TURGUNOV proti Rusku

© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.

© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, www.justice.cz. [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.

Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

Rozsudek ze dne 22. října 2015 ve věci č. 15590/14 – Turgunov proti Rusku

Senát první sekce Soudu dospěl jednomyslně k názoru, že vydáním občana Kyrgyzstánu uzbecké národnosti, který je v Kyrgyzstánu stíhán pro účast na masových etnických nepokojích z června 2010 a spáchání několika dalších trestných činů v souvislosti s těmito nepokoji, k trestnímu stíhání do Kyrgyzstánu by byl porušen článek 3 Úmluvy.

I. Skutkové okolnosti

Stěžovatel je občanem Kyrgyzstánu a příslušníkem uzbecké etnické menšiny. V roce 2010, kdy v jeho rodném městě Oš na jihu Kyrgyzstánu vypukly masové nepokoje mezi Kyrgyzy a Uzbeky, při nichž byly zabity asi čtyři stovky lidí, odcestoval do Ruska. V dubnu 2012 jej kyrgyzská policie v nepřítomnosti obvinila z účasti na masových nepokojích a z několika dalších trestných činů. V návaznosti na to byl na stěžovatele vydán zatykač a jeho jméno bylo zapsáno na seznam mezinárodně hledaných osob. V lednu 2013 byl stěžovatel zatčen v Petrohradu a vzat do vazby. Následně bylo na základě žádosti generálního prokurátora Kyrgyzstánu se stěžovatelem zahájeno řízení o vydání k trestnímu stíhání do Kyrgyzstánu. Od svého zatčení stěžovatel neúspěšně žádal o status uprchlíka a o azyl, odvolávaje se na vysokou pravděpodobnost mučení a nelidského zacházení v případě, že by byl do země původu vydán. V červenci 2013 vyhověl zástupce ruského generálního prokurátora žádosti o vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Kyrgyzstánu. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí v listopadu 2013 zamítl prvostupňový soud s tím, že jeho obavy jsou nepodložené a že generální prokurátor Kyrgyzstánu poskytl záruky, že stěžovatel nebude podroben špatnému zacházení a že ruští diplomaté ho budou moci ve vězení navštěvovat. V únoru 2014 rozhodnutí o vydání stěžovatele definitivně potvrdil nejvyšší soud. Den předtím vydal Soud předběžné opatření, kterým po dobu trvání řízení zakázal vydání či vyhoštění stěžovatele z území Ruska do Kyrgyzstánu nebo do jiného státu.

II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu

K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy

Stěžovatel tvrdil, že jako příslušník uzbecké menšiny, která je v Kyrgyzstánu pronásledována a diskriminována, by byl v případě návratu vystaven mučení a nelidskému zacházení.

Soud s odkazem na svoji četnou judikaturu ve věcech vydání k trestnímu stíhání do Kyrgyzstánu (např. Khamrakulov proti Rusku, č. 68894/13, rozsudek ze dne 16. dubna 2015, § 65; či Mamadaliyev proti Rusku, č. 5614/13, rozsudek ze dne 24. července 2014, § 60) a výsledky pozorování OSN a respektovaných nevládních organizací zabývajících se lidskými právy vzal za prokázané, že v Kyrgyzstánu a zejména v jeho jižní části jsou příslušníci uzbecké menšiny ze strany veřejné moci ve velké míře vystavováni mučení a špatnému zacházení, přičemž tato situace je posílena beztrestností úředníků a absencí účinného vyšetřování jejich postupů. V tomto ohledu Soudu postačilo, že stěžovatel je příslušníkem této zranitelné skupiny, a netrval proto na prokázání dalších zvláštních a individuálních okolností odůvodňujících jeho obavy ze špatného zacházení (Saadi proti Itálii, č. 37201/06, rozsudek velkého senátu ze dne 28. února 2008, § 132).

Soud dále uvedl, že ruské orgány při posuzování stěžovatelovy žádosti o status uprchlíka nebo v řízení o vydání nepodrobily otázku nebezpečí špatného zacházení se stěžovatelem zevrubnému zkoumání (Abdulkhakov proti Rusku, č. 14743/11, rozsudek ze dne 2. října 2012, § 148) a vycházely toliko ze zdrojů jako údaje z novin a informačních agentur, k nimž je nicméně nutno přistupovat s větší obezřetností než ke zprávám renomovaných mezinárodních a nevládních organizací.

K námitce žalovaného státu, že Kyrgyzstán poskytl diplomatické záruky, podle nichž stěžovatel nebude podroben mučení nebo krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení a ruský diplomatický personál jej bude moci navštěvovat v detenčním zařízení, Soud poznamenal, že Kyrgyzstán není smluvním státem Úmluvy a jeho orgány ani neprokázaly, že disponuje rovnocenným mechanismem právní ochrany před mučením. Rovněž nebylo prokázáno, že by zajištění přístupu ruské diplomacie do věznice vedlo k účinné ochraně před mučením, jelikož zde nejsou záruky, že by tito diplomaté mohli se stěžovatelem hovořit beze svědků, neexistuje žádná formální procedura podávání stížností k tomuto diplomatickému personálu, ruští diplomaté nemají volný přístup do kyrgyzských vězeňských zařízení, ani nemají nezbytnou odbornost, která je nutná k účinnému sledování, zda kyrgyzské úřady respektují své závazky. Nadto Soud podotkl, že není důkazu o tom, že by ruská diplomacie nějakou osobu po jejím vydání do Kyrgyzstánu ve věznici navštívila. Záruky poskytnuté Kyrgyzským státem proto Soud shledal nedostatečnými.

Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že vydáním stěžovatele k trestnímu stíhání do Kyrgyzstánu by byl porušen článek 3 Úmluvy.