PRĂJINĂ proti Rumunsku

© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.

© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.

Anotace rozsudku ze dne 7. ledna 2014 ve věci č. 5592/05 – Prăjină proti Rumunsku

Senát třetí sekce Soudu rozhodl jednomyslně, že neposouzením důvěryhodnosti svědecké výpovědi pořízené státním zástupcem za situace, kdy tato výpověď byla rozhodujícím důkazem stěžovatelovy viny, svědkyni nebylo možno vyslechnout před soudem a obhajoba jí nemohla v žádném stádiu řízení klást otázky, došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy. Stěžovateli bylo přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 2 500 eur.

(i) Okolnosti případu

Stěžovatel byl v dubnu 2003 obžalován z ublížení na zdraví s následkem smrti, jehož se měl dopustit na své známé P. M., která mu pronajímala pokoj ve společně obývaném bytě. Jako důkazy v neprospěch stěžovatele byly navrženy čtyři svědecké výpovědi, které zajistilo státní zastupitelství. Svědkyně M. E., jež byla v osudnou noc v bytě na návštěvě, tvrdila, že se stěžovatel pokoušel o sexuální styk s P. M. a že ji napadl; M. E. pak odešla přivolat policii. Uvedla také, že byla u několika dřívějších násilných jednání stěžovatele vůči P. M., která z něj měla obavy. Dalšími svědky byl policista přivolaný M. E., který posléze na místě sepsal protokol o přestupku kvůli rušení veřejného pořádku, a dva sousedé, kteří slyšeli hluk a křik vycházející z bytu. Stěžovatel popřel, že by po odchodu policisty napadl P. M., a tvrdil, že ji našel ráno mrtvou; dveře bytu však nebyly zamčené a P. M. často navštěvovali různí lidé.

Soud prvního stupně nařídil výslech svědků navržených státním zastupitelstvím. M. E. se však ani na opakovanou výzvu nedostavila. Soud líčení několikrát odročil, vydal příkazy k předvedení M. E. a udělil jí pokutu. Policista pověřený výkonem příkazu do protokolu zaznamenal, že M. E. nebyla v bytě zastižena. Byl také učiněn marný pokus zjistit novou adresu M. E. Za dané situace soud nakonec rozhodl, že svědectví bude přečteno. Obhajoba nicméně na výslechu svědkyně trvala a alternativně se domáhala zproštění obžaloby. Soud prvního stupně rozsudkem z ledna 2004 dospěl s odkazem na veškerá svědectví a pitevní zprávu k závěru o stěžovatelově vině a odsoudil ho k pěti letům odnětí svobody.

K odvolání stěžovatele se i soud druhého stupně několikrát marně pokoušel zajistit výslech M. E. K návrhu obhajoby byl alespoň vyslechnut svědek N. G., který ohledně vztahů s P. M. vypovídal ve prospěch stěžovatele. Rozsudkem z června 2004 však odvolací soud vyhověl státnímu zastupitelství a trest pro stěžovatele zvýšil, přičemž svědectví N. G. vůbec nezmínil. Dovolání stěžovatele, v němž poukazoval na problematická místa ve výpovědi M. E., bylo v říjnu 2004 zamítnuto.

(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu

Stěžovatel především namítal porušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy, tedy svého práva na spravedlivý proces a na výslech svědka, jehož výpověď před státním zástupcem byla podstatná pro výrok o vině.

Soud připomněl svoji ustálenou judikaturu, podle níž musí posoudit řízení společně ve světle odstavců 1 a 3 článku 6, avšak není povolán přezkoumat zákonnost provádění důkazů, jejichž přípustnost má upravit především vnitrostátní právo, nebo rozhodnout o vině stěžovatele. Při posouzení spravedlivosti řízení je třeba ověřit nejenom dodržení práv obhajoby, ale i zájmu veřejnosti a obětí na řádném stíhání pachatelů trestné činnosti a případně též práv svědků. Článek 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy vyžaduje, aby byly důkazy v neprospěch obžalovaného kontradiktorně provedeny na veřejném soudním jednání, přičemž výjimky lze připustit s výhradou práv obhajoby, která obecně vyžadují, aby měl obžalovaný adekvátní a dostatečnou možnost zpochybnit svědectví ve svůj neprospěch, a to buď v okamžiku výpovědi, nebo v pozdějším stadiu. Soud ve věci Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království (č. 26766/05 a další, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2011) upřesnil kritéria pro posuzování námitek na poli čl. 6 odst. 3 písm. d) a ta uplatnil na projednávaný případ následovně.

Předně se zabýval otázkou, zda skutečnost, že obhajoba nemohla svědkyni M. E. klást otázky, byla odůvodněna závažnými důvody. M. E. byla vyslechnuta státním zastupitelstvím bez přítomnosti stěžovatele nebo jeho advokáta. Nelze-li místo pobytu svědka zjistit, lze výpověď jako důkaz připustit, avšak státní orgány musí splnit své pozitivní povinnosti, zejména svědka aktivně hledat. Podle Soudu se o to rumunské soudy skutečně snažily.

Dále Soud řešil otázku, jaký byl pravý význam svědectví M. E. pro odsouzení stěžovatele, tedy zda se jednalo o jediný nebo rozhodující důkaz viny. Přestože rumunské soudy uvedly, že vyšly ze souhrnu provedených důkazů, je zřejmé, že podstatnou roli sehrála právě výpověď M. E., jež se rozhovořila o vztazích mezi stěžovatelem a obětí; ostatní důkazy, o které se soudy opřely, byly podružné.

Konečně Soud analyzoval, zda měla obhajoba k dispozici procesní záruky, které vyvážily nevýhody spojené s připuštěním svědectví M. E., zejména co se týče odpovídajícího posouzení věrohodnosti takového důkazu. Ani soud, ani obhajoba nemohly M. E. pozorovat při její výpovědi. Třebaže u odvolacího soudu navrhla obhajoba výslech jiného svědka ke vztahům mezi stěžovatelem a obětí, jeho výpověď nakonec nebyla vzata v úvahu. Stěžovatel se také ve svém dovolání bránil použití sporného svědectví M. E. a poukazoval na jeho nespolehlivost. Rumunské soudy však na tyto argumenty nereagovaly a nesrovnaly výpověď M. E. s výpovědí svědka, který se vyjádřil ve stěžovatelův prospěch; neupřesnily tedy, jakým způsobem posoudily hodnověrnost výpovědi M. E.

Za daných okolností tedy došlo k porušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy.