HAÁSZ A SZABÓ proti Maďarsku

© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.

© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, www.justice.cz. [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.

Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

Rozsudek ze dne 13. října 2015 ve věci č. 11327/14 a 11613/14 – Haász a Szabó proti Maďarsku

Senát druhé sekce Soudu rozhodl většinou šesti hlasů proti jednomu, že v souvislosti se zásahem policisty jednajícího mimo výkon služby v rámci nočního incidentu u jezera Balaton a následným vyšetřováním předmětného incidentu došlo ve vztahu k první stěžovatelce k porušení hmotněprávní i procesní složky článku 2 Úmluvy zaručujícího ochranu lidského života.

I. Skutkové okolnosti

Případ dvou v řízení před Soudem spojených stížností se týkal incidentu, ke kterému došlo v srpnu 2012, kdy se stěžovatelky v rámci výletu u jezera Balaton rozhodly strávit noc v autě. Po třetí hodině ranní informovala neznámá osoba člena dobrovolnického bezpečnostního sboru pana S. o podezřele se pohybujícím autě ve městě Zánka. S. se následně společně s policistou K., tou dobou mimo výkon služby, vypravili soukromým vozidlem K. situaci prověřit. Ačkoliv na místě nic nenaznačovalo spáchání trestného činu, K. a S. pronásledovali auto stěžovatelek, které mezitím ze strachu před autem, které kolem nich „kroužilo“, z místa odjely do vedlejší vsi a zaparkovaly před soukromým domem. K. a S. zaparkovali těsně za autem stěžovatelek a vyběhli směrem k nim, přičemž K. za křiku „Policie!“ a „Vystupte!“ vytáhl svůj služební odznak. První stěžovatelka, která seděla za volantem, viděla dva muže v civilním oblečení vyběhnout z tmavého civilního vozu směrem k jejich vozu. Vyděšená tak automobilem prorazila protější bránu a vjela na soukromý pozemek, otočila vozidlo a vracela se zpět k bráně. K. křičel na stěžovatelky, aby zastavily a varovně vystřelil do vzduchu. Následně vystřelil dvakrát – ze vzdálenosti přibližně 6 a 4 metrů – na vozidlo stěžovatelek, přičemž druhá střela o 5 až 10 centimetrů minula hlavu druhé stěžovatelky. Stěžovatelky následně nabouraly do auta K. Na jeho druhou výzvu, aby vystoupily, již stěžovatelky přistoupily. Až v tomto okamžiku, kdy K. stěžovatelkám předložil svůj služební odznak, se vyjasnilo, že K. je policista, S. dobrovolný strážník a celý incident je nedorozuměním vzniklým v důsledku strachu stěžovatelek ze dvou neznámých osob, které je pronásledovaly.

V návaznosti na incident zahájil příslušný okresní státní zástupce trestní stíhání proti K. z důvodu podezření z pokusu o vraždu resp. úmyslného ohrožení spáchaného osobou v úředním postavení. Služebně nadřízený současně proti K. zahájil kárné řízení, které však později přerušil s ohledem na probíhající trestní řízení. V červenci 2013 státní zástupce odložil trestní stíhání s tím, že použití zbraně ze strany K. bylo zákonné, když K. toliko odvracel ohrožení života S., proti němuž směřovalo rychlostí 14–16 km/h auto stěžovatelek. Stížnost stěžovatelek proti rozhodnutí okresního státního zástupce ještě téhož měsíce zamítl krajský státní zástupce s tím, že jednání stěžovatelek představovalo přímé ohrožení života a zdraví S. V říjnu 2013 služebně nadřízený policista v opětovně zahájeném kárném řízení učinil závěr, že postup K. byl sice neprofesionální, nikoli však nezákonný.

II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu

Stěžovatelky s poukazem na článek 2 Úmluvy namítaly, že policista K. vůči nim použil nepřiměřené síly, čímž je ohrozil na životě. Uvedly též, že státní orgány neprovedly adekvátní a účinné vyšetřování předmětného incidentu.

A. K použití článku 2 Úmluvy na projednávaný případ

K otázce, zda je článek 2 Úmluvy na projednávanou věc použitelný, přestože předmětným jednáním došlo toliko k ohrožení života, Soud předně připomněl, že kromě případů úmyslného zabití se příslušné ustanovení vztahuje rovněž na situace povoleného použití síly, kdy ztráta života je nezamýšleným důsledkem určitého zásahu (İlhan proti Turecku, č. 22277/93, rozsudek velkého senátu ze dne 27. června 2000, § 75), i na některé případy, kdy sporným jednáním k úmrtí nedojde (Makaratzis proti Řecku, č. 50385/99, rozsudek velkého senátu ze dne 20. prosince 2004, § 49 a 55). Projednávaná věc byla ve světle stávající judikatury Soudu specifická tím, že ačkoliv stěžovatelky nebyly zasaženy, střelba je uvedla do rizika vážného zranění nebo smrti. S ohledem na konkrétní okolnosti věci, zejména závažnost a druh použité síly dospěl Soud k závěru, že jednání policisty samotnou svou povahou ohrozilo stěžovatelky na životě, a proto je článek 2 Úmluvy na daný případ použitelný (srov. Kitanovski proti Bývalé jugoslávské republice Makedonie, č. 15191/12, rozsudek ze dne 22. ledna 2015, § 52).

B. K tvrzenému porušení článku 2 Úmluvy v jeho hmotněprávní části

Soud zdůraznil, že článek 2 Úmluvy zaručující právo na život se řadí mezi nejdůležitější ustanovení Úmluvy, jelikož v sobě uchovává jednu z nejzákladnějších hodnot demokratických společností tvořících Radu Evropy. Tvrzení o porušení daného ustanovení proto Soud musí podrobit přísnému přezkumu, což v případech použití síly ze strany státních orgánů znamená, že musí přihlédnout ke všem okolnostem případu, zejména k platné zákonné i podzákonné úpravě a k otázkám plánování a následné kontroly posuzovaných jednání (Makaratzis proti Řecku, cit. výše, § 56–59).

Použití síly musí být v každém případě „absolutně nezbytné“ k dosažení jednoho z účelů taxativně vyjmenovaných v čl. 2 odst. 2 Úmluvy. S uvedenými závazky může být přitom slučitelné i jednání, jehož se v dobré víře státní orgány dopustí v situaci, kdy se úsudek o účelu jednání ve smyslu čl. 2 odst. 2 Úmluvy později ukáže být chybným; v opačném případě by státní orgány byly zatíženy nepřiměřeným břemenem (Andronicou a Constantinou proti Kypru, č. 25052/94, rozsudek ze dne 9. října 1997, § 192). Pokud však jde o požadavky na plánování a kontrolu, Soud přikládá důležitý význam celkovému kontextu a způsobu, jakým se situace vyvíjela až k bezprostřednímu ohrožení života. To vše s cílem posoudit, zda byla přijata operativní opatření za účelem minimalizace rizika ohrožení života a zda se vykonavatelé veřejné moci při rozhodování o svém postupu nedopustili nedbalosti (tamtéž, § 181).

V projednávané věci zásah policisty K. nebyl plánovanou operací. Podle Soudu nicméně K. nemusel v průběhu celého zásahu čelit nepředvídatelným situacím, když celá akce byla naopak výsledkem jeho vlastní iniciativy. Za jeho postup je proto stát odpovědný ve stejné míře jako v případě plánovaných policejních operací. Soud připustil, že K. v konečné fázi incidentu zasáhl s cílem chránit život a zdraví svého kolegy. Bylo však třeba posoudit, zda jednotlivé předcházející kroky byly vedeny tak, aby co nejvíce snížily riziko způsobené potenciálně smrtícím účinkem použití střelné zbraně. Soud byl s ohledem na okolnosti projednávané věci nucen konstatovat, že již samotné pronásledování stěžovatelek postrádalo legitimní důvod, když ve světle posouzení situace na místě ani po ověření identity majitele automobilu prostřednictvím operačního střediska policie nic nenasvědčovalo spáchání trestného činu ani tomu, že by osoby v autě byly nebezpečné. Ani samotné stěžovatelky neměly jakýkoliv důvod předvídat policejní zásah. Nemohly vědět, že muži, kteří je v nočních hodinách pronásledovali soukromým vozidlem, v civilním oblečení a bez jakéhokoli označení, byli příslušníky policejních složek. Bylo naopak zřejmé, že K. a S. svým postupem a závěrečným zatarasením cesty vytvořili nebezpečnou situaci, která vyústila v nepředvídatelné reakce stěžovatelek.

Soud proto rozhodl, že postup policisty K. před samotnou střelbou nebyl přiměřený informacím, kterými v daný okamžik disponoval, ani povaze nebezpečí, které stěžovatelky představovaly. Jeho zásah tak nebyl veden způsobem minimalizujícím riziko, že se události vyvinou v život ohrožující situaci, která vyvrcholila střelbou. Došlo proto k porušení hmotněprávní složky článku 2 Úmluvy.

C. K tvrzenému porušení článku 2 Úmluvy v jeho procesní části

Soud předně připomněl, že dojde-li následkem použití síly k úmrtí jednotlivce, vyplývá z článku 2 Úmluvy státům povinnost vykonat účinné vyšetřování (Çakıcı proti Turecku, č. 23657/94, rozsudek velkého senátu ze dne 8. července 1999, § 86). Hlavním účelem této povinnosti je zaručit, aby byla účinně uplatňována vnitrostátní právní úprava poskytující ochranu lidskému životu. V případech, kdy k úmrtí dojde v důsledku jednání vykonavatelů veřejné moci, je navíc třeba zajistit, aby příslušné osoby nesly za takové jednání odpovědnost. Vyšetřování přitom musí být mj. nezávislé, přístupné příbuzným oběti, urychlené a způsobilé vést k posouzení, zda použití síly bylo za daných okolností odůvodněné (Hugh Jordan proti Spojenému království, č. 24746/94, rozsudek ze dne 4. května 2001, § 105–109). Tytéž požadavky přitom Soud z článku 2 Úmluvy vyvodil v případech, kdy v důsledku použití síly státními orgány došlo pouze k ohrožení života (Makaratzis proti Řecku, cit. výše, § 37).

S ohledem na okolnosti projednávané věci Soud konstatoval, že státní zástupce sice zahájil oficiální vyšetřování, které však bylo odloženo s odůvodněním, že záměrem policisty K. bylo zastavit stěžovatelky, které ohrozily život a zdraví kolegy S. Dané závěry se přitom omezovaly na posouzení, zda se K. použitím zbraně dopustil trestného činu, aniž se jakkoliv zabývaly širším kontextem předmětného incidentu a zejména událostmi, které k němu vedly. Státní orgány se tak vůbec nevypořádaly s otázkou, jakým způsobem byla vedena celá operace s cílem sledovat a zastavit stěžovatelky a jakým způsobem daný postup ovlivnil nezbytnost použití střelné zbraně.

Soud proto rozhodl, že kvůli chybějícímu důkladnému a účinnému vyšetřování, které by se zabývalo nezbytností použití potenciálně smrtící síly s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, navíc při nedostatku soudního přezkumu rozhodnutí státního zástupce o odložení trestního stíhání, došlo k porušení článku 2 Úmluvy i v jeho procesní části.

III. Oddělené stanovisko

K rozsudku přiložil nesouhlasné stanovisko soudce Kjølbro, podle kterého k porušení článku 2 Úmluvy ani v jedné z jeho složek nedošlo. Dle jeho názoru pro závěr o tom, že K. svým jednáním vytvořil nebezpečnou situaci vedoucí k nezbytnosti použití smrtící síly, neexistovaly dostatečné důvody. Celá akce se odehrála v rychlém sledu událostí, K. neměl dostatek času operaci připravit a musel jednat spontánně. Před použitím zbraně navíc stěžovatelky slovně varoval a v konečném důsledku podle všeho jednal s cílem chránit život a zdraví svého kolegy. Ani vyšetřování incidentu dle názoru soudce nelze označit za neúčinné.