Přehled
Anotace
© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 19. února 2013 ve věci č. 38285/09 - Garcia Mateos proti Španělsku
Senát třetí sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že neschopnost státu prosadit rozhodnutí ústavního soudu shledávajícího diskriminaci pracující matky na základě pohlaví před nižšími soudy je porušením článku 14 ve spojení s článkem 6 Úmluvy a přiznal stěžovatelce náhradu nemajetkové újmy ve výši 16 000 eur.
(i) Okolnosti případu
V únoru roku 2003 stěžovatelka v souladu se španělským pracovním právem požádala zaměstnavatele o zkrácení počtu pracovních hodin, aby se mohla starat o syna v té době mladšího šesti let. Když zaměstnavatel odmítl, podala žalobu k pracovnímu tribunálu, která byla zamítnuta. V roce 2007 však uspěla u ústavního soudu, který v daném případě shledal porušení zákazu diskriminace na základě pohlaví, jelikož zaměstnavatel stěžovatelce znemožnil sladit profesní a rodinný život. Ústavní soud tak rozhodnutí pracovního tribunálu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Pracovní tribunál nicméně žalobu stěžovatelky opět zamítl. Ústavní soud dal následně stěžovatelce za pravdu s tím, že pracovní tribunál neuplatnil správně jeho předchozí rozhodnutí. Znovu zrušil rozsudek pracovního tribunálu, avšak již nepovažoval za vhodné mu věc znovu vracet k rozhodnutí, neboť syn stěžovatelky již dosáhl věku šesti let. Závěrem uvedl, že nemohl stěžovatelce přiznat náhradu nemajetkové újmy, neboť mu to španělské právo neumožňovalo.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud uvedl, že stát měl povinnost zajistit, aby rozhodnutí ústavního soudu ve věci stěžovatelky bylo řádně provedeno. Ústavní soud přitom v daném případě shledal porušení zákazu diskriminace. Nicméně samo rozhodnutí ve prospěch stěžovatelky ji nezbavilo pozice „oběti“ za situace, že v důsledku jeho nerespektování nebyla sjednána náprava.
Původním záměrem stěžovatelky nebylo získání odškodnění, nýbrž uznání jejího práva na snížení počtu pracovních hodin, aby mohla pečovat o syna. Žalobu na náhradu nemajetkové újmy podala až následně, když již její syn překročil stanovený věkový limit šesti let.
Ústavní soud zamítl žádost stěžovatelky o náhradu nemajetkové újmy, aniž by jí zároveň naznačil, jaké jsou její další možnosti. Bylo pravdou, že alternativní řešení v podobě přiznání práva na snížení počtu pracovních hodin v dané chvíli díky věku dítěte již nebylo možné. Soud neuvedl, jakým způsobem mělo být v dané věci postupováno, avšak konstatoval, že ochrana stěžovatelky poskytnutá ústavním soudem se ukázala jako neúčinná. Stěžovatelka se navíc nedomohla ani příznivého meritorního rozhodnutí pracovního tribunálu, ačkoli v její prospěch ústavní soud vydal postupně dvě rozhodnutí, která rozhodnutí pracovního tribunálu zrušila.
Soud v důsledku výše uvedeného shledal jednomyslně porušení článku 14 ve spojení s článkem 6 Úmluvy.