HORVÁTH A KISS proti Maďarsku

© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.

© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.

Anotace rozsudku ze dne 29. ledna 2013 ve věci č. 11146/11 – Horváth a Kiss proti Maďarsku

Senát druhé sekce jednomyslně rozhodl, že byl v důsledku umístění do zvláštní školy porušen zákaz diskriminace stěžovatelů ve spojení s právem právu na vzdělání (článek 14 Úmluvy ve spojení se článkem 2 Protokolu č. 1).

(i) Okolnosti případu

První stěžovatel zahájil školní docházku na základní škole praktické v roce 2001 na základě doporučení odborníků, kteří u něj diagnostikovali lehké mentální postižení. Vyšetření proběhlo na žádost mateřské školy, kterou stěžovatel v té době navštěvoval. Skládalo se z několika testů, včetně různých testů inteligence, které měly různorodé výsledky (IQ mezi 64 a 83). Rodiče stěžovatele byli informováni, že jejich dítě bude umístěno do zvláštní školy, a byli vyzváni k podpisu odborného posudku dříve, než došlo k vyšetření. Rodiče neměli možnost účastnit se diagnostického posuzovánínebo následných vyšetření v dalších letech. Při vyšetření v roce 2007 si odborníci všimli stěžovatelových dobrých výsledků ve škole, přesto podpořili jeho setrvání ve zvláštní škole.

Druhý stěžovatel začal školní docházku v běžné základní škole v roce 1999. Během prvního školního roku požádala škola o odborné vyšetření, které v roce 2000 ukázalo na lehké mentální postižení. IQ stěžovatele se pohybovalo v rozmezí 63 až 83 v závislosti na typu testu. Stěžovatel byl poté umístěn do základní školy praktické bez ohledu na námitky svých rodičů. Při následném vyšetření odborníci zjistili, že přes dobré školní výsledky je jeho analytické myšlení nedostatečně vyvinuto, a doporučili jeho setrvání ve zvláštní škole.

Během letního tábora v roce 2005 byli stěžovatelé podrobeni řadě různých testů, přičemž nezávislí odborníci zjistili, že ani jeden z nich netrpí mentálním postižením a že se mohou účastnit výuky ve škole podle běžných osnov. Experti poznamenali, že diagnostické metody využívané ve školství by měly být přehodnoceny a že romské děti by byly schopny dosahovat v testech lepších výsledků, kdyby nebyly sestaveny pro děti náležející k etnické většině.

V listopadu 2006 podali stěžovatelé žalobu na náhradu škody proti skupině odborníků, okresnímu úřadu a zvláštní škole u okresního soudu, přičemž tvrdili, že došlo k porušení zásady rovného zacházení dle občanského zákoníku a zákona o veřejném vzdělávání. Tvrdili, že byli odborníky diskriminováni a špatně diagnostikováni, že v diagnostickém systému jsou chyby, systém nebere zřetel na sociální a kulturní zázemí romských dětí a že došlo k porušení příslušných norem, když jejich rodiče nebyli informováni o postupu odborníků. Dále tvrdili, že příslušný správní orgán nezvládl účinně kontrolovat diagnostické odborníky a že si učitelé ve škole měli všimnout jejich normálních schopností.

V květnu 2009 dospěl okresní soud k závěru, že zacházení žalovaných se stěžovateli ve svém celku způsobilo porušení jejich práva na rovné zacházení a na vzdělání. Konkrétně panel odborníků pochybil při individuální identifikaci speciálních vzdělávacích potřeb stěžovatelů a činnost sociální služby, zajišťující umisťování dětí, byla pozastavena kvůli restrukturalizaci a propouštění pracovníků. Oběma stěžovatelům byla přiznána náhrada škody. Panel odborníků odvolání nepodal.

V reakci na odvolání školy a okresního úřadu odvolací soud změnil prvoinstanční rozhodnutí v listopadu 2009 tak, že zamítl žalobu stěžovatelů proti těmto žalovaným. V srpnu 2010 nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že postup školy a okresního úřadu neporušil právo stěžovatelů na rovné zacházení. Nejvyšší soud nicméně uznal „systémové chyby v diagnostickém systému vedoucí k nesprávné diagnóze“ a shledal, že je odpovědností státu vytvořit „vhodná odborná pravidla, která zohledňují speciální nevýhodnou situaci romských dětí“.

(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu

K tvrzenému porušení článku 2 Protokolu č. 1 ve spojení s článkem 14

Soud předně podotkl, že romské děti byly ve zvláštní škole, kterou stěžovatelé navštěvovali, nadměrně zastoupeny a že byly v minulosti ve zvláštních školách v Maďarsku celkově nadměrně zastoupeny v důsledku systematicky nesprávného diagnostikování mentálního postižení. Proti tomuto tvrzení neprotestovala ani maďarská vláda. Na tuto situaci je třeba nahlížet v kontextu dlouhého období neodůvodněného umisťování romských dětí do speciálních škol v Maďarsku i v ostatních evropských zemích.

Ačkoliv namítaný postup školských orgánů či diagnostické testy nebyly specificky cíleny na Romy a mohly mít stejný dopad i na jiné sociálně znevýhodněné skupiny, není zpochybněno, že rozdílné, potenciálně méně výhodné zacházení se vztahovalo nejčastěji na Romy. V projednávaném případě se tedy jedná o prima facie případ nepřímé diskriminace. Proto bylo na maďarské vládě, aby prokázala, že rozdíly v zacházení neměly žádný nepřiměřený poškozující efekt.

Soud připustil, že postup Maďarska k udržení speciálních škol byl motivován úmyslem nalézt řešení pro děti se zvláštními vzdělávacími potřebami. Uznal také, že maďarské orgány přijaly řadu opatření k zabránění nesprávného diagnostikování při umisťování dětí do škol. Soud nicméně sdílí postoj dalších orgánů Rady Evropy ohledně nižší úrovně osnov ve speciálních školách a segregace, kterou tento systém způsobil. Zpráva o Maďarsku publikovaná Evropskou komisí proti rasismu a intoleranci z roku 2009 potvrdila, že většina dětí s lehkým mentálním postižením by mohla být jednoduše zapojena do obecných škol, je však stále nesprávně diagnostikována kvůli kulturním rozdílům. Jakmile byly děti jednou takto nesprávně umístěny, je již nepravděpodobné, že by se dostaly ze systému zvláštního školství.

Soud dále konstatoval, že s ohledem na uznané nedostatky, ke kterým v minulosti docházelo při umisťování dětí mimo hlavní vzdělávací proud, má stát specifický pozitivní závazek odstranit pokračování minulé diskriminace či diskriminačních praktik zamaskovaných v údajně neutrálních diagnostických testech.

Jelikož stěžovatelé neuvedli své námitky ohledně tvrzených systémových problémů při zaujatém testování před maďarskými soudy, Soud tuto část stížnosti prohlásil za nepřijatelnou. Uvedl nicméně, že stát musí prokázat, že testy a jejich používání byly způsobilé spravedlivě a objektivně určit školní a mentální schopnosti stěžovatelů. V projednávaném případě byly testy používané ke zjištění studijních schopností stěžovatelů kontroverzní a jsou předmětem pokračující vědecké debaty. Soud za znepokojující považoval především to, že maďarské orgány stanovily hranici mentálního postižení na IQ 86, tedy podstatně výše, než je hranice IQ 70 určená Světovou zdravotnickou organizací.

Soud dále dospěl k závěru, že v projednávaném případě nebylo testování stěžovatelů doprovázeno dostatečnými zárukami proti nesprávné diagnóze, což se příčí pozitivním závazkům státu, kde existuje dlouhá historie diskriminace dětí náležejících k národnostní menšině. Z vyjádření vlády a závěru nezávislých znalců vyplývá, že existuje přinejmenším riziko, že některé použité testy nejsou kulturně neutrální. Prvoinstanční soud v případu stěžovatelů shledal, že panel odborníků při individualizaci jejich diagnózy a specifikaci povahy jejich speciálních vzdělávacích potřeb pochybil. Tento závěr nebyl rozporován ani v odvolacím řízení. Kromě toho i maďarské soudy uznaly nedostatky diagnostického systému. Testy proto nemohou být v projednávaném případě dostatečným vysvětlením namítaného zacházení.

Okolnosti projednávaných případů ukazují, že právní úprava vzdělávání nebyla u romských dětí s údajným lehkým mentálním postižením doprovázena příslušnými zárukami, které by zabezpečily jejich speciální potřeby jako členů znevýhodněné skupiny. Výsledkem byla jejich izolace od širší populace žáků, přičemž se jim dostalo vzdělání nižší úrovně než na běžné základní škole, které pravděpodobně nezajistilo jejich osobnostní rozvoj a které jim nepomohlo rozvinout dovednosti k usnadnění jejich života mezi většinovou populací.

Jelikož tedy bylo prokázáno, že příslušná právní úprava měla neúměrné poškozující účinky na romskou populaci a stát nedostál svým pozitivním závazkům zajistit záruky proti nesprávným diagnózám a nesprávnému umístění stěžovatelů, kteří jsou příslušníky romského etnika, má Soud zato, že i stěžovatelé osobně byli nezbytně obětmi diskriminačního zacházení. Došlo proto k porušení článku 2 Protokolu č. 1 ve spojení s článkem 14 Úmluvy ve vztahu k oběma stěžovatelům.