Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Davida Scheinherra, zastoupeného JUDr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2025 č. j. 23 Cdo 391/2025-974, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti AIRMEDIA a.s., sídlem Korytná 1538/4, Praha 10 - Strašnice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva podle čl. 2 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu Nejvyššího soudu vyplývá, že stěžovatel se žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň-sever (dále jen "okresní soud") domáhal nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice uzavřít smlouvu o koupi nemovitých věcí. Stěžovatel podal návrh na vydání předběžného opatření, kterému okresní soud usnesením ze dne 15. 12. 2022 vyhověl a vedlejší účastnici uložil, aby do pravomocného skončení řízení nenakládala s nemovitými věci, které jsou předmětem žaloby o nahrazení projevu vůle. Proti tomuto usnesení se vedlejší účastnice neúspěšně odvolala.
3. Okresní soud usnesením ze dne 4. 8. 2023 nevyhověl návrhu vedlejší účastnice na uložení povinnosti stěžovateli složit doplatek jistoty za předběžné opatření ve výši 2 490 000 Kč. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 5. 12. 2023 změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že stěžovateli povinnost složit doplatek jistoty za předběžné opatření uložil.
4. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele napadeným usnesením pro nepřípustnost podle § 238 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."). Nejvyšší soud také konstatoval, že nesprávné poučení krajského soudu o možnosti podat dovolání, přípustnost dovolání nezakládá [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2011 sp. zn. 23 Cdo 3436/2008, ze dne 16. 10. 2017 sp. zn. 32 Cdo 3266/2017].
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že rozhodnutím o předběžném opatření, proti kterému není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustné, lze rozumět také rozhodnutí o návrhu na složení doplatku jistoty za předběžné opatření. Nejvyšší soud použil ústavně nekonformně extenzivní výkladu § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., přičemž výčet v uvedeném ustanovení je taxativní. Kdyby zákonodárce chtěl, aby bylo dovolání do rozhodnutí o povinnosti doplatit jistotu za předběžné opatření nepřípustné, učinil by tak výslovně (jako např. u otázky návrhu na osvobození od soudního poplatku).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení toho, zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná základní práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.
8. Ústavní soud v posuzované věci považuje postup Nejvyššího soudu, který konstatoval, že podání dovolání proti rozhodnutí krajského soudu nebylo přípustné podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., za ústavně souladný. Usnesení, kterým krajský soud uložil stěžovateli povinnost složit doplatek jistoty za předběžné opatření ve výši 2 490 000 Kč, je svou povahou "usnesením, kterým bylo rozhodnuto o předběžném opatření", neboť má bezprostřední vliv na výsledek řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření a spadá tak pod § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. V opačném případě by byl popřen smysl a účel rozhodování o předběžném opatření, tedy jeho vyloučení z dovolacího přezkumu v zájmu rychlé a zatímní úpravy poměrů účastníků. Ústavní soud neshledal stěžovatelem tvrzený nepřípustný výklad § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., ani nezjistil žádné jiné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatele.
9. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení v usnesení krajského soudu o tom, že proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné. Z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vyplývá, že okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022 sp. zn. 29 ICdo 35/2022, ze dne 26. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 1118/2022, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2023 sp. zn. I. ÚS 3514/22, ze dne 6. 3. 2025 sp. zn. II. ÚS 2880/24).
10. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu