Přehled
Anotace
© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, www.justice.cz. [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 1. prosince 2015 ve věci č. 48226/10 a 14027/11 – Cengiz a ostatní proti Turecku
Senát druhé sekce Soudu rozhodl jednomyslně o tom, že v důsledku soudního rozhodnutí o zablokování YouTube v Turecku došlo u stěžovatelů jakožto aktivních uživatelů této stránky k porušení článku 10 Úmluvy.
I. Skutkové okolnosti
Stížnost podali tři turečtí občané, kteří vyučují právo na různých tureckých univerzitách.
V květnu 2008 vydal prvostupňový trestní soud v Ankaře rozhodnutí, kterým nařídil zablokování celé internetové stránky YouTube v Turecku. Toto rozhodnutí bylo přijato na základě zákona o boji proti trestné činnosti na internetu a odůvodněno zejména tím, že na zmiňované stránce se nachází deset videí, které porušují zákonný zákaz urážky Atatürkovy památky.
V květnu 2010 podali stěžovatelé návrh na zrušení uvedeného rozhodnutí. Dovolávali se přitom svého práva přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky, jakož i veřejného zájmu na přístupu k YouTube. Poukázali též na to, že šest z deseti sporných videí bylo z této stránky odstraněno a zbylá čtyři videa již nejsou z Turecka dostupná. Prvostupňový trestní soud v Ankaře návrhu stěžovatelů nevyhověl především s argumentem, že nemají k jeho podání oprávnění, jelikož nebyli účastníky původního řízení. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.
V říjnu 2010 bylo zablokování YouTube v Turecku z rozhodnutí státního zástupce ukončeno.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatelé namítali porušení svého práva přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky v důsledku znemožnění přístupu k YouTube v období od května 2008 do října 2010.
A. K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy
Soud se předně zabýval otázkou, zda lze stěžovatelům přiznat postavení obětí namítaného porušení navzdory tomu, že soudní rozhodnutí o zablokování YouTube z května 2008 nebylo namířeno přímo proti nim.
Dle Soudu je nutné zohlednit konkrétní okolnosti případu, a to zejména způsob, jakým osoba danou internetovou stránku využívá, jakož i dopad, který na ni má sporné opatření. V projednávané věci stěžovatelé využívali YouTube pro účely své akademické činnosti, a to sledováním, vkládáním a sdílením videí týkajících se jejich profesního oboru. V této souvislosti Soud zdůraznil, že YouTube zahrnuje díla s obsahem uměleckým, společenským i politickým, a představuje tedy zdroj informací, které mohou být předmětem zájmu každé osoby (mutatis mutandis, Khurshid Mustafa a Tarzibachi proti Švédsku, č. 23883/06, rozsudek ze dne 16. prosince 2008, § 44). Namítané opatření ve svém důsledku stěžovatelům znemožnilo přístup k internetové stránce s informacemi, které jsou pro ně zvláště důležité a které nelze jednoduše získat jiným způsobem; navíc tato stránka představuje pro stěžovatele i významný komunikační zdroj. YouTube lze dle Soudu dokonce označit za prostředek umožňující vznik občanské žurnalistiky, neboť často pomáhá šířit informace politické povahy, které jsou ignorovány tradičními médii. Ve světle uvedeného Soud shledal, že tato platforma je vzhledem ke svým znakům, úrovni přístupnosti a zejména potenciálnímu vlivu jedinečná a že stěžovatelé za ni neměli rovnocennou náhradu. Za těchto okolností tudíž dle Soudu došlo k zásahu do práv stěžovatelů zaručených článkem 10 Úmluvy.
V dalším kroku Soud zkoumal, zda byl namítaný zásah „stanoven zákonem“ ve smyslu čl. 10 odst. 2 Úmluvy. Připomněl, že soudní rozhodnutí o zablokování YouTube z května 2008 bylo založeno na zákoně o boji proti trestné činnosti na internetu. Nicméně již ve věci Ahmet Yıldırım proti Turecku (č. 3111/10, rozsudek ze dne 18. prosince 2012, zejména § 61–62) dospěl Soud k závěru, že tento zákon neumožňuje zablokovat přístup k internetové stránce jako celku, ale toliko k těm částem dané stránky, u nichž existuje důvodné podezření o protiprávném obsahu. V projednávané věci tedy žádné zákonné ustanovení nezmocňovalo prvostupňový trestní soud v Ankaře, aby rozhodl o zablokování stránky YouTube jako takové. Z uvedeného důvodu Soud konstatoval, že předmětný zásah nesplňuje podmínku zákonnosti, a k porušení článku 10 tudíž došlo.
B. K postupu podle článku 46 Úmluvy
V březnu 2015 byla v Turecku přijata novela zákona o boji proti trestné činnosti na internetu, obsahující nové ustanovení, které výslovně umožnilo zablokovat přístup k internetové stránce jako celku. Stěžovatelé Soudu navrhli, aby ve smyslu článku 46 Úmluvy žalované vládě naznačil, jaká obecná opatření by mohla přijmout za účelem výkonu rozsudku v projednávané věci. Soud však připomněl, že není jeho rolí posuzovat in abstracto, zda je turecká právní úprava blokování internetu v souladu s Úmluvou, ať už se jedná o úpravu účinnou v rozhodné době nebo v současnosti. Jeho úkolem je toliko zkoumat, zda došlo in concreto k porušení namítaných práv stěžovatelů. Postup podle článku 46 Úmluvy tedy dle Soudu v projednávané věci není nezbytný.
III. Oddělené stanovisko
K rozsudku připojil souhlasné stanovisko soudce Lemmens, který se předně vyjádřil k podmínce zákonnosti namítaného zásahu. Uvedl, že sice souhlasí se závěrem většiny o nedodržení uvedené podmínky v projednávané věci, ale tento závěr by opřel především o zásadu, dle níž náleží v prvé řadě vnitrostátním orgánům, a to zejména soudům, aby vykládaly a uplatňovaly vnitrostátní právo. V této souvislosti by pak zdůraznil skutečnost, že i samotný turecký Ústavní soud se v roce 2014 přiklonil k závěrům Soudu ve věci Ahmet Yıldırım a konstatoval, že zákon o boji proti trestné činnosti na internetu umožňuje zablokovat internetovou stránku pouze v rozsahu jejího protiprávného obsahu. Dále by dle soudce Lemmense bylo bývalo žádoucí, aby se Soud v projednávané věcí alespoň obiter dictum vyslovil i k otázce legitimity a přiměřenosti namítaného zásahu; tureckým orgánům by to totiž mohlo poskytnout vodítko zejména při výkladu nově přijatého ustanovení zákona o boji proti trestné činnosti na internetu.