JANSSEN CILAG S.A.S. proti Francii

© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.

© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.

Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

Rozhodnutí ze dne 21. března 2017 ve věci č. 33931/12 – Janssen Cilag S. A. S. proti Francii

Výbor páté sekce Soudu odmítl jednomyslně pro zjevnou neopodstatněnost stížnost na porušení práva na soukromý život chráněného článkem 8 Úmluvy v souvislosti se zabavením důvěrných dokumentů v rámci místního šetření úřadu na ochranu hospodářské soutěže v obchodních prostorách stěžovatelky.

I. Skutkové okolnosti

V dubnu 2009 soud prvního stupně na základě příslušného ustanovení obchodního zákoníku povolil provedení místního šetření francouzským úřadem pro ochranu hospodářské soutěže v obchodních prostorách stěžovatelky. V květnu 2009 provedlo sedmnáct zaměstnanců úřadu doprovázených šesti policisty dvě šetření, jichž se zúčastnilo pět zástupců stěžovatelky a tři její advokáti a během nichž bylo zajištěno množství dokumentů a elektronických souborů.

Ještě v květnu 2009 stěžovatelka předmětná šetření napadla před odvolacím soudem, přičemž dva zaměstnanci stěžovatelky se k danému opravnému prostředku připojili s žádostí o vymazání souborů s údaji osobní povahy. Soud v únoru 2010 zrušil zajištění tří souborů, u nichž ani ze seznamu zajištěných materiálů, ani z protokolu z šetření nebylo zřejmé, zda obsahují dokumenty související s předchozím soudním povolením. Ve zbytku však tento soud konstatoval, že šetření byla zákonná. Stěžovatelka se následně ještě obrátila na kasační soud, ten však v listopadu 2011 její dovolání zamítl.

II. Odůvodnění Soudu

K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy

Podle stěžovatelky došlo v souvislosti s šetřeními k porušení listovního tajemství mezi advokátem a jeho klientem.

Podle Soudu bylo namístě věc posoudit podle článku 8 Úmluvy. Podobně jako ve věci Vinci Construction et GTM Génie Civil et Services proti Francii (č. 63629/10 a 60567/10, rozsudek ze dne 2. dubna 2015) týkající se rovněž šetření ve věci hospodářské soutěže a zajištění materiálů obsahujících komunikaci mezi advokátem a klientem Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci došlo k zásahu do práv chráněných článkem 8 Úmluvy, který nicméně sledoval legitimní cíl (tamtéž, § 70 a 71).

Při posuzování, zda byl zásah nezbytný v demokratické společnosti, Soud připomněl, že pokud nelze předem zamezit zajištění dokumentů, které s daným vyšetřováním nesouvisí, a tím spíše těch, které podléhají důvěrné komunikaci mezi advokátem a klientem, je nezbytné, aby měl soud následně možnost přiměřenost takového zajištění účinně přezkoumat a případně zásah navrátit do původního stavu (tamtéž, § 78 a 79).

K projednávané věci Soud podotknul, že cílem šetření bylo zajištění důkazů v rámci vyšetřování zneužití dominantního postavení stěžovatelkou, jakož i dalších porušení pravidel hospodářské soutěže a šetření jako taková se nezdála být ve světle požadavků vyplývajících z článku 8 Úmluvy nepřiměřená. Zdůraznil, že vnitrostátní právní úprava poskytovala řadu záruk, přičemž v předmětné době byly již účinné legislativní změny, které předchozí úpravu týkající se práva na přezkum soudního povolení místního šetření ještě posílily (Société Canal Plus a ostatní proti Francii, č. 29408/08, rozsudek ze dne 21. prosince 2010, § 22–23). Předmětného šetření se navíc osobně účastnili tři advokáti stěžovatelky a nelze tvrdit, že by jim cokoli bránilo dostatečně se seznámit se zajištěnými dokumenty a vyjádřit se k samotnému zajištění (a contrario, Vinci Construction et GTM Génie Civil et Services proti Francii, cit. výše, § 78). Na rozdíl od citované věci Vinci Construction et GTM Génie Civil et Services vnitrostátní soud v rozhodnutí z února 2010 zrušil zajištění tří dokumentů a podrobil napadené opatření testu přiměřenosti tak, jak vyžaduje článek 8 Úmluvy. Navíc poté, co stěžovatelka konkrétní dokumenty označila za důvěrné, soud povolil jejich navrácení. Podle Soudu použité ustanovení obchodního zákoníku umožňuje domáhat se navrácení předmětných dokumentů či jejich vymazání, přičemž příslušné záruky byly konkrétním a účinným způsobem naplněny i v projednávané věci. Soud proto rozhodl, že s ohledem na prostor pro uvážení, který stát v projednávané věci měl, nebyl zásah nepřiměřený, a stížnost prohlásil za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.