel stěžovatelky požádal o změnu péče dle rozsudku o rozvodu.

11. Dne 16. 5. 2007 byl získán znalecký posudek od Rodinného konzultačního centra Głogów (Rodzinny Ośrodek Diagnostyczno Konsultacyjny RODK). Znalci se měli nejprve vyjádřit k existenci rodinných vazeb mezi všemi čtyřmi dětmi, stěžovatelkou a Y. Zadruhé zkoumali, jaké mají oba rodiče rodičovské schopnosti (predyspozycje wychowawcze) a který z rodičů by měl mít plná rodičovská práva. Konečně měli posoudit, zda je v zájmu dětí být rozděleni tak, že některé děti by žily s jedním rodičem a některé s druhým. Znalci vydali následující závěry:

„Na základě posouzení je zřejmé, že děti, které jsou nezletilé, jsou emocionálně vázané na oba rodiče, avšak v současné době je pro ně otec prvořadý (pierwszoplanowy), [a] jejich vztah s matkou byl narušen (ulegly zaburzeniu).

Nezletilí A, B a C mají lepší kontakt s jejich otcem [a] v [jejich] vztahu s ním jsou otevřené, projevují mu své city a očekávání [a] cítí se v bezpečí, přijímány a důležité.

V [jejich] vztahu s matkou pociťují A a B lítost, odmítání [a] nedostatek zájmu a porozumění. Dívky čekají, že matka změní svůj postoj k nim, odejde ze vztahu se Z, aby se soustředila na záležitosti, které se jich týkají, [a] vezme v potaz jejich očekávání a pocity.

Nezletilý D je v rodinné situaci neorientovaný. Ve srovnání se [svými] staršími sourozenci projevuje svou frustraci méně, [jelikož] má privilegovanou pozici v rodině a dostává více pozornosti od matky a její přítelkyně. Výsledky posouzení však ukazují vážnou emoční nestabilitu dítěte, což narušuje jeho sociální a kognitivní vývoj.

C si stále přeje zůstat v péči otce [a] odmítá možnost vrátit se žít k matce kvůli traumatizujícím zážitkům spojeným s jejím násilným chováním vůči němu. Chlapec má emoční vazbu se svými sourozenci, je s nimi s permanentním kontaktu a přeje si s nimi vyrůstat v péči svého otce.

Posudek ukazuje, že Y má v současné době lepší rodičovské schopnosti než [stěžovatelka], styk s dětmi je smysluplnější [a] lépe rozumí jejich potřebám a reaguje ve větší míře na jejich očekávání.

Nezletilí mají [otcovu] pozornost, věří mu [a] cítí, že [jsou] pro něj důležití. Je ve svém vztahu k dětem vyrovnaný [a] dává jim pocit stability. [Stěžovatelka] je však nyní nepřiměřeně napjatá, iritovaná a nepředvídatelná, což nepomáhá jejich emoční stabilitě a emočně se od ní distancují. Přílišné zaměření na sebe samu a její vztah s Z znamená, že stěžovatelka se nepodílí na záležitostech týkajících se dětí v dostatečné míře, nebere v potaz jejich city a očekávání [a] vyžaduje, aby děti akceptovaly její jednání navzdory jejich vzdoru a odporu.

Ve složitých situacích souvisejících s rodičovstvím se [stěžovatelka] neumí vyrovnat se svými emocemi a může být příliš radikální ve svém chování.

Bylo by možné, aby měla [stěžovatelka] děti v péči, pokud by rozhodujícím způsobem upravila svůj postoj, vyloučila Z ze svého rodinného života a pokračovala v psychologické terapii zaměřené na nápravu jejího vztahu s dětmi.

Vzhledem k symptomům přílišného napětí a impulzivity by stěžovatelka měla konzultovat psychiatra.

Navrhujeme, aby A, B a D, kteří se spoléhají na pozitivní změnu v matčině přístupu a mají vazby na současné místo pobytu, podmíněně zůstali v péči [stěžovatelky] s dohledem soudem stanoveného opatrovníka.

Psychická situace C naznačuje, že by měl zůstat v péči jeho otce a mít vztah s jeho sourozenci. [Stěžovatelka] by měla podniknout kroky k obnově jeho důvěry a jejich vztahu.

Jestliže nedojde k pozitivní změně v chování [stěžovatelky] jako matky, bude nezbytné svěřit děti přímo do péče otce s ohledem na nejlepší zájem dětí a kvůli jejich budoucímu správnému sociálnímu a emocionálnímu vývoji.“

12. Dne 9. 10. 2007 vydal další znalec posudek, ve kterém odpověděl na otázky soudce D. T. týkající se preferencí dětí. V rámci dotazování se znalec stěžovatelky ptal, zda měla se Z pohlavní styk a zda je lesba. Znalec usoudil, že by děti upřednostňovaly život s otcem. (…)

13. Dne 16. 10. 2007 Obvodní soud R zasedající s tříčlenném senátu složeném ze soudce D. T. a 2 přísedících vyhověl návrhu bývalého manžela stěžovatelky a omezil rodičovská práva stěžovatelky k jejím čtyřem dětem. Soud přiznal plná rodičovská práva Y a vydal v jeho prospěch rozsudek o péči. Shledal, že manželství stěžovatelky se rozpadlo, protože navázala v roce 2004 vztah s jinou ženou, Z.

14. Soud vzal v potaz přání tří starších dětí stěžovatelky – v té době ve věku 13, 11 a 8 let– žít s jejich otcem. Soud poznamenal, že bývalý manžel stěžovatelky navázal nový vztah, a měl za to, že děti jeho novou partnerku přijímají. Soud uvedl, že „[stěžovatelka] nechce zanechat [své] nadměrné intimity se Z, aby zlepšila svůj [vztah] se [svými] dětmi“.

15. Soud uvedl:

„Ze znaleckých posudků je zjevné, že [stěžovatelka], ačkoli uvádí, [že má] silnou emoční vazbu s dětmi, si nevšímá jejich potřeb a problémů a nesplňuje jejich očekávání. Očekává od nich, že přijmou a podřídí se současné situaci. Nechce ukončit svůj nadměrně blízký vztah se Z kvůli vztahu s [dětmi].

Když je ve styku s dětmi, je [stěžovatelka] v tenzi, podrážděná, nepředvídatelná a agresivní. Její vztah s dětmi je povrchní…

Její současné chování jako rodiče je nesprávné vzhledem k jejím osobním problémům a emoční účasti ve vztahu s jinou ženou, [ženou], která zasahuje do rodinného života, vzbuzuje v dětech silné a negativní pocity a destabilizuje rodičovskou atmosféru.

Bylo by možné, aby mohla nadále vykonávat [svá] rodičovská práva, pokud by rozhodujícím způsobem upravila svůj postoj, vyloučila Z z rodinného života a pokračovala v psychoterapii zaměřené na zlepšení vztahu s dětmi.

[Stěžovatelka] však nebyla schopna své chování napravit navzdory signálům, které jí děti dávaly, a navzdory zjevně destruktivnímu vlivu, které její vážná známost s její přítelkyní má na rodinný život.

Ve srovnání se [stěžovatelkou] je Y úplně jiný. Má dospělý pohled na [své] rodičovské povinnosti. Jeho postoj k dětem nevzbuzuje žádné pochyby. V [jeho] vztahu s dětmi je vřelý, srdečný [a] komunikativní a je schopen mít [s nimi] blízký kontakt, zmírnit napjatou situaci [a] podpořit otevřený projev pocitů…

Nezletilé děti mají emocionální vazbu na oba rodiče, avšak v současné době je pro ně otec nejdůležitější [a] vztah s matkou byl narušen…

Vezmeme-li v potaz tyto okolnosti, má soud za to, že došlo ke změně poměrů, které odůvodňují změnu rozsudku o rodičovské odpovědnosti stran k dětem.

Soud má za to, že neexistuje žádná garance, že stěžovatelka poskytne dětem řádnou péči s ohledem na její vážnou známost se Z.

Ačkoli děti nepřijímají matčin vztah nebo její přítelkyni, stěžovatelka je donutila, aby byly na Z milé a prokazovaly jí respekt.

Soud shledává, že stěžovatelka, ačkoli prohlašovala, [že má] silný vztah s dětmi, není schopná a v současné době není ochotna přehodnotit své chování [a to má] nepochybně negativní vliv na sociální a emociální vývoj dětí.

Soud má za to, že pro dobro dětí je nyní nezbytné přiznat rodičovskou odpovědnost Y a omezit rodičovská práva stěžovatelky.“

16. Stěžovatelka se odvolala. (…)

17. Dne 10. 1. 2008 Krajský soud S vedl jednání, na němž bývalý manžel stěžovatelky navrhl, aby si stěžovatelka ponechala péči o D Uznal, že jeho nejmladší dítě má s matkou silnější vazbu a převzetí dítěte do péče by bylo složité. Na stejném jednání soud odvolání stěžovatelky zamítl.

[§ 18. – 21. C. Řízení o podjatosti soudce]

D. Druhé kolo řízení o péči

22. Následně se tři starší děti stěžovatelky přestěhovaly k otci, jak nařídily soudy. Stěžovatelka odmítla navrátit nejmladší dítě, D., jejímu bývalému manželovi.

23. Dne 15. 4. 2008 požádala stěžovatelka o změnu rozsudku o péči o D a požadovala rodičovskou odpovědnost. Uvedla, že toto dítě s ní vždy žilo, dokonce i po rozsudku z 16. 10. 2007. Dítě má na ni silnou emociální vazbu a odmítá se přestěhovat k otci.

24. Dne 21. 4. 2008 obdržela stěžovatelka soukromý posudek psychologa, L. W.-M., týkající se D., který potvrdil, že dítě je na ni velmi silně navázáno, jelikož s ní žilo celý svůj život. K otci má vazbu menší. Obvodní soud R k tomuto posudku nepřihlédl; Krajský soud S však na něj ve svém konečném rozhodnutí z 17. 9. 2009 odkázal (viz § 34 níže).

25. Dne 25. 4. 2008 vypracoval kolizní opatrovník zprávu ze „sociálního šetření“ (wyviad środowiskowy). (…) Dítě projevovalo svou vazbu na matku během pohovoru a rovněž vyjádřilo strach ze svého otce. Kolizní opatrovník se rovněž vyjádřil pozitivně o matce jako pečovatelce. Vnitrostátní soudy na tuto zprávu odkazovaly ve všech následných rozhodnutích.

26. Dne 8. 5. 2008 soudce D. T. jako samosoudce Obvodního soudu R zamítl návrh stěžovatelky na předběžné opatření o svěření D do její péče po dobu řízení. Soudce se opřel o znalecký posudek RODK z 16. 5. 2007 a druhý posudek z 9. 10. 2007 (viz § 11 a 12 výše) a považoval je za aktuální a relevantní, ačkoli byly vydány v předchozích řízeních. (…) Odvolání stěžovatelky proti usnesení o předběžné opatření Krajský soud S dne 16. 9. 2008 zamítl.

27. Dne 27. 5. 2008 nařídil soudce D. T. jako samosoudce Obvodního soudu R koliznímu opatrovníku, aby vykonal rozhodnutí a odebral D z péče stěžovatelky. Dne 3. 6. 2008 kolizní opatrovník vzal dítě ze školky a předal jej bývalému manželu stěžovatelky. D bylo v té době 6 let.

28. Během řízení nařídil Obvodní soud R Głogów RODK, aby vypracoval aktuální znalecký posudek. Posudek předložený soudu v březnu 2009 uváděl, že oba, jak stěžovatelka, tak její bývalý manžel, mají stejné rodičovské schopnosti. Znalci shledali, že D by měl i nadále žít se svými sourozenci ve stabilním prostředí a mít stálý styk se svou matkou. S ohledem na jeho věk znalci shledali, že role otce byla důležitější, aby si dítě vybudovalo svůj osobní mužský vzor (męski wzorzec osobowy).

29. Soud nařídil na 8. 6. 2008 jednání, na němž vyslechl důkazy od stěžovatelky a jejího bývalého manžela, Y. Ten vysvětlil, že prarodiče z matčiny strany a starší sourozenci D pomáhají v každodenním životě a výchově D. Berou D do školy, vyzvedávají ho většinu času, a když má Y noční směny v práci, spí D u prarodičů z matčiny strany. (…)

30. Dne 8. 6. 2009 Obvodní soud R jako tříčlenný senát, složený ze soudce D. T. a 2 laických přísedících, zamítl návrh stěžovatelky na změnu rozsudku z 16. 10. 2007 o péči a návrh na přiznání rodičovských práv a práva péče o D. (…)

31. Soud poukázal na závěry znalců, kteří shledali, že jak stěžovatelka, tak její bývalý manžel mají podobný rodičovský přístup a schopnosti, pokud se jedná o D. (…) Co se týče otce, Y, soud poukázal, že v listopadu 2008 se mu narodilo dítě z nového vztahu, ale vztahy mezi všemi sourozenci byly dobré. Y nežil se svou přítelkyní a jejich dítětem. Soud poznamenal, že příchod nového bratříčka byl pro D složitý, ale nevedlo to k tomu, že jej otec zanedbával.

32. Soud rozhodl, že by měl D i nadále žít s jeho sourozenci a otcem, aby byly správně naplňovány jeho potřeby emocionálního a sociálního rozvoje. Soud uvedl:

„Ponechání D u otce odůvodňuje i současný stupeň vývoje dítěte a otcova širší role ve vytvoření osobního mužského vzoru.“

Soud rovněž poznamenal, že od té doby, co dítě žije s otcem, má stěžovatelka zajištěno právo styku. Tráví s D každý víkend, více času, než jí bylo oficiálně rozsudkem přiznáno, po domluvě s jejím bývalým manželem. Soud zdůrazňuje, že pro duševní pohodu D je pravidelný kontakt s jako matkou nezbytný.

33. Stěžovatelka se odvolala a namítala, že v nejlepším zájmu D je žít s ní. Uvedla, že v domě otce se o D starají jeho sourozenci a prarodiče. Stěžovatelka se opírala o další soukromé posudky předložené v řízení, které zdůrazňovaly, že byla primárním pečovatelem dítěte a že s ním má silné pouto. Navíc dítě jasně sdělilo své přání žít se stěžovatelkou a soud potvrdil, že není potřeba další dokazování. Poznamenala, že Obvodní soud R neposkytl žádnou judikaturu vnitrostátních soudů včetně Nejvyššího soudu, která by podpořila argument, že pohlaví pečujícího rodiče by mělo být rozhodující při rozhodování v rodičovském sporu. Měla za to, že soud opomněl přezkoumat mnoho důležitých elementů a uznat, že zájmy dítěte jsou prvořadé. (…)

Konečně stěžovatelka vznesla argument, že rozhodnutí soudu bylo diskriminační z důvodu sexuálních preferencí. Stěžovatelka argumentovala, že hlavním důvodem rozhodnutí soudu byl její vztah s jinou ženou.

34. Dne 17. 9. 2009 Krajský soud S zamítl odvolání. (…) Soud uvedl:

„Je třeba zdůraznit, že posudek RODK má výhodu, že je založen na přístupu ke spisům a na posouzení všech dotčených osob, což není případ soukromých psychologických posudků, které tudíž nelze považovat za plně směrodatné a rozhodující. Neexistují a neexistovaly důvody pro nařízení dalšího posudku od jiného RODK a dalšího psychologa, protože stávající znalecký posudek neobsahuje žádné nedostatky, rozpory a nejednoznačnosti a nerozchází se s dalšími důkazy. Není zde rozpor s posudkem psychologa L. W.-M. …

Odvolací soud shledává, že zamítnutí odvolání nebylo na základě sexuální orientace stěžovatelky, i když ona to tak pociťuje. Otázka výchovy dítěte ve stejnopohlavním páru je velmi kontroverzní, ale nebylo to potřeba zkoumat. Avšak vztah stěžovatelky je fakt, tudíž jedna z okolností případu, která působila specifickou reakci tří starších dětí, jež hned na to měla důsledky pro celou rodinu, [něco], co nebylo možné během posuzování [návrhu stěžovatelky na změnu rozsudku o péči] ignorovat.

Starší děti stěžovatelky ztěžka přijímaly vztah jejich matky, což je a mělo by být pochopitelné, jelikož se nejedná o běžnou situací, kterou děti od útlého věku znají. Naopak jsou velmi mladí lidé konfrontováni denně s jiným rodinným modelem, který vnímají jako přirozený, jelikož to vidí kolem sebe, u sebe doma nebo doma u jejich vrstevníků [nebo] u vzdálených rodinných příslušníků, na ulici, ve škole. Nezletilý D., na rozdíl od svých starších sourozenců, nepoukazuje na situaci jeho matky (…).

Znalci z RODK vzali tuto situaci v potaz a formulovali své závěry, s nimiž není možné nesouhlasit – argument znalců týkající se role otce a potřeby vyrůstat se sourozenci je nanejvýše přesvědčivý a relevantní. Pro jakéhokoli chlapce z rozvrácené rodiny je osobní mužský vzor důležitý a jeho důležitost vzrůstá s tím, čím je dítě starší. … Využití dalších rodinných příslušníků při výkonu rodičovské odpovědnosti není znakem nepravidelnosti a v případě vícero potomstva je to dokonce nezbytné, tudíž takový odvolací důvod automaticky nepředpokládá, že bude přijat.

Při přezkumu odvolání je třeba myslet na okolnosti, za kterých bylo původní rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti – zahrnuté v rozsudku o rozvodu a přiznávající stěžovatelce péči o děti – změněno. Změna se odehrála v roce 2007 a bylo to období, v němž si stěžovatelka stabilizovala svůj osobní život, skutečnost, která ovlivnila její rodičovské chování takovým způsobem, že bylo nezbytné přijmout důležitá nápravná opatření. Pozitivní zlepšení v této oblasti potvrdil aktuální posudek RODK, který na rozdíl od předchozího [posudku] neuváděl, že by docházelo k nepravidelnostem v rodičovském přístupu stěžovatelky. V průběhu let se její chování zlepšilo a nemůže dále vzbuzovat výhrady. Avšak v mezidobí D zestárl. Již není malým dítětem a vzrostla role [jeho] otce, s nímž jeden rok již žije. Zde je opět stěžejní prvek být vychováván se sourozenci a to znalci kategoricky posoudili a je to z jeho života patrné. Potřebuje stabilitu, což v případě D znamená nezbytnost ušetřit jej nových změn, poněvadž ty, jež již zažil, překračují schopnosti adaptace malého dítěte…

Napadené rozhodnutí není diskriminační na základě sexuálních preferencí, o což se stěžovatelka opírá. Je třeba podotknout, že ne všechny rozdílnosti, jak se s člověkem jedná, dosahují diskriminace; je důležité, jestli důvody pro takový přístup byly racionálně odůvodněné. Za okolností tohoto případu byla racionálním důvodem skutečnost, že by sourozenci měli zůstat [spolu] s jedním rodičem, když rodiče spolu být nechtějí. Z výše uvedených důvodů nemůže být tím rodičem [stěžovatelka],…jelikož ostatní děti s ní nejsou.“

[§ 35. Doručení rozsudku stěžovatelce]

E. Další vývoj

[§36. – 37. Ke změně poměrů]

II. Relevantní právní předpisy

[§ 38. – 42. Relevantní vnitrostátní právo

§ 43. – 45. Relevantní mezinárodní právo a praxe]

[§46. K rozsahu přezkumu ve vztahu k D]

K tvrzenému porušení čl. 14 ve spojení s čl. 8 Úmluvy

[§ 47. Citace dotčených článků]

A. K přijatelnosti

[§ 48. – 50. K přijatelnosti stížnosti

B. K meritu věci

§ 51. – 55. Stanoviska stran

§ 56. – 65. Stanoviska třetích stran]

3. Posouzení Soudem

a) Obecné principy

66. Soud opakovaně zdůrazňuje, že čl. 14 doplňuje ostatní zásadní ustanovení Úmluvy a jejích protokolů. Neexistuje nezávisle, jelikož má vliv pouze ve spojení s požíváním práv a svobod zajištěných těmito ustanoveními. (…)

67. Aby mohla otázka vyvstat podle čl. 14, musí dojít k rozdílnému zacházení s jednotlivci v obdobných nebo významně podobných situacích. Jinými slovy požadavek ukázat obdobné postavení nevyžaduje, aby byla srovnávaná skupina identická (viz mj. Molla Sali proti Řecku, § 133).

68. Avšak ne každé rozdílné zacházení dosáhne porušení čl. 14. Pouze rozdílné zacházení založené na identifikovatelném znaku nebo statusu dosáhne diskriminace ve smyslu čl. 14 (viz Fábian proti Maďarsku, § 113). V té souvislosti Soud opakovaně zdůrazňuje, že termínu „jiný status“ ve své judikatuře přisoudil široký význam (viz Carson a další proti Spojenému království, § 70) a jeho výklad nebyl omezen na znaky, které jsou osobní ve smyslu, že jsou vrozené nebo vlastní (viz Clift proti Spojenému království, § 56-59). (…) Z toho vyplývá, ve světle svého cíle a povahy práv, které má chránit, že čl. 14 Úmluvy rovněž pokrývá případy, u nichž se s jednotlivcem jedná méně příznivě na základě jiných osobních znaků nebo chráněných charakteristik (viz Guberina proti Chorvatsku, § 78; Škorjanec proti Chorvatsku, § 55 a Weller proti Maďarsku, § 37).

69. Soud rovněž opakovaně zdůrazňuje, že při požívání práv a svobod garantovaných Úmluvou přiznává čl. 14 ochranu proti rozdílnému zacházení s osobami v podobných situacích bez objektivního a rozumného odůvodnění. Pro účely čl. 14 je rozdíl v zacházení diskriminační, pokud „nemá objektivní a rozumné odůvodnění“, tj. pokud nesleduje „legitimní cíl“ nebo pokud absentuje „rozumný vztah proporcionality“ mezi přijatými opatřeními a sledovaným cílem (viz Molla Sali proti Řecku, cit. výše, § 135, a Fabris proti Francii, § 56).

70. Zákaz diskriminace podle čl. 14 Úmluvy náležitě pokrývá otázky související se sexuální orientací a pohlavní identitou (viz Salgueiro da Silva Mouta proti Portugalsku, § 28; Alekseyev proti Rusku, § 108 a P. V. proti Španělsku, § 30). Soud také opakovaně shledal, že stejně jako rozdíly založené na pohlaví, rozdíly založené na sexuální orientaci vyžadují zdůvodnění „obzvláště přesvědčivými a pádnými důvody“. Pokud je rozdíl v zacházení založen na pohlaví nebo sexuální orientaci, je míra posuzovací volnosti státu úzká. (…) Rozdíly založené čistě nebo rozhodným způsobem na úvahách o sexuální orientaci jsou podle Úmluvy nepřijatelné (viz Pajić proti Chorvatsku, § 84; Ratzenböck a Seydl proti Rakousku, § 32, Beizaras a Levickas proti Litvě, § 106–116 s dalšími odkazy na judikaturu Soudu, Salgueiro da Silva Mouta proti Portugalsku, cit. výše, § 369 a E. B. proti Francii, cit. výše, § 93–96).

71. První odstavec čl. 8 Úmluvy zaručuje každému právo na respektování jeho nebo jejího rodinného života. Je velmi dobře etablovaný v judikatuře Soudu, společné užívání si vzájemné přítomnosti mezi rodičem a dítětem představuje základní prvek rodinného života a vnitrostátní opatření, která takovému užívání brání, dosahují zásahu do práva chráněného tímto ustanovením. Jakýkoli takový zásah představuje porušení tohoto článku, pokud není „v souladu s právem“, sleduje cíl nebo cíle, které jsou podle druhého odstavce legitimní, a lze na něj pohlížet jako na „nezbytný v demokratické společnosti“ (viz mj. K a T. proti Finsku, § 151, a Strand Lobben a další proti Norsku, § 202–213).

b) Použití těchto principů na skutečnosti projednávaného případu

[§ 72. Shoda stran k použití čl. 14 a čl. 8 Úmluvy]

i) Zda existoval rozdíl v zacházení

[§ 73. Ke zvážení prvků první fáze řízení dle jejich přímého i nepřímého použití v druhé fázi řízení]

74. Zejména Soud bere v potaz dva znalecké posudky získané v roce 2007 v první fázi řízení týkající se změny úpravy rodičovské odpovědnosti k A, B, C a D (viz § 11 a 12 výše). (…)

75. Je třeba zdůraznit, že tyto posudky byly základem rozsudku z 16. 10. 2007, který umístil děti do péče jejich otce a omezil rodičovská práva stěžovatelky. Obvodní soud R bezpodmínečně přijal posouzení znalců a rozsáhle na něj odkazoval (viz § 15 výše). Zejména z těchto posudků vyplynulo, že:

- není zaručeno, že stěžovatelka poskytne svým dětem náležitou péči, jelikož se citově angažuje ve svém vztahu se Z

- stěžovatelka odmítá vzdát se příliš blízkého vztahu se Z kvůli vztahu s dětmi

- rodičovské chování stěžovatelky bylo v té době nesprávné kvůli jejím osobním problémům a emocionálnímu zapojení do vztahu s jinou ženou

- bylo by možné, aby mohla stěžovatelka pokračovat při výkonu svých rodičovských práv, pokud by rozhodným způsobem opravila svůj postoj a vyloučila Z z rodinného života

- navzdory signálům od dětí a zjevně destruktivnímu vlivu, který měla vážná známost s její přítelkyní na rodinný život, nebyla stěžovatelka schopna napravit své chování.

76. S ohledem na výše uvedené Soud shledává, že odkazy na homosexualitu stěžovatelky a vztah se Z převažovaly v prvním kole řízení týkajících se D a jeho sourozenců.

77. Navíc Soud shledává, že výše popsané znalecké posudky a rozsudek z 16. 10. 2007 měly rozhodný vliv na konečné kolo řízení týkajících se D. (…)

78. Vláda namítala, že konečné rozhodnutí ve věci, rozsudek z 17. 9. 2009, jasně vyvrátilo tvrzení stěžovatelky, že její homosexualita byla důvodem pro vnitrostátní rozhodnutí. Avšak Soud poznamenává, že v tomto rozhodnutí Krajský soud S shledal, že „otázka výchovy dítěte stejnopohlavním párem [je] velmi kontroverzní“ a že potíže starších dětí v přijetí nové partnerky stěžovatelky jsou „pochopitelné“ (viz § 34 výše).

79. Bez ohledu na preventivní opatření Krajského soudu S, která přijal, aby odůvodnil rozsah, v jakém se zmínky o vztahu stěžovatelky se Z objevily ve všech řízeních, je nevyhnutelným závěrem, že její sexuální orientace a vztah s jinou ženou byly soustavně středem úvah o její osobě a byly všudypřítomné v každé fázi soudního řízení (viz E. B. proti Francii, cit. výše, § 88).

80. Soud uzavírá, že existoval rozdíl v zacházení mezi stěžovatelkou a jiným rodičem, který si přeje dítě do své výlučné péče. Rozdíl byl založen na její sexuální orientaci, důvodu, který pokrývá „jiný status“ (viz § 68 a 70 výše).

ii) Zda byl rozdíl v zacházení odůvodněný

[§ 81. Podmínky pro diskriminační zacházení]

82. Soud akceptuje, že vnitrostátní rozhodnutí týkající se rodičovské odpovědnosti a péče sledují legitimní cíl, konkrétně ochranu práv jiných (srov. § 53 výše).

83. Zároveň je třeba posoudit, zda byl rozdíl v zacházení odůvodněný.

84. Soud podotýká, že jak stěžovatelka, tak její bývalý manžel disponují podobnými rodičovskými schopnostmi a kvalitami. Jak opakovala vláda, polské právo jasně stanovuje, že v případech tohoto typu je prvořadý zájem dítěte.

85. Soud poznamenává, že v poslední fázi řízení soudy odmítly změnit status quo týkající se péče o D na základě dvou hlavních argumentů: výhody, že všichni sourozenci žijí společně, a důležitosti osobního mužského vzoru ve výchově chlapce. Jak uvedl rozsudek ze 17. 9. 2009, stěžovatelka nemůže dostat rodičovskou odpovědnost a výlučnou péči o D, protože ostatní děti s ní nejsou. Soud posoudí, zda tyto argumenty jsou přiměřené, aby splnily účel deklarovaný v těchto řízeních, konkrétně ochranu nejlepšího zájmu dítěte. Přitom musí Soud nezbytně posoudit, zda některý nebo oba důvody, které Soud zmínil, byly založeny na diskriminačních úvahách.

86. V té souvislosti Soud opakovaně zdůrazňuje, že pokud se jedná o rodinný život dítěte, existuje široký konsenzus včetně mezinárodního práva, že jeho nejlepší zájem je prvořadý (srov. mj. Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku, § 135). Ve skutečnosti Soud zdůraznil, že v případech zahrnujících péči o děti a omezení styku musí zájem dítěte předcházet jiným úvahám (viz Jovanovic proti Švédsku, § 77 a Gnahoré proti Francii, § 59).

87. V projednávaném případě vnitrostátní soudy patrně učinily odkaz za účelem ochrany nejlepšího zájmu D. Takový odkaz nesmí být abstraktní a je na Soudu, aby stanovil, zda, jak uváděla stěžovatelka, její sexuální orientace měla ve skutečnosti rozhodující vliv na vnitrostátní rozhodnutí. Soud podotýká, že i ve Fretté proti Francii si stěžovatel stěžoval, že zamítnutí jeho návrhu na povolení adopce bylo skrytě založeno pouze na jeho sexuální orientaci. V takovém případě Soud připouští, že důvod, který poskytly francouzské správní a soudní orgány pro jejich rozhodnutí, byla „volba životního stylu“ stěžovatele a nikdy výslovně neodkázaly na jeho homosexualitu. Soud nicméně dospěl k závěru, že toto kritérium implicitně, avšak nepochybně učinilo homosexualitu stěžovatele rozhodujícím faktorem. (ibid., § 32).

V projednávaném případě není Soud přesvědčen, že by důvody, o které se vnitrostátní soudy opíraly, byly dostatečné pro to, aby dosáhly deklarovaného účelu ochrany nejlepšího zájmu D. Ačkoli orgány zmínily výhodu stability plynoucí ze soužití sourozenců, zavrhly zejména pevné pouto D, které k matce, stěžovatelce, oproti jeho otci zjevně měl. Navíc odkaz na mužský osobní vzor zopakovaly ve všech stádiích řízení jako klíčový faktor při posuzování nejlepšího zájmu dítěte. (…) Tento stereotypní pohled nepodpořila přímá zpráva kolizního opatrovníka, která uváděla, že D je dobře mentálně a emociálně vyrovnaný, když žije s matkou, a pokládal za jeho domov ten u matky (srov. § 24 výše). (…) Kromě toho konečný rozsudek nevzal náležitě v potaz nespornou skutečnost, že stěžovatelka byla primární pečovatelkou D předtím, než jej později odebrali dne 3. 6. 2008. Soud bere v potaz, že D bylo v té době 6 let a v době rozvodu stěžovatelky byl tříletý. Silné pouto mezi dítětem a stěžovatelkou vzali všichni znalci na vědomí, ba dokonce i bývalý manžel stěžovatelky, který v první fázi řízení navrhoval, aby stěžovatelce zůstala péče o D kvůli jejich pevnému vztahu (srov. § 17 výše). Navíc přiznání péče stěžovatelce by nezbavilo D styku s jeho otcem. Nic nenaznačuje tomu, že by měly orgány pochyby o pravděpodobnosti, že by stěžovatelka bránila ve styku otce s dítětem, a znalci uznali, že stěžovatelka chápe potřebu přítomnosti obou rodičů v životě D (srov. § 31 výše). Jejich opírání se o mužský osobní vzor bylo tudíž diskriminační.

88. Vláda uvedla, že vztah stěžovatelky se Z byl vzat v potaz pouze jako součást skutkového stavu. Soud souhlasí s tím, že otázky spojené s partnerkou stěžovatelky, se kterou měla stabilní vztah, nebyly bez významu a relevance při posuzování případu (viz E. B. proti Francii, cit. výše, § 76). Soud shledal, že jakmile stěžovatel či stěžovatelka vytvoří domov s partnerem, postoj partnera a role, kterou bude nezbytně hrát v každodenním životě dítěte svým zapojením do domácího uspořádání, vyžaduje plný přezkum v nejlepším zájmu dítěte (ibid.). Soud však nemůže než podotknout, že v projednávaném případě vnitrostátní orgány nikdy postoje partnerky stěžovatelky a její roli nezkoumaly. Negativně byl posouzen právě vliv vztahu stěžovatelky se Z na její rodičovské schopnosti.

89. Ačkoliv konečné rozhodnutí ze dne 17. 9. 2009 se týkalo pouze D, Krajský soud S zopakoval dřívější zjištění o údajně negativním dopadu vztahu stěžovatelky se Z na starší děti. Zároveň nebyl odděleně zkoumán vztah D a Z. Nic nenaznačovalo, že by D neblaze ovlivňovala přítomnost Z v životě jeho matky. Z dřívějších znaleckých posudků je zřejmé, že byl D v privilegované pozici, jelikož dostával od stěžovatelky a Z více pozornosti než jeho sourozenci a se Z si vytvořil vztah (srov. § 11 výše).

90. S přihlédnutím k výše uvedenému má Soud za to, že diskriminační odkázání na důležitost mužského osobního vzoru ve výchově chlapce, jehož potřeba by se s přibývajícím věkem dítěte zvyšovala, byla rozhodujícím faktorem pro zamítnutí návrhu stěžovatelky na svěření D do její péče. Tato úvaha převážila ostatní argumenty: nízký věk D; silná vazba se stěžovatelkou a blaho dítěte, když žilo s matkou (srov. § 24 a 25 výše); uznání otce, že by D měl zůstat u matky (srov. § 17 výše) a přijetí ze strany soudů, že chování stěžovatelky jako rodiče nemůže dále vzbuzovat žádné námitky (srov. § 34 výše).

91. Konečně Soud nemůže ignorovat, že vnitrostátní soudy měly za to, že pozitivní posudek stran kompetencí stěžovatelky jako primárního pečovatele o děti závisel na ukončení jejího vztahu se Z. Soudy odkazovaly na její vztah jako na „nepřiměřenou zálibu“ a na „postoj, který je třeba napravit“ a očekávaly, že se vztah rozpadne a Z bude „z rodinného života vyloučena“. Ačkoli konečné rozhodnutí z 17. 9. 2009 tuto argumentaci … přímo nezmiňovalo, nevěnovalo se vztahu D se Z a její roli v domácnosti stěžovatelky. V každém případě neexistuje naprosto žádný důkaz o negativním vlivu, který by Z mohla mít na vývoj D a jeho blaho. Na druhou stranu nový vztah bývalého manžela stěžovatelky, jehož výsledkem bylo, že měl další dítě, a skutečnost, že byl D vychováván s každodenní pomocí jeho prarodičů a ostatních sourozenců, soud zcela akceptoval.

92. S ohledem na výše uvedené Soud uzavírá, že zamítnutím přiznat stěžovatelce plná rodičovská práva a péči o D vnitrostátní orgány učinily rozdíl založený čistě nebo rozhodně na úvahách, které se týkaly její sexuální orientace, rozdíl, který podle Úmluvy nelze akceptovat (viz Salgueiro da Silva Mouta proti Portugalsku, cit. výše, § 36, a E. B. proti Francii, cit. výše, § 96).

93. Došlo proto k porušení čl. 14 Úmluvy ve spojení s čl. 8.

K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy

[§ 94. – 98. Zmeškání šestiměsíční lhůty pro přezkum podjatosti soudce Soudem

§ 98. – 104. K aplikaci čl. 41 Úmluvy]

Výrok rozsudku

Z těchto důvodů Soud jednomyslně rozhodl, že:

1. stížnost v části týkající se čl. 14 ve spojení s čl. 8 je přijatelná, ve zbytku nepřijatelná;

Šesti hlasy ku jednomu rozhodl, že:

2. čl. 14 Úmluvy ve spojení s čl. 8 Úmluvy byl porušen.

[§ 1. Procesní spravedlnost, k nevyslechnutí dítěte a dalších dotčených osob Soudem

§2. Citace bližších detailů faktického stavu a opomenutí některých relevantních okolností Soudem

§3.Otázka diskriminace, nedodržení postupů přezkumu dle judikatury Soudu a učinění z něj další odvolací instance

4. Závěr]

© Wolters Kluwer ČR, a. s.