RANA proti Maďarsku

 

Typ rozhodnutí: rozsudek senátu (4. sekce)

Číslo stížnosti: 40888/17

Datum: 16. 7. 2020

Složení senátu:B. Lubarda, předseda senátu (Srbsko), C. Ranzoni (Lichtenštejnsko), P. Paczolay (Maďarsko)

[§ 1.–4. Průběh řízení před Soudem]

I. Okolnosti případu

5. Stěžovatel se narodil jako žena, ale dle svého vyjádření se cítí být mužem od raného věku. Dne 29. 1. 2018 předložil Soudu anglický překlad lékařského posudku vydaného 8. 9. 2013 dvěma íránskými znalci z oboru lékařství, kteří potvrdili, že trpí sexuální dysfunkcí a poruchou osobnosti.

1. V červenci 2015 požádal stěžovatel o azyl v Maďarsku a tvrdil, že zatímco se narodil jako žena, vždy se identifikoval jako muž, což projevoval tím, že si oblékal mužské oblečení, pracoval jako trenér kickboxu a líbily se mu ženy.

2. Dne 14. 12. 2015 azylový odbor udělil stěžovateli azyl na základě toho, že v Íránu byl stěžovatel vystaven pronásledování kvůli své genderové identitě (transsexualitě).

3. Dne 6. 3. 2016 požádal stěžovatel o změnu pohlaví a jména na Maďarském úřadu pro imigraci a občanství (dále jen „Úřad“). Uvedl, že úřední dokumenty vydané v Íránu jej označují jako ženu, ale to neodpovídá jeho skutečné genderové identitě.

4. Úřad jej v dopise ze dne 30. 3. 2016 informoval, že změnu pohlaví vyřizuje v zásadě matriční úřad příslušný podle místa narození žadatele, a tedy že to závisí na posouzení Ministerstva lidských zdrojů. Data narození uprchlíků však nadále zůstávají zaknihována u odpovědných zahraničních úřadů.

5. Dne 16. 6. 2016 vydal Úřad formální zamítavé usnesení, aniž by posoudil opodstatněnost žádosti, jelikož není příslušný činit další kroky. Poněvadž není narození stěžovatele zaknihováno v Maďarsku, nemohl žádost postoupit příslušné matrice. Stěžovatel se domáhal soudního přezkumu.

6. Budapešťský správní a pracovní soud věc odmítl a potvrdil závěr Úřadu, že maďarské správní orgány nejsou příslušné. Zopakoval, že orgány zpracovávají žádosti maďarských občanů o právní uznání pohlaví postupem vyvinutým praxí (viz § 14). Zdůraznil, že nebylo vydáno žádné formální rozhodnutí o změně pohlaví, zápis změny pohlaví v matrice narození sám o sobě slouží jako rozhodnutí. Jako cizí občan požívající v Maďarsku status uprchlíka nemá stěžovatel v Maďarsku rodinný matriční zápis, tudíž se nemůže použít praxe používaná ve vztahu k maďarským občanům. Soud rovněž odkázal na skutečnost, že stěžovatel ke svému podání nepřiložil lékařskou dokumentaci, která je v jinak příslušném postupu vyžadována, bez níž uznání změny pohlaví není možné.

7. Stěžovatel podal dne 17. 2. 2017 ústavní stížnost proti rozhodnutí Budapešťského správního a pracovního soudu a namítal inter alia, že zápis osobních údajů a místa pobytu zahrnuje údaje o jméně a pohlaví a že požadovanou změnu lze zapsat tam. Ústavní soud 13. 6. 2017 prohlásil jeho stížnost přípustnou.

8. Ústavní soud dne 19. 6. 2018 zamítl stěžovatelovu ústavní stížnost a shledal, že rozhodující soudce nemohl dojít k jinému závěru v rámci existujícího právního rámce, jelikož neexistuje žádný zákonný podklad pro změnu jmen cizích občanů. Ústavní soud uvedl, že právo na změnu jména člověka je základní právo. O to více potom, když dojde ke změně pohlaví, z důvodu nedotknutelnosti lidské identity a důstojnosti. Změna jména následující změnu pohlaví spadá do rámce práva na jméno. Ve skutečnosti šla změna jména ruku v ruce se změnou pohlaví, jelikož každý má právo na jméno, které se pojí s jeho nebo jejím pohlavím. Stát byl tudíž povinen přijmout předpisy, které uznávají změnu pohlaví a nediskriminačně poskytují možnost zanést z toho plynoucí změnu jména do matriky. Úplná absence předpisů vyloučila cizí občany legálně pobývající v Maďarsku z procesu změny jména včetně těch, jejichž země původu takovou změnu nepřipouští. Ústavní soud má za to, že legislativní opomenutí bylo neproporcionálně restriktivní a neústavní. Podle jeho názoru byl zákonodárce povinen nalézt jiné řešení pro žadatele bez maďarského rodného listu, například tak, že by zanesl změnu jména do jiných dokumentů obdržených od maďarských orgánů. Ústavní soud vyzval parlament, aby dostál své zákonodárné povinnosti do 31. 12. 2018, a vybídl stěžovatele, aby podal svou žádost. K legislativní změně, již Ústavní soud žádal, doposud nedošlo.

II. Relevantní právní předpisy a praxe

[§ 14.–17. Relevantní vnitrostátní právo a praxe]

K tvrzenému porušení čl. 8 Úmluvy

18. Stěžovatel namítal, že zamítnutí změny jeho jména a jeho pohlaví z ženy na muže v jeho osobních dokladech představovalo porušení čl. 8 Úmluvy (…).

A. Přijatelnost stížnosti

1. Stanoviska stran

a) Vláda

9. Ve svém stanovisku ze dne 17. 10. 2017 vláda tvrdila, že stížnost byla předčasná, jelikož stále běží vnitrostátní řízení u Ústavního soudu. Alternativně namítala, že pokud by nebylo možné ústavní stížnost považovat za účinný opravný prostředek, nebyla by jím ani soudní přezkumná řízení, v jejichž případě byla stížnost podána opožděně.

10. Mimo to vznesla vláda výhradu ve vztahu ke statusu stěžovatele jako oběti. Tvrdila, že stěžovatel nežije na adrese uvedené ve stížnosti a potenciálně ani v Maďarsku, tudíž jej nelze považovat za oběť porušení plynoucího z maďarského práva. Rovněž namítala, že stěžovatel pochybil, jelikož neprokázal svou transsexualitu lékařským posudkem.

11. Konečně vláda namítala, že stížnost představovala zneužití práva na individuální stížnost, poněvadž se ve skutečnosti jednalo o actio popularis zaměřenou na zveřejnění situace transsexuálů v Maďarsku.

b) Stěžovatel

12. Stěžovatel uvedl, že ústavní stížnost nelze považovat za účinný opravný prostředek, jelikož neposkytuje rychlou nápravu. Popřípadě pokud byla běžná soudní řízení neúčinná, jak tvrdila vláda, právní uznání pohlaví nebylo pro uprchlíky v Maďarsku možné, což by znamenalo, že se jedná o pokračující porušení.

13. Pokud se jedná o jeho status oběti, stěžovatel uvedl, že žije v Maďarsku a požádal tam o právní uznání svého pohlaví. Na svou novou adresu v Budapešti se přihlásil dne 28. 8. 2017. Maďarské orgány jej uznaly jako uprchlíka, aniž by zpochybnily jeho transsexualitu. Následně odmítly přezkoumat jeho návrh na právní změnu pohlaví včetně lékařského posouzení jeho transsexuality.

B. Posouzení Soudem

1. Použitelnost čl. 8 Úmluvy

14. Právo na respektování soukromého života podle čl. 8 Úmluvy se dotýká i genderové identity a jmen jednotlivců jako součástí osobní identity (viz A. P., Garçon a Nicot proti Francii, § 92–94, a S. V. proti Itálii, § 57–59). Projednávaný případ se týká nemožnosti stěžovatele jako transgender uprchlíka získat právní uznání své genderové identity a z toho vyplývající změnu svého jména. Aspekt „soukromého života“ dle článku 8 Úmluvy se tudíž použije na projednávaný případ, což je skutečnost, kterou navíc vláda nerozporovala.

2. Nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy a nedodržení pravidla šesti měsíců

15. Soud poznamenává, že stěžovatel podal svou stížnost k soudu, zatímco stále běželo řízení před Ústavním soudem. V mezidobí dne 19. 6. 2018 Ústavní soud zamítl jeho ústavní stížnost (srov. § 13 výše). Soud tedy musí odmítnout námitku vlády, že byla stížnost předčasná (srov. § 19 výše).

16. Co se týče argumentu vlády, že stížnost byla podána pozdě, jelikož na šestiměsíční lhůtu je třeba nahlížet tak, že počala běžet předtím, než stěžovatel zahájil soudní řízení, Soud podotýká následující. Budapešťský správní a pracovní soud se odmítl případem stěžovatele zabývat, protože maďarské správní orgány postrádaly příslušnost k rozhodnutí ve věci (srov. § 11 výše). Ve svém rozhodnutí ze dne 19. 6. 2018 Ústavní soud stanovil, že ve vztahu k postupu o změně jména zákon neústavně opomíjí legálně pobývající cizí státní příslušníky, jako je stěžovatel. Požadoval po parlamentu, aby předložil opatření k nápravě za toto opomenutí do 31. 12. 2018, což se již mělo stát. V souladu s tím má Soud za to, že nebylo nedůvodné, že stěžovatel zahájil soudní řízení, aby vyřešil svou pozici na vnitrostátní úrovni předtím, než se obrátí na Soud. Proto Soud nepovažuje stěžovatelova podání k vnitrostátnímu soudu za zbytečná. Soudu postačuje, že přerušil běh šestiměsíční lhůty a následně odmítl námitku vlády týkající se nesplnění pravidla šesti měsíců.

3. Status oběti a zneužití práva na individuální stížnost

17. Na úvod Soud podotýká, že dne 28. 8. 2017 se stěžovatel přihlásil v Maďarsku na novou adresu a v souladu s tím informoval Soud. Vláda nerozporovala, že tam stěžovatel skutečně žil. Namítala však, že stěžovatel neprokázal svou transsexualitu lékařskou prohlídkou, a na základě toho vznášela námitky proti jeho statusu oběti.

18. Soud shledává, že vnitrostátní orgány zamítly žádost stěžovatele o změnu označení jeho pohlaví, aniž by ji meritorně posoudily či přezkoumaly, zda skutečně stěžovatel splnil lékařské podmínky v praxi vyžadované pro to, aby mohla být změna zapsána. Stěžovatel si stěžoval na účinky těchto rozhodnutí a nedostatečný právní rámec pro jeho práva dle článku 8 Úmluvy.

19. Soud, aniž by prejudikoval ve věci samé, nemůže identifikovat žádné prvky, které by zpochybnily jak status stěžovatele jako oběti, tak odpovědnost žalovaného státu. Za těchto okolností odmítá Soud tvrzení vlády, že stěžovatel zneužil práva na individuální stížnost tím, že podal actio popularis.

4. Závěr

20. Soud dospívá k závěru, že stížnost není zjevně neopodstatněná ani nepřijatelná z jiných důvodů uvedených v čl. 35 Úmluvy. Musí být tedy prohlášena za přijatelnou.

C. K meritu věci

1. Stanoviska stran

a) Stěžovatel

21. S odkazem na judikaturu Soudu stěžovatel tvrdil, že signatářské státy mají pozitivní závazky ve vztahu k právnímu uznání genderové identity transsexuální osoby. V Maďarsku chyběl právní rámec procesu právního uznání pohlaví bez ohledu na místo narození žadatele. Zavedený postup nebyl předvídatelný, dostupný a konkrétní.

22. Stěžovatel dále tvrdil, že zatímco zůstává na státu, jak upraví postup, kterým může být právně uznána změna pohlaví, Maďarsko jej nemohlo vyloučit – jako uprchlíka, jehož osobní status byl určen jeho právem – z přístupu k takové proceduře pouze proto, že nemá maďarský rodný list. V případě absence rodného listu mohlo být rozhodnutí o právním uznání jeho pohlaví přijato jiným způsobem. Nebylo možné od něj očekávat, že požádá o uznání svého pohlaví v zemi původu, v níž byl na základě své transsexuality pronásledován, což bylo přesně primárním důvodem, proč mu Maďarsko udělilo status uprchlíka.

b) Vláda

23. Vláda uvedla, že zastává stejný názor na tuto stížnostní otázku jako Ústavní soud, u něhož řízení v době, kdy to vláda ověřovala, stále běželo (rozhodnutí bylo vydáno dne 19. 6. 2018). Vláda měla za to, že v Maďarsku není třeba žádného povolení ke změně právního pohlaví, jelikož změna byla pouze zapsána opravou v knize narození. Proto není možné u cizinců (včetně uprchlíků) změnu pohlaví provést.

24. Vláda dále argumentovala, že stěžovatel mohl kontaktovat íránské orgány, aby zaregistrovaly jeho změnu pohlaví v Íránu. Kromě toho skutečnost, že mu byl přiznán status uprchlíka, neznamená, že maďarské orgány prokázaly jeho transsexualitu. V této souvislosti tvrdila, že stěžovatelova transsexualita nebyla nikdy lékařsky prokázána a že stěžovatel ve své žádosti u vnitrostátních orgánů nepředložil žádnou lékařskou dokumentaci. Ve stanovisku ze dne 2. 2. 2018 vláda prohlásila, že lékařské osvědčení, které stěžovatel dodal (srov. § 5 výše), neprokazuje jeho transsexualitu podle evropských lékařských standardů.

c) Připomínky intervenujících třetích stran

25. Transgender Europe, Evropský region mezinárodní lesbické, gay, bisexuální, trans a intersex asociace (ILGA-Europe) a Transvanilla souběžně poukázaly na těžkosti, jimž čelí transgender žadatelé o azyl a uprchlíci ve státech, v nichž se usadili. Poskytly srovnávací přehled národních úprav v oblasti právního uznání pohlaví a nastínily relevantní vývoj v Maďarsku.

2. Posouzení Soudem

26. Soud shledává, že stěžovatel tvrdil, že ze strany maďarských orgánů existuje neoprávněně omezující přístup, který podmiňuje přístup k právnímu uznání pohlaví tím, že má žadatel maďarský rodný list, a že právní rámec nedostačuje.

27. Soud v té souvislosti poznamenává, že maďarský právní systém v rozhodné době umožňoval transgender osobám právní uznání jejich genderové identity tak, že byl jejich osobní stav opraven na základě oprav učiněných v rodinném rejstříku (srov. § 14 výše). Zatímco žadatelé o právní uznání pohlaví musejí poskytnout lékařský posudek diagnostikující transsexualitu a doporučující operativní změnu pohlaví, není tato změna podmínkou uznání (viz tamtéž). Avšak jak poznamenal Ústavní soud, v relevantní právní úpravě existuje mezera a neexistuje žádný zákonný základ, který by umožňoval uznání změny pohlaví a přístup ke změně jména legálně pobývajícím cizincům (srov. § 13 výše). Z tohoto důvodu má Soud za to, že stížnost je třeba přezkoumat z hlediska toho, zda žalovaný stát pochybil, či nepochybil při plnění pozitivní povinnosti zajistit právo na respektování soukromého života stěžovatele, zejména tím, že mu neposkytl postup, který mu umožní právní uznání jeho genderové identity bez maďarského rodného listu (viz mutatis mutandis X proti Bývalé jugoslávské republice Makedonii, § 63–65, a L. proti Litvě, § 56–57).

28. Soud odkazuje na příslušné principy Úmluvy, které se týkají pozitivních závazků podle článku 8 a které byly shrnuty v Hämäläinen v. Finland (§ 65–67 s dalšími odkazy). Má za to, že hlavní otázka, kterou je třeba zodpovědět v projednávaném případě, je, zda ve světle míry posuzovací volnosti dané vnitrostátním orgánům ty maďarské nalezly spravedlivou rovnováhu mezi soupeřícími zájmy stěžovatele, aby mu byla zákonně uznána jeho genderová identita, a společností jako celku (tamtéž § 65).

29. Soud akceptuje, že zajištění principu nezcizitelnosti osobního statusu, soudržnosti a spolehlivosti zápisů o osobním statusu a v širším měřítku potřeby právní jistoty je v obecném zájmu a ospravedlňuje zavedení striktních postupů (viz mutatis mutandis A. P., Garçon a Nicot proti Francii, cit. výše, § 142). Poznamenává, že jeho úkolem není nahradit příslušné národní orgány ve stanovení nejvhodnější politiky, která by upravovala proces změny pohlaví a jména. Soud tudíž nezpochybňuje jako takovou volbu maďarských orgánů regulovat právní uznání změny pohlaví jako zvláštní druh procesu změny jména, kterou činí matrikář spravující matriku narození (srov. § 14–16 výše). Nicméně co se týče vyvážení soupeřících zájmů, Soud také podotýká, že základní aspekt intimní identity jednotlivce je ústředním tématem v projednávané stížnosti, jelikož se týká genderové identity jednotlivce, sféry, v níž požívají státy úzkou míru posuzovací volnosti (viz Hämäläinen proti Finsku, cit. výše, § 67, a A. P., Garçon a Nicot proti Francii, cit. výše, § 123).

30. Ve spojení s tím Soud odkazuje na závěry Ústavního soudu, podle něhož identifikovaná zákonná mezera vylučuje všechny cizince legálně pobývající v Maďarsku z přístupu k procesu změny pohlaví a jména bez ohledu na okolnosti, což neproporcionálně omezuje jejich právo na lidskou důstojnost (srov. § 13 výše). Dále shledává, že vnitrostátní orgány zamítly žádost stěžovatele pouze z formálních důvodů, aniž by přezkoumaly jeho situaci, tudíž aniž by zvážily soupeřící zájmy. Zejména nevzaly odpovědné orgány v potaz skutečnost, že stěžovateli byl přiznán status uprchlíka právě proto, že byl pronásledován na základě jeho transgenderu v zemi původu. Soud má za to, že za takových okolností nebylo možné od stěžovatele rozumně očekávat, že požádá o uznání změny pohlaví a jména v zemi narození. V té souvislosti znovu zdůrazňuje princip, že Úmluva chrání práva, která nejsou teoretická nebo iluzorní, ale praktická a skutečná.

31. Je pravdou, že jakékoli opatření zaměřené na poskytnutí možnosti těm, kteří nemají maďarské rodné listy, aby měli přístup k procesu právního uznání pohlaví zároveň s přezkumem jejich dalších nároků ve věci samé, může pro maďarské orgány představovat další administrativní zátěž. Avšak jako takové nemůže odůvodnit bezpodmínečné odmítnutí žádosti stěžovatele o právní uznání jeho skutečné genderové identity (srov. opačně Guerrero Castillo proti Itálii), zejména proto, že pozitivní závazek, jak jej vymezil Ústavní soud (srov. § 13 výše), je třeba považovat za relativně úzký a možný dopad na stát se nejeví jako tvrdý (viz Hämäläinen proti Finsku, cit. výše, § 66 in fine).

32. S ohledem na výše uvedené Soud shledává, že tím, že nebyl umožněn přístup k procesu právního uznání stěžovatelova pohlaví, nebyla ani nalezena spravedlivá rovnováha mezi veřejným zájmem a právem stěžovatele na respekt k jeho soukromému životu. Článek 8 Úmluvy byl proto porušen.

[§ 43.–50. K aplikaci čl. 41 Úmluvy]

Výrok rozsudku

Z těchto důvodů Soud jednomyslně rozhodl, že:

1. stížnost je přijatelná;

2. článek 8 Úmluvy byl porušen.

 

 

© Wolters Kluwer ČR, a. s.