C. proti Chorvatsku

Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

Rozsudek ze dne 8. října 2020 ve věci č. 80117/17 – C proti Chorvatsku

Senát první sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že řízení o úpravě péče a následné vykonávací řízení trpělo v rozporu s článkem 8 Úmluvy procesními nedostatky z důvodu neustanovení opatrovníka nezletilému stěžovateli a jeho nevyslechnutí soudem. Soud zamítl předběžnou námitku vlády, že matka nemůže dítě zastupovat v řízení před Soudem z důvodu střetu zájmů.

I. Skutkové okolnosti

Stížnost podala matka jménem nezletilého syna narozeného v roce 2006. Po rozvodu rodičů v roce 2010 matka podala trestní oznámení na otce pro podezření ze sexuálního zneužívání dítěte a požadovala přerušení kontaktů dítěte s otcem. Znalecké šetření sexuální zneužívání neprokázalo. Dle znalců matka dítě emocionálně zneužívala a dítě bylo zatíženo jejím negativním postojem k otci. V roce 2012 otec podal žádost o změnu rozhodnutí o úpravě péče. Znalci shledali závislý, symbiotický vztah mezi matkou a synem, který nebyl pro vývoj dítěte zdravý. V červnu 2015 soud svěřil dítě do péče otce a stanovil styk s matkou. Otec podal žádost o výkon rozsudku, jelikož matka odmítla dítě předat. V roce 2016 došlo k výkonu rozsudku, avšak syn utekl zpět k matce. V roce 2017 soud dočasně svěřil dítě do péče matky a stanovil asistovaný styk s otcem.

II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu

A. Předběžná otázka

Vláda vznesla námitku k zastupování dítěte matkou v řízení před Soudem z důvodu střetu zájmů. Právní zástupce dítěte před Soudem zastupoval matku před vnitrostátními soudy, přičemž dle zjištění znalců matka dítě emocionálně zneužívala, za což byla trestně stíhána.

Soud námitce vlády nepřisvědčil. Dle judikatury Soudu vyžaduje postavení dětí podle článku 34 Úmluvy pečlivé zvážení, neboť děti jsou obvykle odkázány na jiné osoby, aby uplatňovaly jejich nároky a zastupovaly jejich zájmy, a nemusejí mít věk nebo schopnosti potřebné k tomu, aby v jakémkoli reálném smyslu daly souhlas s kroky, které mají být jejich jménem učiněny. V této otázce je proto nutno vyvarovat se restriktivního nebo formalistického přístupu. Hlavním hlediskem v takových situacích je, že by měly být prozkoumány veškeré závažné otázky týkající se respektování práv dítěte (N. Ts. a ostatní proti Gruzii, č. 71776/12, rozsudek ze dne 2. února 2016, § 54 a 55). V případech sporů mezi rodiči je ochranou zájmů dítěte pověřen rodič, kterému bylo dítě svěřeno do péče (Moog proti Německu, č. 23280/08 a 2334/10, rozsudek ze dne 6. října 2016, § 41). V době podání stížnosti bylo dítě nezletilé a bylo dočasně svěřeno do péče matky. Jádrem stížnosti byl soulad s procesními požadavky Úmluvy při respektování nejlepšího zájmu dítěte. S ohledem na rozsah stížnosti a skutečnost, že matka nepodala stížnost rovněž svým jménem, Soud neshledal střet zájmů mezi matkou a dítětem (N. Ts. a ostatní proti Gruzii, cit. výše, § 57; oproti tomu Kruškić proti Chorvatsku, č. 10140/13, rozhodnutí ze dne 25. listopadu 2014, § 97).

B. K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy

Ve stížnosti bylo namítáno, že v rozporu s článkem 8 Úmluvy nebyl dítěti v řízení o úpravě péče a následném vykonávacím řízení ustanoven opatrovník ad litem, který by hájil jeho zájmy, a že nebylo soudem vyslechnuto. Dále bylo namítáno, že rozhodnutí o svěření do péče otce nebylo v souladu s nejlepším zájmem dítěte s ohledem na absenci adaptačního období.

Třebaže článek 8 Úmluvy neobsahuje výslovné procesní požadavky, rozhodovací proces musí být spravedlivý a musí zajistit náležitý respekt k zájmům chráněným tímto článkem (T. P. a K. M. proti Spojenému království, č. 28945/95, rozsudek velkého senátu ze dne 10. května 2001, § 72). Soud zkoumá, zda byli rodiče dostatečně zapojeni do rozhodovacího procesu, což platí přiměřeně i pro děti ve všech soudních a správních řízeních, které se dotýkají jejich práv dle článku 8 Úmluvy. Zapojení není dostatečné, pokud děti schopné formulovat svůj vlastní názor neměly příležitost být slyšeny a pokud jejich názoru nebyla s ohledem na jejich věk a vyspělost dána dostatečná váha (M. a M. proti Chorvatsku, č. 10161/13, rozsudek ze dne 3. září 2015, § 171 a 181).

Soud uvedl, že dle zákona o rodině měl být dítěti ustanoven opatrovník v řízení v případech střetu jeho zájmů se zájmy rodičů. Dle článku 10 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí z roku 1996 je úlohou zástupců dítěte poskytovat mu příslušné informace a vysvětlení, zjišťovat jeho názory a zprostředkovat je soudnímu orgánu. Stejně tak dle pokynů Výboru ministrů Rady Evropy o justici vstřícné k dětem z roku 2010 by měl být v případech protichůdných zájmů rodičů a dítěte jmenován opatrovník nebo obdobný nezávislý zástupce, který bude zastupovat názory a zájmy dítěte a informovat ho o průběhu řízení. Soud tak odmítl námitku vlády, že opatrovník v řízení nebyl třeba, jelikož dítě nebylo účastníkem řízení. Soud byl opačného názoru. Situace dítěte rozvedených rodičů ve sporu o péči je příkladem situace, kdy dítě potřebuje opatrovníka k výše uvedeným účelům. Stěžovateli však takový opatrovník ustanoven nebyl a jeho roli plnila matka.

V době rozhodování bylo stěžovateli devět let. Dle zákona o rodině mělo dítě právo být slyšeno a jeho názorům měla být dána dostatečná váha s ohledem na jeho věk a vyspělost. Soud dále odkázal na mezinárodní standardy a svou judikaturu (viz M. a M. proti Chorvatsku, cit. výše). Stěžovatel nebyl v soudním řízení přímo vyslechnut, aniž bylo řádně vysvětleno, proč se tak nestalo. Vláda pouze uvedla, že jeho přání zůstat žít s matkou bylo všeobecně známo. Dle Soudu však byla potřeba jeho přímého zapojení zřejmá z důvodu absence opatrovníka v soudním řízení (N. Ts. a ostatní proti Gruzii, cit. výše, § 80).

Kombinace nedostatečného zastupování zájmů dítěte a absence jeho slyšení nenapravitelně narušila rozhodovací proces. S ohledem na uvedený závěr Soud již nezkoumal, zda bylo rozhodnutí o svěření dítěte do péče otce a následné vykonávací řízení v souladu s nejlepším zájmem dítěte (E. S. proti Rumunsku a Bulharsku, č. 60281/11, rozsudek ze dne 19. července 2016, § 82).

Soud proto konstatoval porušení článku 8 Úmluvy.

III. Oddělená stanoviska

Soudkyně Koskelo se ve svém souhlasném stanovisku stejně jako ve věcech A a B. proti Chorvatsku (č. 7144/15, rozsudek ze dne 20. června 2019) a Strand Lobben a ostatní proti Norsku (č. 37283/13, rozsudek velkého senátu ze dne 10. září 2019) vymezila k oprávnění matky zastupovat dítě v řízení před Soudem. Za situace, kdy znalci ve vnitrostátním řízení shledali jejich symbiotický vztah a jeho škodlivé následky pro vývoj dítěte, lze pochybovat o řádném hájení nejlepšího zájmu dítěte matkou. Je zarážející, že Soud shledal nedostatky v zastupování dítěte ve vnitrostátním řízení z důvodu střetu zájmů, aniž by připustil, že stejný problém nastal v řízení před Soudem. Otázka zastupování dětí v řízení před Soudem musí být celkově řešena ve spolupráci se smluvními státy.