MANDET proti Francii

© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.

© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, www.justice.cz. [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.

Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

Rozsudek ze dne 14. ledna 2016 ve věci č. 30955/12 – Mandet proti Francii

Senát páté sekce Soudu rozhodl šesti hlasy proti jednomu, že zrušením uznání otcovství ze strany manžela matky dítěte, provedeném na základě žádosti domnělého biologického otce, avšak proti přání dítěte, nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy.

I. Skutkové okolnosti

První dva stěžovatelé uzavřeli v roce 1986 manželství. V roce 1995 požádali o rozvod; jejich manželství bylo rozvedeno v červnu 1996. V srpnu 1996 první stěžovatelka porodila třetího stěžovatele. V září 1997 druhý stěžovatel uznal třetího stěžovatele za své dítě. V roce 2003 první dva stěžovatelé opět uzavřeli manželství.

V únoru 2005 se na soud prvního stupně s návrhem na zrušení uznání otcovství ze strany druhého stěžovatele a s návrhem na uznání svého otcovství obrátil G. Rozsudkem z února 2006 soud prvního stupně shledal, že mezi stranami není sporné, že v době početí třetího stěžovatele udržoval G. s jeho matkou, první stěžovatelkou, poměr, a konstatoval, že třetí stěžovatel byl považován za dítě G. a první stěžovatelky, což potvrdilo několik svědeckých výpovědí a výsledek šetření. Soud prvního stupně dále shledal, že prvořadým zájmem dítěte je poznat pravdu o svém původu, a proto návrh G. připustil k projednání a nařídil u zúčastněných krevní testy. Ty však podstoupil pouze G. Rozsudkem z května 2008 soud zrušil uznání otcovství ze strany druhého stěžovatele, určil, že třetí stěžovatel bude nést příjmení matky, a konstatoval, že otcem třetího stěžovatele je G. Současně nařídil, aby tyto změny byly zaznamenány do rodného listu třetího stěžovatele. Soud přiznal G. právo styku s třetím stěžovatelem, byť rodičovská práva svěřil pouze matce. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v dubnu 2010 potvrdil. Dovolání stěžovatelů kasační soud v roce 2011 odmítl jako nepřípustné.

II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu

Soud označil za přijatelnou pouze námitku třetího stěžovatele (dítěte); námitky první stěžovatelky (matky dítěte) a druhého stěžovatele (jejího manžela) odmítl pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.

K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy

Soud nejprve v návaznosti na svoji předchozí judikaturu uvedl, že soukromý život ve smyslu článku 8 Úmluvy zahrnuje nejen fyzické, ale i sociální aspekty identity jednotlivce (Mennesson proti Francii, č. 65192/11, rozsudek ze dne 26. června 2016, § 46). Soud shledal, že tím, že vnitrostátní orgány zrušily právní vztah příbuzenství mezi druhým a třetím stěžovatelem a nahradily ho jiným vztahem, změnily jeden ze zásadních prvků rodinné struktury, ve které třetí stěžovatel vyrůstal. Článek 8 Úmluvy je tedy v předmětné věci použitelný, neboť ve hře je zásah do práva na rodinný život, jakož i do práva na soukromý život.

Soud dále zkoumal, zda předmětný zásah splňuje podmínky definované čl. 8 odst. 2 Úmluvy. Konstatoval, že se jednalo o zásah v souladu se zákonem. Ve vztahu k legitimnímu cíli daného opatření Soud uvedl, že doslovný výklad pojmu „ochrana práv a svobod jiných“ ve smyslu čl. 8 odst. 2 Úmluvy vede k závěru, že tento pojem se nevztahuje na osobu, která se brání proti zásahu do výkonu svých práv na respektování soukromého a rodinného života. Soud nicméně dodal, že tento závěr nic nemění na tom, že pozitivní závazek zaručit účinné respektování rodinného a soukromého života u dětí a dalších zranitelných osob, který plyne z článku 8 Úmluvy (Bevacqua a S. proti Bulharsku, č. 71127/01, rozsudek ze dne 12. června 2008, § 64), může někdy vyžadovat, aby vnitrostátní orgány přijaly opatření proti vůli zmíněných osob. V projednávané věci Soud každopádně shledal, že použité opatření sledovalo ochranu práv „jiných“ ve smyslu práv G., který se domáhal uznání otcovství.

Ohledně nezbytnosti zásahu v demokratické společnosti Soud předně poukázal na to, že vnitrostátní soudy nezaložily svůj závěr o otcovství G. na tom, že se stěžovatelé odmítli podrobit krevním testům, ale na vyhodnocení důkazního materiálu předloženého účastníky, a to zejména co se týče existence intimních vztahů mezi první stěžovatelkou a G. v době početí třetího stěžovatele.

Dále dle Soudu nelze říct, že vnitrostátní orgány neudělaly to, co od nich bylo možné očekávat z hlediska zapojení třetího stěžovatele do rozhodovacího procesu (srov. M. a M. proti Chorvatsku, č. 10161/13, rozsudek ze dne 3. září 2015, § 181). Právo třetího stěžovatele na to, aby byl v řízení vyslechnut jeho názor, zkoumal dovolací soud, přičemž dospěl k závěru, že toto právo bylo respektováno; zdůraznil zejména, že třetí stěžovatel byl o řízení vyrozuměn a věděl, že otcovství druhého stěžovatele bylo zpochybněno, o čemž svědčí i to, že třetí stěžovatel zaslal prvostupňovému soudu několik dopisů, ve kterých vyjádřil přání, aby jeho jméno nebylo změněno a aby jeho příbuzenský vztah s druhým stěžovatelem byl zachován.

Soud rovněž podotkl, že vnitrostátní soudy správně považovaly nejlepší zájem dítěte za středobod svých úvah (Mennesson proti Francii, cit. výše, § 81) a neopomněly přiznat tomuto zájmu rozhodující význam. Na tom nic nemění ani skutečnost, že shledaly, že nejlepší zájem třetího stěžovatele nespočívá v tom, čeho se on sám domáhá – tedy v zachování pouta již vzniklého a zachování citové stability rodiny, ve které se nachází –, ale ve zjištění pravdy o jeho skutečném původu a určení příbuzenského vztahu odpovídajícího skutečnosti. Soud konstatoval, že rozhodnutí vnitrostátních soudů neupřednostňuje nepoměrně zájem G. nad zájmem třetího stěžovatele, ale směřuje k tomu, aby se zájem jednoho i druhého alespoň částečně spojily v jedno.

Konečně Soud uznal, že řízení a rozhodnutí v projednávané věci mohly způsobit v soukromém a rodinném životě třetího stěžovatele potíže, zvláště proto, že jej tyto události zasáhly v době dětství a dospívání. Zároveň však dodal, že vnitrostátní soudy ponechaly výkon rodičovské odpovědnosti jeho matce a že jejich rozhodnutí nebránila tomu, aby třetí stěžovatel i nadále žil ve své původní rodině spolu s prvními dvěma stěžovateli. Třetí stěžovatel pak v této rodině skutečně vyrůstal až do dosažení zletilosti.

S ohledem na výše uvedené Soud dospěl k závěru, že ve vztahu k třetímu stěžovateli nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy.

III. Oddělené stanovisko

Soudkyně Nuβberger v nesouhlasném stanovisku zdůraznila, že za výchozí bod celého zkoumání věci je nutné považovat nejlepší zájem dítěte, který je podle jejího názoru často používán jako stereotypní formulka obhajující zájmy jiných osob. V projednávané věci vnitrostátní soudy určily nejlepší zájem dítěte abstraktním způsobem (dítě má znát pravdu o svém původu), aniž se zabývaly konkrétními okolnostmi života dítěte. Třetí stěžovatel přitom jasně vyjádřil své přání, aby se v jeho životě nic neměnilo. Dosavadní judikatura Soudu potvrzuje existenci práva, nikoli však povinnosti poznat svůj původ (Pascaud proti Francii, č. 19535/08, rozsudek ze dne 16. června 2011, § 62). Skutečná otázka, která měla být řešena, tedy je, zda bylo pro dítě výhodnější změnit otce a příjmení, nebo si zachovat nezměněný osobní status. Tato otázka však nebyla v předmětné věci nikdy položena a zkoumána. Navíc tu i nadále chybí jistota o tom, kdo je skutečně otcem třetího stěžovatele, neboť genetické testy nikdy nebyly provedeny. Namítaný zásah tedy ve skutečnosti sleduje pouze zájem domnělého biologického otce. Byť je tedy prostor státu pro uvážení v této věci široký, k porušení práva třetího stěžovatele na respektování rodinného a soukromého života došlo.