HØINESS proti Norsku

 

Hoiness proti Norsku

Typ rozhodnutí: rozsudek senátu (2. sekce)

Číslo stížností: 43624/14

Datum: 19. 3. 2019

Složení senátu: R. Spano, předseda senátu (Island), P. Lemmens (Belgie), J. Laffranque (Estonsko), V. Griţco (Moldavsko), S. Mourou-Vikström (Monako), A. Bĺrdsen (Norsko), D. Pavli (Albánie).

 

[§ 1. – 4. Průběh řízení před ESLP]

 

Ke skutkovému stavu

I. Okolnosti případu

5. Stěžovatelka se narodila v roce 1958 a žije v Oslu. Je známou advokátkou, která se specializuje na trestní a rodinné právo. Je manželkou podnikatele a dříve byla také moderátorkou talk show a aktivně se účastnila veřejné debaty.

6. V srpnu a září 2010 podala stěžovatelka dva návrhy ke Komisi pro stížnosti na tisk (Pressens Faglige Utvalg) proti dvěma periodikům, která vlastní a kontroluje pan Trygve Hegnar: proti hospodářském týdeníku Kapital a deníku Finansavisen. Pan Hegnar dále vlastní a ovládá internetový portál Hegnar Online, který se specializuje především na zprávy z byznysu a finančního světa.

7. Všechna tři média měla od konce léta 2010 publikovat články o vztahu stěžovatelky se zámožnou postarší vdovou, po které měla dědit. Články obsahovaly přímé i nepřímé domněnky, že stěžovatelka ženu citově a finančně využívala. Po smrti vdovy v roce 2011 napadli příbuzní platnost její poslední vůle u soudu. Dědický spor, který stěžovatelka vyhrála v první i v odvolací instanci, byl v uvedených médiích intenzivně komentován.

8. Webová stránka Hegnar Online obsahovala diskusní fórum pro čtenáře, kam mohli vkládat své komentáře. Fórum sice bylo umístěno na jiné internetové adrese, ale přístup na něj bylo možné získat na stránce online novin. Na diskusním fóru se nepublikoval žádný editovaný obsah, veškeré příspěvky pocházely od čtenářů. Komentáře bylo možné přidávat anonymně, registrace nebyla nutná. Každý měsíc se zde objevilo na 200 000 příspěvků, jednalo se o největší diskusní fórum svého druhu v Norsku. Fórum bylo rozděleno do několika sekcí, jako „Lodní doprava“, „IT“, „Finance“, „Nemovitosti“, „Média“ a „Téma dne“ („Dagens tema“).

9. Dne 5. 11 2010 se na fóru objevilo vlákno s titulkem „Mona Hřinessová – podle Kapitalu kauza dál narůstá“. Prvotní příspěvek zněl „Jaký je stav?“. Další komentář z téhož dne zněl: „Sexy dáma. O čem je ta kauza?“, na který navazoval další komentář „O penězích“. Ve 12:32 následujícího dne přibyl další komentář, ve kterém přispěvatel tvrdil, „že zná někoho, kdo zná někoho“, kdo „měl to štěstí opíchat“ stěžovatelku. Dále také „komentář 1“.

Vlákno pokračovalo téhož dne příspěvky: „status quo“ a „ab absurdo“. Následujícího dne přibyl komentář: „Četl jsem o této kauze před pár týdny, nyní vidím, že Kapital jí věnuje celou první stránku. Spor se týká jednoho bytu ve Frogner + zámožné staré dámy, se kterou měla Hřinessová řadu let blízký vztah.“

Na další příspěvek „Je to kauza Kapitalu, co dál narůstá?“ reagoval příspěvek ve formě slovní hříčky „To narůstá Hegnarova věc“. Následoval komentář „Pokud hledáte krásné ženy, podívejte se do vlákna ,Pýcha národa‘“. Poté následoval komentář „A na vlákno o znovuobjevení Marilyn“.

Dne 8. 11. 2010 byl přidán komentář „Když je v sázce 100 milionů, tak je každý schopen ohnout etické zásady“. A také tento komentář: „Otěhotněla, nebo jen tloustne?“ V 17:55 pak další přispěvatel připsal: „Kdybych ji měl š...., tak leda se zavázanýma očima. Ta ženská je špína – vypadá jako k....“ (dále jen komentář č. 2). (…)

Všechny komentáře byly učiněny anonymně, a proto nelze říci, kolik různých čtenářů je napsalo. Podle záznamu vytištěného dne 8. 11. 2010 byl komentář č. 1 přečten celkem 176krát a druhý komentář celkem dvanáctkrát.

10. Téhož dne napsal stěžovatelčin advokát dopis Komisi pro stížnosti na tisk, který tou dobou řešil jednu ze stížností na způsob informování o dědickém sporu (viz § 7). V dopise bylo uvedeno, že v Kapitalu byla uveřejněna nová zpráva o tomto případu a že kauza byla vybrána jako „Téma dne“ na Hegnar Online. Tím pan Hegnar „umožnil přispěvatelům vážným a ponižujícím způsobem sexuálně obtěžovat“ stěžovatelku. V dopise bylo výslovně uvedeno, že přípis nemá být chápán, jako rozšíření projednávané stížnosti proti Kapitalu, aby nedošlo ke zdržení řízení. (…)

11. Pan Hegnar obdržel kopii tohoto dopisu a v reakci Komisi pro stížnosti na tisk ze dne 9. 11. 2010 mimo jiné uvedl, že Hegnar Online jsou samostatné noviny s vlastním editorem, které nejsou s Kapitalem nijak propojeny. (…)

12. První ani druhý napadený komentář nebyl smazán. Stěžovatelčin právní zástupce proto napsal dne 17. 11. 2010 panu B. a panu H., editorovi Hegnar Online, e-mail, v němž požadoval potvrzení o tom, že komentáře byly okamžitě smazány. Uvedl přitom, že pan Hegnar odmítá nést v této věci jakoukoli odpovědnost.

13. Pan B. z Hegnar Online okamžitě odpověděl, že se omlouvá, že uvedené komentáře, které porušují pravidla diskusního fóra, nebyly smazány a že tak nyní učinil on sám.

14. Následujícího dne vyšel v Kapitalu úvodník od pana Hegnara, který se věnoval reakci stěžovatelky na komentáře publikované na fóru v kontextu šetřené stížnosti na tento týdeník (viz odst. 10). Uvedl v něm, že Hegnar Online jsou nezávislé na Kapitalu a že Kapital nemůže nést odpovědnost za to, co čtenáři napíšou na Hegnar Online, které popsal jako „otevřené fórum“. V úvodníku bylo mimo jiní uvedeno:

„ … Mnoho divných, nudných a jednoduše špatných věcí je napsáno na takovýchto otevřených webových stránkách, kde existuje následná kontrola, ale nikoli zásahy editorů před uveřejněním.

Také my občas musíme vydržet drsné komentáře na těchto stránkách, ale nemůžeme s tím běžet ke Komisi pro stížnosti na tisk.“

15. Dne 20. 11. 2010 projednala Komise pro stížnosti na tisk obě stěžovatelčiny stížnosti proti Kapitalu a Finansavisenu a konstatovala, že v obou případech došlo k porušení etického kodexu novinářů. Kapital jej porušil použitím zavádějícího titulku a Finansevisen tím, že nedal stěžovatelce možnost okamžitě reagovat (stížnost č. 192/10).

16. Dne 28. 11. 2010 vzniklo v sekci fóra „Média“ nové vlákno s titulkem „Mona Hřinessová v. Trygve Hegnar“, kde se rozebírala dědické kauza a tvrzení stěžovatelky, že byla sexuálně obtěžována. Jeden z komentářů ve vlákně zněl: „Zeptej se, zda zná Mona trřnderbjřrn? :)“

Dne 30. 11. 2010 byl přidán tento komentář: „Někteří mají slabost pro popové hvězdy a fotbalisty, zatímco druzí krouží kolem domovů pro seniory.“ Další komentář zněl: „Jste starý, nemocný a zmatený? Advokátní kancelář MH se vás ujme. NB! Pouze platba předem.“ V 11:02 byl zveřejněn další komentář, který se ptal, zda stěžovatelka „stále píchá“ někoho, kdy byl označen pod přezdívkou „trřnderbjřrn“ (viz odst. 27), dále také „komentář č. 3“.

Dne 1. 12. 2010 byl přidán tento komentář: „Viděl jsem ženu, jak se plížila z krematoria se dvěma taškami zlatých šperků a peněženek. Potměšile se usmívala…“ Všechny komentáře v tomto vlákně byly přidány anonymně.

17. (…) Komentář č. 3 byl přečten celkem 115krát.

18. Dne 6. 12. 2010 požádal stěžovatelčin právní zástupce pana H. o vymazání nevhodných komentářů ze sekce „Media“. E-mailem ze stejného dne ho pan H. ujistil, že komentáře byly odstraněny již dne 3. 12. 2010.

19. Dne 7. 1. 2011 se stěžovatelka obrátila na Komisi pro stížnosti na tisk a napadla obě diskusní vlákna jako celek. Dne 22. 2. 2011 dospěla komise k závěru, že v obou případech došlo k porušení etického kodexu a že komentáře měly být okamžitě smazány (stížnost č. 002/11).

20. Dne 7. 4. 2011 poslal stěžovatelčin právní zástupce do Hegnar Online dopis, ve kterém oznámil její záměr zahájit civilní řízení proti Hegnar Online a jeho editorovi panu H., neboť komentáře 1 a 3 měly charakter pomluvy a byly v rozporu s článkem 246 trestního zákona (viz § 43). V souladu s články 3–6 zákona o odškodnění (viz § 44) v souvislosti s tím bude požadovat částku 250 000 NOK (asi 25 000 EUR) po společnosti Hegnar Online a stejnou částku i osobně po editorovi panu H.

Právní zástupce argumentoval tím, že komentáře 1 a 3 byly sexuálním obtěžováním, které překročilo hranici toho, co veřejně známá osoba musí snést. Dále uvedl, že je ustáleným pravidlem, že poškozující výroky, které jsou diskriminující vůči ženám, nepožívají ochrany článku 10 Úmluvy za žádných okolností (Tammer proti Estonsku).

21. Hegnar Online a právní zástupce pana H. na dopis odpověděli dne 28. 4. 2011, když sdělili, že společnost Hegnar Media AS, do které Hegnar Online již tou dobou patřil, přijala opatření, díky kterému si každý, kdo považoval nějaký příspěvek na fóru za nevhodný, mohl jednoduše stěžovat. Vedle každého příspěvku se nyní zobrazil link, na který bylo možné kliknout a upozornit na komentář společnost („varovné tlačítko“). Pokud společnost takové upozornění obdrží, obvykle to vede ke smazání příspěvku. Měsíčně bylo tímto způsobem vymazáno mezi 1 800 a 2 000 příspěvky. Vedle toho najala společnost moderátory, kteří kontrolovali dodržování pravidel diskuse a odstraňovali nevhodné příspěvky. Komentáře 1 a 2 byly odstraněny okamžitě – do osmi minut od žádosti stěžovatelky – a třetí komentář byl vymazán z popudu moderátora.

Společnost se v dopise dále omluvila za své tři čtenáře, kteří stěžovatelku nevhodným způsobem obtěžovali, ale dodala, že se za předmětné komentáře necítí být odpovědná. Komentáře totiž nijak nesouvisely s novinářskou prací společnosti a nepodléhaly její editorské kontrole. Komentáře nepronesla společnost a společnost jejich uveřejnění ani nijak neautorizovala, navíc je smazala ihned, jak se o nich dozvěděla. Příspěvky navíc neměly dle společnosti charakter pomluvy. Ačkoli se společnost necítí být právně odpovědná, nabídla stěžovatelce 10 000 NOK (cca 1 000 EUR) za nepříjemnosti způsobené komentáři.

II. K řízení před městským soudem

22. Stěžovatelka podala u Městského soudu v Oslu na společnost Hegnar Media AS a na pana H. jakožto editora občanskoprávní žalobu na ochranu osobnosti. Stěžovatelka tvrdila, že komentáře 1 a 3 zasáhly do její cti a že žádá odškodnění. S odkazem na rozhodnutí Komise pro stížnosti proti tisku stěžovatelka dále uvedla, že žalovaný má dle jejího názoru stejnou editorskou odpovědnost za komentáře na diskusních fórech, jako má vydavatel tištěných novin za uveřejněné dopisy čtenářů.

[§ 23. Argumentace stěžovatelky s odkazem na národní předpisy]

24. Dne 4. 1. 2012 Městský soud žalobu zamítl s tím, že posuzované tři komentáře nelze považovat za pomluvu, neboť tyto výroky nebyly schopné zasáhnout ani do stěžovatelčiny cti, ani do její pověsti.

25. K prvnímu komentáři soud uvedl, že je nechutný a vulgární, ale že se nejedná o nařčení z promiskuity. Podle názoru soudu tento výrok nemohl poškodit stěžovatelčinu pověst ve smyslu článku 247 trestního zákona. Navíc tento výrok nevyjadřoval opovržení či nesouhlas s její osobou, proto nemohl poškodit její čest.

26. Také druhý komentář označil soud na nechutný, avšak ani on neměl přesáhnout míru, za kterou se zesměšňující výrok stává nezákonným. Soud navíc přihlédl k tomu, že sekce „Téma dne“ byla vedlejším fórem, do kterého přispívali především anonymní uživatelé, a že jejich příspěvky vždy vypovídaly více o nich samotných než o komentované osobě. Výrok sám o sobě ani ve spojení s prvním komentářem však dle názoru soud nebyl s to znevážit stěžovatelčinu čest.

27. I třetí komentář byl dle soudu nechutný, nemístný a vulgární. Výrok lze interpretovat tak, že stěžovatelka měla mít sexuální vztah s osobou s přezdívkou „trřnderbjřrn“. Na diskusním fóru ani během řízení se neobjevily žádné informace o tom, kdo by tato osoba měla být. Soud proto dospěl k závěru, že výrok konstatující, že stěžovatelka měla sexuální vztah k neurčené osobě, nemůže sám o sobě zasáhnout do její pověsti a cti.

28. Městský soud dále posoudil všechny tři výroky společně, ale ani zde nedospěl k názoru, že by měly nezákonný difamační účinek. Soud poznamenal, že ve vlákně byly obsaženy některé další výroky, které by jako pomlouvačné mohly být posouzeny, ale protože je stěžovatelka nenapadla, nemohl soud o jejich nezákonnosti rozhodnout.

29. Stěžovatelce bylo uloženo uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 225 480 NOK (24 650 EUR). (…)

III. K řízení před odvolacím soudem

30. Stěžovatelka napadla rozhodnutí u odvolacího soudu v Borgartingu. Kromě toho, že trvala na tom, že napadené výroky dosáhly úrovně pomluvy, dále tvrdila, že došlo k porušení jejího práva na soukromí (chráněného článkem 390a trestního zákona) a obecných principů ochrany osobnosti. Stěžovatelka dále tvrdila, že komentáře porušovaly článek 8a zákona o rovnosti pohlaví a že dle článku 17 jí náleží finanční odškodnění. Závěrem stěžovatelka uvedla, že žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení ve vyšší výši, než bylo nutné.

31. Rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 23. 10. 2013.

[§ 32. – 34. Odvolací soud k ohrazení stěžovatelky proti výrokům na fóru a k otázce odškodnění]

35. V otázce odškodnění dospěl odvolací soud ke stejnému závěru jako soud nalézací, avšak z jiných důvodů. Dle jeho názoru mohla být stěžovatelčina žádost o odškodnění úspěšná pouze tehdy, jednal-li by žalovaný s dostatečným zaviněním. Pro posouzení této otázky je tak rozhodující, zda k takovému zavinění postačí to, že Hegnar Online a pan H. nebyli dostatečně aktivní a sami nevyhledali a neodstranili předmětné komentáře.

36. Jednou za charakteristik posuzovaných komentářů je, že jsou uveřejňovány v reálném čase a že není možné je předběžně kontrolovat. Kontrolu je třeba realizovat následně, a to bez ohledu na to, zda se jedná o editovaný obsah, nebo stránku s obsahem generovaným výlučně čtenáři.

[§ 37. Posouzení monitorovacího mechanismu Vrchním soudem]

38. Komentáře 1 a 2 byly publikovány dne 6. a 8. 11. 2010. Stěžovatelka se o nich dozvěděla od třetích osob, sama je nečetla. Redakce se o jejich existenci dozvěděla dne 17. 11. 2010 z e-mailu právního zástupce stěžovatelky a během 17 minut je smazala. To soud považuje za adekvátní reakci. Přesto se soud dále zabýval otázkou, zda pan Hegnar neměl komentáře vyhledat a vymazat již po obdržení kopie dopisu ze dne 8. 11. 2010, který právní zástupce stěžovatelky adresoval Komisi pro stížnosti na tisk. Protože však dopis neobsahoval výslovnou žádost o smazání příspěvků a byl zaslán v jiném kontextu (řízení proti deníku Kapital), nepovažoval soud za nedostatečné, že byl dopis považován toliko za dokument ve věci řízení proti Kapitalu.

39. Třetí komentář byl uveřejněn 30. 11. 2010 a o jeho existenci se dozvěděl stěžovatelčin právní zástupce od zaměstnance Rádia Norge dne 3. 12. 2010. O tři dny později se právní zástupce stěžovatelky obrátil na Hegnar Online se žádostí o jeho smazání. Hegnar Online již však jen mohl konstatovat, že komentář byl smazán již dne 3. 12. 2010, zřejmě z iniciativy některého moderátora. V tomto ohledu proto nemůže být o případné odpovědnosti Hegnar Online řeč.

40. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu první instance ohledně přiznání nákladů řízení a přiznal žalovanému také náhradu nákladů ve výši 183 380 NOK (20 050 EUR) za řízení před odvolacím soudem.

[§ 41. Argumentace stěžovatelky před Nejvyšším soudem]

IV. Řízení před Nejvyšším soudem

42. Dne 7. 2. 2014 Nejvyšší soud stěžovatelčinu žádost o povolení dovolání, a to jak proti rozsudku odvolacího soudu jako celku, tak proti rozhodnutí o nákladech řízení, zamítl.

[§ 43. – 47. Vnitrostátní právní úprava a praxe]

 

K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy

48. Stěžovatelka tvrdí, že vnitrostátní orgány nedostatečně chránily její právo na respektování soukromého života, garantované článkem 8 Úmluvy, který zní:

1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Stěžovatelka dále tvrdí, že článek 8 porušuje i povinnost platit náklady řízení ve výši, v jaké jí byly soudem uloženy.

49. Vláda tato tvrzení odmítá.

[§ 50. I. K přijatelnosti]

II. K meritu věci

1. Vyjádření stran

a) Stěžovatelka

51. Stěžovatelka má za to, že předmětné komentáře byly zcela zřejmě protiprávní a že vnitrostátní soudy neprovedly řádné vyvažování zájmů chráněných článkem 8 a článkem 10 Úmluvy.

52. Stěžovatelka připustila, že informování o dědickém řízení bylo ve veřejném zájmu, ale že způsob, jakým server Hegnar Online a další dvě periodika o věci informovaly, nebyl vyvážený. Odkázala přitom na rozhodnutí Komise pro stížnosti na tisk, podle kterých Kapital a Finansavisen porušily novinářský etický kodex.

53. I přesto, že Hegnar Online zavedl systém „varovných tlačítek“ a pověřil některé zaměstnance kontrolou obsahu diskusí na fórech, tato opatření nebyla dle stěžovatelky evidentně dostatečná pro kontrolu tak velkého počtu příspěvků.

54. Uvedla také, že ona sama není schopná identifikovat anonymní přispěvatele. K jejich odhalení by bylo třeba využít policii, a ani tak by nebylo jisté, že by šlo identitu autorů zjistit.

55. Stěžovatelka uznává, že uznání odpovědnosti provozovatele diskusního fóra za příspěvky třetích osob by mělo negativní dopad na svobodu projevu na internetu, avšak v daném případě se jedná o jednu z největších internetových platforem v Norsku a povinnost zaplatit odškodné by na ni neměla výraznější negativní dopad.

56. Za samostatný důvod porušení článku 8 Úmluvy považuje stěžovatelka povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení v celkové výši téměř 50 000 EUR (včetně úroků).

b) Vláda

57. Vláda tvrdí, že předmětné komentáře nedosáhly takové intenzity a ani nebyly uskutečněny takovým způsobem, aby mohly zapříčinit újmu na výkonu práva na respektování soukromého života.

58. Mediální pokrytí dědické kauzy tvoří pozadí nyní posuzované kauzy a stěžovatelku je třeba chápat mimo jiné jako dobře známou advokátku, bývalou moderátorku talk show a osobu, která je aktivní ve veřejném prostoru. Posouzení kauzy ze strany městského soudu bylo zcela v souladu s judikaturou Soudu k článku 8 Úmluvy.

59. Odvolací soud přezkoumal opaření k odstranění závadných komentářů, která přijal žalovaný v rámci vnitrostátních řízení, způsobem, který odpovídá kritériím stanoveným Soudem.

60. Vláda nezpochybňuje, že předmětné komentáře byly učiněny anonymními přispěvateli a že v rozhodné době stránka neměla systém registrace diskutujících. Stěžovatelka se odhalit identitu autorů komentářů nepokusila.

61. Vláda odkazuje na podobnosti projednávané kauzy s případem Pihl proti Švédsku a má za to, že v daném případě nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy.

62. K námitce týkající se nákladů řízení vláda uvádí, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je lex specialis a že v daném případě nelze argumentovat porušením článku 8 Úmluvy. Rozhodnutí ve věci MGN Limited proti Spojenému království bylo skutkově odlišné a týkalo se článku 10 Úmluvy, argumenty tam uvedené proto nelze aplikovat na článek 8. Vnitrostátní soudy postupovaly v souladu se zákonem o řešení sporů a dostály své povinnosti zajistit stěžovatelce přístup k soudu. Použité prostředky nebyly nepřiměřené vzhledem ke sledovanému cíli.

2. Posouzení Soudem

63. Pojem soukromý život ve smyslu článku 8. Úmluvy je široký koncept, který zahrnuje řadu aspektů týkajících se osobní identity, jako je jméno nebo zobrazení podoby. Zahrnuje také fyzickou a psychickou integritu osoby (Von Hannover proti Německu, § 50, Paradiso a Campanelli proti Itálii, § 159). Z judikatury Soudu vyplývá, že ochrana článku 8 se vztahuje i na ochranu dobré pověsti (Bédat proti Švýcarsku, § 72).

64. Aby došlo k aktivaci článku 8, musí útok na osobní čest dosáhnout určité závažnosti a musí být proveden způsobem, který je způsobilý zapříčinit újmu na výkonu práva na respektování soukromého života (Axel Springer AG proti Německu, § 83, Delfi AS proti Estonsku, § 137, Denisov proti Ukrajině, § 112).

65. V posuzovaném případě není předmětem přezkumu zásah ze strany státu, ale tvrzení stěžovatelky, že vnitrostátní soudy neposkytly dostatečnou ochranu jejímu právu na soukromí. Ačkoli je hlavním cílem článku 8 ochránit jednotlivce před svévolnými zásahy ze strany státních orgánů, zahrnuje i pozitivní závazek státu, který může spočívat v povinnosti přijmout opatření k zajištění respektu k soukromí ve vztazích mezi jednotlivci navzájem. Hranice mezi pozitivními a negativními závazky k článku 8 není zcela zřetelná, ale principy, které je třeba v obou případech aplikovat, jsou totožné. Vždy je třeba dosáhnout spravedlivé rovnováhy mezi relevantními navzájem si konkurujícími zájmy [Von Hannover proti Německu (č. 2), § 98–99].

66. Pokud jde o vzájemně si konkurující zájmy článku 8 a článku 10 Úmluvy, Soud vytvořil tyto obecné principy (Delfi AS proti Estonsku, § 139):

„Soud dospěl k závěru, že práva garantovaná článkem 8 a článkem 10 Úmluvy si zaslouží stejnou míru ochrany, proto by se výsledek rozhodování neměl v principu lišit podle toho, zda podá stížnost pro porušení článku 10 Úmluvy vydavatel nějakého článku, či ji podá osoba, o které článek byl, pro porušení článku 8 Úmluvy. Stejně tak by měla být i míra posuzovací volnosti v obou případech stejná [Axel Springer AG proti Německu, § 87, Von Hannover (č. 2), § 106]. Pokud bylo vyvažování konkurujících si zájmů na vnitrostátní úrovni provedeno v souladu s kritérii stanovenými judikaturou Soudu, bude Soud potřebovat silný důvod k tomu, aby nahradil toto rozhodnutí svým [Axel Springer AG proti Německu, § 88, Von Hannover proti Německu (č. 2), § 107, MGN Limited proti Spojenému království, § 150 a 155, Palomo Sánchez a další proti Španělsku, § 57]. Jinými slovy, stát disponuje při hledání spravedlivé rovnováhy mezi konkurujícími si zájmy či konkurujícími si právy garantovanými Úmluvou širokou mírou posuzovací volnosti (Evansová proti Spojenému království, § 77, Chassagnou a další proti Francii, § 113, Ashby Donald a další proti Francii, § 40).“

67. Soud identifikoval i několik aspektů, které se specificky týkají posuzování přiměřenosti zásahu do svobody projevu v těchto případech: kontext komentářů, opatření přijatá k odstranění vadných komentářů, odpovědnost konkrétních autorů komentářů jako alternativa k odpovědnosti prostředníka a závažnost dopadů řízení na žalovanou společnost (Delfi AS proti Estonsku, § 142–143, Magyar Tartalomszolgáltatók Egyesülete a Index.hu Zrt proti Maďarsku, § 69).

68. V daném případě jde tedy o otázku, zda stát dosáhl spravedlivé rovnováhy mezi stěžovatelčiným právem na respektování soukromého života, garantovaného článkem 8, a právem na svobodu projevu provozovatele internetového zpravodajství a hostitele diskusního fóra (článek 10 Úmluvy).

69. Soud první instance rozhodl, že posuzované komentáře neměly charakter pomluvy ve smyslu trestního zákona, a odvolací soud dokonce konstatoval, že není třeba zkoumat, zda komentáře měly, či neměly difamační charakter. Soud má také za to, že není třeba do hloubky zkoumat povahu komentářů, neboť se rozhodně nejedná ani o hate speech, ani o podněcování k násilí (odlišně od Delfi AS proti Estonsku, § 18, 114 a 162, srovnej Pihl proti Švédsku, § 23–25).

70. Při posuzování stěžovatelčiných možností stíhat jednotlivého anonymního autora či autory komentářů nemá Soud důvod zpochybňovat stěžovatelčino tvrzení, že by při takové snaze narážela na vážné překážky.

71. Co se týká kontextu, v jakém byly komentáře učiněny, má Soud za to, že Hegnar Online byl velký, komerčně provozovaný zpravodajský portál, jehož diskusní fórum bylo velmi populární. Z vnitrostátních rozhodnutí ale nevyplývá, zda byla diskusní fóra umístěna mezi editované články a zda mohly být diskuse považovány za jejich pokračování.

72. Hegnar Online měl zřízen systém moderátorů, kteří měli monitorovat obsah diskusí, avšak jak vyplývá z rozhodnutí odvolacího soudu, tento systém nemusel být schopen identifikovat a odstranit všechny problematické příspěvky. Navíc byla u diskusí umístěna „varovná tlačítka“, kterými mohli čtenáři upozornit redakci na závadný komentář. Taktéž je zřejmé, že redakce reagovala i na e-maily, které upozorňovaly na závadný obsah.

73. Komentáře 1 a 2 nebyly odstraněny moderátory diskuse, ale toliko na základě žádosti stěžovatelky, a to 17 minut po jejím obdržení (srovnej Phil proti Švédsku, kde trvala reakce celý jeden den). Komentáře byly zveřejněné po dobu 11, resp. devíti dní. Třetí komentář byl odstraněn moderátorem ještě předtím, než o jeho smazání požádala stěžovatelka. Postup redakce byl odvolacím soudem považován za dostatečný.

74. Stěžovatelčin případ byl na domácí úrovni posouzen dvěma soudními instancemi, přičemž vnitrostátní soudy posoudily všechny relevantní aspekty případu způsobem, který odpovídá kritériím, která Soud stanovil ve věci Delfi AS proti Estonsku. Soud má za to, že tak není dán důvod pro to, aby nahradil rozhodnutí těchto soudů rozhodnutím svým.

75. Z výše uvedeného vyplývá, že vnitrostátní soudy nepřekročily míru své posuzovací volnosti, když hledaly spravedlivou rovnováhu mezi právem stěžovatelky na respektování soukromého života, chráněným článkem 8, a konkurujícím právem zpravodajského portálu na svobodu projevu (článek 10 Úmluvy).

76. Co se týká námitky stěžovatelky na výši náhrady nákladů řízení, má Soud za to, že částka neobsahuje prémii v případě úspěchu ani žádný jiný obdobný konstrukt. Případ byl plně projednán před dvěma instancemi a v obou případech soudy požadovanou částku přezkoumaly a snížily.

77. V porovnání s obecnou výší nákladů řízení v Norsku (např. AS Dagbladet proti Norsku, § 33, Avisa Nordland AS proti Norsku, § 48) Soud konstatuje, že výše náhrady nákladů uložení stěžovatelce k zaplacení je vysoká. Přesto vezme-li se v potaz povaha sporu a předmět řízení, není Soud přesvědčen o tom, že je třeba v tomto ohledu rozporovat rozhodnutí vnitrostátních soudů. Proto Soud nehodlá ani přezkoumávat argument vlády, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je lex specialis, a spokojí se s vědomím, že domácí soudy poskytly dostatečnou ochranu stěžovatelčiným právům chráněným článkem 8 a že nedošlo k jeho porušení.

 

Výrok rozsudku

Z těchto důvodů Soud jednomyslně rozhodl, že

1. stížnost je přijatelná;

2. článek 8 Úmluvy nebyl porušen.

 

 

 

© Wolters Kluwer ČR, a. s.