Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Rudolfa Malého, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024 č. j. 25 Cdo 132/2024-481, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 21. 11. 2024 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedenému usnesení Nejvyššího soudu, kterým (jak Ústavní soud zjistil z veřejně přístupných zdrojů) bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 1. 2023 č. j. 27 Co 292/2022-375, vydaném ve věci vedené Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 14/2020. V ústavní stížnosti stěžovatel přislíbil její doplnění a navrhl, aby mu Ústavní soud poskytl lhůtu nejméně v délce dvou měsíců k jejímu doplnění.
2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Stěžovatelovo podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu). Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal v minulosti několik ústavních stížností, které trpěly různými vadami, a proto byl opakovaně vyzýván k jejich odstranění, včetně poučení o následcích neodstranění (naposledy ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2818/22).
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
5. V průběhu řízení stěžovatel informoval Ústavní soud o tom, že se obrátil na Českou advokátní komoru se žádostí o přidělení advokáta "ex offo" (též o připomenutí jejího nevyřízení), a žádal Ústavní soud, aby "průtažné časové okolnosti" pasivně akceptoval.
6. Ústavní soud stěžovatele z uvedených důvodů nevyzýval k odstranění vad, neboť měl za to, že si jich stěžovatel dobře vědom. Stěžovatel avšak svůj slib doplnění ústavní stížnosti nesplnil, a to ani po dvou a půl měsíci po jejím podání. Navíc, dotazem u České advokátní komory, pobočky v Brně, Ústavní soud zjistil, že řízení podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, nebylo zahájeno, protože stěžovatel nepodal řádnou žádost o určení advokáta.
7. Vzhledem k tomu, že vady ústavní stížnosti nebyly odstraněny, Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2025
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj