MATELLY proti Francii

© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.

© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.

Anotace rozsudku ze dne 2. října 2014 ve věci č. 10609/10 – Matelly proti Francii

Senát páté sekce Soudu jednomyslně shledal porušení článku 11 Úmluvy v souvislosti s absolutním zákazem odborového sdružování pro příslušníky ozbrojených sil.

(i) Okolnosti případu

Stěžovatel je příslušníkem francouzského četnického sboru („gendarmerie“). V březnu 2008 vzniklo sdružení s názvem „Fórum četníků a občanů“, jehož byl stěžovatel zakládajícím členem a posléze místopředsedou. Tato organizace sdružovala aktivní i penzionované četníky, jakož i civilní členy. Dle svých stanov měla za cíl usnadnit výměnu informací a názorů týkajících se bezpečnostních sil, a to za účelem posílit porozumění mezi občany a představiteli veřejné moci, a současně také zlepšit transparentnost, efektivitu a kvalitu služeb poskytovaných bezpečnostními složkami a prosazovat majetkové i nemajetkové zájmy četníků.

V květnu 2008 vrchní ředitel četnického sboru nařídil stěžovateli i dalším aktivním četníkům, kteří byli členy uvedeného sdružení, aby z něj neprodleně vystoupili a do osmi dnů ho o tom informovali. Uvedl, že vzhledem ke svému deklarovanému cíli – zejména pokud jde o „prosazování majetkových i nemajetkových zájmů četníků“ – lze toto sdružení charakterizovat jako profesní seskupení odborové povahy. Zákon však příslušníkům ozbrojených sil členství v takových seskupeních nedovoluje.

Stěžovatel krátce poté ze sdružení vystoupil. V červenci 2008 byla svolána mimořádná valná hromada sdružení, která ze stanov vypustila zmínku o „prosazování majetkových i nemajetkových zájmů četníků“. Stěžovatel následně brojil proti pokynu vrchního ředitele četnického sboru z května 2008 na ministerstvu obrany a poté i před Státní radou (Conseil d’État), ale obě tyto instituce uvedené rozhodnutí jako zákonné potvrdily.

(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu

Stěžovatel namítal porušení svého práva na svobodu sdružování podle článku 11 Úmluvy.

Soud uznal, že v projednávané věci došlo k zásahu do práva chráněného článkem 11, přičemž tento zásah byl ve smyslu čl. 11 odst. 2 „stanoven zákonem“ a sledoval legitimní cíl v podobě zachování řádu a disciplíny v ozbrojených složkách, což Soud v rámci citovaného ustanovení zařadil pod „předcházení nepokojům“. Zbývalo zodpovědět otázku, zda byl tento zásah i „nezbytný v demokratické společnosti“.

Soud úvodem připomněl, že právo zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich tvoří dle dikce čl. 11 odst. 1 Úmluvy specifický aspekt obecné sdružovací svobody. Slova „na obranu svých zájmů“ tu nejsou nadbytečná: Úmluva chrání právo odborů bojovat za profesní zájmy svých členů. Druhý odstavec článku 11 nevylučuje z působnosti tohoto ustanovení žádnou profesní skupinu; pouze výslovně zmiňuje příslušníky ozbrojených sil a policie mezi těmi, u nichž lze výkon těchto práv podrobit „zákonným omezením“ (Syndicat national de la police belge proti Belgii, č. 4464/70, rozsudek ze dne 27. října 1975, § 38–40). Přitom ale nesmí dojít k zásahům do samotné podstaty sdružovacího práva, které by toto právo zbavily jeho jádra. Mezi takové podstatné prvky patří dle Soudu i právo zakládat odbory a vstupovat do nich. Úplný zákaz založit odbory nebo vstoupit do nich tudíž nikdy nepředstavuje opatření „nezbytné v demokratické společnosti“ (Demir a Baykara proti Turecku, č. 34503/97, rozsudek velkého senátu ze dne 12. listopadu 2008, § 97, 126–127, 144–145).

Okolnosti projednávané věci Soud vyhodnotil právě jako úplný a obecný zákaz odborového sdružování pro příslušníky ozbrojených sil. Soud zdůraznil, že vzhledem ke zvláštnímu poslání ozbrojených složek lze u této profesní skupiny přistoupit dokonce i k zásadním omezením výkonu práva zaručeného článkem 11, ale ne k jeho naprostému odnětí. Absolutní zákaz odborového sdružování pro příslušníky ozbrojených sil je dle Soudu zásahem do samotné podstaty sdružovacího práva, který Úmluva nepřipouští.

Soud rovněž poukázal na to, že namítaný pokyn vrchního ředitele četnického sboru byl vydán – a poté i dalšími instancemi posouzen jako zákonný – pouze na základě stanov dotčeného sdružení, kde část textu týkající se cíle sdružení naznačovala možný odborový rozměr. Sdružení přitom vzápětí spornou část textu ze svých stanov vypustilo, aby dostálo požadavkům zákona; to však již vnitrostátní orgány nezohlednily.

Soud proto rozhodl, že předmětný zásah nebyl „nezbytný v demokratické společnosti“, a že tudíž došlo k porušení článku 11 Úmluvy.

(iii) Oddělené stanovisko

Soudce De Gaetano a soudkyně Power-Forde k rozsudku připojili souhlasné stanovisko, v němž upozornili na to, že v mnohých státech právo odborového sdružování zahrnuje i právo uskutečňovat nátlaková opatření, zejména stávku, které je spojeno s imunitou v rovině soukromoprávní, případně trestní. Dle jejich názoru však lze jen těžko sladit taková nátlaková opatření s postavením a posláním ozbrojených a policejních sil, jakož i některých dalších profesí, např. příslušníků vězeňské stráže, civilní ochrany, hasičů apod. Článek 11 odst. 2 proto umožňuje u těchto profesí zakázat právo na stávku.