K2 proti Spojenému království

© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.

© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.

Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

Rozhodnutí ze dne 7. února 2017 ve věci č. 42387/13 – K2 proti Spojenému království

Senát první sekce Soudu jednomyslně odmítl jako zjevně neopodstatněnou stížnost, kterou se stěžovatel domáhal vyslovení, že odnětí britského občanství a vyhoštění z území Spojeného království z důvodu účasti na teroristických aktivitách v Somálsku bylo porušením článku 8 Úmluvy.

I. Skutkové okolnosti

Stěžovatel přicestoval do Spojeného království jako dítě se súdánským občanstvím, v roce 2000 získal britské občanství naturalizací. V roce 2009 byl zatčen a obviněn z narušování veřejného pořádku. V říjnu 2009 byl propuštěn na kauci a následně uprchl ze země. V červnu 2010 odňala ministryně vnitra po předchozím upozornění stěžovateli britské občanství a vyhostila jej ze Spojeného království, a to z důvodů účasti na teroristických aktivitách a propojení s extremisty.

II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu

K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy

a) Odnětí občanství

Stěžovatel tvrdil, že odnětí britského občanství bylo svévolné, překvapivé a porušilo jeho právo na respektování soukromého a rodinného života. Setrvávaje v Súdánu, nemohl se rovněž účinně bránit proti obviněním ze spolupráce s teroristy a extremisty, neboť se obával, že jeho komunikace byla odposlouchávána súdánskými orgány, a komunikace ohledně tohoto případu by jej vystavila nebezpečí újmy ze strany těchto složek.

Soud úvodem uvedl, že zbavení státního občanství může představovat zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života (Ramadan proti Maltě, č. 76136/12, rozsudek ze dne 21. června 2016). Pro určení, zda se jedná o porušení článku 8 Úmluvy, je třeba zkoumat, zda odnětí občanství bylo svévolné, a jaké byly jeho důsledky pro stěžovatele. U první podmínky Soud posuzuje, zda zbavení občanství proběhlo podle zákona, zda byly stěžovateli poskytnuty potřebné procesní záruky včetně možnosti podat odvolání a zda orgány jednaly rychle a s náležitou péčí (Ramadan proti Maltě, cit. výše, § 86–89).

V projednávané věci Soud dospěl k závěru, že zbavení stěžovatele britského občanství nebylo svévolné; naopak bylo v souladu s vnitrostátním právem, které příslušné orgány opravňuje odejmout osobě státní občanství i ji vyhostit z území Spojeného království. Britské úřady postupovaly rychle a s náležitou péčí a opatřily dostatečné důkazy o tom, že se stěžovatel účastnil teroristických aktivit v Somálsku. Stěžovatel sice neměl přístup k velké části důkazního materiálu, která podléhala utajení, byl nicméně z jiných důkazů dostatečně informován o tom, z jakých důvodů bylo rozhodnutí přijato. Jeho právní zástupci navíc měli přístup k celému spisu. Soud již v minulosti ve vztahu k obdobnému řízení shledal, že z pohledu požadavků článku 8 Úmluvy skýtá dostatečné záruky (I. R. a G. T. proti Spojenému království, č. 14876/12 a 63339/12, rozsudek ze dne 28. ledna 2014, § 63–65).

Ve vztahu k námitce, že se stěžovatel nemohl účinně účastnit řízení kvůli svému vyhoštění, jelikož komunikace s advokáty ze Súdánu by ho v této zemi vystavila nebezpečí, Soud uvedl, že článek 8 nelze vykládat tak, že státy mají pozitivní závazek umožnit návrat každé osoby zbavené občanství za účelem odvolání proti takovému rozhodnutí. Úmluva nezaručuje právo cizince vstoupit nebo zůstat na území států Úmluvy. Britské soudy v řízení o vyhoštění přezkoumaly stěžovatelův argument ohledně tvrzených rizik jeho komunikace se svými právními zástupci a shledaly je nedůvodnými. Dle Soudu stěžovatel nepředložil žádné důkazy, které by byly způsobilé závěry britských soudů zpochybnit. Stěžovatel navíc podal odvolání ze zahraničí ze svého vlastního rozhodnutí opustit Spojené království. Konečně, napojení stěžovatele na teroristické hnutí Al Shabaab bylo dostatečně prokázáno. Soud proto uzavřel, že odnětí občanství stěžovateli nebylo svévolné.

K následkům odnětí občanství Soud uvedl, že stěžovatel nebyl ponechán bez občanství, nýbrž byl držitelem súdánského pasu. Stěžovatel uprchl dříve, než byl fakticky vyhoštěn, jeho manželka a dítě již nežijí ve Spojeném království a mohou jej následovat do Súdánu.

Soud s ohledem na výše uvedené shledal, že námitka porušení článku 8 Úmluvy z důvodu odnětí občanství je zjevně neopodstatněná.

b) Vyhoštění

Stěžovatel dále spatřoval porušení článku 8 Úmluvy v rozhodnutí vyhostit ho z území Spojeného království.

Soud připomněl, že státy mají právo kontrolovat vstup a pobyt cizinců na svém území a že Úmluva nezaručuje právo pobývat na území určitého státu (De Souza Ribeiro proti Francii, č. 22689/07, rozsudek velkého senátu ze dne 13. prosince 2012). Ve vztahu k projednávané věci Soud shledal, že vyhoštění bylo zákonné a sledovalo legitimní cíl ochrany veřejnosti před teroristickými útoky. Dle Soudu bylo tomuto cíli přiměřené, a to s ohledem na rozsah aktivit stěžovatele souvisejících s terorismem a velmi omezený dopad rozhodnutí o vyhoštění na jeho soukromý a rodinný život. I tuto námitku proto Soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.