LAVIDA A OSTATNÍ proti Řecku

Anotace rozsudku ze dne 30. května 2013 ve věci č. 7973/10 – Lavida a ostatní proti Řecku

Senátu první sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že nepřijetím účinných desegregačních opatření ve vztahu k základní škole navštěvované výlučně romskými žáky došlo k porušení článku 14 Úmluvy (zákaz diskriminace) ve spojení s článkem 2 Protokolu č. 1 (právo na vzdělání). Soud každé rodině stěžovatelů přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 eur.

(i) Okolnosti případu

Stěžovatelé, 23 řeckých státních příslušníků romského etnika náležejících do osmi rodin, bydlí ve městě Sofades, kde polovinu obyvatel tvoří osoby romského původu. V rozhodné době existovaly v Sofades čtyři základní školy. Jedna z nich, základní škola č. 4, byla postavena ve starém sídlišti obývaném romským společenstvím a zároveň poblíž nového sídliště, které bylo připojeno do spádové oblasti uvedené školy. Stěžovatelé, kteří byli ve školním roce 2009–2010 ve věku povinné školní docházky, se vzdělávali ve škole č. 4.

V květnu 2009 právní zástupce stěžovatelů zaslal ministerstvu školství dopis, v němž uvedl, že děti z nového sídliště Sofades navštěvují základní školu č. 4 ve starém romském sídlišti, která má pouze romské žáky, namísto základní školy č. 1, která je nejblíže místu bydliště. Situaci označil za „jasnou etnickou segregaci“, která porušuje jak řecké právo, tak mezinárodní lidskoprávní normy a zejména Úmluvu, jak byla vyložena ve věci Sampanis a ostatní proti Řecku (č. 32526/05, rozsudek ze dne 5. června 2008). Na dopis nepřišla žádná odpověď.

V září 2009 rodiče stěžovatelů údajně požádali ředitele základní školy č. 1 o souhlas se zapsáním jejich dětí. Ten to odmítl s tím, že státní orgány rozhodly, že děti by měly pokračovat v docházce do školy č. 4. V listopadu 2009 se právní zástupce stěžovatelů znovu obrátil na ministerstvo školství, které však opět nereagovalo.

V lednu 2012 se konalo jednání, kterého se účastnil mj. ministr školství, zvláštní sekretář pro mezikulturní vzdělávání, starosta města Sofades a představitelé rodičovských sdružení. Výsledkem jednání byl plán přijetí řady opatření.

(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu

K tvrzenému porušení článku 14 ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 2

Stěžovatelé s odvoláním na článek 14 Úmluvy (zákaz diskriminace) ve spojení s článkem 2 Protokolu č. 1 (právo na vzdělání) namítali, že děti byly umístěny v základní škole vyhrazené pro romské děti, a tvrdili, že umístění v této škole zbavilo stěžovatele jako romské žáky řádného vzdělání.

Soud uvedl, že základní škola č. 4 v Sofades byla navštěvována výlučně romskými dětmi. Navzdory pravidlu, že děti mají být vzdělávány ve školách umístěných poblíž jejich domovů, žádné neromské dítě územně náležející ke škole č. 4 nebylo vzděláváno v této škole. Do této školy byly naopak autobusem sváženy romské děti, které bydlely v novém sídlišti a náležely tak do spádové oblasti jiné školy.

Soud dále uvedl, že škola č. 4 byla běžná škola, která nabízela obdobný program jako jiné státní základní školy.

Soud konstatoval, že přestože byly příslušné orgány informovány o existenci etnické segregace při vzdělávání romských dětí v Sofades, nedokázaly přijmout účinná opatření. Různé plány k vyřešení situace byly přijímány již od roku 2010, avšak nikdy nebyly realizovány z důvodu odmítnutí městské rady města Sofades a především silně nepřátelské reakce rodičů neromských žáků.

Soud proto uzavřel, že byť státní orgány nejednaly v úmyslu stěžovatele diskriminovat, tak skutečnost, že po tři roky dopustily trvání stavu, kdy školu č. 4 navštěvovali výlučně romští žáci, a vzdaly realizaci účinných desegregačních opatření, nelze objektivně odůvodnit žádným legitimním cílem. Došlo proto k porušení článku 14 Úmluvy ve spojení s článkem 2 Protokolu č. 1.