GANI proti Španělsku

© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.

© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.

Anotace rozsudku ze dne 19. února 2013 ve věci č. 61800/08 – Gani proti Španělsku

Senát třetí sekce Soudu jednomyslně konstatoval, že nebylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces (článek 6 Úmluvy), ač obviněný stěžovatel neměl během řízení možnost vyslechnout oběť, jakožto jediného přímého svědka ve vztahu k trestným činům, z nichž byl obviněn.

(i) Okolnosti případu

Stěžovatel byl uznán vinným z vyhrožování, násilného vniknutí do domu paní N., zranění paní N. a pana J., únosu paní N. pod vyhrůžkou a znásilnění paní N. Okresní soud vycházel zejména z výpovědi oběti (paní N.), jež učinila v rámci přípravného řízení, a to z důvodu, že oběť nebyla ani přes veškerou snahu v důsledku posttraumatického stavu schopna vypovídat před soudem a podrobit se výslechu. Okresní soud kromě toho přihlédl k výpovědi svědka, zdravotním záznamům a znaleckým posudkům, ale i k nevěrohodnému prohlášení pachatele, a přímo posoudil psychologický stav oběti. Nejvyšší soud v podstatné části potvrdil rozsudek okresního soudu. Ztotožnil se s tím, že právo stěžovatele na výslech svědka a presumpci neviny nebylo porušeno. Okresní soud totiž rozhodl o neprovedení výslechu paní N. až poté, co bylo zřejmé, že její výslech nebude proveditelný. Pakliže svědectví nemůže být poskytnuto, lze výpověď z přípravného řízení přečíst během soudního řízení. Stěžovatel měl možnost vyslechnout oběť prostřednictvím svého zástupce, jež byl řádně předvolán k výslechu během přípravného řízení, avšak ten se bez omluvy nedostavil. Okresní soud mimoto přihlédl i k jiným důkazům. Ústavní soud prohlásil ústavní stížnost stěžovatele za nepřípustnou, neboť postrádala ústavněprávní dimenzi.

(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu

Soud připomněl, že přípustnost důkazů se obecně řídí vnitrostátním právem a vnitrostátní soudy rovněž rozhodují, zda je potřebné nebo vhodné vyslechnout svědka. Obvykle se důkazy provádí na veřejném slyšení v přítomnosti obviněného, ale článek 6 Úmluvy nezaručuje obviněnému neomezené právo na to, aby svědek vypovídal před soudem. Použití důkazů získaných během vyšetřování není bez dalšího v rozporu s čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy, pokud bylo respektováno právo obviněného na obhajobu. To znamená, že obviněný musí mít dostatečnou možnost vznést námitky a dotazovat se svědka. Pakliže bylo odsouzení založeno výlučně nebo v rozhodující míře na výpovědích svědka, kterého obviněný nemohl vyslechnout, ať již během vyšetřování nebo při hlavním líčení, byla jeho práva obhajoby omezena v míře, která může být neslučitelná s článkem 6 Úmluvy (srov. Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království, č. 26766/05 a 22228/06, rozsudek ze dne 15. prosince 2011).

Článek 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy vyžaduje, aby smluvní státy učinily kroky, které umožní obviněnému vyslechnout svědka. Státním orgánům však nemůže být vytýkáno, že přes jejich snahu svědek není schopen vypovídat. V každém případě je nicméně třeba posoudit spravedlivost řízení jako celku. To v prvé řadě znamená posouzení, zda předmětné svědectví představuje jediný či rozhodující důkaz pro odsouzení, a v druhé řadě přezkum toho, jaká soudy přijaly kompenzační opatření k vyvážení ztížení výkonu práv obhajoby. Pakliže výpověď svědka, kterého obhajoba neměla možnost vyslechnout, je jediným či rozhodujícím důkazem, neznamená tato skutečnost porušení článku 6 Úmluvy, pakliže měla obhajoba k dispozici silné procení záruky, které zajistí, že věrohodnost daného svědectví je řádně a spravedlivě posouzena a odsouzení je tak založeno jen na důkazu, který je dostatečně věrohodný (srov. Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království, cit. výše).

V projednávaném případě Soud uznal, že výpověď svědkyně v přípravném řízení poskytla významné usvědčující důkazy a ve vztahu k jejímu znásilnění byla dokonce jediným přímým či rozhodujícím důkazem. Soud v prvé řadě připomněl, že obviněnému byla dána možnost svědkyni vyslechnout během přípravného řízení, čehož však nevyužil. Soud dále přezkoumal, zda soudní orgány podnikly dostatečné kroky k tomu, aby obviněný mohl vyslechnout svědkyni během hlavního líčení. Poté, co okresní soud odročil jednání, protože svědkyně nebyla schopna popsat předmětnou událost, bylo zjištěno, že trpí posttraumatickými symptomy. Okresní soud zajistil pro další jednání podporu psychologa, paní N. se přesto zhroutila ještě předtím, než státní zástupce dokončil výslech. Po nesčetných pokusech o výslech okresní soud uzavřel, že svědkyně nebude schopna vypovídat, a nařídil přečtení její výpovědi z přípravného řízení. Okresnímu soudu proto nelze vytýkat, že se nesnažil poskytnout obviněnému možnost svědkyni vyslechnout. Obviněný měl možnost položit otázky svědkyni během přípravného řízení, ale jeho zástupce se k výslechu bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán. Obviněný mohl zpochybnit důvěryhodnost jejích tvrzení, když byla čtena její výpověď před soudem, což také udělal. Vnitrostátní soudy porovnaly obě verze výpovědí, přičemž verze obviněného byla nepřesvědčivá a nekonzistentní, zatímco výpověď paní N. byla logická, podrobná a navíc byla podepřena nepřímými důkazy.

Soud proto uzavřel, že soudy postupovaly ve vztahu ke svědectví paní N. dostatečně obezřetně a řízení zahrnovalo dostatečné kompenzační záruky pro práva obhajoby. Připuštění svědectví paní N. do spisu a založení odsouzení na něm tedy neporušilo čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy.